27. července 2005
Opouštíme tábořiště u Gombasecké jeskyně. Dokonce se objevil i výběrčí, ale ceny jsou opravdu velice přijatelné. Na holém kopečku za Rožňavou trůní hrádek Krásná Hôrka. Překonáváme Javlonovské sedlo s širokým výhledem po okolí. Na okamžik zastavujeme u Hrhovských rybníků. K vodě tu ale přístup není, takže pokračujeme na Zádiel.
Je tu říčkou vymletá úzká hluboká soutěska, jejíž vápencové stěny se při jejím ústí vypínají do 300. metrové výšky. Hned při prvním pohledu do skal přes dalekohled pozorujeme čtveřici káňat a poštolku, ale také raroha velkého. Je příjemné v horkém dni pozvolna stoupat zastíněnou soutěskou se vzduchem prosyceným chladem říčky. Ani ne o půl hodiny později si připisujeme sokola stěhovavého z necelých 25-ti metrů.
Nejprve se nám nechce až na planinu, ale nakonec jdeme. Jde o křovisky zarůstající náhorní pastvinu s duby, lískami, muky a jalovci. Z jejích okrajů jsou velkolepé výhledy do hloubky soutěsky i na protější V-Z směrem se táhnoucí svah Bodnianské pahorkatiny, který je sice na území Maďarska národním parkem, ale tady na Slovensku je postupně těžen na kámen. Zdejší kamenolomy jsou vůbec gigantické. Do Plešivecké planiny také jeden zasahuje a těží se v něm ve dne v noci.
Do Zádiela sestupujeme rozžhaveným polozastíněným svahem. Připadáme si tu jako někde ve středomoří. Borovice tu voní pryskyřicí. V Košicích pak dokupujeme zásoby a večer v 19:15 stavíme stan v jednom z mnoha kempů na severní straně Zemplínské Šíravy a konečně se po dlouhém dni jdeme vykoupat. Škoda, že takhle čistá voda není i v Brněnské přehradě. Kemp tepe životem. Křik, uřvaná muzika, přívesy s kouřícími grily, občasné hlasy opilců sedících na zahrádce pivního stánku, zapáchající záchodky, špinavé sprchy a hlavně množství lidí a komárů. Jsem z toho tady po těch klidných opuštěných nocležištích nesvůj. V noci je horko a o stanové plátno nám bubnují přezrálé špendlíky ze stromu, pod kterým spíme.
Zádielská tiesňava (10:30 – 15:00)
pozorované druhy: sokol stěhovavý (2x), raroh velký, poštolka obecný, káně lesní (4 ex.), rehek domácí, krahujec lesní (křik v lese, pozorování 2 ex.), sýkora babka, krkavec velký, ťuhýk obecný (asi 4 páry na planině), sýkora úhelníček, dlask tlustozobý, sojka obecná, brhlík lesní, pěnkava obecná
Mohutné vápencové stěny Zádielské tiesňavy mají při svém ústí výšku až 300m. Pozorovali jsme tu sokola stěhovavého a raroha velkého.
28. července 2005
Kemp opouštíme velice záhy. Na recepci včera nikdo nebyl a teď ráno také ne. Ušetřili jsme. Dnešek patří výletu na soustavu rybníků u Senného. Nejprve se k ní pokoušíme přiblížit od severu od Blatných Remet a Blatné Polianky. Pokaždé jsme ale uvízli mezi poli a loukami s hliněnou cestou tak rozrytou od traktorů, že by se náš Metelka dál nedostal. Štěstí pokoušíme znova od západu přes Inačovce. Povedlo se. Na břehu prvního z rybníků nás odchytává šéfik v Mitsubishi. Říká, že rybníky jsou veřejnosti bez poplatku nepřístupné. Platíme mu 500 Sk a vjíždíme do mozaiky rozlehlých vodních hladin.
Hned při prvním zastavení pozorujeme volavku červenou a stříbřitou. Kolem poletují rybáci bahenní a krmí mladé. Na okraji severního rybníka, který je přírodní rezervací, stojí pozorovací věžička se stříškou. V tom nehorázném vedru je každý kousek stínu požehnáním. Na slunci se téměř nedá vydržet. Je tu na zdechnutí. Přesto si tříhodinový birdwatching pěkně užíváme díky druhům, které jsou u nás k vidění jen zřídka. Ještě, že tu můžeme popojíždět autem. Pěšky bychom to tu vzhledem k neskutečné rozloze nemohli zvládnout. Odjíždíme pět minut před leknutím. Vracíme se k Zemplínské Šíravě, kde si můžeme užít koupání a stínu stromů.
