Nepál 2019 – 3. část

5. listopadu 2019

Dnešní zápis bude stručný. Co také psát o dni, který byl z valné části vyplněn cestou z hor zpátky do prašného Káthmandú. Úmorně zdlouhavou cestou připomínající ze dvou třetin spíše tankodrom než cestu určenou pro autobusy.

Vstal jsem někdy před šestou. Teprve před čtvrt hodinou jsem slyšel zvuk plechových rolet vytahovaných na pouličních obchůdcích. Po včerejším dešti už není ani památky. Začíná další slunečný den. Mám takový prchavý pocit smutku, že opouštím kopce a vracím se do echt civilizace se všemi nešvary, které si právě tady sebou nese. Cestou z kopců už jsem začínal poznávat jednotlivé ptačí druhy. Být tu ještě nějakou dobu, asi bych se začal orientovat. Teď mám nachystaný malý báglík s optikou, vodou a svačinou a velký bágl jsem dal po zkušenostech s předchozí cestou do přepravního pytle. Stojím před stánkem, kde se prodávají lístky a jako jediný čekám na bus. Chlapíci z obchůdků se rozehřívají u hrnků s čajem, přichází policajt a ještě jednou mě kontroluje, pak s troubením přijíždí přesně ten bus, který mám vyfocený na jízdence, bágl hážu dolů do kufru, zabírám si místo, přistupuje pár lidí a s dalším zatroubením vyjíždíme. Z cesty uskočí pár psů, kteří u mě postávali a doufali, že něco dostanou, poodlétne i kohout se slepicí, kteří před chvílí kopulovali těsně vedle mě a jede se. Vtom si uvědomuji, že jsem se ani nerozloučil s kamarádkou nejvěrnější, která mi byla celý čas v kopcích oporou a která mě minimálně dvakrát zachránila od nehezkého pádu. Včera, když jsem hledal hotýlek, tak jsem ji zapíchl do živého plotu toho prvního volného a pak jsem na ni zapomněl. Moje spolehlivá bambusová hůlka tam zůstala opuštěná. O umělohmotnou špičku přišla na závěsném mostě v Kyanjin Gompě a celou cestu dolů se odspodu po první přepážku štěpila, ale pomáhala, jak mohla. Až si jí majitel hotýlku všimne, nejspíš ji někam zahodí. Měl jsem ji aspoň pustit po vodě.

Jak říkám, cesta do města je otravná. Na mnoha místech se jede kamenitými sutinami těsně po okraji propasti. Náš řidič je mladý kluk a výběrčí jízdného má taky snad patnáct. Dvakrát či třikrát jsme my cizinci kontrolováni policií. Většinu cesty sedím sám na dvojsedadle a můžu jakeš takeš natáhnout vzhledem k dimenzím sedadel své delší nohy. Až v Trisuli Bazaru zastavujeme na papec. Narychlo do sebe hážu dhal bhat a zjišťuji, že bus mezitím ujel. Ve vývařovně ale sedí ještě Amík a Ruska, kteří mají místa přede mnou. Bus se nakonec zase objevuje a mně padá kámen ze srdce.

Pár ptáků za cesty pozoruji, ale jistý jsem si jen konipasem horským a bramborníčkem černohlavým. Už se těším na nové biotopy. Do Káthmandú přijíždíme po osmi hodinách jízdy. Poslední kilometry se táhneme divokým přehoustlým provozem v městských ulicích. Pak jsme na místě. Z kufru tahám prachem a špínou potažený pytel a už otravují taxikáři. Klidím se stranou, přeskládávám vše na záda a vydávám se pěšky do ulic.

Přecházení silnice připomíná plánovanou sebevraždu. Dostávám se až do Thamelu, kde mám doporučení na Flying Yak Hostel. Znám jen jméno ulice, ale hostel se mi daří nalézt. Vybírám společný pokoj s šesti lůžky v posledním patře. Thamel je přecpaný lidmi. Dalším doporučením je hodně alternativní hospoda OR2K. Sedí se na polštářcích na zemi. Objednávám špagety s houbami a kozím sýrem. Je tu fajn a houby jsou vynikající. Pak mi to docvakne. Je to právě dnes. Padesátka v Nepálu, to je jen jednou za život, zazní mi v uších slova kolegyně. Jo, dnes to je. A co? Stalo se něco výjimečného? Kdepak. Podařilo se mi dostat se ve zdraví z hor, podařilo se mi na 7.11. koupit lístek do Saurahy a dal jsem si skvělou večeři. Na tyhle věci se dá vzpomínat. Jsem spokojen. Žiju. Neležím doma u televize a nečumím na Prostřeno. Ale zase budu. Tož konec hloupých keců. Jdu si na zdejší birdlist připsat dva nové druhy. Vlastně ho musím teprve založit.

