Nepál 2019 – 2. část

31. října 2019

Večer se před dveřmi do pokoje v mlze pohybovaly hřbety jaků. Vypadalo to neskutečně v tom slabém rozptýleném světle měsíce a hvězd. Frkali, hlasitě přežvykovali a podupávali na kamenité zemi. Moje výkonnost se tady v kopcích exponenciálně snižuje. Dobře to ilustrují zdolané výškové metry: 1. den – 1100 m, 2. den – 700 m, 3. den – pouhých 350 m. V noci jsem chrchlal a snažil se profouknout nosní dírky, abych se mohl nadechnout. Holt rýmička, kterou jsem si přinesl ze sprchování v Rimche. Vlastně ale dodržuji plán. Trochu jsem si v začátku nahnal a dnes bych měl být v Langtangu, což sedí.

Teď jsem pár set metrů za Langtangem ve vesnici Mundu. Zapíchl jsem to totiž už po poledni, abych si odpočinul a trochu se aklimatizoval. Jsem jediným hostem Dragon Guest Housu a dokonce jsem si už dopřál v dřepu vlažnou sprchu. S umytou, ale pobolívající hlavou, se cítím fajnově. Celý den ostře svítilo slunce a foukal ledový vítr. Stoupám poměrně širokým údolím, jehož zvětralé svahy jsou zarostlé křovinami, a hlavně jakýmsi rdesnem, které nabízí pěvcům dostatek potravy. A přede mnou, v celé své kráse, oslnivou bělostí svítí zasněžené skály. Většinu cesty mě doprovázejí krákáním ze skalních stěn, kterými je po obou stranách údolí lemováno, vrány hrubozobé. Nepočetně se ukazují jak kavčata červenozobá, tak žlutozobá. Z výraznějších pěvců zaznamenávám pěvušky rezavoprsé a nádherně zbarvené rehky modročelé. Téměř na dotek mě k sobě nechala přiblížit skupinka hýlů škraboškových. V okolí Langtangu poletuje hejno tří set holubů sněžných. Lezu na horní konec vesnice. Podél cesty jsou tu vyskládané zídky kameny s vytesanými modlitbami. S těmi zasněženými vrcholy v dálce vytvářejí panoramata jako z pohlednic. Pak už se nechávám v Mundu zlanařit k bydlení. Obdivuju turisty, kteří šlapou oběma směry a bez viditelných obtíží. To já se do sebemenšího stoupání vleču jako šnek.

Na třetí po poledni si objednávám papec, ale před tím se jdu podívat s foťákem po nejbližším okolí. Opět potkávám pěvušky rezavoprsé a pak desítky hýlů nádherných, kteří si vzhledem ke svému nevýraznému šatu svoje jméno moc nezaslouží. Ukazují se vrabcům podobné pěnkavice alpínské, několik zvonků žlutoprsých, a přece jen krásnější hýl růžovohřbetý a skvrnitokřídlý. Myslím, že z této části nepálské výpravy si moc fotek nepřinesu. Když už se nějaký opeřenec nablízku objeví, mám foťák v báglu a ptáci nečekají.

S padajícím šerem přišla zima. Sedím navlečený v péřovce v posteli a klepu kosu. Paňmáma se mě přišla zeptat, jestli nebudu jíst, ale nechávám si přinést jen černý čaj. Ještě sepsat pozorované druhy, pak si cucnu meruňky a zalezu do spacáku se čtečkou. Je něco po sedmé a venku už je černočerná tma. Když zhasnu, nevidím si ani dlaň před očima. Jo, před setměním se ze svahů několikrát ozval bažant lesklý.