Rybníka u Senného (9:20 – 12:30)
pozorované druhy: lyska černá (stovky), potápka roháč (nejméně 200 ex.), potápka černokrká (desítky), kvakoš noční (150 ex.), potápka malá, konipas bílý, volavka bílá (20 ex.), volavka popelavá (desítky), polák velký (stovky), rybák bahenní (min. 100 ex.), racek chechtavý (10 ex.), pisík obecný, volavka stříbřitá (20 ex.), volavka červená (5 ex.), potápka rudokrká (2 ad.+ 4 juv.), cvrčilka slavíková, moták pochop (15 ex.), kormorán velký (desítky), kachna divoká (stovky), lžičák pestrý (3 ex.), labuť velká (desítky), kopřivka obecná, husa velká (3 ex., přelet), racek bělohlavý (5 ex.), břehule říční (desítky), chřástal vodní (hlas), strnad luční (desítky), vodouš kropenatý, čejka chocholatá (50 ex.)
Vše je pozorováno asi ze dvou míst. Velká většina chovných rybníků nebyla navštívena. Počty jsou jen hrubě odhadnuty.
Sedíme na břehu Šíravy. Člověk by klidně mohl říct, že je to mořská zátoka. Na její severní straně se zvedají zalesněné kopce. Jižní stranu tvoří rovinatý luh. Voda je tu tak teplá, že koupel v ní ani neosvěží. Na hladině loví kormoráni a přelétla tu i volavka stříbřitá. Místní přijíždějí auty až k vodě a rádia nechávají naplno vřískat. Na louce už stojí několik stanů. K večeru, kdy zapadá slunce, stavíme i ten náš. S tímto divokým kempováním tu asi nikde není problém. Zítra je hlášeno až 36°C. Jsem zvědav, jak ta tropická vedra ustojíme.
Vedle nás staví stan dvojice cyklistů, dva chlapíci středního věku. Přišli pokecat s flaškou tuzemského umu. Těsně před tím, než se setmí úplně, se vzduch plní bzučením miliard komárů. Něco podobného jsem ještě neslyšel. Útočí ze všech stran. Naštěstí tohle jejich šílenství trvá jen asi hodinu. Pak v útocích pokračují, ale v mnohem menší míře. S chlapíky plkáme až do tmy.
Zemplínská Šírava (15:00 – 21:30)
pozorované druhy: racek chechtavý (30 ex.), racek bělohlavý (50 ex.), kvakoš noční (přelet za šera), volavka stříbřitá, kormorán velký (15 ex.), potápka roháč (2 ex.), kachna divoká (20 ex.), konipas bílý (10 ex.), pisík obecný
Pokusný snímek Pepíka na pozorovací věžičce focený s využitím výbavy pro digiscoping.
29. července 2005
Budí nás horko. Pár minut na ranním slunci při balení stanu a pot ze mě leje. Rychle se přesunujeme pod košatou vrbu do stínu. Hladina je jako zrcadlo. Ztrácí se kdesi v dáli v oparu. Vznáší se na ní dvojice bójek, kus dál se v ní zrcadlí pár suchých větví se siluetami kormoránů a při břehu, u šlapadel vytažených na štěrk stojí dvě chlapecké postavičky a bez pohybu fascinovaně pozorují podvodní svět.
Odjíždíme ještě před polednem. V autě je jako ve skleníku. Všemi okny dovnitř proudí dusivý lepkavý vzduch. V Michalovcích nakupujeme, pak chvíli k západu na Hriadky a pak už jen k jihu. Trebišov, Slovenské Nové Město a téměř prázdná hranice do Maďarska. V prvním městě Pepík mění slovenské koruny na forinty. V autě je stále hrozně. Jsme upocení a zapaření.
Tokaj, kraj vinic na jižním okraji Zemplínských kopečků. Pod městem se země rozprostírá už jen do rovin. Značení silnic nic moc a ještě ke všemu se všechny ty maďarské názvy strašně podobají a nejdou přečíst. Asfaltky se vlní a my po nich v Metelkovi plujeme jako po rozbouřeném moři. Co kilometr potkáváme značky upozorňující na nerovnost vozovky. Pepík pospává a já už jen mechanicky brzdím a přidávám plyn. Oba jsme otupení horkem. Před Nagyhegyes poslední otočka k západu a po 15-ti km jsme v Hortobágy.
První kemp je náš. Studená sprcha a repelent proti dotírajícím komárům. V mých představách byly tyto končiny plné exotického ptactva vysedávajícího všude podél cest. Zatím jde o vcelku nudnou plochou zemědělskou krajinu. Uvidíme zítra. Jen nevím, jestli v těch vedrech, která mají i nadále pokračovat, půjdou podnikat dlouhé výšlapy s výbavou podél rybníků.