Syabrubesi – Káthmandú
pozorované druhy: Motacilla cinerea, Saxicola rubicola

---

6. listopadu 2019

Den trávený v Káthmandú, relax, žádný spěch. Jen si plnými doušky užívám plnotučného městského ovzduší, ze kterého pálí oči a kdy zdolání i té nejnepatrnější terénní vlnky v ulicích připomíná výstup na kopec. Vstávám až před půl sedmou. Spalo se výborně. Sice ještě po třetí ranní se oknem do pokoje probojovalo diskotékové tuc tuc, ale spánek mi to ohrozit nedokázalo.

Balím foťák, kukohled a lahev vody a vyrážím do ještě poloprázdných uliček. Hned první krámek za Sorakhutte mě láká ke snídani. Tři samosy, vynikající cizrnová kaše a čaj neznámého složení (byl trochu do červena a obsahoval mléko a masalu) mě plní na několik příštích hodin. Dlouhatánskou ulicí mířím k lesíku Nagarjun. Ve vzduchu jsou desítky luňáků hnědých. Snažím se dostat do vyšších poloh lesa, ale ten je hned kousek za okrajem veden asi jako vojenský prostor, který je ohrazen zídkou s ostnatým drátem a hlídán ozbrojenci. Těsně před ostnatými dráty jsou betonové nádrže se zapáchající vodou. I tady se v jejich blízkosti vyskytuje kromě konipasa horského rehek běločapkový. Je to kontrast oproti horské řece v Langtangu, kde jsem ho často potkával. Jižně od lesa Nagarjun je izolovaný lesnatý kopeček Balaju Park. Místní sem chodí relaxovat, ale i vykonávat potřebu. Když člověk nespěchá, a může tu třeba několik hodin s dalekohledem po ruce posedávat, jedná se o ornitologicky poměrně zajímavé místo. Prvním druhem, se kterým jsem v okolí Káthmandú počítal, je vousák velký. Po okolí poletuje hejno bulbulů černých a v parčíku se pohybuje tlupa makaků rhesus. Zdá se, že před lety tu byly klece se zvířaty, které teď zejí prázdnotou a rezivějí, a níže byl plavecký areál. Jeden z prázdných a špínou zanesených bazénů teď obydlil osamělý konipas bílý. Postupně nacházím mohutného ťuhýka tibetského, sýkoru chocholatou připomínající naši koňadru s černou chocholkou, vousáka modrolícího a nad lesem stále plují siluety kroužících luňáků hnědých. Je tu fajn. Shon a prach města je filtrován tou trochou zeleně, stín poskytují stromy, a i teplota se dnes drží na příjemných dvaceti stupních.

Stále jsem předmětem zájmu dvou tří místních čumilů, ale nevšímám si jich a oni neotravují. Na samém okraji lesíka jsou louže, kam se zalétají koupat dlouhoocasé krasky červenozobé. Za letu působí jako draci s dlouhými ocasy. Společně s nimi je tu hejnko strak himálajských a dokonalým ptáčkem je lejsek šedohlavý, vracející se po svých divokých výpadech vždy na tu stejnou větvičku v podrostu. Pod lesíkem je parčík se zastřiženými ploty a vodotrysky, kde si užívá trochy klidu od zaprášených ulic dost lidí.

Je daleko po poledni, když se vracím stejnou cestou zpět k Thamelu. Moc se mi nechce, loudám se a v postranní uličce nacházím sympatický bar se zahrádkou. Nečekaná oáza svěží zeleně uprostřed shonu. Pivko Nepal Ice je silné a chutná mi. Padnou dvě a momo s čili. Teď už jen jít obhlídnout místo, odkud zítra po šesté jede bus do Saurahy a chvíli se toulat středem Thamelu přeplněným lákadly pro turisty. Nepochybuji, že řada těch lákadel skončí během posledních dní tady i v mém batohu.