Thangsyap – Mundu
pozorované druhy: Corvus macrorhynchos (40 ex.), Pyrrhocorax graculus (4 ex.), Pyrrhocorax pyrrhocorax (10 ex.), Columba leuconota (300 ex.), Trochalopteron variegatum (10 ex.), Trochalopteron affine (5 ex.), Trochalopteron lineatum, Prunella strophiata (10 ex.), Pyrrhula nipalensis (5 ex.), Phoenicurus frontalis (3 ex.), Periparus rubidiventris (2 ex.), Carpodacus rodochrous, Carpodacus rodopeplus, Chloris spinoides (3 ex.), Leucosticte nemoricola (10 ex.), Carpodacus pulcherinus (20 ex.), Lephophonus impejanus (hlas), Falco tinnunculus

---

1.listopadu 2019

Vstávám chvíli poté, co se rozednívá. Vůbec se mi nechce ze spacáku, jaká je v místnosti zima. Hrdinně jsem do něj včera večer vlezl jen v trenkách a triku a o několik hodin později jsem musel rozklepaně hledat spodky a svetr. Vypadá to na další nádherný den. Už to beru jako samozřejmost, ale mám obrovské štěstí. V dešti by to byl očistec. Paňmáma mi dělá tibetský chléb, který si mažu marmeládou. Balím se a jdu požádat o účet. Dostávám výčet jednotlivých položek, ale součet si musím udělat sám. Platím a nechávám nějaké drobné od cesty. Mladá dívčina, která paňmámě pomáhá s účty, napočítala ještě o 200 NRs více. Hádat se nebudu. Už tak tu mají Tibeťané těžký život.

Včerejší bolehlav přešel, a i když mám rýmu a kašel, je mi docela dobře. Stezka je v místech, kde na ni vtéká voda, zamrzlá a klouže. Brzy stoupá nad protější skály ostré slunce. Už chápu všechny ty chodce, kteří mají kromě slunečních brýlí natažený i šátek přes obličej. Hned za Mundu sedá na louku v mé těsné blízkosti početné hejno holubů sněžných. Objevuje se pár sojkovců pestrých a dokonale se mi předvádí samec rehka modročelého. To bych ale nesměl mít foťák sbalený v báglu. Kopíruji divokou řeku hučící v korytě pode mnou. Z nedaleké skalky se odlepuje nenápadný ptáček s nezaměnitelnou siluetou. Možná ho letos v zimě zase uvidím na Pálavě – zedníček skalní.

Stoupání je pozvolné. Sám sebe hodnotím jako nejpomalejšího turistu. Někteří adrenalinem napumpovaní borci před sebou šermují hůlkami a skoro běží. Netíží je ale dvacetikilový bágl. Konečně se blížím ke Kyanjin Gompě. Vítá mě bělostná stúpa se zlatou špicí a monumentální amfiteátr zasněžených skalních štítů, mezi kterými se dolů plazí ledovec. Překvapením je Tibeťan doprovázející dvojici cizinců, který se mě rovnou ptá: Seš Čech? Překvapeně přikyvuji. Dobří lidé, na Moravě, kde se víno pije, pokračuje česky. Úplně mi tím vyrazil dech. Aniž by pronesl ještě něco dalšího, pokračuje v chůzi. Nechápu, jak mě tak rychle odhadl.

V Kyanjin Gompě se vybírám hotel Himalayan Hilton stojící nad vesnicí. Do čtvrtého patra s terasou a pokojíkem mi dělá trochu problém vyšplhat, ale zvládám to a odměnou jsou mi k obědu opečené brambory se zeleninou a sýrem, do kterých mi na požádání přidaly dvě kuchařky pořádnou dávku česneku.

Řeka pod vesnicí je pravidelným hnízdištěm srpatek. Teď už tu ale nejsou. Zimují dole v nížinách. Možná se po nich podívám cestou do Chitwanu. Zvukovou kulisu čerstvého větru třepotajícího modlitebními vlaječkami doplňují hlasy obou druhů kavčat. Jdu se projít k začátku stezky na Tserko Ri. Ještě doma jsem zvažoval, že bych na tento vrchol s výškou 4985 m n. m. vyšplhal, ale teď už mě hrdinství opustilo. Už jsem viděl tři vrtulníky, které přilétly pro lidi s výškovou nemocí. Kromě kavčat není vidět ani peříčko. Výjimkou je sup himálajský přeletující vysoko na obloze a opakované pozorování orlosupů bradatých. Údolí zaplavila mlha a slunce se ztrácí za kopci. Okamžitě přichází zima. Mám na sobě oblečeno úplně všechno, chvíli sedím na terase a dělám zápisky. Už se těším do nižších poloh s příjemnějšími teplotami. Zítřejší plánovaný výstup na Tserko Ri ruším. Budu mít aspoň delší příležitost pozorovat ty druhy, které mi cestou nahoru utekly. Navíc mě pořád drží rýmička. Asi mám i teplotu. V tomhle stavu se mi fakt nikam šplhat nechce. Dosáhl jsem 4000 m n. m. Kdoví, jestli se ještě někdy v životě dostanu výš?

