1. srpna 2005
Noc byla velice horká. Ve stanu jsme sebou házeli z boku na bok a neklidně pospávali. K ránu se začalo ozývat burácení, ale vždy spadlo jen pár kapek. S deštěm to v těchto krajích asi moc slavné nebude. Hřmí ještě několikrát. Obloha je polojasná. Snad se i o nějaký ten stupínek ochladilo.
Jedeme k západu silnicí č. 33. Z internetových poznámek jednoho Holanďana, které mám sebou, jsme vyčetli, kde by se tu dalo něco vidět. Na elektrickém vedení jsme u 58. km zahlédli našeho prvního mandelíka hajního. Jsme z něj nadšeni. O kus dál odbočujeme z hlavní silnice a prohlížíme okolí. K našemu překvapení vidíme dalších 7 mandelíků. Mezi kilometry 58 až 52 nakonec počítáme asi 26 mandelíků povětšinou posedávajících na drátech mezi sloupy.
Na 54. km sedí na stromě u cesty skupina osmi poštolek rudonohých. Dalších 8 ex. loví v okolí. Létají kolem traktoru, který seče trávu a číhají na kořist. U km 52-3, těsně za odbočkou na Nagyiván, je farma s lesíkem. V lesíku je hnízdní kolonie poštolek rudonohých. Poletují tu samci, samice i mladí, celkem asi 30 ptáků. Přímo u odbočky na Nagyiván pro změnu hnízdí vlhy. V okolí je vidět asi 10 ex. Mezi lesíkem s poštolkami a vlhami je vlhká louka, ze které se v jednu chvíli zvedlo 60 kolih velkých a 50 čejek. Směrem na Nagyiván se také vydáváme. Je to zapomenutá silnička ve stepi podél níž poletuje asi 5 ťuhýků menších. Celkově vzato: nádhera.
Přes Félhalom a Egyek pokračujeme za nákupy do Tiszaczege. U věžičky na třetím km na Balmazújváros se zastavujeme. Je 15:05. Za farmou na severu postává na poli 40 jeřábů. Po malé chvilce, kdy hledíme jiným směrem, se k nim přidává další velké hejno. Celkem 150 ptáků. Co víc si přát. Bohužel se vzduch tak tetelí, že nejsou příliš zřetelně vidět. Po 10 minutách pozorování odjíždíme a vracíme se do kempu. S chutí se vrháme na nakoupené zásoby a následuje zasloužená odpolední siesta, abychom si ještě jednou uvědomili, co všechno nám dnešek, přebohatý dnešek, přinesl za poklady.
V podvečer se mračí a ozývá se hřmění. Vzduch příjemně chládne. Jedeme si vylézt na sila se zásobou krmiva pro ryby k Akademickým rybníkům. Pofukuje svěží větřík. Pozorujeme stále ty stejné druhy. V jednu chvíli kolem nás prolétá sedm volavek vlasatých. Ještě před setměním se vracíme do kempu. Začíná hodina komářího šílenství. Chvíli odoláváme, ale pak si načínáme koupený Tokaj a zalézáme do auta. Šílenství pomíjí. Otevíráme okýnka a žvatlajíce o všem dopíjíme láhev. Hvězdy svítí. Je zase jasno.
2. srpna 2005
Příjemné počasí pod mírně zataženou oblohou přetrvává. Rozhodujeme se pro poslední návštěvu Halastó. V půl desáté jsme na místě. Tentokrát jdeme přímo k věžičce u rybníku č. V. Potkáváme tu staré známé místní ornitology. K našemu překvapení jsou mezi volavkami skryti v prohlubni mezi rákosinami ibisi hnědí. Jsou k vidění jen když vzlétnou. Celkem je jich tu šest. Skvělé pozorování. O něco později se k nám přidává holandský birdwatcher s rodinou. Jdeme se ještě mrknout k pozorovatelně u rybníka Kondás. Slunce rozpouští mraky a nás čeká stejně zoufalý pochod v absolutním žáru jako přede dvěma dny. Hodinu nám trvá ta nekonečně přímá cesta.
rybníky Halastó (9:30 – 14:00)
pozorované druhy: moták pochop (10 ex.), pisík obecný (8 ex.), rákosník obecný (5 zpívajících ex.), moudivláček lužní (2 hnízda a asi 20x vábení), sýkořice vousatá (ozývá se stále, min. 30 ex.), konipas luční (5 ex.), kopřivka obecná (2 ex.), kachna divoká (250 ex.), kormorán malý (15 ex.), racek chechtavý (500 ex), kormorán velký (250 ex.), koliha velká (200 ex.), rybák bahenní (100 ex. včetně mladých), kvakoš noční (20 ex.), ibis hnědý (6 ex.), bekasina otavní (2 ex.), jespák bojovný (100 ex. v prostém šatu), tenkozobec opačný (80 ex.), husa velká (2500 ex., většina na rybníku č. VI, zbytek na Kondási), lžičák pestrý (20 ex.), břehouš černoocasý (200 ex.), vodouš tmavý (30 ex., někteří přepeření do prostého šatu), vodouš rudonohý (2 ex.), jespák obecný (5 ex.), volavka červená (2 ex.), kolpík bílý (60 ex.), volavka bílá (40 ex.), strnad rákosní, racek bělohlavý (50 ex.), čejka chocholatá (500 ex.), jeřáb popelavý (6 ex. za letu směrem k S), lyska černá (300 ex.), polák velký (100 ex.), potápka černokrká, potápka roháč (10 ex. na Kondási), volavka stříbřitá (6 ex.), volavka vlasatá (30 ex.), volavka popelavá (15 ex.), labuť velká (1 ex. + 2 juv.), polák chocholačka (3 ex.), čírka obecná (150 ex.)
