Panama 2023 – 4. část

28. ledna 2023

Staříci to včera pěkně rozjeli, hlavně bosá zpěvačka, která určitě zažila ještě Woodstock. Se špunty v uších se spalo fajnově. Vstávám kolem šesté, dávám sprchu a jdu se projít na písčitou kosu k moři. Škoda, že mě sem nenapadlo jít už včera. V mělké vodě jsou desítky volavek pěti druhů, blízko odpočívají kolihy malé a na kraji volavek loví ibisi bílí včetně dvou mladých. Vychází slunce. Nad hlavou mi přeletují břehule a nad hladinou se vznášejí malé vláčky pelikánů kopírujících vlny. Přibývají vodouši břehoušovití, tradiční pisíci, a nakonec si všímám i jespáků drobných. Trochu mi to tu plaší psi z vesnice, kteří pro zábavu prohánějí volavky. Je to krásné ráno, když můžu bosý jít pískem a vlny mi omývají nohy. Po hodince to balím. Na stožár u pláže právě přistává sokol a všude se ozývají vlhovci dlouhoocasí. Jak jinak?

https://ebird.org/checklist/S127072196

Po návratu se mě rozespalý Oták ptá, jestli jdu ven nebo jestli se vracím. Z balkonu kontroluju leguána, který se vyhřívá na vrcholové větvi blízkého stromu. Když už se cítí dostatečně rozehřátý a balí to, balíme to i my. Čeká nás přibližně sto kilometrů do Gamboi.

Co chvíli míjíme na dálnici policisty kontrolující rychlost. Po padesáti kilometrech se dostáváme do zácpy a dalších pět kiláků jedeme skoro hodinu. Překvapuje mě provoz. Je sobota. Řekl bych, že bude na silnicích klid. Ani náhodou. Také podél kanálu frčí jedno auto za druhým. Návštěvnické centrum městského parku Summit má parkoviště přeplněné auty.

Něco po jedenácté stojíme na začátku legendární Camino del Oleoducto neboli Pipeline Road, u které eBird eviduje 429 pozorovaných druhů ptáků. Jen za posledních 14 dní tu bylo zaznamenáno 205 druhů. Tady se vyplatí chodit tam a zpátky a mít oči na stopách. Říkám si, že už je dost pozdě něco hledat, je před polednem a aktivita opeřenců klesá k nule, ale ztracené to vůbec není. Ptáci se tradičně pohybují ve smíšených skupinkách a vyskytují se v místech větší koncentrace mravenců. Fotím, určuju, listuju zběsile atlasem, zkouším nahrávat hlasy, a druhy skutečně přibývají, mravenčíci, konečně trogoni, lenivky, nenápadní i výraznější drobci, které se nakonec z velké míry určit daří. Nádhera. Je dusno, ale deštný prales je neuvěřitelný. Kromě ptáků potkáváme aguti, nosála, drobného mravenečníka i malpy kapucínské. Oták se věnuje vážkám. Ušlapaní to balíme po čtyřech hodinách a nejméně sedmi kilometrech v terénu.

https://ebird.org/checklist/S127230745

https://ebird.org/checklist/S127125432

Na poslední Otákovu noc máme rezervaci v Amadoru, hostelu, ve kterém jsme bydleli první tři noci po příjezdu. Je to ideální základna. Já mám rezervaci na poslední čtyři noci, ale když jsem dnes viděl, jak bohaté je okolí kanálu, domlouvám prodloužení rezervace o další dva dny po odletu Otáka. Budu tu tak trávit šest nocí a vyjíždět po okolí.

Tou nejlepší zprávou po příjezdu je samozřejmě vítězství Petra Pavla v prezidentských volbách. Tou druhou fajn zprávou je, že mi po dnešku v terénu přibylo 17 nových druhů. Potenciál Národního parku Soberania je plný příslibů. Jdeme si nakoupit. Plním si šochtlík v jedné z lednic v letní kuchyni a těším se na poslední týden na známém místě. Přece jen jsem starý páprda a jistota známé základny mě uklidňuje.