Mundu – Kyanjin Gompa
pozorované druhy: Gyps himalayensis, Gypaetus barbatus (5 ex.), Falco tinnunculus, Trochalopteron variegatum (5 ex.), Phoenicurus frontalis (2 ex.), Tichodroma muraria, Pyrrhocorax graculus (10 ex.), Pyrrhocorax pyrrhocorax (50 ex.), Prunella strophiata (4 ex.), Pteruthius xanthochloris

---

2. listopadu 2019

Do spacáku jsem včera zalezl tak, jak jsem celý den chodil. Ještě jsem si natáhl péřovku. A jak jsem se zvečera třásl zimou, tak mi v noci bylo pěkně teploučku. Když jsem v noci vstával na záchod, hvězd bylo neuvěřitelně a byly na dosah.

Snídám jednu ze zdejších hustých nudlových polévek – sherpa stew. Stále mě trápí nachlazení, a tak se mi z vyhřáté kuchyně, kde se kouří z polévky i od pusy, nikam nechce. Rozesmáté kuchařinky si cosi povídají a paňmáma sedí vedle mě a dívá se, jak mi chutná. Následuje vyrovnání účtů. Je zajímavé, že šéfová vůbec neumí číst. Říká mi, že do školy nikdy nechodila. Rozeznává snad jen čísla. Musím jí předčítat, co vše jsem měl k jídlu a pití, pak vše sčítám a teprve odsouhlasenou částku jí předávám. Přesto svůj byznys, zdá se, bez problémů zvládá.

Čtyřkilometrové výšiny opouštím opět za krásného slunečného dne. Slunce mám v zádech, což je příjemné změna. Dolů se jde dobře. Konečně se rychlostí vyrovnávám některým z místních turistů. Až do teď jsem byl bez debat tím nejšnekovatějším. Cestou dolů ubývají kavčata a před Langtangem potkávám zřejmě naposledy stohlavá hejna holubů sněžných. Ještě kousek pod Kyanjin Gompou pozoruji na řece skorce hnědého. Nepotápí se skokem ze břehu, ale plave na hladině jako kačenka a co chvíli se pod ni potápí. Jako obvykle, když nemám v ruce foťák, se na několik metrů předvádí rehek modročelý. Míjím dva ze svých předchozích noclehů a rozhoduji se ještě kousek vyklesat do Ghody Tabely. Hned první hospoda – Lovely Guest House – by měla být pro dnešek konečnou. Sice mají plno díky francouzské skupině, ale je tu možnost přespat ve stanu. Bez váhání to beru. Objednávám jedno obrovské smažené momo se zeleninou a jdu se projít po nejbližším okolí.

Kromě různých nevýrazných sojkovců jsou pro mě teď největší výzvou budníčci. Tolik různých velikostí a zbarvení. Troufám si jen na některé, pokud je mám pořádně nakoukané. Vzhledem k jejich neustálému pohybu je nechávám z velké části neurčené. Nově pro tento výlet potkávám šoupálka rezavobokého a drozda rudohrdlého. Až za šera fotím modravce siného. Těším se, že si po ránu prohlédnu kus lesa ve svahu nad ubytovnou. Před pátou se jdu ohřát do jídelny. Je plná rozkurážených Frantíků, hrajících karty a popíjejících pivko a něco tvrdšího. Je tu teplíčko a při žárovce můžu udělat zápis.

Kyanjin Gompa – Ghoda Tabela
pozorované druhy: Cinclus pallasii, Prunella strophiata (5 ex.), Phoenicurus frontalis (10 ex.), Carpodacus pulcherinus (20 ex.), Chloris flavirostris (2 ex.), Certhia nipalensis, Myophonus caeruleus, Turdus ruficollis, Periparus rubidiventris (20 ex.), Aegithalos concinnus (10 ex.), Trochalopteron affine (6 ex.), Trochalopteron variegatum (10 ex.), Fulvetta vinipectus (4 ex.), Carpodacus rodochrous (2 ex.), Pyrrhula nipalensis (2 ex.), Columba leuconota (400 ex.)

