30. května 2013
Velmi silné větrné poryvy nás probouzejí už po páté. Obloha je těžká. Než zmoknout, tak raději balíme. Snídáme a domlouváme se, že se do devíti rozejdeme po okolí. Jdu se podívat k hnízdu dytíka, ale kuře už je pryč. Staří si ho odvedli. Pak mířím do polí, kde se mi konečně daří vidět kalandru zpěvnou. Na obloze visí skřivani a kolem křičí bělořiti plaví. Z kraje lesa slyším skřivany lesní, které posléze nalézám. Řídký lesík, na jehož kraji jsme tábořili, je složený z habrů, dubů a lip, které dlouhá desetiletí okusují kozy a ovce a které jsou do výše ramen holé a mají téměř parkovou podobu. Občas se mezi stromy ukáže dudek a v korunách jsou vidět pěnkavy, ale i sýkory temné. Obloha je stále zatažená, ale na déšť to snad nevypadá. Když pak svačím u auta, přilétá na vedlejší strom ťuhýk rudohlavý a z pastviny opět skřehotají dytíci.
Greci
6:00 – 10:00
pozorované druhy: strnad zahradní (2 ex.), strnad luční (2 ex.), sýkora temná (2 ex.), špaček obecný (50 ex.), hrdlička divoká (2 ex.), bělořit plavý (10 ex.), vrána šedá (7 ex.), skřivan polní (8 ex.), dudek chocholatý (3 ex.), vlaštovka obecná (15 ex.), káně bělochvostá (2 ex.), kalandra zpěvná, chocholouš obecný (2 ex.), ťuhýk obecný (M), slavík obecný, pěnkava obecná (10 ex.), kos černý, skřivan lesní (pár), strakapoud velký, brhlík lesní, žluva hajní, dytík úhorní (2 ex.), pěnice černohlavá, sýkora koňadra, sýkora modřinka, stehlík obecný (2 ex.), ťuhýk rudohlavý (M), linduška úhorní, vrabec polní (20 ex.), sedmihlásek hajní, špaček růžový (30 ex., přelet), budníček menší, kukačka obecná
Dytíky posléze nalézáme. Při pozorování se zdá, že samice upravuje hnízdní důlek, na který pak zasedá. Očividně si z nás ale dělá legraci. Hnízdo tam není. Schválně se tam totiž jdeme podívat. Alespoň cvakáme pár dokumentačních obrázků. Nejspíš jde o druhý pár krom toho včerejšího s kuřetem.
Naším dalším cílem je Enisala, městečko se zříceninou hradu tyčící se mezi jezery Babadag a Razim. Je tu ve svazích pár strží s koloniemi vlh. Bohužel fouká velice silný vítr. Obhlížíme jen okolí archeologických vykopávek, pozorujeme mandelíka, lovící rybáky bahenní, přeletující pelikány bílé, svačíme a pokračujeme dále. Mračí se a občas lehce poprchává. Pod Istrií odbočujeme k východu, kde kdysi bývala řecká obchodní kolonie Histria. Cesta vede podél mělkých, rákosem zarostlých lagun přiléhajících od východu k jezerům Histria a Nuntasi. Lemovaná je bodláky, na kterých posedávají strnadi luční. Daří se mi dokumentační snímek kalandry zpěvné, kterou jsem viděl ráno v Greci. Nad obilnými poli poletují vrabci pokřovní a překvapuje nás hejno asi třiceti ibisů hnědých. Dlouho se tu ale nezdržujeme. Petr zítra dopoledne odlétá domů. Musíme najít ubytování.
Na jižním okraji Corbu sjíždíme až k moři, kde má být kemp. Je tu velká hospoda a dole pod ní chatky. Sice v nich poletují moli, sprchy jsou jen studené a záchody moc vábně nevypadají, ale cena je ucházející (50 leu/chatka/2 osoby). Zůstáváme. Padá mlha. Jdeme se projít k moři, po kterém se valí vysoké zpěněné vlny. Jemný písek pláže je plný mušlí. Moře hučí a mlha je stále hustší. Zpěněné moře jako by tvořilo součást oblohy. Vzduch je prosycen vůní kvetoucích rakytníků. Tuhle vůni mám rád. Jdeme na jedno. Končíme po desáté, v žaludku nás hřeje rybí boršč, pivko a místní pálinka.
Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) z kamenitých pastvin u Greci.
31. května 2013
Po ránu svítí slunce a ani moře tolik neburácí jako včera. Po studené sprše se jdeme na chvíli projít na pláž. Na písku sedí asi 120 racků bělohlavých a na hladině jsou vidět racci černohlaví a malí. Do seznamu nám přibývá dvojice rybáků severních a s rybkou v zobáku míří těsně kolem nás kamsi k severu rybák malý.
