Laponsko 2012 – 1. část

28.VI. – 8.VII.2012

Finské Laponsko a norský poloostrov Varanger po šesti letech.

Severní Finsko a norský poloostrov Varanger jsem měl možnost navštívit společně s manželkou Pepem před šesti lety na přelomu května a června. Zpočátku rozpačité pocity z neznámé severské krajiny přerostly v obdiv a nadšení. Příležitost k návratu za polární kruh jsem měl ještě dvakrát, ale nevyužil jsem ji a dal jsem přednost jižnějším krajům. Teď už tomu ale odolat nešlo. Domluvili jsme se s kamarády na přelom června a července a vyrazili. Ten měsíc, o který jsme tu nyní byli později, dělá své. Počasí, ptačí druhy, krajina – to vše se změnilo. Každá zkušenost je k nezaplacení a i tentokrát to stálo za to. Jen doufám, že někdy příště se sem podívám zase s Pepem a tentokrát zase nejmíň o měsíc dříve.

Členové výpravy:
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
Lubomír Doupal
František Kopecký – frantakope.rajce.idnes.cz
David Lučan

---

28. června 2012

Nebyl bych to já, kdybych všude nebyl s výrazným předstihem. I když na Helsinky z Prahy odlétáme v 11:30, tak vstávám už ve tři ráno. Stát se může cokoliv a kdyby nám někde u Jihlavy začal hořet autobus, tak to stihnu třeba dojít pěšky. 🙂
Po osmé ranní jsem na letišti – autobus hořet nezačal. Venku začíná být nepříjemné horko. O víkendu jsou hlášeny teploty přes 35°C. To nám hrozit nebude. Například v Kirkenes jsou dnes maximálně 3°C, prší a občas mají přijít sněhové přeháňky. Uvidíme. Co mi teď dělá jako vždy hlavu, to je hmotnost mých zavazadel. Zkouším je vážit na jedné prázdné odbavovací přepážce. Mají rovných 30 kg. Spoléhám na to, že fotobágl unikne pozornosti. Ten má 11 kg.

Zbytek výpravy má načasování výrazně lepší než já. Luboš s Davidem přicházejí 20 minut po otevření check-inu a Franta asi 15 minut po nich. V Helsinkách se koná nějaká atletická událost a tak jsou ve frontě k odbavení různí svalovci, Helena Fibingerová, ale také Hána a Absolonová. Vzpomínám si, jak jsem tuhle letěl do Kyjeva s Van Dammem. U přepážky to vychází – fotobágl vážit nemusím. Před dvanáctou už poklimbávám v letadle směřujícím na Helsinky. Podmračená obloha je po přistání potrhaná. Dešťové přeháňky se střídají se sluncem. Vtipkujeme o tom, jak budeme všichni spát v tričku a „na skrčence“ v autě, až nám nepřivezou zavazadla. Zatahuje se a začíná pěkný liják. Čeká nás dalších 930 km do Ivala, hodina a půl letu.
Radujeme se, když na monitoru v letadle ukazují, že je v Ivalu 15°C. Dostáváme čaj a pak už klesáme do nízké kompaktní oblačnosti. Ještě sto metrů nad zemí ukazuje teploměr venkovní teplotu mírně pod nulou. Po přistání je venku jen 5°C. Kdepak patnáct! V příletové hale netrpělivě čekáme na bágly s teplým oblečením. Ještě ze vzduchu byly pod námi vidět ostrůvky sněhu. Nejspíš to bude drsnější, než když jsme tu byli s Pepem koncem května roku 2006.

