Německo 2013

18.IX. – 22.IX.2013

Několik dní na ostrově Helgoland.

Symbolem ostrova Helgoland jsou tereji bílí, kteří tu na útesech hnízdí.

Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky … uvidíme. Doba i cíl naší cesty jsou stejné jako vloni – Helgoland v polovině září. V minulém roce nám pobyt na ostrově znepříjemnilo deštivé a rozfoukané počasí, kvůli kterému dva dny nefungovalo ani lodní spojení s pevninou. Když jsem se před odjezdem díval na předpověď, tak to také nebyla žádná sláva. Kousek modré oblohy se tam objevil až v neděli, kdy bychom měli odjíždět. Zkrátka jako posledně. Přesto doufám, že se věštění rosničkám zase moc nepovede.

Členové výpravy:
Robert Doležalwww.birdwatcher.cz
Petr Podzemnýwww.petrpodzemny.cz
Jiří Ševčík


18. září 2013

Ze stromů před hlavním nádražím v Brně pokřikují do tmy kavky. U Grandu jsem jako vždy a všude zbytečně brzy. Je poměrně zima, hlásí se podzim. Objevuje se Petr. Nastupujeme do autobusu. Většinu cesty klimbám. Registruji jen přibývající světlo a občasnou dešťovou přeháňku. V Praze znatelně zpomalujeme, kapky na okně se slévají v proužky vody a kolmo stékají dolů. Odevzdávám žlutá sluchátka, která jsem ani nepoužil a o chvíli později vystupujeme. V hale s prodejnami jízdenek obsazujeme volná sedadla a číháme na Juru. Má nás tu vyzvednout v devět. Ve čtvrt na deset volá, že bude mít tak hodinové zpoždění. Zdá se, že polehoučku vstupujeme do loňské řeky. Z hodinového zpoždění je dvouhodinové, ale čas se nijak nevleče. Čtu si a po očku sleduji okolí. Umět dělat pizzu, tak bych měl i kšeft. Chlapík mluvící ruštinou právě někoho takového shání po telefonu.

Venku prší. Cesta Německem je dlouhatánská. Zvláště, když je na jednom místě uzavřená dálnice a my odhadujeme, kudy se dostat k dalšímu nájezdu. Čtu si. Prokousávám se životopisnou knihou, v níž Elyn Saksová popisuje démony své schizofrenní diagnózy. Zdolávám ji za šera za Hamburkem. Vpravo od nás vyrůstá z polí duha. Spoléháme na to, že budeme spát u „staré hipísačky“ v penzionu Sonnenhof ve Westerdeichstrichu jako v podstatě pokaždé. Po osmi stech kilometrech jsme na místě. Je něco po osmé večer. Na majitelku se ale nemůžeme dozvonit. Asi není doma. Měsíc se zdá být v úplňku a z blízkého remízku pokřikuje sýček. Kdo ví, kde za těchto okolností hipísačka poletuje.

Na poslední odbočce je naštěstí Hotel Landhaus Westerdeichstrich. Vypadá to, že tu budeme jediní hosté. Za třílůžkový pokoj platíme 70 euro. Pak už se válíme na postelích, vymýšlíme plány, jak zbohatnout a financovat svoje cesty za ptáky a do třetí nohy, a do páté a … půlčák čerstvě vypálené meruňkovice mizí po přípitku … a tak ještě do osmé nohy.

Dvě sněhule severní (Plectrophenax nivalis) se nám motaly pod nohama kousek od kolonie terejů.


19. září 2013

Opar nízko nad zemí, ve kterém se brodí skot popásající se v loukách. Oranžovožlutá obloha na východě v úzkém pásu nad obzorem. Později už je oblačnost protrhaná. Jedeme do Büsumu, kupujeme lístky na Funny Girl (48 €/os.) s návratem v sobotu odpoledne. Naloďujeme se a sedáme na lavice na zádi. Chvíli svítí slunce, chvíli prší, modré z oblohy ubývá a vlny rostou. Kinedryl mě ukolébává a já jen mechanicky občas zvednu dalekohled k očím, abych si prohlédl racky malé, rybáky dlouhoocasé nebo turpany černé. Mělčiny jsou nacpané racky a vidět jsou i bernešky tmavé a bělolící nebo kajky mořské. V dálce otravuje racky trojice chaluh, které ale nedokážeme určit. Naše optika je na ně krátká. Občas přelétne nízko nad vodou alkoun úzkozobý. I tady se nad námi čas od času ozve hlas lindušky luční. Na pobřeží táhly po desítkách. Za dvě a půl hodiny přesedáme do malých člunů poskakujících na vlnách, které nás převážejí na souš.

