18. ledna 2023
Postupně sílící vítr nad ránem zcela ustal a dal tak prostor komárům. S rozedněním pak muchničkám. Těšili jsme se na příliv, ale ten proběhl v noci a teď už je moře zase až kdesi daleko. Zanechalo po sobě nové louže na mořském dně a nějakého toho bahňáka. Hned kousek od auta loví hejnko slukovců krátkozobých, v okolí se pohybují kulíci bledí a kanadští. Jdu se projít kousek po břehu. Na drátech vrkají hrdličky bělavokřídlé, nacházím mohutnou pirangu ohnivou a pak mě zaujme mechanický hlas z koruny palmy. Merlin říká, že jde o kulíška brazilského. Několikrát zkouším zapískat a opravdu do větví nade mnou naštvaně přiletí malá sovička, která se nechá i fotografovat. Sovičku za takhle pozdního horkého rána jsem nečekal. Ještě dlouho poté, co už jsem zase u auta, se vytrvale ozývá její hlas. S Otákem se nám daří také určit malého kolibříka – k. safírohrdlého, a kousek dál ještě potkáváme papoušky tovi.
Kulíšek brazilský (Glaucidium brasilianum) naštvaně reagoval na moje pískání.
Po obnaženém dně chodí až daleko k moři lidé se síťkami. Stejně jako včera. Netušíme, co tam loví. Jdu se bosý také projít mezi keříky mangrovů, protože mě zaujal hlas lehce podobný budníčkovi většímu. Nacházím jeho původce – je to lesňáček žlutý, mangrová morfa s hnědou hlavou. Společně s ním se tu pohybuje také lesňáček olšový.
Teď jen naplno pustit klimatizaci, abychom nelekli, a můžeme vyrazit na západ. K ubytovně to máme 320 km.
https://ebird.org/checklist/S126451377
Další cesta je zdlouhavá, hlavně díky nízké maximální rychlosti. Kolem poledního zastavujeme blízko městečka Higo Mocho opět na kuře s rýží a fazolemi. Už podruhé tento den louskáme hlavolam tankování nafty. Člověk musí vědět, jak má velkou nádrž, protože se platí předem. No a po zaplacení musí udělat kouzelný pohyb plastem, na kterém spočívá tankovací pistole. Pak si teprve může naplnit nádrž. Nad hlavou nám přeletuje vlhovec kaštanovohlavý.
Opravdový drobeček v řádu měkkozobých – holoubek skořicový (Columbina talpacoti).
Projíždíme David a v La Concepción odbočujeme k severu do hor. Brzy začíná pršet. Teplota příjemně klesá. Několik kilometrů za Volcánem hledáme ubytovnu v dědině Paso Ancho. Známe jen název a přibližnou polohu. V domnění, že jsme v cíli, zajíždíme na dvorek jednoho domku. Chlapík v garáži moc komunikativní není. Ožívá, až když se Oták snaží vystoupat po schodech k jeho manželce do prvního patra. Bábinka nám posunky sděluje, že s námi nechce nic mít a z dědka konečně vypadlo, že jsme vlezli do soukromého domku.
Chvíli to ještě trvá, ale nakonec jsme úspěšní. Sedáme na zápraží chatky. Údolím stoupají útržky mraků. Na obloze se náhle rojí dobře dvousethlavé hejno mohutných rorýsů bělokrkých. Musíme se přiobléct. Tradiční kondory překvapivě doplňují i jiní dravci. Určit dokážeme jen některé – sokola, snad krahujce amerického a káni širokokřídlou.
https://ebird.org/checklist/S126460913
Sjíždíme do vesnice nakoupit zásoby. Čekají nás tu dvě noci a další dvě pak někde pod Volcánem. Musím doplnit zápis. Načínám pivko a jde se na to.
19. ledna 2023
Vstávám po šesté. Rychle se oblékám a vycházím na zápraží. Tma už není. Vše má zatím obrysy rozmazané šerem. Dosti silně fouká. Vracím se pro foťák, dalekohled a atlas ptáků. Pak se jdu projít mezi přízemními domky rozesetými mezi pravidelnou sítí ulic. Všude pokřikují vlhovci dlouhoocasí. Kéž by se všechny druhy určovaly tak snadno jako tihle nápadní a nepřehlédnutelní ptáci.