---

29. ledna 2023

Vstávám, a ještě před rozedněním se jdu projít do ulic. Je to zvláštní pocit. Před čtrnácti dny jsem tady absolvoval první městský terén v Panamě. Zdá se to být strašně dávno. Na hlasy, které tehdy byly neznámé a nové, si moje ucho zvyklo a dokáže je zařadit. Jdu, co noha nohu mine, poslouchám, dělám kontrolní nahrávky do Merlina a dalekohledem zkoumám siluety ptáků. Myslel jsem si, že už jsem tu všechny běžné druhy zachytil, ale není to pravda. Konečně se setkávám s čačalakami a později s kukačkou veverčí. Vzduch je stále ještě příjemně chladný a v ulicích je klid nedělního rána.

https://ebird.org/checklist/S127168840

Oták balí a já se nohama rukama domlouvám na tom, že bych si tu nechal bágl. Stejně se sem odpoledne vracím. Pak bereme Otákovy věci a znovu vyjíždíme směr Gamboa a Pipeline Road. Jsme tu o hodinu dříve než včera, a navíc je neděle. Cesta se hemží skupinkami milovníků přírody s průvodci, procházkáři i birdery. Zajíždíme až k bráně se zákazem vjezdu. Dnes je hodně dusno a vzduch se nehýbe. Teplota přesahuje 30°C. Za chvíli toho máme oba tak akorát. Teče z nás a aktivita ptáků je nízká. Jak jsem si pochvaloval ranní ptáčkaření v ulicích, tak teď mi plahočení na cestě v tropickém pralese vůbec radost nedělá. Něco málo se opakuje ze včerejška, zlomek toho určuji přímo nebo z fotografií. V každém případě jsem po dnešku na 250 druzích. To bylo tak maximum, o jakém jsem uvažoval. Po dvou a půl hodině v terénu to balíme. Zajíždíme pár kilometrů ke kanálu, kde se Oták převléká a chystá k cestě domů.

https://ebird.org/checklist/S127217916

Pak zapínáme navigaci a jedeme na letiště. Navigace má dost hloupý smysl pro humor. Často nás svede z hlavní silnice, jen aby nás tam po pár stech metrech zase vrátila. Do cíle se ale dostáváme. Dokonce nacházím i místo, kam příští sobotu vracím auto. Loučíme se a já jsem sám. Po menší komplikaci platím parkovné a frčím zase zpět do Amadoru. Jenže mám tu přihlouplou navigaci. Napřed mě dostává do protisměru jednosměrky, kde dostávám důtku od obrovského černého policisty. Pak mě nutí do protisměru přejet prudce na dálnici. Samozřejmě to nejde, a tak putuji po mostě přes kanál a zase zpět. Upocený se konečně dostávám do hostelu. Beru bágl a jdu do dormitoria v přízemí. Šest paland a spící dědek, kterému jsme před dvěma týdny utekli. Při večeři se s námi totiž dal do řeči, která se postupně změnila v nekonečný, a tak trochu zmatený monolog, při kterém dědouch nešel vypnout. Ach jo, budu si muset zvyknout. No, popravdě, zatím se tu cítím dost bezprizorně. Pivko, zápis a naplánovat zítřek.

Už něco po osmé uléhám po sprše do postele. Je tu docela rušno. V našem pokoji jsme jen dva, ale ve vedlejším probíhá šťavnatá hádka ve španělštině. Ona chrlí jednu větu za druhou, opakovaně. On jen čas od času chabě zareaguje. Její hlas je stále útočnější a hysteričtější. Vůbec bych se nedivil, kdyby na něj zaútočila. Končí to ale jen prásknutím dveří.

