Maroko 2016 – 2. část

13. dubna 2016
Když hledím v noci nad sebe, přijde mi, jako bych shůry shlížel na koruny stromů, mezi jejichž větvemi v určitých místech probleskuje hvězdná obloha. Obloha působí zvláštně plastickým dojmem třírozměrného modelu. Vítr mění směr a přehrabuje se mi v čupřině, která mi kouká ze spacáku. Ještě za tmy mě probouzí prudké vibrace země, které se asi po hodině znovu, ale slaběji opakují. Jinak je noc klidná a rozhoukají ji až nad ránem hlasy muezzinů hlásající Alláhu Akbar. Ty hlasy protínají pustou poušť od vesnice k vesnici, kříží se a protínají a v jejich sítích se jako chycení ptáci třepotají miliony lidí. Zdá se, že se jim jejich víra musí stále hlasitě připomínat.

Rozjíždíme se směrem na Merzougu a pokračujeme do pouště k Auberge Zasmána. Jízda připomíná Dakar. Poskakujeme na příčných vrásách ve vyjetých kolejích, opouštíme je, razíme si vlastní cestu a zase se napojujeme na jinou. Vpravo začínají vyrůstat menší písečné duny, vlevo míjíme pás nízké vegetace. Zastavujeme asi po čtyřech kilometrech a jdeme se projít mezi trsy trávy. Prvně na sebe upozorní flétnovým hlasem skřivan dudkovitý. Jsou tu oba ptáci z páru a nechají se pěkně prohlédnout. O kus dál nacházíme zpívající pěnici pouštní. Ta už tolik nespolupracuje, ale na nahrávku přece jen na chvíli zpomalí. Podél dun letí čtyři stepokuři saharští. Franta s uspokojením konstatuje, že díky skřivanům dudkovitým vyčistil další stránku ze Svenssona. Doupy dodává: takhle se mi to líbí, přijet na lokalitu, vysát ji a jet dál. Takže pánové, prohlašuje po chvíli, 501. Pojďte sem, na oslavu se bude podávat desetiletá slivovice z Valašských Klobouk. Sváteční okamžik prvního oficiálního pětistovkaře klubu. Slivovice je jemná, výborná.

Merzouga – poušť 4 km V od silnice (GPS: 31°14’22.9″N 4°05’39.0″W) – skřivan dudkovitý (pár), pěnice pouštní, stepokur saharský (4 ex.), luňák hnědý

Před námi se objevují hliněné budovy několika pouštních ubytoven a domků místních lidí. Jsme na kraji nejvyšších dun Erg Chebbi. Na žlutooranžovém písku se vyjímají černé siluety karavan s turisty. Po čtrnácti kilometrech dojíždíme k Auberge Yasmina. Zdejším cílem je vrabec pustinný. Vydáváme se mezi tamaryškové keře za budovou. Všude poletují desítky hrdliček zahradních a vrabců domácích. Jdu stranou ostatních k louži s vodou a krátce, spíše jen v letu, vidím samce vrabce pustinného. Mizí však neznámo kam. Takhle si pozorování nového druhu nepředstavuji. Ostatní zatím viděli nejspíš toho samého ptáka a dokonale si ho prohlédli. V tamaryšcích se pohybuje celá řada zajímavých ptáků, kteří tu po přeletu pouště narazí na první kus zeleně, kde si mohou odpočinout, napojit se, načerpat síly. Jejich určování je ale vyšší dívčí – skrývají se v hustých větvích a většinou jde o různé pěnice a budníčky. Objevujeme ale i pěvce ryšavého nebo lejska černohlavého. Nakonec se pěkného pozorování vrabce pustinného dočkávám i já. Sedáme pak na terasu Auberge Yasmina a dáváme máťák. Z fotek zjišťujeme, že ten vrabec pustinný měl kroužek. Musí být adrenalin a velká škola tady mít možnost natáhnout sítě.

Auberge Yasmina, Merzouga
GPS: 31°12’47.7″N 3°59’12.9″W
8:50 – 11:30
pozorované druhy: skřivan dudkovitý (pár), krkavec hnědokrký (2 ex.), ťuhýk rudohlavý (2 ex.), vrabec domácí (50 ex.), hrdlička zahradní (50 ex.), vlha pestrá, sedmihlásek šedý, bělořit černý, pěvec ryšavý, lejsek černohlavý, pěnice černohlavá, vrabec pustinný (M), pěnice vousatá, budníček horský, pěnice mistrovská

