18.II – 22.II.2005
Ornitologické líbánky u Jaderského pobřeží.
Ploché ústí řeky Mirny v Chorvatsku s lagunami a desítkami pasoucích se nutrií. Vlevo Pepík, vpravo u auta Kubrt, který nám tu dělal průvodce.
Přes Rakousko a Slovinsko je to k Jadranu jen asi 600 km. Při nepříliš zbrklé jízdě tak může člověk být z Brna v Piranu u moře za sedm a půl hodiny. Proč si tedy nevzít dva dny volna a nezajet se podívat na ptačí druhy zimující kousek dále k jihu. Během čtyř dnů jsme navštívili několik velice zajímavých lokalit ve Slovinsku, Itálii a Chorvatsku.
První den po příjezdu patřil Slovinsku. Už v piranském přístavu nás potěšil racek černohlavý (Larus melanocephalus) a dvojice rybáků severních (Sterna sandvicensis). Pak jsme se přesunuli asi 10 km do vnitrozemí do míst výrazného terénního zlomu s vysokými vápencovými stěnami lemovaného vesnicemi Črni Kal, Podpeč, Zazid a Osp. Jde o hnízdiště sokolů stěhovavých (Falco peregrinus), orlů skalních (Aquila chrisaetos), výrů (Bubo bubo) a krkavců (Corvus corax). Krom nich se tu ozýval zpěv strnadů viničných (Emberiza cia) a vidět bylo i strnady cvrčivé (Emberiza cirlus) či sýkory temné (Parus lugubris).
Ve vápencových stěnách nad vesnicí Osp jsme s velkým zadostiučiněním pozorovali zedníčka skalního (Tichodroma muraria).
Pak jsme se vrátili k pobřeží. Krom desítek potápek roháčů (Podiceps cristatus) se na hladině dosti často pohupovali morčáci prostřední (Mergus serrator) a na břehu hledaly potravu kolihy velké (Numenius arquata). Na lagunách byly desítky hvízdáků eurasijských (Anas penelope), kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo), čírek obecných (Anas crecca) a vždy několik volavek stříbřitých (Egretta garzetta).
Přístav v Piranu. Na obloze visí rybák severní.
Druhý den jsme se pustili přes Koper do italského Terstu, pak směrem na Monfalcone a za ním k ústí řeky Isonzo, Foce dell´Isonzo. Místní lokalita Isola della Cona leží na východě ornitologicky velice atraktivní oblasti tvořené lagunami sahajícími až k Benátkám.
Z velice pohodlných pozorovatelen jsme tu viděli 33 druhů vodního ptactva. K těm nezvyklým patřila čtveřice bernešek bělolících (Branta leucopsis). Při kafíčku jsme přes sklo restaurace koukali na husici liščí (Tadorna tadorna) nebo na břehouše černoocasé (Limosa limosa). Zkrátka pohoda. Myslím, že jsme tu nebyli naposled.:)
Mělké laguny plné ptactva. Na ostrůvcích se popásají koníci.
Třetí den jsme sjeli do Chorvatska k ústí řeky Mirny. Laguny lemované rákosinami jsou odděleny od moře náspem. Samo údolí je ploché, široké asi 2-3 km a v délce 19 km proti proudu jej vyplňují louky s neuvěřitelným množstvím pasoucích se nutrií.
Mezi 27 druhy vodního ptactva tu byli např. kolihy velké i malé (Numenius arquata a N. Phaeopus), 13 potáplic severních (Gavia arctica) a 7 kaholek (Aythya marila).
V podstatě stejné druhy jsme pak pozorovali na salinách u Sečovlje.
Mělké nádržky sloužící po odpaření mořské vody k těžbě soli.
Poslední den jsme si prošli Škocjanski zatok. Cestou k němu se s námi rozloučila z moře potápka rudokrká (Podiceps griseigena), kterou jsme viděli už včera. V rákosinách se ozývali moudivláčci (Remiz pendulinus), cetie jižní (Cettia cetti) a oblohou přelétaly desítky skřivanů polních (Alauda arvensis). Ve vzduchu bylo cítit jaro. Nás bohužel čekal návrat do zimy. Ale i ta snad u nás už brzo skončí.
Ve vykouslém vápencovém svahu nad městečkem Osp poskakoval po stěnách téměř mezi horolezci zedníček skalní (Tichodroma muraria).