Snídáme. Smažím si vajíčka. Z fazolí v plechovce se klube fazolová pasta. Zaplácám se tím na dost dlouho. Oták si v mapách vyhlédl horský potok, kde by se mohly vyskytovat vážky. Jedeme kousek za Bambito a pak stoupáme prudce vpravo do svahu. Otáka tu nechávám a sám sjíždím téměř k hlavní silnici. S autem odstaveným u krajnice prohlížím okolí. Ptáci tu jsou, ozývají se, ale ukážou se na zlomek vteřiny a zase mizí. Jsem vděčný za jednoznačného strakapouda amerického, který bez ostychu kousek ode mě tesá suchou větev. V křovinách a nízké vegetaci poletují nenápadní drobci. Jsem rád, když nějakého občas cvaknu, abych si ho mohl déle prohlédnout na displeji. Přibývá tak lesňáček šedokápý, ostrochvostka břidlicová a výrazný žlutočerný lesňáček pestrý. Zmatek mi působí také některé anglické názvy z mého atlasu, které se neshodují s Merlinem.
https://ebird.org/checklist/S126499791
Lagunas de Volcán.
Po hodinovém postávání pod mohutným stromem u paty svahu odjíždím k Volcánu. Jihozápadně od městečka se nacházejí dvě jezírka přírodní rezervace Lagunas de Volcán. Auto nechávám na příjezdové cestě a pokračuji pěšky. U vodních ptáků přece jen člověk ví, na čem je. V klidu plavou po hladině nebo se probírají vodní vegetací. Jsou dobře čitelní, velcí, výrazní a téměř se neskrývají. Nejběžnější jsou tu slípky zelenonohé a lysky americké. První početně výrazně převládají. Pak zaznamenávám ostnáky trnité a dva páry čírek modrokřídlých. Další snad tři hodiny se potuluji po dvoukilometrovém úseku lesní cesty. Pořád je co objevovat, ale každý určený druh je vykoupen značným úsilím.
Nové druhy by zřejmě přibývaly, i kdybych tu trávil celý den, protože jen málokteré se opakují a v hustém, neproniknutelném podrostu se objevují stále noví ptáci. Na některé působí pishing. Různě pískám a zvědaví opeřenci se přilétají podívat, co se děje. Asi největší radost mi dělá nádherná oranžovokrká pipulka. V okolí jezírek trávím čtyři hodiny. Na obdělaných polích mezi rezervací a letištěm potkávám staré známé z Argentiny, čejky jihoamerické. Mám hlad, jede se domů.
https://ebird.org/checklist/S126500762
Krásný oranžovozelený samec pipulky pacifické (Manacus aurantiacus).
Oták už odpočívá. Chytl nějaký nepříjemný zažívací moribundus, včetně lehce zvýšené teploty. Během dne se pohyboval podél potůčku, kam se zaletovali napojit kolibříci. Dokonce našel i hnízdo těchto drobků.
Hned se pouštím do smažení párečků. Teprve Oták mě upozorňuje poté, co buřtíky vůbec nemění barvu, že na nich mám stále plastový obal. Čo už? Čeká mě zadávání dnešních pozorování do eBirdu. Zápis, procházení zítřejších lokalit v průvodci, trocha té komunikace s rodinkou, která se už chystá ke spánku, pivko, čaj, a stmívá se. Ještě se jdu před spaním podívat před chatu na hvězdy. Nacházím Orion, Plejády, víc toho není. Oták pochrupuje. Jdu ho napodobit.
20. ledna 2023
Venku se pomalounku rozednívá. Do chalupy se opírají silné poryvy větru doprovázené všudypřítomným křikem vlhovců dlouhoocasých. Není kam spěchat. Snídáme, balíme, dávám poslední sprchu, do auta na zadní sedadla cpeme bagáž.
Prvním cílem je vesnička Las Nubes na samé hranici národního parku. Jsme překvapení. Čím výše stoupáme, tím více políček šplhajících prudkými svahy nalézáme. Na všech se usilovně pracuje. Zemědělci se na sklonitém terénu sotva drží. Přesto jsou schopni tu nepřístupnou a téměř kolmou zemi obdělávat.
Až ve vrcholových partiích střídají pastviny políčka zemědělců šplhající po svazích vzhůru.
Po desáté hodině jsme na místě. Obloha je zatažení a mírně poprchává. Stoupáme vzhůru cestou lemovanou neprostupnou divočinou. Čas od času se v příšeří vegetace objeví drobný pěvec. Nejčastější je zřejmě tyranovec olivožlutavý, nenápadný tyranovitý prcek s výraznými světlými kroužky kolem očí. Po dvou stech metrech jsme u stanice ochranářů. Oták se vrací, aby si prošel potůček, a já se po nahlášení na stanici vydávám na jedinou, v současnosti dostupnou stezku, asi čtyřsetmetrový okruh džunglí.