Namísto Opela fasujeme kombi Ford Focus. Venku prší a je zima. Cpeme se do našeho jediného přístřešku. Ve městě nakupujeme zásoby jídla a každý balení místního pivka Lapin Kulta. Vyvolává to ve mně nostalgické vzpomínky. Franta hned jednou plechovkou křtí interiér auta. Praskla mu nárazem na něco ostrého a nádherně vše uvnitř pokropila. Aspoň to tu nevoní tak novotou. V mírném deštíku zastavujeme u jezera Inarijärvi. Blízko břehu jsou vidět samice morčáka prostředního a hohola. U vody krmí nádherně vybarvený samec jikavce mladé. Další krátká zastávka je v Inari. Přibývají rybáci dlouhoocasí, racci chechtaví, bouřní a stříbřití, břehule a jiřičky. Potkáváme tu zmrzlé cyklisty od nás. Směřují na Nordkapp. Asi 25 km za Inari odbočujeme na silnici č. 971 a po necelém stu kilometrů od letiště v Ivalu zastavujeme v lese u skupinky chatek. Tady dnes zůstaneme. David s Frantou staví stany. Já s Lubošem jsme lenošní. Vypadá to na nocleh v autě. Začíná bílá noc. Sedíme kolem starého ohniště, popíjíme a plkáme. Každý je navlečený jak za polárním kruhem, což je vlastně pravda.

Ivalo – letiště (18:25): konipas bílý

Inarijärvi
pozorované druhy: hohol severní (F), morčák prostřední (F), pěnkava jikavec (M, krmí), bělořit šedý, lejsek šedý, potáplice severní, vrána šedá (2 ex.)

Inari
pozorované druhy: břehule říční (20 ex.), jiřička obecná (4 ex.), racek chechtavý (3 ex.), morčák velký (2M), rybák dlouhoocasý (12 ex.), racek bouřní, racek stříbřitý (30 ex.), straka obecná, polák chocholačka

Väylä (nocoviště)
pozorované druhy: brkoslav severní, zvonek zelený (2 ex.), sýkora koňadra, hohol severní (3 pull.)

---

29. června 2012

V noci nepršelo. Uvnitř auta to nebylo špatné, ale přece jen mám 187 cm. Vstávám po šesté. Celou noc bylo světlo, pořád jsem si musel něčím krýt oči. Když vylézám z auta, tak asi 5 m ode mě přistává tmavší pták velikosti drozda. Dalekohled mám po ruce. Škoda, že nemám připravený i foťák. Je to samice hýla křivnčího. Pták se snáší na zem a za chvilku odlétá pryč. Říkám nahlas: mám nového druha, a hned vedle mě stojí zbytek výpravy. Hýla bohužel už nenacházíme. Letěl k blízkému jezeru, kde je samice hohola se sedmi mladými. Kolem poletují čečetky zimní.

Väylä (nocoviště)
pozorované druhy: hýl křívčí (F), hýl obecný (hlas), budníček větší, čečetka zimní (2 ex.), straka obecná, hohol severní (F+7 pull.), zvonek zelený (2 ex.), drozd kvíčala (2 ex.), konipas luční (2 ex.)

Balíme a jedeme o pár kilometrů dále, abychom vystoupili u dalšího jezera. Krmí tu párek bělořitů a z vrcholku borovice zpívá cvrčala. Chvíli nám to trvá, než ji identifikujeme. Máme totiž v uších některými pasážemi podobnou nahrávku hlasu hýla křivčího. U dalšího jezera s písečnými břehu, kde jsme před lety vařili s Pepem, pozorujeme trojici potáplic severních, pisíka a opakovaně lejska černohlavého. Je polojasno a teplota je někde na 8°C. Na hranicích doplňuji benzín a při placení kartou zjišťuji, že neznám správný PIN. Naštěstí mám ještě kartu druhou. A jsme v Norsku.

Siteffajoki (přibližný název lokality ve Finsku)
pozorované druhy: bělořit šedý (pár, krmí), drozd cvrčala (2 ex.), potáplice severní (3 ex.), pisík obecný, lejsek černohlavý, vodouš bahenní, koliha malá (2 ex.), vrána černá

První zastávkou za hranicemi je Neiden. U kostelíka tu bývá pozorován budníček severní – jeden z druhů, které bych chtěl na této výpravě vidět. Procházíme podmáčenou louku s nevysokými vrbami. V budkách tu hnízdí lejsi černohlaví a ozývají se hned tři druhy budníčků – větší, menší a lesní. Budníček severní mezi nimi bohužel není. Obtěžují tu komáři.