Büsum – Helgoland
9:30 – 12:00
pozorované druhy: linduška luční (10x), linduška rudokrká, racek stříbřitý (100x), racek chechtavý (100x), berneška bělolící (30 ex.), špaček obecný (30 ex.), ústřičník velký (10x), husice liščí, racek žlutonohý (3 ex.), kajka mořská (10 ex.), racek bouřní, kormorán velký (20 ex.), berneška tmavá (2 ex.), rybák dlouhoocasý (20 ex.), labuť velká (3 ex.), turpan černý (18 ex.), racek malý (30 ex.), alkoun úzkozobý, chaluha sp. (3 ex.), racek tříprstý (200 ex.)

Je tu závětří a teplo. Na informacích zjišťujeme, že ubytování pro tři ve Stadt Dresden je volné (70 €/3 os./noc). Domek nalézáme bez problémů. Po svačině jdeme ven nad útesy. Kolem domů loví krahujec a dole na pláži je vidět hejnko bahňáků – jespáci píseční, obecní a rezaví. Kousek od terejů se v trávě živí dvě sněhule. Obloha se zatahuje, severní vítr sílí a několikrát se musíme skrýt v betonovém přístřešku před deštěm. Utíkáme tam vždy na poslední chvíli s prvními kapkami. Před tím pozorně sledujeme bílou mlhu deště blížící se od severu.

Po třetí odpoledne mizí jednodenní návštěvníci ostrova. Je to tu teď komornější, ale dešťové přeháňky se slévají v nepřetržitý déšť. Přesto ještě zůstáváme v blízkosti terejů a užíváme si sněhulí motajících se nám nebojácně pod nohama. Nakonec před nepřízní počasí prcháme „domů“.

Helgoland
13:10 – 17:00
pozorované druhy: krahujec obecný, budníček větší, hrdlička zahradní, linduška luční (50 ex.), terej bílý (200 ex.), bělořit šedý, vrána černá (4 ex.), špaček obecný (30 ex.), kajka mořská (30 ex.), konipas bílý (15 ex.), kormorán velký (250 ex.), vrána šedá, jespák písečný (20 ex.), jespák obecný (5 ex.), jespák rezavý (2 ex.), ústřičník velký (5 ex.), racek stříbřitý (25 ex.), racek mořský (2 ex.), racek tříprstý (100 ex.), rybák severní, rybák dlouhoocasý (6 ex.), rybák obecný (2 ex.), poštolka obecná, holub hřivnáč (4 ex.), kos černý, sněhule severní (2 ex.), káně lesní, kulík písečný, konipas luční

Alespoň je čas na zápis do deníku, pak něco k snědku a nakonec čtení. Déšť bubnuje do střešních oken a poryvy větru jsou hmatatelné i uvnitř domu. Smysl čtených stránek mi uniká. Co chvíli usínám a pak hledám přetrženou nit. Kolegové jsou na tom stejně. V deset se jen zahrabáváme hlouběji do peřin. Dobrou.

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) si na ostrově užívala nepřeberné potravní nabídky v podobě drobných pěvců.


20. září 2013

Takhle dlouho už jsem nespal ani nepamatuji. Čekáme na náznak slunečních paprsků. Ještě v sedm panuje příšeří. Na jižní straně oblohy je černo, ale od severu je oblačnost roztrhaná. Vypadá to na ranní vycházku k terejům. Světla ale přibývá jen zvolna. Nejprve tedy snídaně a poté vyrážíme.