---

3. listopadu 2019

Noc byla tradičně dlouhá, ale měla dvě pozitiva: močák vydržel až do rána a rozhodně bylo tepleji než nahoře v Kyanjin Gompě. Údolí je tu hluboce zařízlé a slunce přichází hodně pozdě. To už v sobě mám placku tibetského chleba, dvouvaječnou omeletu a černý čaj. Vlastně jsem už dobře půl hodiny z ubytovny. Přecházím na druhou stranu řeky a vycházkovým tempem s dalekohledem v pozoru brouzdám po loučkách a kolem okrajů borových lesíků. Zaznamenávám přelet křivek, ale pak už potkávám jen staré známé. Skoro bych řekl, že většinu pozorovaných druhů už dokážu zařadit. Pořád je to bez použití sluchu, ale už se necítím jako úplný ignorant.

Stále míjím další a další sesuvy způsobené zemětřesením v roce 2015. Včera mě znovu cestou dolů ohromilo, jak rozsáhlé a zničující muselo být, když pohřbilo pod několikametrovou vrstvou kamení, bahna a zeminy celou centrální vesnici Langtang. Zemětřesení si tu tehdy vyžádalo 279 obětí mezi místními lidmi etnika Tamang a zemřelo i 40 turistů, kteří byli zrovna ve vesnici přítomni. Dlouhé minuty jsem stál na kraji sesuvů začínajících světlou plochou obnažených skal a pokračujících stovky metrů širokým a stejně tak dlouhým proudem hlíny a kamení, který zastavila až řeka Langtang Khola. Údolí Langtangu se nachází těsně u hranic s Tibetem a místní obyvatelé jsou uprchlíky, kteří tu pobývají už desítky let. Zdejší život není lehký. O to více mě překvapila houževnatost místních Tibeťanů, kteří vedle suťového pole se zavalenou vesnicí dokázali za čtyři roky vybudovat vesnici novou. Údolí Langtangu je jejich domovem, kterého se nehodlají vzdát, ať už to vyžaduje jakoukoli oběť.

Klesám dolů a snažím se nevnímat bolavá ramena. Dlouho panuje v hlubokém údolí zima. Svlékám se teprve u další lodže Riverside, kde si dopřávám čaj a česnečku. Teprve tady se mění chladný den konce podzimu v teplý den babího léta. Nevím, jestli jsem si toho cestou nevšiml, ale mám pocit, že teprve teď sem přišel podzim. Žloutnoucí listí padá k zemi a šustí pod nohama. Co se ptáků týče, je to jako u nás v horských lesích. Dlouhou dobu nevidím žádného. Pak se náhle dostávám do smíšeného hejna opeřené drobotě, která je všude. Pak jako když utne, je zase ticho.

Dívám se pozorně, a proto stále čekám nějaký nový druh. Dočkávám se ho před Gumnachokem a je jím modruška tajgová. Někde ve výšce 2800 m n. m. se začínají ozývat cikády. S každým metrem níže narůstá teplota. Ještě daleko před Lama Hotelem se dostávám na dosah řeky v místech se štěrkovými lavicemi. Lezu za nejbližší zákrut a po několika dnech páchám hygienu včetně mytí vlasů. Vyhřívám se na sluníčku a je mi dobře.