Neiden
10:50 – 11:20
pozorované druhy: budníček menší, budníček větší (2 ex.), budníček lesní, lejsek černohlavý (hnízdění v budkách), drozd kvíčala (2 ex.), čečetka zimní, zvonek zelený, pěnkava jikavec (4 ex.), ťuhýk šedý (2 ex.), břehule říční (2 ex.), skorec vodní

Odvážím chlapy na blízký Munkefjord, abychom si dali ochutnávku mořských druhů. Je příliv, ale část bahen je obnažených. Jsou tu kulíci píseční a ústřičníky prohánějí napřed dvě a potom čtyři chaluhy příživné. Na vodě je vidět celkem asi 35 potáplic severních, 70 morčáků prostředních a později hejno 900 kajek mořských. Na mělčině odpočívá asi 35 břehoušů rudých a z travou zarostlého břehu vzlétají hnízdící jespáci šedí. Jsme tu asi dvě hodiny a končíme svačinou v přístavu.

Munkefjord
11:35 – 13:45
pozorované druhy: kulík písečný (5 ex.), rehek zahradní, ústřičník velký (15 ex., hnízdo), kachna divoká (15 ex.), morčák velký (10 ex.), hohol severní (54 ex.), kormorán velký (2 ex.), hoholka lední, břehule říční (3 ex.), potáplice severní (35 ex.), racek mořský (3 ex.), orel mořský, racek stříbřitý (3 ex.), chaluha příživná (4 ex., jedná světlá forma), jespák šedý (6 ex.), kulík zlatý, břehouš rudý (35 ex.), morčák prostřední (85 ex.), racek bouřní (55 ex.), ostralka štíhlá (2F), kajka mořská (900 ex.), turpan černý (50 ex.), káně rousná, konipas bílý, potáplice malá, vrabec domácí, turpan hnědý (24 ex.)

Pokračujeme na východ po silnici E6 a před Kirkenes odbočujeme na jin po č. 885. Před námi je výběžek Norska sevřený ze západu Finskem a z východu Ruskem. Naše představa je taková, že vjíždíme do oblasti rozsáhlých divokých lesů, kde není výjimkou potkat medvěda či losa. Realita je ale jiná. Je tu dost farem a krajina je zemědělsky využívaná. Až dolů do Nyrudu, kde končí asfaltka, je to téměř 100 km. Mají se tu vyskytovat budníčci severní a strnadi malincí. Jejich početnost se ale rok od roku mění. Na odpočívadle kousek pod Svanvikem si nás přišly prohlédnout dvě sojky zlověstné. Doráží na ně ale jikavec a brzy je odhání. Na paměťové kartě digitálu mám jen několik černých siluet.

Svanvik – sojka zlověstná (2 ex.)

Jedeme pořád k jihu. Asfaltka je vyboulená a potrhaná. Auto po ní skáče jako jankovitý kůň. Vesnicí Nyrud tvoří jen jeden domek, jeden přístavek, tři malé Chajdy a vstupní brána s nápisem Policejní stanice. Trasy, které jsou v okolí doporučované, nezvládáme. Buď procházejí skrz rašeliniště nebo hrbatou kamennou cestu, na kterou není náš nizoučký Focus stavěný. Chvíli se potulujeme po okolí. Luboš chce přespat přímo tady, ale chlapík z domku nám říká, že je zde nocování zakázané. Důvodem je blízké hranice s Ruskem. Pomalu se tedy vydáváme zpět k severu. Po několika kilometrech nacházíme u silnice pěkné místo pro nocování.

Nyrud
16:50 – 18:30
pozorované druhy: polák chocholačka (20 ex.), morčák prostřední (4F), morčák malý (M), vlaštovka obecná (2 ex.), rybák obecný (12 ex.), konipas bílý (pár, krmí), sýkora koňadra (pár, krmí), zvonek zelený (2 ex.), budníček větší (3 ex.)

