15. června 2009
Ráno nezklamalo. Obloha je šedivá bez slunce. Ani nám není líto pokračovat ve spaní. Balíme a na snídani jdeme až kolem půl desáté. Platíme za ubytování, fasujeme každý navštívenku s upozorněním, že příště máme zavolat přímo bez zprostředkování agenturou, která si bere 9-ti procentní poplatek, necháváme bágly na pokoji a jdeme ještě naposledy nahoru za tereji. Dělám pár fotek a pak zkouším chytit v letu těch pár buřňáků ledních (Fulmarus glacialis), kteří tu v nevelkém počtu hnízdí. Mnohá hnízda terejů jsou z valné většiny spletena ze zbytků rybářských sítí. Není vzácností vidět ze skály vise oběšeného tereje nebo alkouna. Alex pozoruje souboj dvou mláďat racka tříprstého, který končí pádem jednoho z nich ze skály. Vše za přítomnosti jednoho z rodičů. Cesou na ubytovnu pro zavazadla jdeme kolem zahrady, kde ráno zpíval další hýl rudý. Bágly dáváme do úschovny v přístavu a jdeme se najíst do stánku s rybími specialitami. Za 10 € se tu dá nádherně a velice chutně pojíst s is pivkem k tomu. Jako zákusek dáváme kousek úhoře v bagetě. Kluci jdou ještě na chvilku honit lindušky a já se pomalu vracím k přístavu. Za třičtvrtě hodiny odplouváme z ostrova.
Helgoland – nové a neobvyklé druhy
pozorované druhy: hýl rudý, rehek domácí, sedmihlásek hajní, bělořit šedý
Plavba po klidném moři je příjemná. Tentokrát můžu sedět i na přídi u stolu a cítím jen mírné kolíbání. Za dvě a půl hodiny kotvíme zase po třech dnech v Büsumu. Vláček nás od lodi berek parkovišti, kde na nás v pořádku čeká Berlingo. Ubytováváme se jako první noc na farmě Sonnenhof. Paňmáma nám dává klíče od našeho starého pokoje.
Oblohou se honí mraky, ale pořád se dají najít dlouhé chvíle se sluncem. Vyrážíme podél moře zhruba k jihu. Cílem jsou podmáčené pastvenné louky s jezírky zvané Speicherkoog, které se táhnou podél druhé strany pobřežního valu. Slunce vylézá mezi mraky a před námi nádherně osvěcuje zářivě zelené louky tečkované pasoucími se ovcemi. Vodní hladiny jsou podél břehů a na mělčinách posety ústřičníky a tenkozobci. Je tu nádherně. U vody se dají vidět velké skupiny vodoušů tmavých (Tringa erythropus) a v trávě pokřikují vodouši rudonozí (Tringa totanus). Podél luk a jezírek se pohybujeme až do západu slunce. Pak se vracíme k penzionu. Sleduje večeře, výborné chilské víno a hurá na kutě.
Speicherkoog – směr na Meldorf
19:45 – 22:00
pozorované druhy: husice liščí (70 ex.), kachna divoká (200 ex.), čejka chocholatá (100 ex.), vodouš rudonohý (50 ex.), tenkozobec opačný (60 ex.), racek chechtavý (300 ex.), rákosník proužkovaný, koliha velká (10 ex.), ústřičník velký (350 ex.), špaček obecný (100x), racek bouřní (2 ex.), racek stříbřitý (20 ex.), linduška luční (10 ex.), lžičák pestrý (8 ex.), racek žlutonohý (10 ex.), hvízdák eurasijský (12 ex.), vodouš tmavý (70 ex.), břehule říční (10 ex.), polák chocholačka (10 ex.), strnad rákosní, konipas bílý (10 ex.), čírka obecná (4 ex.), kopřivka obecná (6 ex.), kormorán velký (6 ex.), jespák bojovný (2M, s.š.), břehouš černoocasý (30 ex.), kulík písečný, kukačka obecná, konopka obecná (10x), husa velká (8 ex.), moták pochop (3 ex.), budníček větší, potápka roháč (18 ex.), rorýs obecný (15 ex.), kolpík bílý, racek malý (2 juv.), rybák obecný (10 ex.), sýkora modřinka
16. června 2009
Každodenní scénář, podle kterého se řídí počasí, se opakuje i dnes. Po ránu je zataženo a slunce se ukáže až něco před polednem, aby se později obloha zcela vyčistila. Je větrno, slunečno, ale horko není. Po snídani se loučíme s unavenou usměvavou paní domácí a odjíždíme k severu. Naším cílem je tentokrát nejsevernější z německých ostrovů – Sylt.