Káthmandú, Balaju Park
GPS: 27°44’3.649″N, 85°18’1.555″E
pozorované druhy: Psilopogon virens (2 ex.), Psilopogon asiaticus, Psittacula krameri (2 ex.), Streptopelia orientalis, Milvus migrans (200 ex.), Aquila nipalensis, Lanius tephronotus, Urocissa erythrorhyncha (4 ex.), Dendrocitta formosae (6 ex.), Corvus splendens (20 ex.), Pericrocotus ethologus (M), Myophonus caeruleus, Culicicapa ceylonensis (2 ex.), Copsychus saularis, Phoenicurus leucocephalus, Acridotheres tristis, Sitta castanea (5 ex.), Sitta himalayensis, Machlolophus xanthogenys, Aegithalos concinnus (10 ex.), Hypsipetes leucocephalus (20 ex.), Seicercus xanthoschistos (5 ex.), Motacilla alba, Motacilla cinerea (2 ex.), Chalcoparia singalensis

---

7. listopadu 2019

Z pohodlné postele se moc nechce, ale jde to snadno. Nedospanost tu nehrozí. Pár minut po šesté jsem už sbalen před dveřmi pokoje. Dole si stačí odemknout vstupní dveře, protože recepce je ještě prázdná, a vyjít na ulici. Krámky se hodně pomaloučku probouzejí, zatím jen ty s čajem a jídlem. Partičky uklízečů sbírají odpadky na plošinky bicyklů se třemi koly. Podél jedné z ulic blízko Sorakhutte stojí při krajnici desítky autobusů. Brzy mě klučík s rezavým přelivem přivádí přímo k tomu mému provozovanému Chitwan Safari Tours & Travels. Do odjezdu je čas. Sedám na čaj a vdolek do maličkého stánku. Ulicemi proudí školní děti v uniformách a množí se motocykly. Po sedmé vyjíždíme.

Většinu asi sedmihodinové jízdy kopírujeme řeku Trisuli. Teče bystře. Jsou na ní vidět rafty a v jednom místě chystá rodinka ghát s nebožtíkem. Na štěrkových lavicích by tu mohla zimovat srpatka, ale příležitost pozorněji si je za jízdy prohlédnout je mizivá. Třikrát nebo čtyřikrát se zastavuje na papec. Poklimbávám, hledím do okolí a trpělivě čekám na dojezd do Saurahy. Nadmořská výška klesá a teplota roste. Projíždíme Bharatpur a jsme v plochých nížinách terají. Konečná je vtipně kus od Saurahy, aby si mohli přivydělat místní majitelé tuktuků. Jeden mě bere půldruhého kilometru a nechává mě téměř na břehu řeky East Rapti, kde se nachází Happy Lemon Tree Lodge, moje základna na několik příštích dní. Jde o bambusovou stavbu vzhledu z filmů o trosečnících a Robinsonech. Fasuji holubník spletený z palmových listů asi 3 m vysoko nad zemí na bambusových tyčích. Při každém pohybu se to celé vlní a skřípe. Chatrč je ale přímo na břehu řeky. Nejspíš to tu bude divočina s komáry, nad lůžkem je moskytiéra. Mladý majitel přináší uvítací sklenici citronády s ledem a seznamuje mě a ještě další dvě dívčiny s tím, co dokáže zorganizovat a co se dá v okolí podniknout. Mezitím, co povídá, pluje v řece kousek od nás gaviál indický, krokodýl s dlouhou úzkou čelistí. Ani se nedokážu soustředit na to, co borec vykládá, protože kolem stále něco poletuje – na mělčině pobíhají čejky černoprsé, asi deset metrů od nás loví ledňáček hnědohlavý, proletí mohutný rybařík jižní a v dáli pochodují sloni s turisty na zádech. Za řekou jsou rákosiny plné drobných pěvců, mezi které právě z naší strany míří obrovská kukačka vraní.

Slunce je nízko nad obzorem za řekou a peče. Objednávám si dhal bhat, jdu se sprchnout a pak se příjemně přecpávám. Na druhé straně řeky sedají dva ibisi bradavičnatí a do boje vyrážejí komáři. Jsou to krvežízniví dravci. Chvíli odolávám, přilétá čtveřice zoborožců bělolících. Dekuji se na bidlo a pečlivě se schovávám pod záclonu moskytiéry. Svítí tu žárovka, psát se dá.