To už svítí slunce. Nad útesy funí silný vítr. Setkáváme se tu se stejnými druhy jako včera. Také krahujec pravidelně proletuje nízko mezi keři. I ty dvě sněhule vydržely téměř na stejném místě. Kluci rozjíždějí fotoworkshop terejů a sněhulí. Terejové jsou hluční a díky silnému větru často visí ve vzduchu téměř na dosah ruky. Sněhule jsou trpělivé a snesou objektiv foťáku třeba půl metru od sebe. Loučím se a jdu se projít zvlněnou loukou nad útesy směrem ke kotli. Cestou plaším bekasinu otavní a nesčetně lindušek lučních, které se ozývají všude kolem. Kotel je prázdný. Loví tu jen dvě poštolky. Scházím na promenádu kolem přístavu. V závětří je teplo. Blíží se dvanáctá. Jdu si koupit jízdenku na vedlejší písečný ostrůvek Düne.

Helgoland
9:15 – 11:40
nové druhy: vrabec domácí (6 ex.), bekasina otavní, rehek zahradní, kachna divoká (6 ex.)

Břehouši rudí (Limosa lapponica) se vytrvale krmili na hromadách shrnutých chaluh.

Na písečné pláži hned vedle přístavu posedává asi 50 kulíků písečných, 25 jespáků obecných, 15 písečných, 5 rezavých a jeden malý. K molu tu vyvážejí chaluhy shrnuté z pláží. Na jejich páchnoucích hromadách se nenasytně krmí břehouši rudí a všude poskakují lindušky luční a téměř červení bělořiti šedí. Dělám pár fotek a slunce mizí právě v tom okamžiku, když se mi za zády objevují kluci. Ale má to své kouzlo dřepět kousek od početného hejna bahňáků, jen je sledovat a nechat se obíhat v několikametrové vzdálenosti. Vydržíme to až do dvou odpoledne. Slunce bohužel kryjí mraky. V domku pojídáme něco ze zásob a vracíme se na pláž.

Turistů tu moc není, ale dokáží poplašit kde co. Zvlášť, když chtějí bahňáky fotit i-padem nebo kompaktem. Šouráme se k severovýchodnímu cípu ostrova. Jura se vrací k bahňákům a já s Petrem ostrov obcházíme. Narážíme na hejna všudypřítomných lindušek a později na trojici kulíků zlatých, u kterých nějakou dobu sedíme. V písku odpočívají desítky tuleňů. Ubývá světla i turistů. Jdeme si pro Juru a po šesté se vracíme na hlavní ostrov.

Düne
12:05 – 18:40
pozorované druhy: kulík písečný (70 ex.), linduška skalní, jespák písečný (18 ex.), jespák obecný (55 ex.), jespák malý, bramborníček hnědý, volavka popelavá (15 ex.), kamenáček pestrý (30 ex.), břehouš rudý (12 ex.), jespák rezavý (6 ex.), rybák severní (30 ex.), racek tříprstý (600 ex.), racek žlutonohý (30 ex.), racek mořský (15 ex.), kulík zlatý (7 ex.), potáplice severní, turpan černý, potápka rudokrká, červenka obecná, linduška luční (10x), rybák dlouhoocasý (15 ex.), kajka mořská (20 ex.)

Hlavní ostrov je tichý. Teď, ve všední den, tu moc lidí nezůstává. V uličkách panuje klid. Dáváme sprchu a jdeme na rybu a jedno. Tak jako vloni volíme restauraci Seehund. Zdá se, že tu sedí veškeré obyvatelstvo ostrova, ale jeden stolek pro tři je volný. Objednávku nám usnadňuje slovensky mluvící obsluha – na ostrově pracuje už dva roky. Před devátou jsme tu poslední hosté. Ryba byla výborná, tmavé pivo ušlo a štamprdlička kmínky coby pozornost podniku přišla k duhu.

Jespáci rezaví (Calidris canutus) se zdržovali s ostatními bahňáky na písečných plážích ostrova Düne.