---

30. ledna 2023

Vstávám v pět s tím, že bych vyjel na rozednění do lesa. Kuchyňka, kde jsem si chtěl vzít jídlo, je ale zamčená. Čo už? Zase si lehám. Ve tři čtvrtě na šest slyším zvuk odemykaného zámku. Už se mi nikam nechce. Teď už bych rozednění u Gamboi nestihl. Nevadí, jdu se zase projít do ulic kolem hostelu. Je to vždy příjemná procházka s prvními slunečními paprsky. Oproti včerejšku mi přibývá jediný druh – čížek mexický.

https://ebird.org/checklist/S127254944

Není kam spěchat. Smažím párečky s vejci. Sice mi párečky vypadnou z pánve na zem, ale tady se každou chvíli vytírají podlahy. Takže párečky putují zpět do pánve a fajnově si na nich šmáknu. Pak jdu nakoupit a do auta si stěhuju věci i na případný nocleh. Pohrávám si s myšlenkou omrknout Pipeline Road po setmění a pak před rozedněním. Tak fajn, jede se směr Gamboa. Ráno mi spadl na betonovou podlahu adaptér na objektiv, který z něj dělá stativový dalekohled. Zkouším jej u mokřadu kousek před Pipeline Road. Vše je naštěstí v pořádku. Sedím tu ve stínu a koukám na podmáčená místa. Jsou vidět ostnáci, ozývají se chřástali a z porostu vylézají slípky modré. Na slunci je zase horko, ale pofukuje. Jsem zvědav, jak bude na lesní cestě?

https://ebird.org/checklist/S127300985

Do lesa jdu v úplně jiném rozpoložení než včera. Jsem trpělivý, nespěchám, a jsem odhodlaný určit, co dokážu. Sice je dusno jako v prádelně, ale občas zafouká. Je tu mnohem větší klid než včera. Lidé chodí, auta projíždějí, ale je to jen zlomek včerejších počtů. Zapisuji si všechny pozorované druhy. Už od Bocas del Torro zase poctivě zadávám kompletní seznamy. Co můžu, dokumentačně fotím. Na displeji to sice vypadá velice optimisticky, ale znám svůj foťák a nevěřím, že to bude nějaká velká paráda při ISO 4000.

Prvním novým druhem je klouzálek příčkovaný. Fascinuje mě, kolik těchto woodcreeperů se tu pohromadě vyskytuje. Zatímco první den na této lokalitě převládala pozemní droboť, dnes je většina ptáků v korunách stromů. Nečekaná stezka do pralesa mě přivádí k tinamě větší. Když už narazím na nějakého motmota nebo lenivku, jen se ke mně otočí zády a ignorují mě. Vše zase přichází ve vlnách, dlouho nic, a pak hlasy všude kolem. Ale jen na chvíli. Co neurvu, nemám. Přibývá ani velká a trupiál žlutočelý. V úrovni výzkumné stanice už jsem pěkně vyplivaný. Sedám na můstek přes říčku a proti mně přijíždějí tři teréňáky se zahraničními birdery, birdmobily, jak je na nich zezadu napsáno. Docela by mě zajímalo, co tyhle profi služby všechno nabízejí. I tady, v pomyslném cíli, mě ale zvedá hlas, který Merlin určuje jako tukana žlutohrdlého. Zkouším ho napodobit na hubu a přilétá dvojice ptáků. Zůstávají vysoko, ale dokumentaci mám. 😊

Cestou zpět už mě zdrží jen tokající mravenčík tečkoprsý. Tentokrát si jeho hlas musím určit sám. Opocený sedám do auta a slastně na sebe pouštím klimu.

https://ebird.org/checklist/S127300993

Musím se ptát sám sebe, kolik procent ptáků, kteří mi zkřížili cestu, jsem vlastně určil. Jen podle hlasu minimum. Ale z viděných opeřenců by to takové tři čtvrtiny být mohly, i když je pravda, že nad některými skoro automaticky mávnu rukou. Vlastně se musím pochválit, dnes mi to docela šlo.