Poté, co vzduch trochu zchládnul a před tím, než se všude rozezvučel zvuk komářích křídel, vyjíždíme na večerní ochlazovací projížďku. Směřujeme na východ ke křižovatce silnice č. 33 na Halastó. Z křižovatky pozorujeme hejno protahujících kolpíků (asi 60 ex.) a lovícího ťuhýka menšího. Na jihu u rybníků přeletuje dvojice kvakošů, v dálce několik husí a na vodní hladině jsou běžné druhy. Cestou zpět ke křižovatce míjíme farmu. Na štítech střech tu posedávají čtyři sýčci a občas se některý z nich ozve. Začíná komáří rej. Schovávám se do stanu, kde chvíli přemáhám spánek. Den byl ale horký a únavný. Po chvíli podléhám.
Z této pozorovatelny šlo přehlédnout podstatnou část nejsevernějšího z rybníků u Senného, který je vyhlášen přírodní rezervací.
30. července 2005
Spíme dlouho, stan je ve stínu, tudíž nemusíme prchat před horkem. Na obloze už žhne slunce, nebe je bez jediného mráčku. V devět otevírá ve vesnici muzeum národního parku. Kupujeme vstupní povolení na jeden týden (3000 HUF) a vyrážíme k Halastó ponds.
Následuje procházka v neuvěřitelném pařáku k prvním dvěma vyhlídkovým věžičkám mezi rybníky. Pepík si sebou vzal deštník a udělal dobře. Každá špetka stínu je vítána. Nahlížíme na hladinu rybníků č. I, II a III a stojí to za to. Pro mě jsou nejzajímavější volavky vlasaté, kormorán malý a náhodně spatřený rybák velkozobý. Naprosto uvaření se po dvou hodinách vracíme k rozpálenému autu. Vše se dá přežít, zvláště když má člověk silnou motivaci. Polední vedra trávíme ve stínu jasanů v kempu ve společnosti kousavých much, hovad a komárů. No čo už?
Halastó – rybníky (9:40 – 11:50)
pozorované druhy: čáp bílý, čejka chocholatá, moudivláček lužní (20x hlas, pozorování u hnízda), břehule říční (100 ex.), konipas luční (3 ex.), polák malý (3 ex. za letu), kvakoš noční (5 ex.), volavka popelavá (10 ex.), volavka bílá (6 ex.), volavka stříbřitá (4 ex.), volavka vlasatá (15 ex.), kormorán velký (20 ex.), rybák bahenní (15 ex.), kachna divoká (40 ex.), potápka roháč (40 ex.), sýkořice vousatá (6x hlas, 3 ex. pozorovaní), volavka červená (10 ex.), racek chechtavý (30 ex.), racek bělohlavý (2 ex.), kolpík bílý, moták pochop (6 ex.), kopřivka obecná (20 ex.), cvrčilka slavíková, bukáček malý (3 ex.), rybák velkozobý (větší, než racek chechtavý; shora šedý, černá čepička na hlavě, mohutný jasně červený zobák), husa velká (10 ex.), rákosník obecný (10 zpívajících), vodouš kropenatý (3 ex.), kormorán malý (1 ex. na rákosovém stéble, rybník č. II.), rybák černý (2 ex.), strnad rákosní, bukač velký
Polední siestu protahujeme až do půl šesté odpoledne. Mezi tím hojně navštěvujeme sprchu a snažíme se držet stále ve stínu. V šest nasedáme do auta, abychom si obešli lesík na kraji pastvin JZ od Balmazújváros – Szálkahalom (18:15 – 19:30)
pozorované druhy: koliha velká, čejka chocholatá (50 ex.), bekasina otavní (5 ex.), břehouš černoocasý (23 ex.), kachna divoká (400 ex.), lžičák pestrý (2 ex.), bělořit šedý (2 ex.), dudek chocholatý, ťuhýk obecný, vrabec polní a domácí, volavka bílá (3 ex.), volavka popelavá, poštolka obecná, moták pochop (2 ex.), špaček obecný (stovky), čáp bílý (2 ex.), konipas luční, husa velká (9 ex.)
Bača tu popásá za pomoci dvou psů stádo skotu. Z luk v jeho blízkosti vzlétají břehouši a čejky. Na několika mokřejších místech se shromažďují volavky a kachny. Ještě před západem slunce přejíždíme znovu odbočku k Halastó a příští polňačka vlevo vede po hrázi dalších rybníků, asi Adadémiai – Lavak. Je tu závora, auto necháváme u ní a šplháme na jakousi plechovou násypku sloužící rybářům jako zásobárna krmiva pro ryby. Je odsud krásný výhled. Znovu pozorujeme druhy z dnešního dopoledne. Za zmínku stojí ještě bukač velký, racek malý (juv.) a rybák obecný. Kromě všudypřítomných kvakošů nás v těsné blízkosti několikrát oblétla volavka vlasatá. Zůstáváme až do setmění. Komáři v této výšce už neobtěžují. Den utichá a jen občas se ozve šplouchnutí a křik volavky.