Míjíme znémá stavidlo Eider – Sperrwerk s kolonií rybáků dlouhoocasých a pokračujeme dál přes Husum na Dabebüll. Asi 15 km před městem se po pravé straně silnice táhne soustava vodních ploch a podmáčených luk Speicherbecken. Na mělčinách odpočívají stovky hus velkých. Hned na první velké louži mezi nimi nacházíme i husy tibetské (Anser indicus) a bernešky bělolící (Branta leucopsis). Je tu i pár jespáků obecných, bojovných a na malém ostrůvku hnízdí rybáci malí (Sterna albifrons). Ještě před odjezdem se ukazuje husice rezavá (Tadorna ferriginea), kterou napadají dvě husice nilské (Alopochen aegyptiacus). Světlo máme za zády, je radost pozorovat dění na vodní hladině před námi. Znovu si říkám, jak skvělé to tu musí být za tahu.
Speicherbecken – lokalita Hauke-Haien-Koog
pozorované druhy: husa tibetská (32 ex.), husice nilská (5 ex.), berneška bělolící (50 ex.), husice rezavá, husa velká (100x), hvízdák eurasijský (10 ex.), tenkozobec opačný (30 ex.), kulík písečný (5 ex.), linduška luční (3 ex.), břehouš černoocasý (30 ex.), ústřičník velký (10x), husice liščí (10x), čírka obecná (10 ex.), racek mořský (15 ex.), racek stříbřitý (10x), racek chechtavý (10x), racek bouřní (8 ex.), jiřička obecná (10x), kormorán velký (5 ex.), berneška velká, lyska černá (20 ex.), špaček obecný (100x), čejka chocholatá (10x), racek žlutonohý (10 ex.), potápka roháč (6 ex.), jespák bojovný (6 ex.), polák velký (2 ex.), rybák malý (pár), kolpík bílý, racek malý (juv.), rybák obecný (10 ex.), jespák obecný (2 ex.), kopřivka obecná (12 ex.), lžičák pestrý (20 ex.), labuť velká (50 ex.), polák chocholačka (3 ex.), koliha velká (10 ex.), rybák dlouhoocasý (20 ex.), volavka popelavá (2 ex.), moták pilich (M), vodouš rudonohý (10x)
V Niebüllu se necháváme i s autem naložit na vlak (70 €), který nás během třičtvrtě hodiny převáží na Sylt, což je nejsevernější z Fríských ostrovů s délkou 38 km a maximální šířkou 13 km. Jede se po sypané hrázi obklopené bahny. Nejprve se chceme dostat někam více k jihu a najít si ubytování. Už v Rantumu ale shledáváme, že tento ostrov vysloužilých filmových hvězd, malířů a bohatých důchodců bude z hlediska levnějšího ubytování pořádným oříškem. Mezi trávou zarostlými dunami s ostrůvky borovic postávají noblesní kamenné domky s doškovými střechami, mezi nimi proudí cyklisté a luxusní limuzíny. Bydlení na jednu noc je téměř nemožné najít a když, tak v hotelu za minimální cenu 350 € na osobu. Objíždíme jeden penzion za druhým. Ubytování by se i našlo, ale ne jen na jednu noc. Vracíme se do největšího města ostrova Westerlandu a pokračujeme v hledání. Trvá to celé tři hodiny. Je tu poslední pokus a když ani tento nevychází, tak jsme rozhodnuti se vrátit na pevninu. Alex ještě odbíhá do nějakého infocentra a překvapivě vrací se s rezervací do penzionu. Cena za osobu i s lázeňskou taxou je 49 €. Je to dost, ale nedá se nic dělat.