Sauraha
GPS: 27°34’50.664″N, 84°29’25.660″E
pozorované druhy: Anthracoceros albirostris (4 ex.), Alcedo athis (3 ex.), Halcyon smyrnensis (2 ex.), Ceryle rudis, Merops orientalis (3 ex.), Centropus sinensis, Vanellus duvaucelii (5 ex.), Vanellus indicus (4 ex.), Milvus migrans (10x), Butorides striatus, Pseudibis papillosa (3 ex.), Ciconia episcopus, Dendrocitta vagabunda, Dicrurus macrocercus (2 ex.), Copsychus saularis, Acridotheres tristis (10x), Riparia chinensis (10x), Argya striata (4 ex.), Motacilla alba (8 ex.), Motacilla maderaspatensis

---

8. listopadu 2019

Tak co, Dudku, jak to dnes šlo? Ále, dusno a vedro, kamaráde. Udělal jsem si takový odpočinkový den. Ráno jsem si sedl ke stolku na zídce nad řekou. Kolem poletovaly sem a tam husice rezavé a za křiku lovil z nedaleké větve ledňáček hnědohlavý. Na řeku vyplouvaly dlouhé dřevěné loďky vytesané z jednoho kusu kmene a na nich turisté. Na břeh přistál gaviál indický a bez pohybu se slunil. Musel jsem vydýchat cigarety, které jsem v noci pasivně vykouřil díky Dejvovi (říkám tak šéfíkovi, který se podobá této figuře z Červeného trpaslíka). Je to číman. Obluzuje tady turistky, chápavě jim naslouchá, tiše k nim promlouvá a mozek má chápavý jako ruce. Pak kouří celou noc jednu za druhou a já bohužel díky proudění vzduchu báňám s ním. Hraje si na volnomyšlenkáře, a přitom je vidět, že jeho hlavním hnacím motorem jsou peníze. Nevím, jestli jsem si neměl zařídit plavbu i návštěvu parku sám a nenechávat to na něj. Zítra uvidíme.

Zkouším u stolku dávat dohromady birdlist výpravy, ale žádná sláva to nebude. Snad s tím pohnu ještě teď, abych konečně věděl, jak jsem na tom. Doma se zatím objevují zajímavé druhy a třístovková klubová meta je stále častěji zdolávána. Taky dobře.

Snídám, přes vodu koukám na zejozoba asijského, dvojici chřástalů černoocasých a jednoho běloprsého a zběžně cvakám prolétající anhingu. Pak beru baťůžek s vodou a atlasem ptáků a jdu se projít směrem k Sauraze, kde na břehu řeky probíhá tzv. elephant bath. Tři nebo čtyři sloni si postupně na hřbet berou rodinky místních turistů a na povel je sprchují choboty vodou z řeky. Hodiny a hodiny musí frkat vodu pobízeni ostrými bodci. Nemám z toho dobrý pocit. Kus dál je převozník a na druhém břehu pak obrovský krokodýl bahenní. Na této straně je říční břeh jedním velkým turistickým resortem – hotýlky, restaurace, dokonce bazény.

Jdu kousek dál do centra, abych si dal kari s plackami. Je vedro, vzdušná vlhkost musí sahat ke stovce procent. Zastavuji se ještě na kafe, první skutečné kafe v Nepálu. Sedím v patře a koukám na šrumec pode mnou, na slony vracející se ze šichty, na spoustu bílých turistů a na prodavače z krámků snažící se vydělat. Také na dvojici panenek muškátových na protějším keři. Oproti Káthmandú tu panuje líné vesnické poledne. Na skok se vracím domů k citroníku a pak se jdu projít ještě podél řeky druhým směrem. Mezi majnami obecnými nacházím dvě tři majny pobřežní a skupinku špačků indomalajských, a nad hlavou mi přeletuje žluva černokápá. Vždy se ke mně přidá nějaký ten Alík. Nejsou vychrtlí, ale dobře živení. Ani agresivní nejsou. Člověk tu má na chvíli kamaráda.

V hustém bambusovém trsu u lodže mě překvapuje žluna menší a starý známý šedohlávek – lejsek šedohlavý. Ve sprše ze sebe smývám pot a pomalu se šeří. Nic se mi teď nechce. Jen ležím na bambusové posteli a hledím do houstnoucího šera. Co nevidět mi půjdou po krku komáři. Šéfík dostal zálohu 4000 NRs na zítřejší výlet s průvodci do parku. Ráno něco po sedmé vyrážíme. No nic, je třeba udělat zápis. Lezu pod záclonu a zapínám světlo. Zvláštní melancholie se dostavila. Ani na to pivko nemám chuť. Však jsem měl jedno k obědu. Ještě si tak cucnout meruňky a poslouchat, jak se uvnitř stínítka žárovky hemží hmyzáci přivábeni světlem. Dělají tam salta, divoký mejdan.