V devět večer se vracíme do kempu. Stříkáme se repelentem, vytahujeme červené vínko a ještě dlouhé hodiny sedíme pod hvězdami.
Improvizovaná podvečerní pozorovatelna. V podvečer bylo u rybníků nejpříjemněji.
31. července 2005
Probouzíme se před půl šestou, abychom využili chladné části dne k birdwatchingu. V šest jsme už zase na Halastó. Slunce už stoupá nad opar nad rybníky. První dvě tři hodiny se to dá ještě vydržet, ale pak začínají muka. Jedna z pozorovatelen má naštěstí střechu a u rybníka Kondás, kde končíme, je dlouhá lávka s pozorovacím domkem nad vodou. Po druhé tu potkáváme trojici místních ornitologů se stativovými dalekohledy, kteří ale moc komunikativní nejsou.
Rybník č. VI je vypuštěný, č. VII je plný přiletujících husí, které tu hasí žízeň a nejzajímavější je č. V, kde se zdržuje většina dnešních bahňáků.
Halastó (6:00 – 12:50)
pozorované druhy: racek chechtavý (3000 ex., VI.), racek bělohlavý (100 ex., VI.), polák velký (150 ex.), polák malý (8 ex., F+8 pull.), bukáček malý, sýkořice vousatá (desítky), volavka červená (30 ex.), volavka bílá (60 ex.), moudivláček lužní (desítky), rákosník obecný (min. 30 zpívajících), kormorán velký (400 ex.), lyska černá (stovky), kachna divoká (stovky), volavka vlasatá (60 ex.), rybák bahenní (200-300 ex.), rybák obecný, husa velká (2000 ex., VII.), cvrčilka slavíková (5 ex.), potápka roháč (desítky), břehule říční (stovky), moták pochop (20 ex.), volavka popelavá (50 ex.), strnad rákosní (6 ex.), kvakoš noční (200-300 ex.), kormorán malý (60 ex., III., Kondás), rákosník proužkovaný (2 ex.), kopřivka obecná (200 ex.), čejka chocholatá (500-600 ex.), kolpík bílý (100 ex.), ledňáček říční, racek malý, labuť velká (3 ex.), volavka stříbřitá, pisík obecný (10 ex.), konipas luční (5 ex.), bekasina otavní (4 ex.), koliha velká (200 ex., VI.), jespák bojovný (350 ex., VI., V.), tenkozobec opačný (200 ex., V.), břehouš černoocasý (200 ex., V.), kulík mořský (V.), rybák velkozobý, vodouš tmavý (8 ex.), čírka obecná (50 ex.), slípka zelenonohá, jespák malý (10 ex.), vodouš kropenatý (6 ex.), jespák obecný (10 ex.), vodouš rudonohý (3 ex.), konipas bílý (3 ex.), lžičák pestrý (3 ex.), rákosník velký, ostralka štíhlá (M, Kondás), čáp bílý
Dlouho setrváváme na pozorovatelně u rybníka Kondás. Je tu stín a okýnky dovnitř vletují vlaštovky, které pod střechou hnízdí. Venku už panuje polední žár. Sbíráme odvahu vykročit na zpáteční nekonečně rovnou cestu bez stínu. Vyrážíme ve 12:10 a zbroceni potem a rudí v obličejích bez zastavení i jediného slova jsme u auta rychlým tempem ve 12:50. Tento úsek cesty byl prozatím vrcholem z našich, díky vedru, extrémních zážitků.
Dlouhá chladivá sprcha je to jediné, co teď potřebujeme. Odpolední siesta se zdá být tentokrát docela krátká. Něco k snědku, chládnutí ve stínu stromů, pár veršů spánku v přehřátém stanu, abychom unikli štípání much a hovad a kolem půl šesté se vydáváme na projížďku. Podle jednoho holandského ornitologa je silnice mezi Balmazújvárosem a Tiszafüredem ideální k pozorování nejrůznějších druhů ptactva. Sám si myslím na rudonohé poštolky a ťuhýka rudohlavého. Postupně zastavujeme na třech pozorovacích věžičkách podél silnice. Jsou tu ale jen vrabci a vlaštovky. Z pozorovatelny na km č. 3 vidíme v dáli , severně od rybníka Kondás skupinu dvanácti jeřábů popelavých. Tak aspoň něco. Pod Félhalomem máme ještě dva ťuhýky menší a se setměním jsme zase v Hortobágy.
Jdeme si sednout do hostince, protože zahrádka je plná. Hraje cimbál a housle. Královsky se cpeme a popíjíme studené místní pivo. Něco po půl desáté nás coby poslední hosty vyhánějí ven. Dnes jsme se tedy vůbec neflákali. Ráno sedm hodin u rybníků a odpoledne ještě 85 km po okolí. Jen doufám, že ještě nějakou tu poštolku uvidíme.
| předchozí část | další část |