Hned na začátku potkávám červenkovitého lesňáčka ohnivého. O kus dál div mi na hlavu nesedne lesňáček obojkový. To je sympatický pták, nápadný a nebojácný. Pohybuju se pomalu, co chvíli se vracím, zkouším Merlina, pak pro změnu pískám na hubu. Pár kousků určit dokážu, ale říkám se, kolik ptáků se tu vyskytuje a jak nepatrné procento poznám. Když se téměř po třech hodinách vracím, sedí spokojený Oták u auta. Mise splněná, hlásí, larvy nejjižněji se vyskytující vážky rodu Cordulegaster nalezeny. Během brodění zachytil také skorce amerického a tyrančíka bystřinného.
https://ebird.org/checklist/S126575938
Tyrynovec olivovožlutavý (Empidonax flavescens).
Zadávám do navigace mobilu další lokalitu, začátek Quetzal Trailu. Opět cestujeme podél prudkých políček ve svazích, na kterých roste celer, cibule nebo brambory, běžná zelenina jako u nás. Brzy jsme v cíli naší cesty. Zatímco já jdu stezkou šplhat k lesu, Oták si prohlédne blízký potok. Zasekávám se jen pár metrů od auta. Na přechodu lesa a obydlené zóny se zdržuje asi nejvíce ptáků. Překvapivě je pomocí fotek a atlasu dohledávám a určuji. Cesta lesem je krátká. Následují další políčka a vyrubaný porost. Dvě hodinky mi stačí. Cestou zpět mě dobíhá dvojice staříků. Prošli si celý trail, ale kvesaly se jim najít nepovedlo. To Oták je spokojený. Asi 15 metrů od parkujícího auta jsou u domu umístěna pítka pro kolibříky. Zaletují sem hned čtyři druhy. Krása.
https://ebird.org/checklist/S126576573
Jede se dolů z kopců. Měníme ubytování. Ve Volcánu konečně kupujeme místní bílý rum, který jsme si slibovali ochutnat. Klesáme asi 20 km pod Volcán. Stejně jako cestou nahoru, tak i teď prší. V Buena Vista Abajo odbočujeme vpravo někam do ztracena. Po dvou kilometrech nás čeká překvapivě alternativní hippie ubytování v Soursop Hostelu. Provozuje to tu kluk z Arizony s místní manželkou. Kolem pobíhají a pořvávají dvě dítka. Krom nás je tu ještě pár z Německa s klučinou. Máme jedno lůžko v malé pokojík s plechovou střechou. No…
Lesňáček obojkový (Myioborus torquatus) – konečně nápadný a navíc nebojácný ptáček.
Prší. Provazy deště duní o plechovou střechu. Kolem poletují tangary a kolibříci. Naléváme si rum. Zdá se to tu být takové bezprostřední, kontaktní. Mám co dělat, abych se dokopal k zápisu. Nechce se mi. Vzduch je vlhký a teplý. Klesli jsme téměř o 1500 výškových metrů a je to znát. Opět panuje dusík.
Klid přichází s pohádkami pouštěnými dětem před spaním. Je tma, drnčí kobylky a v dálce je slyšet hlas chřástala guyanského. Hlas z filmu Cesta do pravěku. Vzduch chládne, štěkají psi a vedle mě sedí už jen Mariana. Jednoznačně zapuzuji představu, že bych měl sdílet skromné manželské lůžko s Otákem. Beru si přikrývku, rozprostírám ji na betonu před pokojem a stelu si tam. Šéfik i jeho žena se přicházejí postupně zeptat, jestli to zvládnu. Jasně, že to zvládnu. Raději na vzduchu než v malé místnůstce.
21. ledna 2023
No, byla to výzva. Beton je přece jen tvrdý. Kohouti měli několikrát během noci pocit, že by měli ohlásit ráno. K nim se přidaly gigantické husy od souseda, a nakonec i psi. Někdy po půlnoci slyším hlas sovy, který je nutno určit. Merlin říká, že je to výreček brýlový. Pak začíná na plechové střeše nade mnou kondenzovat pára, která mi v kapkách dopadá na spacák a na hlavu. Měním pozici, zatvrzuji se a až do rána setrvávám na místě. Ráno se jdu po šesté hodině projít po okolí. Je to tu zase jiné, zase nové druhy.
https://ebird.org/checklist/S126647027
Přímo v zahradě hippie kempu se dají fotit tangary modré (Thraupis episcopus).