Sauraha
GPS: 27°34’50.664″N, 84°29’25.660″E
pozorované druhy: Tadorna ferruginea (50 ex.), Aythya ferina, Picus chlorophus, Alcedo athis (7 ex.), Halcyon smyrnensis (2 ex.), Ceryle rudis, Merops orientalis (2 ex.), Centropus sinensis, Psittacula cyanocephala (10 ex.), Spilopelia chinensis (2 ex.), Amaurornis phoenicurus, Amaurornis akool (2 ex.), Actitis hypoleucos (2 ex.), Charadrius dubius (2 ex.), Vanellus duvaucelii (20 ex.), Chroicocephalus brunnicephalus, Nisaetus cirrhatus, Anhinga melanogaster, Egretta garzetta (10 ex.), Ardea alba (5 ex.), Ardeola grayii (2 ex.), Pseudibis papillosa (2 ex.), Anastomus oscitans, Corvus splendens (20 ex.), Corvus macrorhynchos (20 ex.), Oriolus xanthornus, Dicrurus macrocercus (2 ex.), Culicicapa ceylonensis, Copsychus saularis (3 ex.), Gracupica contra (10 ex.), Acridotheres tristis (50 ex.), Acridotheres ginginianus (2 ex.), Riparia chinensis (100 ex.), Pycnonotus cafer (5 ex.), Passer domesticus (30 ex.), Motacilla alba (30 ex.), Motacilla maderaspatensis (2 ex.), Motacilla citreola, Lonchura punctulata (2 ex.)

---

9. listopadu 2019

A jak dneska? Na jedné straně super výlet, na druhé tak trochu podraz od fototechniky. Ale popořádku. Ještě před odchodem na celodenní výlet stíhám venku na ulici snídani. Vracím se do kempu a už tu na nás čekají dva průvodci z parku. Bez nich nás bude šest, tři holky, párek z Francie a Dudek. Jdeme na městečka ke kotvišti dřevěných loděk a do jedné pěkně jeden po druhém nasedáme. Zdá se být dost vratká. Nad řekou se vznáší průhledná mlha. Necháváme se tiše unášet proudem. Na koncích lodí průvodci, uprostřed my porceláni. Chlapíci hlásí ptačí druhy, kolem kterých projíždíme. Dominují čejky obou zdejších druhů a husice rezavé. Konečně jsou vidět i pávi, tečkovaní jelínci (axis indický) a oba druhy krokodýlů. Krokodýli prý na lidi nejdou, ale průvodci zmiňují dva případy z poslední doby, kdy místním krokodýl urval několik prstů nebo o i ruku. Tak nevím. Plavíme se dvě hodiny. Zadek mám osezený, ale zážitek je to pěkný. Řeka je dost mělká, v nejhlubším místě má jen půl druhého metru.

Vystupujeme, průvodci nás instruují, jak se chovat, a vyrážíme na pochod. Procházíme plochy převysoké sloní trávy i lesní porosty. Průvodci, zdá se, mají solidní přehled, co se ptáků týče. Paráda. Hned u první pozorovatelny upozorňují na vlhu modrobradou, hejnko alexandrů černohlavých a krásného samce žluvy černokápé. V džungli je jako v prádelně. Za chvíli jsme všichni mokří jako myši. Procházíme pěšiny od zvěře, sledujeme stopy, mluvíme jen tiše a stále jsme ve střehu. Nacházíme stopy slonů, tygrů i nosorožců. Od těch pak celé hromady čerstvého trusu. Na jednom z odpočinkových míst, kdy dlabeme smaženou rýži fasovanou z ubytovny, překonává slepé říční rameno jen pár metrů od nás postupně asi stohlavá tlupa makaků. Vylezou na strom nad vodou a na druhý břeh seskočí. Některé se netrefí, spadnou do vody a zbytek doplavou. Skvělé divadlo. V hustém podrostu pobíhají červené potvory připomínající naši asi desetinásobně zvětšenou ruměnici. Několikrát potkáváme kury bankivské. Chicken, ty mají dobré maso, říkají průvodci. Parkem projíždějí džípy plné naskládaných turistů, ale ti se do lesa nedostanou. Kromě dalších výprav podobných té naší, hlídají park i ozbrojení vojáci. Prohlížíme si mohutné rýhy od tygřích drápů na kůře stromu a další jejich pobytové znaky. Je fajn si uvědomit, že jsme opravdu v místech, kde žijí. Dost pobytových znaků patří také balúovi, medvědu pyskatému.