Kousek za vesnicí si sedám ke kanálu a sleduji drobné remorkéry tlačící obrovské lodě plné kontejnerů. Za plotem se pasou leguáni, občas tam pár dřepů udělá pisík a na druhé straně na kraji lesa se krom všech těch tyranů náhle zjevuje nádherný pitpit červenonohý.

https://ebird.org/checklist/S127301252

Jsem celý dolepený a upocený. Rozhoduji se pro návrat do hostelu, kde mě čeká sprcha a předplacené lůžko. Když projíždím kolem parku Summit, všímám si vlevo na drátu elektrického vedení sedět zajímavého ptáka. Odhaduji ho na lenivku. Otáčím se a pták je pořád na místě. Skutečně je to dost velká lenivka černoprsá. I při další otočce pořád sedí na svém místě.

https://ebird.org/checklist/S127301326

Nastává zlatá hodina. Slunce je nízko nad obzorem. Vše má krásný zlatavý nádech. Tuto moji mentální selanku ale narušuje provoz na kraji města. Všechny semafory jsou vypnuty a provoz řídí policisté se svítícími pendreky připomínajícími světelné meče z hvězdných válek. Zbývajícího půl druhého kilometru se ploužím téměř hodinu. Čo už? Parkovací místo u hostelu je k dispozici. Optiku zamykám do skříňky na chodbě a dopřávám si dokonalou očistnou sprchu. Jaká nádhera. Zdá se, že do pokoje nám stále nikdo nepřibyl. Pivko, zápis a jednu Vietnamku na dobrou noc. Jsem zvědav, co se mi rozleží v hlavě a kam zítra pojedu? Mimochodem – 261! 😊 Panama mi v eBirdu předběhla i dvě návštěvy Argentiny a prozatím figuruje hned za ČR.

PS: Tak už jsme na pokoji tři. Pořád je to ale pohoda. Chtělo by se to dostat ve městě na pobřeží. Projít si sousedství mangrovů.

---

31. ledna 2023

Včera večer jsem si všiml pěkných druhů pozorovaných před pár dny na Summit Ponds. Byli jsme tam s Otákem hned druhý den po příjezdu, ale dost pozdě dopoledne, a navíc v roli totálních zelenáčů. Snídám buchty s kafetem a jedu tam

Na místě jsem v osm a shledávám, že vůbec není pozdě, les je stále rozezpívaný ptáky a já mám co dělat, abych zapisoval, fotil a kontroloval vše s atlasem. Hned mezi prvními mi dělá radost tityra škrabošková. Potkávám dvojici birderů, se kterými jsem se už dvakrát setkal na Pipeline Road. Nestačí jen prohlížet přilehlé porosty, ale čas od času je dobré zkontrolovat oblohu. V hustých chumlech se tam točí kondoři, objevují se však i vlaštovky a rorýsi. Z těch jsou pro mně vzhledově nejatraktivnější rorýsi guyanští. U rybníků už čeká anhinga sušící se na větvi a ve spleti větví skrytý volavčík člunozobý. Škoda, že není kde si tu sednout, odpočinout. Po delším přešlapování se na větev přede mnou vyhoupne prcek rybařík kovový.

Když odcházím od rybníků, objevuje se na cestě skupina birderů. Tím posledním je místní průvodce. Zdraví mě a já ho poznávám – Carlos Bethancourt. Není to tak dávno, co jsem na web překládal jeho článek. Jeho jméno mi teď vypadlo z paměti, a tak si netroufám ho poprosit o společné foto. Čo už? Ale mám z toho setkání radost.

Teď v půl jedenácté už moc ptáků nezpívá. Dobře jsem to vychytal. Takhle nějak se to asi v nížinách tropů má dělat. No, moc brzy jsem na to nepřišel. 😊 V zápisníku mám 43 druhů. Tolik jsem na jedné lokalitě ještě neviděl.

https://ebird.org/checklist/S127336939

Projíždím kolem hostelu a pokračuji po silnici spojující pevninu s několika ostrůvky. Usazuji se na lavičce, kochám se okolím, siluetou downtownu, přeletujícími ptáky, a baštím placky s tučňáčem v zelenině. Je tu pěkně.