Sprcha v kempu únavu smývá. Krom toho jsme po několika dnech horku přivykli. Přepisuju některá pozorování na počítači a Pepík jede do vesnice nakoupit pár pohlednic a něco k pití. Čeká nás tu poslední večer. Při tokaji čekáme na hodinu šílených komárů. Koná se, ale je mnohem mírnější, než včera. Když na chvíli utichne provoz na silnici, je zřetelně slyšet komáří chorál, který naplňuje vzduch. Stmívá se a s ubývajícím vínem utichá i komáří bzukot. Zůstává už jen pár dotěrů. Během těch čtyř dnů jsme si tu už docela zvykli a zítra určitě budeme prožívat ten nepříjemný pocit, když opouštíme něco známého.
Mladé vlaštovky posedávali na zábradlí i v rákosí v těsné blízkosti pozorovatelny u rybníka Kondás. Nebylo těžké je vyfotit.
3. srpna 2005
Den odjezdu je tady. Z ptačích druhů, které jsem doufal, že tu uvidím, jsem viděl víc než dost. Jen vodních druhů bylo téměř 60. Čeká nás zdlouhavá cesta na Balaton. Nejdříve ještě Tiszacsege, kde v oblíbeném obchůdku dokupujeme tojak pro rodiče a zeleninu pro nás. Pak Tiszafüred a ještě na chvilku vjíždíme do nejzápadnějšího cípku NP Hortobágy. Míjíme jezero Tisza a pokračujeme k západu.
Füresabony a silnice č. 3. Mezi melounovými poli obědváme a máváme na pozdrav projíždějícím zemědělcům. Cesta je to zdlouhavá. Nejhorší je pro nás Budapešť. Uvykli jsme poklidu venkova a ten městský provoz je pro nás teď dost hustý. Nehledě na neomalenost velkého procenta řidičů. Zdárně a bez nehody město zdoláváme. Držíme se silnice č. 7 na Székesfehervár. Obloha se zatáhla. V dáli blikají blesky. O něco později už vjíždíme do průtrže mračen. Stěrače nestíhají a na silnici stojí pěkně vysoká vrstva, kterou rozstřikujeme do dálky. Bouřka naštěstí brzo přechází. Někde u Balatonkenese se poprvé dotýkáme jezera. Hladina se táhne nekonečně daleko.
Kotvíme v kempu v Alsóörs. Znovu začíná pršet. Rychle stavíme stan a k autu přiděláváme improvizovaný přístřech z celty. Ve dvou vlnách déšť přechází. Obloha ale zůstává tmavá. Pojídáme a jdeme se podívat k vodě. Když kráčíme travou zvedají se z ní mračna komárů. Ti zdejší se ale nezdají být agresivní jako v Hortobágy. Voda je opravdu sametově měkká, jak praví průvodce a hráškově zelená. Ale je teplá. Svlékáme se do plavek. Dlouho můžeme jít vodou od břehu a stejně nám dosahuje jen k pasu. Smýváme pot a únavu, protože zdejší sprchy moc vábně nevyhlížejí.
Šeří se. Do rákosí se slétají obrovská hejna špačků k nocování. Otevíráme červené a sledujeme bzukot kolem. Jsou tu haldy Čechů. Už nejsme sami mezi Maďary. Ale moc radosti z toho nemáme. Zvedá se silný vítr a blýská se. Raději skládáme celtu a zalézáme do stanu. A udělali jsme dobře. Blikání blesků a údery hromů se střídají v rychlém sledu. Prudký vítr cloumá stanem. Ze zvyku jsme postavili stan pod stromem kvůli stínu. Snad na nás nic nepadne.
V noci se spouští liják a vítr hučí tak mohutně, že není slyšet ani vlak projíždějící podél kempu. Noc je pohodlná díky měkké trávě a chladu, ale divoká větrem a deštěm.
Mohutné sladkovodní moře s modrozelenou barvou při pohledu z poloostrova Tihány.
4. srpna 2005
Ráno odklízím z Metelky ulomenou větev. V laku po ní zůstal škrábanec. Balíme stan dokud neprší. Kolem se válejí rozfoukané odpadky, větve a občas nějaký ten svršek. Kopírujeme severní pobřeží jezera s úmyslem navštívit Kis-Balaton. Obloha je jednolitě šedá a prší. Z domu přicházejí zprávy o tom, že tam prší a deště jsou hlášeny ještě minimálně na další den či dva. Znamená to, že něco podobného nás může čekat i tady. Obracíme k severu a směřujeme domů. Čtrnáctidenní cestování po pro nás neznámých končinách Slovenska a Maďarska končí. Pro mě to byl neprobádaný kus světa, který jsem pro sebe objevil.
| předchozí část |