Konečně otevíráme každý svého Lapina Kultu. Obloha je úplně jasná a slunce hřeje. Stavíme stany. Začínají se na nás slétat roje komárů, ale pomáhají nám kloboučky s moskytiérami. Horší jsou malé, ale kousavé muchničky. Popíjíme pivko, rozděláváme ohýnek a i teď, před desátou večerní, svítí slunce.

---

30. června 2012

Až k ránu jsem se musel nasoukat do kalhot. Začala být zima. Stále je ještě modrá obloha. Snídáme a vracíme se na konec asfaltky směrem na Nyrud. Je tu odbočka s nápisem Treriksroysa. Zkoušíme to po ní. Jde o kamenitou cestu, která by nás měla přivést k sypané hrázi na severním okraji jezera Hestefossdammen. Mají se tam nalézat biotopy vhodné pro budníčka severního a strnada malinkého. Cesta se vlní tajgou. U jednoho jezera pozorujeme naši první labuť zpěvnou. O kousek dál je to zvědavá sojka zlověstná. Asi po 5 km sjíždíme z cesty vlevo k hrázi. Jezero pod ní připomíná spíše vnitrozemské moře. Silný vítr zvedá na jeho hladině mohutné vlny. V okolí je podmáčená tajga. Východním směrem se nad mírnými kopečky zvedají pozorovatelny ruských pohraničníků. Od jihozápadu přichází oblačnost. Krásné počasí končí. Na ostrůvcích na závětrné laguně jezera hnízdí racci bouřní. Opět jsou vidět potáplice severní a na mokřadu hledá potravu jeřáb.

Hestefossdammen
8:00 – 9:30
pozorované druhy: cestou – drozd brávník, labuť zpěvná, křivka obecná, sojka zlověstná strnad rákosní, racek bouřní (4 ex., hnízdí), potáplice severní (4 ex.), budníček větší (4 ex.), vrána šedá, ťuhýk šedý (2 ex.), linduška luční, jeřáb popelavý

Cestou zpět nás předjíždí auto s finskou espézetkou. Zdravíme se jako staří známí. My tě pustíme, my jsme slušní Fini, říká Franta a tohle označení finských Čechů si přisvojujeme až do konce zdejšího pobytu. Ani na jeden ze dvou cílových druhů jsme zatím nenarazili. Možná jen není příhodný rok. Po několika kilometrech přechází silnici před námi mohutná losí kráva s teletem. U Svanviku odbočujeme vpravo a zkoušíme to po vedlejší silnici č. 883. Několikrát zastavujeme a procházíme podmáčené březové mlaziny. Máme smůlu. Všude se ozývají jen budníčci větší.

Svanvik – sýkora lužní, vodouš šedý

Najíždíme na E6 západním směrem a ještě jednou zajíždíme v Neidenu ke kostelíku. Nad námi dvakrát přeletuje sluka. Vypadá to na déšť. Pokračujeme dále. Hned kousek nad městem sjíždíme na odpočívadlo. Funí prudký vítr, ale výhled je tu pěkný. Hluboko pod námi se kroutí řeka Neidenelva, na které plují 4 labutě zpěvné a 3M hvízdáka.

Neiden a okolí
12:10 – 13:00
zajímavé druhy: sluka lesní, hvízdák eurasijský (3M), labuť zpěvná (4 ex.)

Skalnatou náhorní tundrou se blížíme k Varangeru. Znovu se v duchu vracím do doby před šesti lety, kdy jsme tu projížděli s Pepem. Varangerbotn – jsme na začátku poloostrova. Pro jistotu dobírám benzín (14,7 NOK/litr). V Nyborgu je parkoviště přímo u vody. Vrcholí příliv. Břehouši rudí sedí po kamenech podél břehů a čekají, až zase voda opadne. Jsou tu vidět první racci tříprstí a husice liščí.