Ještě teď, za ranního šera, se ozývají chřástali. Oták je viděl i ve vedlejší zahradě. Snídáme klasiku, vejce s párečky. Pak opouštíme náš hippie hostel a vyjíždíme zpět do míst, kde jsme byli ubytovaní minule. V Bambitě se jdeme projít kolem řeky. Během hodinky v terénu pozoruji jen tři ptáky. Není nad mlžné pralesy ve vyšších polohách. Zítra se tam chceme vrátit z druhé strany vulkánu Barú, od Boquete.
https://ebird.org/checklist/S126672461
https://ebird.org/checklist/S126647453
Oták má nachystanou ještě jednu lokalitu severozápadně od Volcánu, kde se chce podívat po vážkách. Cestou zastavujeme u dvou drobných rybníčků. Připisuji si volavku velikou. Překonáváme sedlo a sjíždíme kousek níž. Zdejší potoky jsou vyschlé a okolí slouží jen k pastvě. Hřeben hor kontinentálního rozvodí sem nepouští žádnou oblačnost se srážkami, které spadnou na Atlantické, respektive Karibské straně Panamy. Je to propastný rozdíl oproti těsnému okolí hřebene, kde převládá zemědělství díky mnohem většímu úhrnu srážek. Potůčky v odlesněné krajině nižších poloh (kolem 1500 m n. m.) jsou převážně vyschlé. Máme tu štěstí na hejnko rorýsů srpokřídlých.
https://ebird.org/checklist/S126647851
Hnízdo vlhovce chocholatého (Psarocolius decumanus) i s panem domácím.
Jedu Otákovi ukázat laguny pod Volcánem. V zarostlé části jezera jsou ty stejné druhy jako při mé poslední návštěvě. Blíží se třetí odpolední. Doléhá na mě únava z nedospané noci. Vracíme se na hostel, který máme na chvíli jen sami pro sebe. Lančmít s fazolemi a sprcha. Lehám si pak do hamaky, ale ty zdejší jsou velikostí spíše pro děti. Škoda, že jsem si nevzal svoji prostornou hamaku, ve které bych si mohl pohodlně schrupnout, a to nejen po obědě.
Je víkend a je to znát. Do našeho hostelu se sjíždějí další hosté. Jeden záchod na osm lidí, hm… uvidíme. Šéfik mi doporučuje blízkou stezku. V kostelíku u ní se právě sborově zpívá. Pomaloučku se procházím a snažím se ještě doplnit nějakého toho pěvce. Postupně se šeří. Přicházím na místo s nekonečným výhledem do rovin na jihu. Je sobota. Před týdnem jsme přijeli do Panamy. Je to tak jako vždy na cestě. Dny jsou oproti těm všedním mnohem delší. A já před sebou mám ještě celé dva týdny. Mám chvilkový pocit stezku. Myslím na domov. Bude to ještě dlouhé.
https://ebird.org/checklist/S126671347
S Otákem debatujeme o životě, dopíjíme zásoby třetinkových plechovek s pivem a já se psychicky připravuji na dnešní nocleh. Už teď je zase slyšet výreček, Oták chytá hmyzáky přivábené světlem přímo do pokoje, vzduch vychládl a zaplnilo ho cvrčení kobylek. Jo, večery jsou v tropech příjemné. Než nastupuji do korby našeho pickupu, kde chci dnes spát, čistí se obloha. Přímo nade mnou je opět Orion. Nalézám si na hrbaté podlaze to nejpohodlnější místo, přetahuju spacák přes hlavu a usínám.
22. ledna 2023
Nad ránem jen kousek ode mě jednotvárně volá lelek šedočelý. Jdu si do pokoje pro mobil, abych si jeho hlas nahrál. Když krátce pouštím nahrávku, frekvence lelčího volání narůstá a pták teď musí sedět v koruně stromu hned vedle mě. Nechávám ho být, znovu se zavrtávám, tentokrát do rosou zvlhlého spacáku, a pokračuji v převalování.
Vstávám po šesté. Většina včerejšího nového osazenstva se balí a odjíždí. Mám ruce za hlavou a hledím do oblohy, poslouchám ptačí sbor a užívám si ranního klidu. Ranní sluničko je příjemné, když se vás hřejivě dotýká po chladné noci.
Kolibřík zelenopláštíkový (Microchera chionura) – jeden z mála, který se takto na chvilku zastavil, abych jej mohl vyfotit.