Čas ubíhá, je třeba se mrknout po okolí. Z letáku německé ornitologické společnosti se dozvídáme, že zajímavé je okolí mořské zátoky na samém severu ostrova. Neváháme jedeme tam. Z Listu, nejsevernějšího města ostrova, je to pěšky dost daleko. Přejíždíme o kus dál a parkujeme přímo u moře. Netrvá to dlouho a přibývají nám první břehouši rudí (Limosa lapponica). Na ostrůvku Uthörn, který je ptačí rezervací, se jich shromáždilo asi 250. Někteří jsou v zářivě rudém svatebním šatě. Kus dál od nich sedí na břehu hejno kajek a vedle nich se povaluje několik tuleňů. Přístup na ostrov je zakázán. Vše si vynahrazujeme na malé laguně pod příbřežní hrází. I sem zalétají břehouši rudí a dají se tu najít i jespáci rezaví (Calidris canutus) a obecní. Vítr silně pofukuje, slunce klesá níž a přichází doba toho nejkouzelnějšího světla. Vracíme se k autu, fotíme okolní nádhernou krajinu písečných dun porostlých travou a borůvčím a pak si všímám, že na břeh vylezla osamělá berneška tmavá (Branta bernicla). Rychle se k ní snaží přiblížit. V patách za mnou jsou kolegové. Berneška není plachá. Dělám pár fotek a slunce se skrývá za mraky. Čekáme, až se berneška znovu rozsítí, když mi dochází baterie. Za nadávání se vracím k autu. Slunce se už zase objevuje. Rychle měním baterii vracím se k bernešce právě v okamžiku, kdy na ni opět dopadají sluneční paprsky. Klečím v ovčích bobcích, foťák mám položený v trávě, protože jsem v té rychlosti nevzal stativ, bradu mám zabořenou v trávě a zkouším ulovit pár obrázků. Je to nádherné dobrodružství. Bohužel je znát, že fotím bez stativu. Moc ostré to není. Berneška se v klidu pase. Jirka ji jemným kšá naznačuje, aby se zvedla a popošla ke kraji břehu. Všichni cvakáme další obrázky. Slunce se ztrácí za mraky. Spokojeni se zvedáme a odcházíme k autu. Za chvíli bude deset večer.
Sylt – Königshafen
pozorované druhy: kulík mořský (3 ex.), berneška tmavá, břehouš rudý (250 ex.), jespák rezavý (2 ex.), moták pilich (M), kulík bledý (3 ex.), kajka mořská (400 ex.), labuť velká (5 ex.), ústřičník velký (30 ex.), jespák obecný (3 ex.), kulík písečný (4 ex.), lžičák pestrý (6 ex.), kopřivka obecná (4 ex.), čírka obecná (2 ex.), rybák malý, rybák dlouhoocasý (30 ex.), racek stříbřitý (10x), racek bouřní (15 ex.), racek chechtavý (100 ex.), čejka chocholatá (20 ex.), vodouš rudonohý (14 ex.), rákosník proužkovaný, lyska černá (10 ex.)
Spokojeni s večerem, který nám bohatě vynahradil čas promrhaný hledáním bydlení, se vracíme domů. Sprcha a v televizi film z divokého západu, u kterého všichni usínáme.
17. června 2009
Spalo se nádherně a překvapivě hned od rána svítí slunce. Alex se jde mrknout na pláž. Vrací se s tím, že tam nic zajímavého k focení není. Balíme, cpeme vše do auta a v tom nejčistším oblečení opouštíme Westerland. Nejprve se zastavujeme u chráněné laguny Rantumbecken, ale voda je až kdesi v dáli a za mořem rákosin. Vzduch se chvěje a tak ani stativákem nejde určit, co se na ní zdržuje. Proto se obracíme zase k severu k zálivu Königshafen.
Před Listem odbočujeme na západní pobřeží. Za vjezd se platí 5 € za auto. Projíždíme kolem obnažených písečných dun. Na severním cípu ostrova se procházíme kolem majáku a po pláži, kde zkouším objektivem chytnout neuvěřitelně rychlé a drobné rybáky malé lovící a přelétající kolem břehu. Turistů přibývá a čas utíká strašně rychle. Ještě krátké zastavení u písečných duna pak rychle na vlakové nádraží ve Westerlandu, odkud nám ve 13:05 odjíždí vlak na pevninu.
Naloženi i s autem na horní plošině vagónu se kocháme okolní krajinou. Pak už pokračujeme rovnou do Hamburgu, kde musíme v pět odpoledne vrátit půjčené auto. Barča nás spolehlivě naviguje až na letiště. Jsme tu právě včas. Odbavení probíhá bez potíží. Sedíme v restauraci, pojídáme a popíjíme pivko. Pak se přesouvám k příslušnému gejtu a doplňuji zápisy do deníku. Malé vrtulové letadlo s námi přistává něco před devátou v Praze. Zde už se šeří. Den je tu kratší, než na severu Německa. Stíhám poloprázdný autobus do Brna a ve dvě ráno už odemykám dveře bytu.
Neobvyklý fotografický výlet za novou zkušeností je za mnou. Vydařil se víc, než jsem doufal. Už se těším, až zítra projdu na počítači fotoúlovky. Snad mezi nimi bude alespoň pár povedených kousků.
předchozí část |