21. září 2013

Po ránu je zase obloha pokryta šedivými bochany dešťových mraků. Slunce se občas nízko nad obzorem objevuje v nějaké škvíře, ale vždy jen na několik okamžiků. Občas poprchává a závany větru k nám přinášejí křik z kolonie terejů. Jdeme se nasnídat, pak balíme a odcházíme. Batohy necháváme v úschovně v přístavu a jdeme si projít severovýchodní část ostrova. Ta je od západu chráněna náhorní plošinou s útesy. Nacházejí se tu ubytovny, hřiště a zvláště pak rozsáhlé křoviny a trávníky, které lákají migrující ptáky. Pozorně prohlížíme kdejaký keřík, ve kterém jsme zaregistrovali pohyb nebo hlas odlišný od lindušek lučních. Jejich záplava mi už začíná vadit. Občas se ukáže nějaký ten budníček, pěnice černohlavá, červenka, pěnkava, lejsek šedý, bramborníček černohlavý nebo skřivan. Jura odchází, plánuje ještě jeden výlet za bahňáky na Düne. Petr šplhá do horních partií ostrova za tereji a já zůstávám zde.

Procházím křoviny, poslouchám a co chvíli někde postávám. Sleduji krahujce, který se často objevuje nízko nad terénem i poštolky, které loví útokem ze skalních stěn. Jedna si kousek ode mě v pařátech odnáší drobného pěvce. Pak se přesunuji na kamenitou pláž na severu ostrova. Občas kolem přelétne menší hejnko bahňáků. Na vyplavených chaluhách poskakují konipasi bílí a lindušky luční. Za jednou zvláště mohutnou kupou vyplavené vegetace se krčí bílé tulení mládě. Kolem mola vybíhajícího do moře poletuje rybák obecný. Zkouším ho cvaknout a všímám si kulíka zlatého odpočívajícího kus ode mě v sousedství hejna špačků. Pořizuji pár dokumentačních obrázků. Modrá průrva v obloze se zaceluje a příšeří přináší chlad. Je po poledni. Sedám do přístavu, svačím a pak jdu koupit pár drobností. Obchody i ulice jsou po příjezdu několika lodí náhle plné. Sedím v přístavu, pozoruji moře, šrumec kolem sebe a čas se krátí. Před třetí se objevuje Petr a o čtvrt hodiny později připlouvá z Duny Jura. Můžeme se nalodit k plavbě na pevninu.

Helgoland
9:30 – 15:00
nové druhy: lejsek šedý, pěnkava obecná (20 ex.), pěnice černohlavá (2 ex.), sýkora koňadra, vlaštovka obecná (5 ex.), skřivan polní, straka obecná, bramborníček černohlavý (M), bramborníček hnědý (2 ex.), kulík zlatý, strakapoud velký, červenka obecná (3 ex.), pěnkava jikavec (12 ex.), konipas luční, budníček menší

Lavice na otevřené zádi jsou tentokrát nacpané mládeží z různých koutů světa. Každý má na prsou připnutou placku se jménem a zemí původu. Hned po vyplutí usedá na špičku stožáru na zádi racek stříbřitý. Pečlivě si hlídá dění na blízké palubě. Když vidí, že si Jura rozdělal hrozinkový chléb, okamžitě startuje a díky vzdušným proudům se drží bez pohybu křídel půl metru nad našima hlavama a okamžitě se vrhá za odhozeným kouskem. Kdybych vymrštil ruku, tak ho bez problémů strhnu za nohu dolů. Petr fotí jeho plachtění v naší těsné blízkosti širokým objektivem a z fotek může odečíst i kód jeho kroužku. Když racek pochopil, že se od nás ničeho dobrého už nedočká, usadil se na stožár uprostřed lodi a vezl se k pevnině. Cestou pozorujeme nad mořem asi 7 chaluh. Většinou jsou to černí ptáci dost daleko od lodi, které do druhu neurčujeme. Daří se nám to pouze u chaluhy pomořanské, která se k nám dostala blíže. Dvakrát se také z vln noří hřbety delfínů. Pět kilometrů před pevninou se náš černý pasažér racek zvedá a odlétá k mělčině s dalšími racky. Po půl sedmé kotvíme zpět v Büsumu.