Corbu – pláž
8:00 – 8:30
pozorované druhy: rybák severní (2 ex.), kulík říční, potápka roháč, racek malý (8 ex.), racek bělohlavý (120 ex.), rybák obecný (15 ex.), racek chechtavý (5 ex.), racek černohlavý (15 ex.), poštolka rudonohá (M), strnad luční, kormorán velký (100 ex.), rorýs obecný (20 ex.), rybák malý
Pak nás čeká legendární Vadu. K odkalovacím nádržím se jede kolem rozpadající se obrovské továrny, která údajně nikdy nebyla v provozu. Na prvních loužích stojí pisily a tenkozobci. O kousek dál nás pozoruje dytík. Už teď jsou v dálce vidět ouhorlíci, na které jsem si tajně myslel. Parkujeme na hrázi mezi dvojicí odkalovaček. Jedna je suchá s kobercem slanorožce, druhá je na vodě s ostrůvkem, na kterém hnízdí snad 3000 rybáků obecných a 40 tenkozobců. Nejvíc mě láká prázdná odkalovačka, nad kterou se prohánějí ouhorlíci. Velice mě překvapuje, že mě hned první z nich pouští do vzdálenosti, ze které se dají pořídit pěkné fotky. V tohle jsem rozhodně nedoufal. Užívám si blízkou přítomnost druhu, který jsem viděl jen jednou a jen za letu v Maroku. K blízkému rákosí přilétá 60 ibisů hnědých a termiku nad námi točí 700 pelikánů bílých.
Jdu se posadit zhruba doprostřed prázdné odkalovačky. Ouhorlíci létají nebojácně v mé těsné blízkosti. Předávají si potravu, tokají. Jeden pták opakovaně sedá jen pár metrů ode mě. Je zvědavý. Hraje si na raněného, ale pak popobíhá blíž, aby si mě prohlédl, kouká po okolí, dlouhou dobu odpočívá a zase vzlétá s ostatními. Je to neuvěřitelná podívaná. Kolem létá odhadem 40 ouhorlíků. Když se čas od času rozhlédnu kolem sebe, tak s překvapením zjišťuji, že se kolem bezstarostně vyhřívá třeba 8 nebo 12 ptáků.
Po poledni přichází déšť. To už sedíme u obchůdku ve Vadu pod deštníky, pojídáme z vlastních zásob a zapíjíme to chlazeným pivem. Zhruba za hodinu a půl bouřka odchází. Vracíme se k loužím před továrnou. Opět pozorujeme dvojici dytíků, nově pět jespáků malých a pak si sedáme pod maskovací síť, abychom zkusili udělat pár fotek dudků. Mezitím pozorujeme místní pasačku koz, neuvěřitelně živočišně působící neadrtálku divoce ulamující svým kozám větve rakytníků. Po šesté večer se k nám zase blíží černá obloha, kterou problikávají blesky. Prázdnou odkalovačku obsadilo stádo krav a rybáci dvakrát nad svojí kolonií vytvořili pulzující mrak mávajících křídel.
Za deště se vracíme do kempu. Ve Vadu jsme byli přes devět hodin. Ještě krátký pohled na moře přes okénka automobilu a jdeme do chatek. Přestává pršet, abychom venku dali něco k jídlu a skočili na jedno. Petr už je doma. Dopoledne se letecky vracel z Bukurešti. Moře klidně šumí a na dosah až do tmy pokřikuje rákosník velký.
Vadu
9:10 – 18:40
vybrané druhy: kulík mořský (2 ex.), kulík říční, husice liščí (pár + 11 pull., pár + 9 pull.), cvrčilka slavíková (2 ex.), vodouš rudonohý (10 ex.), dytík úhorní (2 ex.), vodouš bahenní (2 ex.), ouhorlík stepní (40 ex.), ibis hnědý (60 ex.), pelikán kadeřavý, pelikán bílý (700 ex., přelet), rybák bělokřídlý (4 ex.), bukač velký, jespák malý (5 ex.)
Ouhorlíci stepní (Glareola pratincola) patřili k tomu nejlepšímu, co nám Delta připravila.
1. června 2013
Moře je po ránu tiché, obloha modrá a vzduch chladný a čistý. Fouká studený severní vítr. Za kempem nám loví ťuhýk menší a vedle vstupní brány stále dokola omílá ten stejný nápěv strnad luční. Do Vadu vyjíždíme už kolem půl osmé. Zběžně prohlížíme jezírka před továrnou a pak už postupujeme dále podél pobřeží po klikatící se písečné cestě. Kolem nás pískají desítky konipasů lučních (ssp. feldegg a dombrowskii). Na víceméně pusté písčité kose vybíhající k severozápadu a lemující pobřeží Černého moře mají ptáci vzhledem k její velké rozloze absolutní klid. Pak odbočujeme vpravo k pobřeží, kde je nově vybudovaný kemp. Jedeme podél rákosí, když mě do uší udeří zpěv rákosníka. Už delší dobu si myslím na rákosníka plavého, který je odsud zahraničními birdery uváděn v jejich trip reportech. Náš rákosník zpěvem připomíná rákosníka zpěvného, ale ozývá se z čistého porostu rákosí. Zkoušíme mu pustit nahrávku a on krásně reaguje. Paráda, máme tedy rákosníka plavého! Vytahujeme ho do vyšších partií rákosí a děláme dokumentační snímky. I věčný skeptik Jura musí uznat, že je naše determinace správná – rákosník má výrazný světlý nadoční proužek sahající až za oko a černý konec spodní čelisti. Vše je spolehlivě zachyceno na fotkách. Tohle ani Luboš nečekal. I pro něj je to nový druh, který se musí v baru v kempu zapít.