Pak se vracím a mudruju nad tím, že by se při odlivu dali zahlédnout nějací ptáci z výběžku starého města, který ve velkém oblouku obepíná čtyřproudá silnice na pilotech. Nechce se mi do úzkých uliček zajíždět autem, a tak se rozhoduji pro pěší turistiku. Beru bágl a foťák a po druhé odpolední vycházím z hostelu. Hned mi na ramena sedá ubíjející tíže vedra. Nedá se nic dělat, jde se.

Většinu staveb centra města tvoří dosti opotřebované bytovky. Odpad proudí do povrchových kanálů a zapáchá. Děcka si kopou mičudu na ulici, tatíci umývají svoje auťáky, sem tam se pasou slépky, na schůdcích posedávají mladé matky s miminy. Pak ostrý řez, náhlý přechod, a jsem ve starém městě zaměřeném na turisty. Opravené fasády, restaurace, obchody s cetkami, a mezi tím proudí běloši, většinou s průvodci, fotí si okolí, posedávají u stolů s jídlem. A celé tohle turistické centrum střeží po obvodu desítky policistů. Hm, jsou to ale kontrasty. Slézám na chvíli na pláž. Jsem tu jediný, tedy kromě desítek ibisů bílých, volavek a vlhovců dlouhoocasých, kteří si i zde našli nezaplněnou niku a hrají si na bahňáky. Je vedro a do centra to bylo něco přes tři kilometry. Využívám příležitosti a jdu se na chvíli schovat do klimatizovaného kostela. Po vychladnutí se vracím a jdu rovnou pod sprchu. Nádhera!! Pak kuchtím oběd, chvíli bezvládně odpočívám v hamace, jdu si dokoupit pivko a párky, a plánuji zítřejší výlet. Chce to odvahu pustit se do městského provozu se svéhlavou navigací a chce to změnu a zkusit zase vyšší polohy. Pojedu tedy do kopců severně od Tocumenu.

---

1. února 2023

Nebojím se toho. Lehce snídám a záhy se pouštím do houstnoucího městského provozu. Po severním dálničním obchvatu to jde překvapivě rychle. Jedna z odboček je sice uzavřená, ale tentokrát navigace zafungovala, kousek mě vrací a pak už šplhám do kopců k Cerro Azul. Chci se dostat až úplně na sever k Vistamares.

Je příjemné nechat bláznivý provoz za zády a jen šplhat zákrutami výš a výš. Downtown města se za chvíli jeví jen jako dětská stavebnice v dáli. Ovšem navigace opět úřaduje a myslí si, že ideální cesta vede přes samotný vrchol Cerro Jefe (1007 m n. m.). Trochu sakruju, ale otáčím to a tou správnou cestou pokračuji k cíli.

Zastavuji až u jakési vstupní brány s kontrolou. Celá oblast je totiž plná noblesních horských obydlí bohatých Panamců, a proto je i hlídaná. Ukazuji dalekohled, hlásím, že jedu pozorovat pajaros, a bez problémů jsem vpuštěn. Zastavuji hned u mostu přes Rio Vistamares. Prvním pozorovaným ptákem je atraktivní tangara středoamerická a pak skupinka ještě hezčích tangar maskových. Mezi kameny v řečišti poletuje tyranovec černý a chová se téměř jako skorec. Na okraji vody pak sbírá potravu pisík.

https://ebird.org/checklist/S127417907

Rozbitá asfaltka je občas tak prudká, že musím zapnout pohon čtyř kol. Konečně se dostávám k bráně. Dál už je cesta nezpevněná, hliněná, a kdyby sprchlo, jakože mraků je dost a pár drobných spršek už jsem potkal, mohl bych mít problémy. Nechávám tu auto a jdu pěšky. Jsem ve vrcholové partii kopců. Okolní les je nízký a hustý. Cesta je z udusané načervenalé hlíny. Ptáci žádní slyšet nejsou. Po šesti stech metrech přicházím ke křižovatce, vpravo je Vistamares, odkud mají být za dobrých podmínek vidět oba oceány Vlevo cesta stoupá a klesá přibližně půl druhého kilometru k místu, odkud by měl vycházet Xolmis Trail.