Teď ještě najít nocleh. Opět jedeme zkusit štěstí ke „staré hipísačce“ a opět se nám ji nedaří zastihnout, i když má auto před domem. Volno není ani v blízkém penzionu, kde jsme spali ve středu. Vracíme se do Büsumu, ale všechny hotýlky i ubytovny, které nacházíme, jsou plné. V sobotní večer je v tomto přístavním městečku živo. Stmívá se a čas běží. Ještě jednou zkoušíme Sonnenhof a pak odbočujeme k jedinému hotýlku, který jsme už dvakrát minuli a pokaždé ho pro jeho vzhled zavrhli. Jde o Der Mühlenhof, luxusně se tvářící komplex budov u větrného mlýna. Jako zázrakem tu mají volný jeden dvoulůžkový a jeden jednolůžkový pokoj. Cena je vyšší, ale teď v devět večer už nemá cenu nazdařbůh projíždět okolí a hledat něco jiného.

Film z padesátých let odehrávající se na německém maloměstě nám u místního červeného vína přijde nesmírně zábavný.

Kulíci zlatí (Pluvialis apricaria) se ve vyšších počtech vyskytovali na pevnině, na ostrově jich bylo jen několik.


22. září 2013

Ještě z večera a nad ránem jsem zvenku slyšel rytmický šumivý zvuk, jako když mořské vlny pravidelně dopadají do písku. Nedokázal jsem si vysvětlit, co ho způsobuje. Přicházím na to až ráno na parkovišti. Ten hukot mají na svědomí lopatky větrné elektrárny, kterých je v okolí nepočítaně. Podobné větrné farmy jsme si všimli také na moři. K severu směrem na Dabebüll dnes nepojedeme. V Praze musíme být před devátou večer, abychom stihli autobus do Brna. Nejbližší přímořské mokřiny leží u blízkého Warwerortu.

Vpravo máme mohutný násep, za kterým jsou rozsáhlé mělčiny, které po sobě zanechalo ustupující moře. Bahnité pláně jsou tečkované kolihami a husicemi liščími. Vlevo jsou podmáčené pastviny s mělkými rybníčky. U jednoho stojí krytá pozorovatelna, ve které trávíme následující téměř dvě hodiny. Na loukách před námi totiž sedí stovky čejek a kulíků zlatých. Na vodě pak loví hvízdáci, lžičáci a čírky obecné. Kulíci s čejkami jsou stále v pohybu. Jednou je vyplaší pochop, pak projíždějící auto, ale nakonec usedají přímo před nás. Jeden z kulíků je téměř ve svatebním a šatem připomíná kulíka pacifického. Nacházíme dva tenkozobce a pár menších bahňáků. Objevuje se dřemlík, krahujec a nad vodou loví vlaštovky. Je pod mrakem a fouká studený vítr, ale v pozorovatelně s vyklápěcími okýnky a lavicemi je příjemně. Znovu si ověřuji použitelnost adaptéru Lens2Scope od Kenka, který z teleobjektivu udělá výkonný a světelný stativák. Dokonce jde použít i s dalším telekonvertorem. Na delší cesty, kdy sebou nechceme tahat spektiv, jde o výbornou alternativu.

Warwerort
9:00 – 10:50
pozorované druhy: moták pochop, čejka chocholatá (1000 ex.), kulík zlatý (350 ex.), čírka obecná (250 ex.), hvízdák eurasijský (400 ex.), jespák bojovný (3 ex.), bekasina otavní (18 ex.), kachna divoká (20 ex.), lžičák pestrý (450 ex.), husice liščí (110 ex.), kopřivka obecná (8 ex.), jespák malý, hohol severní (2F), tenkozobec opačný (2 ex.), orel mořský, vlaštovka obecná (20 ex.), krahujec obecný, špaček obecný (200 ex.), pisík obecný, racek bouřní (5 ex.), racek mořský, koliha velká (+800 ex. na mělčinách moře), kormorán velký, dřemlík tundrový, stehlík obecný (20 ex.)

Je čas se vrátit. Před námi je 800 km. Tentokrát se začítám do knihy Rudolfa Vrby Utekl jsem z Osvětimi. Není těžké u ní zůstat až do Prahy. Cestou postupně potkáváme asi desítku luňáků červených. Před sedmou jsme v Praze, kde se loučíme s Jurou a s Petrem později pokračujeme do Brna. Znovu musím říct, že na ostrově by se dalo zůstat mnohem déle a každý ptáčkař by si určitě přišel na své. Jen mít více času.

Linduška luční (Anthus pratensis) – nejpočetnější drobný pěvec ostrova.