Nyborg
14:15 – 14:35
pozorované druhy: husice liščí (2 ex.), racek tříprstý (10 ex.), racek mořský (4 ex.), kajka mořská (15 ex.), racek stříbřitý (5 ex.), břehouš rudý (11 ex.), poštolka obecná, turpan černý (130 ex.), morčák velký (15 ex.), racek chechtavý, racek bouřní (20 ex.), zvonek zelený

Nedaleko je proti světlé obloze vidět nezaměnitelnou siluetu kostelíku v Nesseby. Tam teď jedeme. Parkujeme u kostelíka a zdravíme se s Finy, oblékáme další vrstvy a pouštíme se na poloostrůvek vystavený dnešnímu prudkému vichru. Záhy David hlásí „nějakého buřňáka“. Pohupuje se na křídlech nízko nad hladinou a nohama se dotýká vody. Paráda, libuje si Luboš, sice ještě nevím, co to je, ale mám novýho druha. Je to buřňáček, ale na buřňáčka malého je zřetelně větší. Uvidíme, co nám v autě prozradí Svensson. Mezitím se objevuje alkoun obecný, chaluha příživná, desítky břehoušů rudých a pět druhů racků. Blíží se těžké mraky s deštěm. Musíme se před ním skrýt do auta. Při té příležitosti zjišťujeme, že náš buřňáček je dlouhokřídlý. Paráda! Nový druh má každý. To je výborný mít nový druh, o kterým jsem ani nevěděl, že existuje, usmívá se Luboš.
Za chvíli pršet přestává. Jdeme zase ven posíleni prckem za nový druh. Nacházíme alkouna úzkozobého, chaluhu malou, na ostrůvku hnízdící pár hus velkých se dvěma housaty a nakonec hnízdícího jespáka malého, který se nám plete mezi nohama. Luboš před tím u jezírka vyplašil také lyskonoha, ale ten je teď někde usazený ve skrytu na hnízdě. Opět začíná pršet a vypadá to, že hned tak nepřestane. Po svačině a vyčkávání se rozhodujeme přejet do Vestre Jakobselv. V kempu na nás čeká poslední volná chatka pro čtyři (550 NOK/noc). Pro dnešek máme pohodlnou střechu nad hlavou.

Nesseby
14:55 – 18:30
pozorované druhy: buřňáček dlouhokřídlý, kormorán velký (2 ex.), alkoun obecný, kajka mořská (50 ad. + 30 pull.), racek tříprstý (100 ex.), chaluha příživná (2 ex.), ostralka štíhlá (5 ex.), kulík písečný (30 ex.), břehouš rudý (150 ex.), hoholka lední (9 ex.), vodouš rudonohý, lyskonoh úzkozobý, chaluha malá, husa velká (pár+2 pull.), bělořit šedý (2 ex.), alkoun úzkozobý, jespák malý (hnízdící), jespák obecný, racek mořský (30 ex.), racek stříbřitý (250 ex.), racek bouřní (50 ex.), husice liščí (8 ex.), ústřičník velký (20 ex.)

Obloha je tak temná, že máme prvně pocit přicházejícího večera. Sprcha a debaty nad určovací příručkou. Obojí stejně příjemné. Zvláště, když se shodujeme na tom, že budníček lesní z Neidenu byl opravdu tím hledaným budníčkem severním. Budníček lesní se tu nemá vyskytovat a nevyhovuje mu ani ten podmáčený biotop hustých březových a vrbových mlazin. Navíc na něj ukazuje i nahrávka z mého PDA, kterou jsem dříve nepoužil. Zase je co zapíjet. Navíc má dnes narozky Josef, můj nejmladší synek. Krom nových druhů připíjíme i jemu.