Celou cestu absolvuji jen s jedním slyšeným ptačím hlasem, který nedokážu zařadit, s větrem opírajícím se do korun stromů, a s mraky rychle běžícími nad mojí hlavou. Už poněkolikáté shledávám, že informace v mé knížce A Bird Finding Guide to Panama jsou zastaralé. Hledám, hledám, ale pokud tady někdy nějaká stezka byla, dávno zarostla. Jen ten melancholický hlas, který se občas z lesa ozve, skutečně odpovídá mravenčíku skvrnopláštíkovému, podle kterého se má stezka jmenovat. Psát si ho ale nebudu, zase tak jistý si tím nejsem.

V jednom sedle slyším sténavý hlas a pískání. Až po chvilce na mé pískání vylézají z keřů jakési drobné opičky, které štěbetají ptačími hlasy – tamaríni Geoffreoyovi. Až téměř u auta se dočkávám ptáků, z nichž nejmileji působí drobná pipulka podhorní.

https://ebird.org/checklist/S127417802

Skoro po třech hodinách šlapání je to dosti hubený výsledek. Ne vždy se ale daří. Sjíždím níž k místu s výhledem na vodopád. Pouštím se do svačiny, když přede mě usedá motmot skořicový. Samozřejmě nemám po ruce foťák. Běžím pro něj, ale motmot se fotit nechce. Na pozadí lesnatých kopců na protějších svazích právě krouží překrásný orel černobílý.

https://ebird.org/checklist/S127417907

Dál už se mi po kopcích šplhat nechce. Všechny cesty vedou jen k soukromým domkům a chatám. Zastavuji se ještě jednou u řeky, přes kterou rychle běhají nějaké drobné ještěrky. Běží po hladině jako nic. Pak už sjíždím zase do rovin. Vybral jsem si dvě místa na pobřeží, která podle mapy vypadala nadějně. Prvním jsou mangrovy Juan Díaz, ale jsou tu jen oplocená skladiště pohřbívající vraky lodí, aut a kdoví čeho dalšího. Jsou tu jen skládky, odpad, suť. Teď ještě zkusit to druhé, Costa del Este, kde mezi mrakodrapy centra ústí do moře úzká říčka.

Je odliv, pobřeží je zaneřáděné odpadky, ale to, co vidím v dálce u ustupující mořské hladiny, je prostě neuvěřitelné. Tisíce a tisíce bahňáků, kteří když se zvednou, vytvářejí nad břehem proměnlivé obrazce jako u nás na podzim špačci. Kousek za nimi loví pelikáni, na bahnech posedávají racci, všude brouzdají volavky a vysoko na obloze se v termice motají kondoři. Jsou vidět bílí ibisi, pisily, stovky slukovců a pisíků. Někteří bahňáci jsou i blíž, lemují břehy říčky. Odhaduji přítomnost jespáků dlouhokřídlých a aljašských. Daleko na hranici příboje rozeznávám několik zobounů a kolem mě přeletuje také jeden kvakoš žlutočelý. Musím zjistit čas zítřejšího vrcholícího přílivu a znovu se sem podívat. Shodou okolností je tu opět výprava birderů vedená Carlosem. No, nechám to do třetice. Pokud ho ještě potkám, pak ho poprosím o společnou fotku.

https://ebird.org/checklist/S127418254

Následuje cesta snů. Několikrát se ztrácím, motám se ulicemi, oči na stopkách, protože blinkr tu nikdo nepoužívá a s předpisy si taky nikdo hlavu neláme. Vyplivne mě to kousek od Amadoru. Včera jsem tudy šel pěšky. Šťastně parkuji doma. Hned zasyčí dvě třetinkové plechovky piva a pak si dělám vajca s párečky. Jak jinak?

Dnešek byl výživný, ale to je dobře. Po všech zadaných birdlistech mi eBird ukazuje 284 druhů. To jsem opravdu nečekal. Bonusem této středy je to, že budu mít celé dormitorio pro sebe. Dvanáct postelí a jen jeden Dudek.

 

předchozí část

další část