Když se znovu dostávám na stezku, zrovna mě míjí skupinka mul stoicky snášejících svoji každodenní dřinu. Popruhy zařízlé pod ocasem, kopyta rozštěpená a po obou stranách hřbetu těžké balíky. K Rimche se zase musí stoupat, ale ten výhled zde stojí za to. Domlouvám se s klukem, který tu vše řídí, že bych si vzal zase ten stejný stan, co minule. Souhlasí. Dávám smažené brambory se zeleninou a stěhuji se domů. Stan má strategické místo na hraně boční rokliny spadající k řece. V korunách stromů se neustále pohybují ptáci. Dnešního jediného lajfíka rozhojňuji o timálii žlutoocasou, o chvilku později o drobného datlíčka tečkovaného, a nakonec se objevuje hlas i křídla, která znám a patří zde vzácné pěnkavě obecné. Hlídkuji až do pěti hodin, ale cvaknout se mi daří jen občasného budníčka. Každá z fotek, kterou si s těchto kopců přinesu, bude vážit stovky kilogramů, kterými ta zpropadená fotovýbava tížila má ramena při každém kroku. No čo už? Za tu zkušenost to stálo. Příště bych to už řešil jinak. Pokud bych tedy někdy přemýšlel nad tím, že nějaké příště bude. Uvidíme, jak se na mě tento pokus o cestu podepíše.

Ghoda Tabela – Rimche 
pozorované druhy: Picumnus innominatus, Streptopelia orientalis (2 ex.), Buteo burmanicus, Urocissa flavirostris (2 ex.), Corvus macrorhynchos (15 ex.), Chelidorhynx hypoxanthus (3 ex.), Cinclus pallasii (5 ex.), Myophonus caeruleus (2 ex.), Tarsiger rufilatus (F), Tarsiger hyperthrus (M), Phoenicurus leucocephalus (5 ex.), Rhyacornis fuliginosus (3 ex.), Sitta himalayensis, Parus ribidiventris (30 ex.), Periparus ater (10 ex.), Lophophanes dichrous (2 ex.), Parus major (2 ex.), Parus monticolus (4 ex.), Aegithalos iouschistos (10 ex.), Delichon dasypus (40 ex.), Zosterops palpebrosus (4 ex.), Phylloscopus pulcher (15 ex.), Phylloscopus maculipennis, Seicercus xanthoschistos (10 ex.), Seicercus whistleri (2 ex.), Pterorhinus albogularis (4 ex.), Grammatoptila striata (2 ex.), Trochalopteron variegatum (3 ex.), Trochalopteron affine (4 ex.), Pteruthius xanthochlorus, Actinodura strigula (2 ex.), Fulvetta vinipectus (8 ex.), Yuhina gularis (10 ex.), Heterophasia capistrata  (15 ex.), Prunella strophiata (2 ex.), Fringilla coelebs, Chloris spinoides (20 ex.), Loxia curvirostra (4 ex.), Procarduelis nipalensis

---

4. listopadu 2019

Jaký příjemný rozdíl je spát ve 2500 m nad mořem oproti třem nebo čtyřem tisícům. Obsadil jsem svůj kozinou zapáchající stan a ve spacáku je mi teplo jen v trenkách a triku. A začínám snášet už i ty dlouho noci. Když se po šesté začne rozednívat, normálně se mi nechce z postele.

Noční osazenstvo ubytovny v Rimche se vytrácí na trek. Objednávám oblíbenou hustou nudlovku sherpa stew a k ní hrnek zázvorového čaje. Na rozdíl od zbytku hostí snídajících pod střechou, sedím na venkovní lavici u stolu, dalekohled na krku a co chvíli kontroluji křoviny ve svahu pod lodží. Objevují se nevelcí sojkovci pospolití a hrdlička východní. Kolem poletují místní zvonci a ve větvích se hlasitě ozývají timálie šedokřídlé.

Platím, hážu bágl na záda a vzhůru dolů. Všímám si, že v těchto výškách už podzim není. Kolem jsou stálezelené listnaté lesy. Ověřuji si, že ptáček, kterého jsem cestou nahoru před týdnem chybně považoval za krejčiříka, byl ve skutečnosti budníček černolící. Tohoto čiperně poskakujícího pěvce potkávám opakovaně. Krásně se mi vystavuje i budníček zlatý. Vše bohužel zůstane opět bez fotky. Zrcadlovka se mi nechce vytahovat. Ptáci by stejně nepočkali. Až k Bamboo se klesá celkem prudce a po cestě skoro nikoho nepotkávám. Ve svahu porostlém bambusovými trsy přímo nad lodží mě zaujal pískavý hlas. Jako už tolikrát začínám různě pomlaskávat a v hustém býlí těsně u země se objevuje malá bezocasá timálka rezavoprsá. Ukazuje mi červenou hruď a pěkně reaguje na moje provokace. Tento druh se vyskytuje spíše východněji. Konečně se tak dočkávám čeledi, ve kterou jsem ani nedoufal.