Jsme na pochodu celé hodiny. Bohudík za dva litry vody, které mám s sebou. Až kolem třetí odpoledne se dostáváme k zamokřené terénní depresi v rákosí, kde můžeme pozorovat skutečného nosorožce indického. Ač jsme dost blízko, asi nás ani nevidí. Po chvíli mizí v rákosí a nedlouho poté se v naší těsné blízkosti ozve hlasité frkání. Průvodci nás rychle ženou stranou a vysvětlují, že to byla potyčka mezi dvěma rhiny.

Výlet se chýlí ke konci. Naběhali jsme pěkných pár kilometrů. Jsme upocení a ušlapaní. Z poslední pozorovatelny cvakám vodouše kropenatého a kulíka menšího, když foťák přestává reagovat. Chvíli zobrazuje na displeji obrázek, i když je vypnutý, a pak už nereaguje vůbec. Měním baterii, zkouším kde co, ale už ani nehlesne. Tak to vypadá, že ptáky jsem na tomto výletě už dofotil. Trošku se mi tak kazí zážitek z perfektního, i když únavného dne. Čo už? Přicházíme do kempu, doplácíme zbytek za výlet (celkem 5200 NRs, včetně povolení ke vstupu do parku – 2000 NRs) a já si objednávám dhal bhat s vejci. Dočkávám se sprchy a pak už za šera za vydatné asistence agresivních komárů do sebe tu dobrotu hážu. Ještě si beru pivko a rychle se klidím pod záclonu do postele. Dlouho se musím přemlouvat, abych se pustil do zápisu. Pivko Namaste nic moc. Zachraňuje to alespoň objemem, který je 650 ml jako u všech zdejších pivsonů. Tak ještě seznam dnešních druhů a pak už budu jen doufat, že se třeba foťák ještě probere.

Sauraha
GPS: 27°33’43.023″N, 84°27’2.781″E
pozorované druhy: Gallus gallus (5 ex.), Pavo cristatus (10 ex.), Tadorna ferruginea (70 ex.), Mareca strepera (2 ex.), Anas crecca (5 ex.), Psilopogon lineatus, Anthracoceros albirostris (5 ex.), Alcedo athis (5 ex.), Halcyon smyrnensis (10 ex.), Ceryle rudis (6 ex.), Nyctiornis athertoni, Merops orientalis (2 ex.), Psittacula cyanocephala (15 ex.), Spilopelia chinensis, Amaurornis phoenicurus, Amaurornis akool (4 ex.), Gallinago stenura, Tringa ochropus, Actitis hypoleucos (3 ex.), Calidris temminckii (3 ex.), Charadrius mongolus, Charadrius dubius (5 ex.), Vanellus duvaucelii (50 ex.), Vanellus indicus (30 ex.), Pandion haliaetus (2 ex.), Pernis ptilorhynchus, Anhinga melanogaster, Microcarbo niger (15 ex.), Phalacrocorax carbo (20 ex.), Egretta garzetta (25 ex.), Ardea intermedia (10 ex.), Ardeola grayii, Ardea cinerea, Pseudibis papillosa, Ciconia episcopus (4 ex.), Ciconia nigra, Leptoptilos javanicus, Lanius schach, Dendocitta vagabunda, Corvus splendens (10 ex.), Corvus macrorhynchos (15 ex.), Oriolus xanthornis (3 ex.), Coracina macei, Pericrocotus speciosus (2 ex.), Dicrurus macrocercus (5 ex.), Copsychus malabaricus, Saxicola caprata, Gracupica contra (10 ex.), Acridotheres tristis (2 ex.), Riparia chinensis (100x), Hirundo rustica (200 ex.), Pycnonotus jocosus (100 ex.), Pycnonotus cafer (10 ex.), Prinia inornata, Orthotomus sutorius, Argya striata (20 ex.), Motacilla alba (30 ex.), Motacilla maderaspatensis (15 ex.), Lonchura punctulata (2 ex.)

předchozí část

další část