Následuje balení, snídaně z pánvičky, hrnek kafe a krátký rozhovor s Pepe přes WhatsApp. Obloha je jako vymetená, začíná být teplo. Loučíme se s Nickem a vyjíždíme směr Boquete. Od jihu objíždíme vulkán Barú. Z Davidu vede na Boquete široká čtyřproudá silnice. Chápeme proč. Je neděle a tohle podhorské městečko plní funkci naší Pece pod Sněžkou. Autobusy a hrozny lidí z rovin, kteří se vyrazili nadýchat horského vzduchu. Dokupujeme zásoby a pozvolna stoupáme k začátku Pipeline Trek.
https://ebird.org/checklist/S126809370
Při vstupu se platí 5 USD vlezné. Trek je dlouhý asi 3,5 km s převýšením cca 300 m a končí vodopádem. Vybral jsem ho proto, že tu byl před třemi dny naposledy zaznamenán kvesal chocholatý, zdejší ikonický pták, po kterém se jmenuje kdeco. Zprvu se jde kolem políček šplhajících po svazích, ale pak se vstoupí do lesa. Jsem plný očekávání, protože tu za poslední týden birdeři pozorovali téměř 100 ptačích druhů. Pokud se mi už daří něco vidět, většinou určuji druhy, které už v birdlistu mám. Nad typickými tyrany s dvojicí křídelních pásek téměř vždy mávnu rukou. Nemám na ně.
K vodopádu míří dost lidí. Potkáváme i skupinky postarších důchodců s průvodci, kteří mají přes rameno stativáky. Tím nezajímavějším, co určuji bezpečně, je tityra vlnkovaná. Po většinu treku je klid. Jen občas se vyrojí skupinka opeřených drobků, ale ta záhy mizí. Jiným případem jsou zlomek sekundy trvající přelety, kdy se pták ztratí v husté vegetaci stejně tak, jako se objevil. Údolí se zužuje a stoupá. Cvakám nějaké opice vysoko v korunách a pořád se snažím udržet pozornost a hlídám okolí, abych něco neprošvihl.
Údolí je zakončeno kolmou stěnou a asi 20 m vysokým vodopádem. V jeho horní části jsou vysoké stromy s broméliemi i vlajícími lišejníky. Kvesal nikde. Páreček s foťáky, který se s námi dává do řeči (Oták mě po lovu larev váže zase dohnal) prý kvesala zahlédl. Ale byla to jen rozmazaná šmouha.
Až k vodopádům mi to trvalo tři hodiny. Je čas zase sejít dolů. Mračí se a mohlo by začít pršet. Když už jsem ve spodní části údolí, napadá mě podívat se k říčce, kterou stezka po celou dobu lemuje. Je tu i pěšinka k malým peřejím. V lese za řekou registruji slétat velkého ptáka. Rychle se ho pokouším dohledat a klesá mi čelist. Na větvi asi 20 m daleko sedí samice kvesala. Je tu šero, ale dokumentační fotky určitě nějaké budou, byť na astronomické ISO. Samice pózuje a ignoruje moji přítomnost. Dokonce i cosi vyvrhla. Dívám se po okolí, jestli se neukáže samec a zkouším hlídat i cestu, kdyby šel kolem Oták, který se ode mě zase odpojil. Po pěti minutách kvesal odlétá. Neuvěřitelné se podařilo. Cítím se jako přeborník v pozorování ptáků. Oták už čeká u auta. Kvesala bohužel neviděl.
https://ebird.org/checklist/S126809754
Samice kvesala chocholatého (Pharomachrus mocinno).
Dnes budeme spát venku. Zajíždíme k začátku Quetzal Trailu, který končí severně od Volcánu, kde jsme byli předevčírem, a pak sjíždíme postupně dolů, abychom našli vhodné místo k noclehu. Daří se. Máme plácek u řeky. Z blízkého domku vyráží na procházku indiánská rodinka. Šest dětí s rodiči, holky v pěkných barevných šatech. Srovnávám jejich a naše možnosti. Máme štěstí v tomto životě, bez debat.
Ležíme hned u auta v úvozu cesty končícím na břehu řeky. Obloha se opět čistí a plní se hvězdami. Ze tmy proti proudu vyletují obrovské svatojánské mušky. Některé mají světlo červené, jiné žluté. Jsou tak velké, a jasné, že se bojím, aby nezapálily okolní les. Řeka hučí a oči se zavírají.
| předchozí část | další část |