---

1. července 2012

Ráno je pod mrakem a poprchává. Těžko se loučíme s vytopenou suchou chatkou a večerní horkou sprchou. Na verandách okolních chat se suší prsačky muškařů. Včera vyráželi na půlnoční lov. Zdejší kemp je asi naplněn hlavně rybáři. Je neděle. Obchody jsou zavřeny. S doplněním zásob musíme počkat do zítřka. Jedeme do Vadso, abychom se na přilehlém ostrůvku podívali po lyskonozích. Kolem nás poletují lindušky rudokrké s potravou v zobáku. Lyskonohů je na malém jezírku asi 40. Zkouším je fotit, ale je téměř šero a znovu začíná hustěji pršet. Škoda. Vracíme se do auta, které má za chvíli zamlčená okýnka. Brzy se naštěstí déšť zmírňuje a my znovu míříme na lokalitu. Na břehu otočeném k moři nalézáme hnízdo kulíka písečného se snůškou. Přestává pršet. Lyskonozi přeletují z jezírka do blízké mořské zátoky, kde loví mezi chaluhami na mělčině. Celkem je jich tu přes 50. O kus dál na trávou zarostlém břehu hnízdí racci bouřní. Začíná odliv. Na moři se asi 400 m od nás několikrát objevuje nad hladinou hřbet velryby. Nad námi křičí racci mořští, protože jsme se dostali k jejich mláděti. Tydýt tydýt pokřikují stále dokola ústřičníci, které hlasitě doplňují vodouši rudonozí. Krom jespáků obecných a břehoušů rudých je pro nás na obnaženém mořském dně bonusem jespák rezavý ve svatebním. Před měsícem jich tu byly stovky.

Vadso
8:50 – 12:25
pozorované druhy: čečetka zimní (20 ex.), vodouš rudonohý (12 ex.), budníček větší (5 ex.), drozd kvíčala (2 ex.), jespák obecný (25 ex.), kamenáček pestrý (3 ex.), linduška rudokrká (8 ex., krmení), linduška luční (2 ex.), lyskonoh úzkozobý (50 ex.), kajka mořská (15 ex.), polák chocholačka (12 ex.), terej bílý, alkoun obecný, chaluha příživná (2 ex.), kulík písečný (10 ex., hnízdo se snůškou), jespák rezavý, morčák velký (20 ex.), racek bouřní (60 ex., mláďata na hnízdech), racek tříprstý (150 ex.), racek mořský (20 ex.), morčák prostřední (10 ex.), jespák šedý

Využíváme příznivého počasí a pokračujeme k poloostrovu Ekkeroy. Obědváme u sušáku na tresky, pak lezeme na náhorní plošinu poloostrova a jdeme směrem k jakémusi ukazateli na jeho jižním cípu. Z útesů pod námi vyletují za lovem stovky racků tříprstých ze zdejší obrovské hnízdní kolonie. David objevuje raroha loveckého odpočívajícího na terénní vlně. Ten se pak zvedá a jde si do kolonie racků pro svačinu. Brzy si odnáší jednoho racka, kterého pak trhá na dohled našich dalekohledů. Na moři jsou vidět alkouni obecní a chaluhy příživné. Počasí je stále příznivé. Z jižního cípu poloostrova pozorujeme tereje, desítky kajek mořských kolem břehů a potáplice severní na závětrné straně. Blízko nás poletuje párek kamenáčků a odhání nás od mláděte. Stejně se chovají i chaluhy příživné o kus dál. Pro čerstvý gáblík si do kolonie racků zaletují také krkavci. Racci tříprstí přilétají z lovu ve skupinkách. Mají tak větší šanci čelit chaluhám. Zpět jdeme závětrnou stranou poloostrova. Do seznamu nám přibývají turpanani černí a prvně také lindušky skalní. Celý okruh kolem poloostrova má přes 6 km. Utrmácení přicházíme do vesnice. Jediná restaurace na přístavním molu, kde jsme si chtěli dát pivko, nefunguje. Vracíme se k sušárně tresek. Každý si dopřáváme svého Lapina Kultu a obvyklou dávku zdejší dietní stravy – kus salámu, klobásy nebo rybičky (nejčastěji „tučňáky“).
Je docela chladno. Mračí se a mírně poprchává. Stavíme si stany a jdeme se mrknout ke kolonii racků tříprstých. Je odliv. Dostáváme se těsně pod nejníže hnízdící ptáky. Je to zvláštní pocit. I přes ten hluk a zápach cítím úctu a pokoru. Ptáci občas v podobě bílého vodopádu ve stovkách slétnou nad moře a znovu se vracejí. Je to úchvatné divadlo. Jeden birdwatcher se synkem nás informuje o výskytu kačky pestré cestou z Vardo na Hamningberg. Jsem zvědavý, jestli tam na nás počká? Sedíme u stanů a vstřebáváme zdejší pochmurnou a spíše pozdně podzimní atmosféru. Z kamenné zídky nás zvědavě pozoruje bělořit a na sušárnu si přilétá zanadávat racek bouřní.