O kus níže a dost vysoko nad řekou pozoruji na protější stráni na téměř holém stromě žlutě zářící ptáky. Nejprve se domnívám, že poletují kolem velkých červených květů. Ale těmi květy jsou jejich samci. Jde o červené suříkovce dlouhoocasé. Paráda! V jednom místě je na skalní stěně pod převisem několik rozměrných včelích pláství. Kolem se právě rojí včely. Mohutné roje jsou zavěšeny mezi plástvemi. Nedaleko nich šplhá po kolmé skále zedníček. Nezvyklá kombinace. Když už jsem byl úspěšný s timálkou rezavoprsou, začínám si hlídat podobné pronikavé hvízdání, které se z lesa občas ozve. A dobře dělám. Když zamlaskám na jeden takový hlasový projev, objevuje se u země timálka bezocasá. Turisté jdoucí po stezce ji bohužel plaší a ona se již nevrací. Říkám si, že jsem udělal dobře a pustil se zpět k Syabrubesi stejnou cestou. Původně jsem chtěl jít svahy přes Sherpagaon.

Lidí na stezce přibývá. Je to překvapivá směska. Sportovně vyhlížející rodinky ze Západu, pubescentní Asiaté s repráky hlasitě vyhrávajícími popík, Šerpové s mohutnými balíky zavěšenými na popruzích přes čelo, dívenka s hrudním popruhem natěsnaným pod koňadrami – stále je na co se dívat. Až pod kopcem v Domenu si sedám na dvorek se slepicemi a objednávám oběd, dhal bhat. Moc sympaticky to tu nepůsobí. Mamina se tváří kysele, vaří a v koši na zádech má zavěšené děcko. Nakonec se docela přecpávám a pokračuji dál. Vlastně moment. Za zády mám na tom dvorku se slepicemi strouhu hustě zarostlou vegetací. Znovu se z ní ozývá pískání, které když porovnám s několika nahrávkami v mobilu, dokonale sedí na timálku nepálskou. Tak super.

Teď už zbývají tři nebo čtyři kilometry a mám před sebou po týdnu zase Syabrubesi. Svoji cestu tu končím snad s dvacítkou dalších bělochů. Ve městečku nacházím stánek s předprodejem jízdenek do Káthmandú. Kupuji jednu na zítřek (630 NRs) a hned ve vedlejším hotýlku Village View se ubytovávám v prťavém pokojíku. Ve sprše teče teplá voda, funguje wifi a tak zase po čase můžu napsat domů a zjistit, co je nového. Dávám pivko Everest, žvýkám smažené zeleninové taštičky momo a je mi fajn. Venku se zatáhlo a mírně prší. Vyšlo to dokonale. Pršet přestává a oblohu je plná břehulí skalních. Civilizace s elektřinou a teplou vodou má něco do sebe.

Rimche – Syabrubesi  
pozorované druhy: Columba livia (20 ex.), Streptopelia orientalis (2 ex.), Corvus macrorhynchos (2 ex.), Pericrocotus ethologus (4 páry), Chelidorhynx hypoxanthus (10 ex.), Cinclus pallasii (4 ex.), Myophonus caeruleus, Phoenicurus leucocephalus (5 ex.), Rhyacornis fuliginosus (10 ex.), Sitta cinnamoventris, Cerhia nipalensis (4 ex.), Tichodroma muraria, Ptyonoprogne rupestris (200 ex.), Pycnonotus leucogenys (3 ex.), Zosterops palpebrosus (2 ex.), Phylloscopus whistleri (5 ex.), Abroscopus schisticeps (15 ex.), Pterorhinus albogularis (6 ex.), Grammatoptila striata (4 ex.), Trochalopteron lineatum (2 ex.), Trochalopteron affine (5 ex.), Trochalopteron erythrocephalum (10 ex.), Pnoepyga albiventer, Pnoepyga pusilla, Spelaeornis caudatus, Heterphasia capistrata (30 ex.), Chloris spinoides (10 ex.)

předchozí část

další část