Sedáme do auta a jedeme ještě kousek dál, až k vojenské posádce se závorou přes cestu. Když vojáci vidí naše foťáky a dalekohledy, tak nás pouštějí po několika otázkách dál. Zastavujeme jen asi 200 m za posádkou a jdeme se projít na liduprázdnou pláž pokračující do nedohledna. Bílý písek, hromady mušlí, modrá obloha s naducanými mraky a nekonečné plochy sítin, rákosí, vysoké trávy a jezírek. Až na nepříjemně ledový vítr a dotěrné ovády bych si tu dokázal představit pár dní mimo civilizaci. A třeba i s rodinkou.
Po půldruhé hodině jedeme zpět do Vadu dát před obchod oběd. Poté si jedeme prohlédnout včerejší párek dudků a vracíme se k ouhorlíkům. U jezírek s dudky pozorujeme trojici rybáků černozobých, které prozradily jejich hlasy. Mezi ouhorlíky zůstáváme až do večera. Sedíme, pozorujeme, fotíme. Je to výjimečný zážitek, který se hned tak opakovat nebude. Ouhorlíci nejsou běžní ani tady a letošní přítomnost neznamená, že tu budou i příští rok. Jde o nevypočitatelný druh, který nejde za stejnou lokalitou, ale spíše za vhodnými podmínkami. Pak koukáme do kolonie rybáků. Objevují se první rybáci malí. V kolonii jsou poházeny desítky opuštěných vajec. Asi to patří ke zmatku na tak hustě obsazeném hnízdišti. Za zády nám přistávají ouhorlíci, u kterých Jura zůstal využívaje k focení krásného podvečerního světla. Luboš dokonce objevil dospělého racka mořského, který tu ani nemá být.
Vadu
8:00 – 20:00
vybrané druhy: rybák černozobý (3 ex.), rákosník plavý, rybák malý (2 ex.), kulík mořský (2 ex.), racek mořský
Do kempu se vracíme až po osmé večer, tedy po dvanácti hodinách v terénu, unavení, ale navýsost spokojení. V restauraci utrácíme poslední drobné za pivo a rybí polévku.
Rákosník plavý (Acrocephalus agricola) – překvapení z rákosin ve Vadu.
2. června 2013
Poslední slunečné ráno. Studená sprcha, sbalit si bágly, naskládat je do auta a nalodit se do něj. Kolem opět poletuje ťuhýk menší a z keřů neúnavně zpívá strnad luční. Pečlivě balím pár mušlí na památku. Ještě se naposledy jedeme projet podél pláže a pak už pod Navodari najíždíme na dálnici spojující Constantu s Bukureští. Po obloze se honí mraky, občas poprchává. Dvě tři zastávky na dálničních odpočívadlech, silniční okruh kolem města a někdy ve dvě odpoledne jsme na letišti Henri Coanda u Otopeni. Před námi jsou rozvážně se vlekoucí hodiny čekání na odlet a později ve Vídni na autobus. Jura by měl z Bukurešti odletět dvě hodiny před námi a někdy kolem osmé by mohl být doma. Jeho let má ale zpoždění a nejspíš nestihne ten navazující do Prahy. Když přilétáme kolem osmé do Vídně, tak skutečně posílá zprávu, že stále ještě cestuje a nakonec byl nucen navštívit na své anabázi domů čtyři letiště a do postele se dostal až v jednu ráno. My s Lubošem a Frantem přijíždíme do Brna v půl jedné.
Výlet do okolí Dunajské delty se vydařil. Počasí nám na rozdíl od nízkých teplot a vytrvalých dešťů přinášejících doma záplavy přálo. Navštívili jsme spoustu zajímavých lokalit a viděli ptačí druhy, které u nás nepotkáme. Vzhledem k tomu, že to byla moje první návštěva této oblasti Rumunska, tak jsem si konečně udělal představu o tom, jak to tam vypadá. Okolí Delty Dunaje se mění ze dne na den a nevím, jestli je to k jejímu prospěchu. Jsem rád, že jsem to viděl alespoň v současném stavu, protože už zítra to bude minulostí.
Na závěr si neodpustím ještě jednoho ouhorlíka stepního (Glareola pratincola).
| předchozí část |