Ekkeroy
13:50 – 21:30
pozorované druhy: raroh lovecký, chaluha příživná (8 ex., mládě na hnízdě), alkoun obecný (15 ex.), racek tříprstý (1000x), bělořit šedý (6 ex.), linduška rudokrká (8 ex.), linduška luční (4 ex.), krkavec velký (5 ex.), kormorán chocholatý (3 ex.), kormorán velký (6 ex.), rybák dlouhoocasý (6 ex.), terej bílý (8 ex.), alka malá (4 ex.), papuchalk severní, kamenáček pestrý (4 ex., mládě), kajka mořská (300 ex.), potáplice severní (6 ex.), linduška skalní (pár), turpan černý (40 ex.), jespák obecný (5 ex.), kulík písečný (8 ex.), vodouš rudonohý (10 ex.), holub domácí (2 ex.), racek mořský (50 ex.), racek stříbřitý (150 ex.), racek bouřní (50 ex.)

---

2. července 2012

V noci je nezvykle teplo. Když ráno z očí sundávám omotaný rukáv svetru, zjišťuji, že je venku nějak moc světla. Obloha je opravdu jako vymetená a svítí slunce. Dokonce je teplo. Dá se být jen v triku. I větřík je jen mírný. Dávám na kamennou zídku vysušit zadýchaný stan a jdu se s foťákem projít k moři, kde na kamenném ostrohu odpočívají racci tříprstí. Společně pak jdeme mrknout ještě k jejich kolonii. Ne všechny ovce poskakující po okrajích skalnatého útesu jsou šikovné. Svědčí o tom jedna rozpláclá mrtvola na kamenech u moře. Frantovi se daří zachytit alkouna obecného lezoucího ze škvíry mezi racky. Těch asi 20 ptáků, kteří byli ráno vidět blízko na moři, tu zřejmě hnízdí. Teplota brzy dosahuje k 18°C. Sever dnes působí mnohem přívětivěji.
Rozhodujeme se využít krásného počasí a přejet až na Hamningberg se zastávkou ve Vardo, kde chceme dokoupit zásoby. Při hledání obchodu zajíždíme na severní cíp východní části ostrova Vardoya s výhledem na ostrovy Hornoya a Reinoya. Na skalnatém útesu prvního z nich je velká hnízdní kolonie alkovitých. Blízko břehu létají papuchalci, alky malé a alkouni. Jeden z birderů nás informuje, kde hledat kačku strakatou. Zřejmě je tedy stále na místě. Je to jen asi 15 km od Vardo. V posledních dnech to byla ve zdejších končinách hlavní atrakce.
Pak se pokoušíme najít obchod. Dvakrát se ptáme na cestu, ale jejího přesného popisu se nedočkáme. Není divu. Nacházíme ho víceméně náhodou až v blízkosti radaru poblíž vrcholku ostrova.

Vardo
8:45 – 9:30
pozorované druhy: papuchalk severní (10x), alkoun úzkozobý (100x), alka malá (10x), alkoun obecný (10x)

Vjíždíme do podmořského tunelu spojujícího Vardo s pevninou a uháníme na Persfjorden. Nedaří se nám najít rozbitý domek před ústím řeky Osterelva, který nám coby důležitý orientační bod popisoval onen birder. Podrobně prohlížíme celé okolí. Po kačce ani památky. Jen desítky hoholek, morčáků prostředních, turpanů obou druhů a několik potáplic malých. Škoda. Už jsme se těšili, že si pro tento druh nebudeme muset zajíždět na Island. V okolí se pohybujeme více než dvě hodiny. Možná kačka se změnou počasí odlétla.

Persefjorden
11:00 – 12:40
pozorované druhy: potáplice malá (10 ex.), hoholka lední (150 ex.), morčák prostřední (350 ex.), alka malá (10 ex.), kajka mořská (50 ex.), kormorán chocholatý (10 ex.), turpan černý (30 ex.), turpan hnědý (5 ex.), racek bouřní (20 ex.), racek stříbřitý (250 ex.), racek mořský (10 ex.), zvonek zelený, čečetka zimní, káně rousná, bělořit šedý

Při ústí řeky do Sandfjordu posloucháme z vrbových mlazin hlasy čečetek, ale nedaří se nám je zahlédnout. Opět nás zmátla cvrčala. Začíná platit pravidlo, že když nevíme, čí zpěv slyšíme, tak je to cvrčala. V Hamningbergu je dost turistů, ale stačí tu pobýt déle a vesnice na konci světa se vylidňuje. Záliv na jih máme proti slunci. Jdeme tedy kousek směrem k majáku a pozorujeme moře východním směrem. Nad vodou loví tereji a co chvíli přelétají alkovití nebo racci tříprstí. Dost daleko se mi na poměrně klidném moři daří nalézt velkou potáplici. Když je ve správném úhlu, tak jí žlutě svítí mohutný zoban. Zdejší mise je tedy splněna, máme potáplici žlutozobou.
V okolí Hamningbergu zůstáváme ještě několik hodin. Objíždíme poloostrov z druhé strany přes parkoviště. Mezi kameny je spousta odpadků, které sem vyplavilo moře. Říkám si, co o nás mohou vypovídat? Nejvíc je tu odplavených bot, zapalovačů, různých krémů, plastových nádob a méně pak potrhaných rybářských sítí, bójí a plováků. Vždy pozorný David nalézá další potáplici žlutozobou. Opět je to pták v prostém šatě. Tento druh budeme muset zapít hned dvakrát. Obloha se zatahuje. Hezké počasí nebude mít dlouhého trvání.

Hamningberg
13:40 – 16:00
pozorované druhy: alkoun obecný (20 ex.), alkoun úzkozobý (50 ex.), alkoun tlustozobý, terej bílý (30 ex.), racek stříbřitý (40 ex.), racek tříprstý (400 ex.), potáplice žlutozobá (2 ex.), vlaštovka obecná, linduška luční (5 ex.), dřemlík tundrový, chaluha malá, konipas bílý, chaluha příživná, bělořit šedý

Přesouváme se k Sandfjordu, abychom se mrknuli proti proudu řeky výše do tundry. Mají tu být bělokuři horští. Cesta ale pro naše „expediční“ vozidlo není. Po necelých dvou kilometrech parkujeme a svačíme. Od jihozápadu oblačnost houstne a hřmí. No nic, spát tu dnes nebudeme. Pomalu se vracíme k Vardo. To už prší. U Persfjordenu ještě věnujeme krátký pohled mořské hladině. Co kdyby tu kačka někde byla? Není. V hustém dešti se blížíme k Vardo. Škoda, být lepší počasí, tak by si zdejší tundra zasloužila procházku. Nad Svartnes jsou na jezeře vidět labutě zpěvné. Nedaleko silnice toká bekasina otavní a přeletuje orel mořský.

Smelror – orel mořský (2 ex.), bekasina otavní, labuť zpěvná (8 ex.)

Znovu se tunelem o délce 3 km dostáváme v hloubce skoro 90 m pod hladinou moře do Vardo. To už pěkně leje. Chvíli stojíme naproti místnímu hotelu a přemýšlíme co dál. Asi po půlhodině pršet přestává. Jedeme na severní kraj města do míst, kde štěrková cesta vede k severnímu cípu západní části ostrova. A je to dobrá zastávka. Ve výkopu tu poskakuje skřivan ouškatý. Je sice zamračeno, ale snad už pršet nebude. Popojíždíme ještě o kus dál. Je tu u cesty stolek s lavicemi a dají se tu postavit stany. V keříku tentokrát pozorujeme krásné čečetky bělavé. V zápisníku máme už 98 druhů ptáků. Můžeme jít spát.

Vardo – čečetka bělavá (2 ex.), skřivan ouškatý

další část