Po hrbaté cestě se pouštíme kamsi k severu a doufáme, že trefíme asfaltku do Erfoudu. Auto se občas rozdrnčí jako v posledních křečích, ale na hledanou silnici se skutečně napojujeme a já tak jedu po jedné z nejzajímavějších cest, kde jsem před devíti lety byl. Tehdy tu ale bylo divočeji, více ptáků a méně aut. V Erfoudu obědváme a frčíme k západu na Tinejdad. Cesta běží bez potíží až do chvíle, kdy nás zastavuje jedna z četných policejních kontrol. Rychlost jsem dodržoval, stopku taky, říkám si, že jde jen o zběžnou kontrolu, než mě policajt upozorňuje na bezpečnostní pás. Měl jsem ho zapnutý za zády a zapomněl se do něj navléknout. Sakra! Pokuta 300 dirhamů. Čo už? Mohlo to být horší. Zprvu jsem si myslel, že to chtějí v dolarech. Pokračujeme dál až do Imiteru, kde se ve skalnatém vádí má vyskytovat výr bledý. Zkrátka další pokus. Cesta dolů na jeho dno s vyschlým řečištěm je s autem docela náročná. Zvládá to jen náš Dokker. Vhodných kolmých stěn je tu dost, ale výr se prozrazuje zahoukáním. Do stěn pak zíráme všichni skoro tři hodiny. Výr se ozývá asi devětkrát, ale nalézt jsme ho nedokázali ani jeden. Kolem stěn poletují břehule skalní, stále se ozývají hýli pouštní a pak dlouho mudrujeme nad dvojicí honících se skřivanů pouštních. Kolem osmé to balíme, abychom sí prvně v Maroku dopřáli střechu nad hlavou v Boumalne du Dades.

Imiter
GPS: 31°22’18.7″N 5°48’31.6″W
15:40 – 18:20
pozorované druhy: břehule skalní (8 ex.), hýl pouštní (2 ex.), výr bledý (hlas), káně bělochvostá, bělořit černý (2 ex.), skřivan pouštní (2 ex.), strnad saharský (2 ex.), dudek chocholatý

K Boumalne du Dades jedeme proti slunci ležícímu skoro na silnici před námi. Není skoro nic vidět. Auta proti nám blikají. Asi nás čeká další policejní kontrola. Svítím, upoutaný jsem, jedu dost pomalu a pak jsou tu policajti a ukazují, abychom zajeli ke krajnici. Na radaru mi jeden z nich ukazuje, že jsem jel rychlostí 79 km/h v místech, kde je jen šedesátka. Bude to za 300 dirhamů, říká mi policajt a já mám pocit, že to se mnou švihne. Proti slunci nebyla žádná značka vidět. Mám to dnes ale štěstí. Nejraději bych došel zbytek cesty pěšky. No nic s tím ale nenadělám.

První hotel na cestě se jmenuje La Vallé des Oiseaux, Údolí ptáků, což je stylové. Trojlůžkový pokoj vyjde na 300 dirhamů. Konečně nás čeká sprcha a dvě sedmičky červeného, které jsme díky hospodskému sehnali v Erfoudu.

---

14. dubna 2016

Vstáváme s prvním světlem, balíme se a v podstatě ještě za tmy odjíždíme na pláně Tagdilt Track. V hotýlku po nás zůstává jen klubová nálepka nad vchodem, kde je podobných ptáčkařských památek pěkná sbírka. Právě vychází slunce, kdy pozorujeme první bělořity šedohlavé krmící mladé a skřivany růžkaté. Procházíme zvlněnou kamenitou plání bez konce s trsy nafialovělých keříků. Slunce pomalu stoupá vzhůru na čistě modrou oblohu. Daří se nám najít skřivana tlustozobého stavějícího hnízdo a s Petrem si každý na pár minut leháme pod maskovačku a pořizujeme několik fotek. Později nás zaujmou krákavé hlasy z oblohy. Dost daleko od nás přeletuje hejno asi sta stepokurů sedající daleko k písčitému vádí. Vydáváme se za nimi, ale vidíme je vždy jen na dálku a ve vzduchu. Na zemi se mi daří narazit jen na jednoho. Jsou to stepokuři krásní a ten můj mě pouští nejblíže na 20 m, chvíli rychlým krokem přebíhá jako myš vegetací a pak odlétá.

Prohlížíme si bachratá neohrabaná sarančata i na povrch vystupující spleť nor jakýchsi pískomilů. Ještě zkoušíme projet plání po kolejích vyjetých mezi kameny, ale končíme v táboře s několika velbloudy. Čeká nás dlouhá cesta do Marrákeše. Je třeba jet dál.

Tagdilt Track
GPS: 31°20’02.9″N 5°53’21.3″W
5:45 – 9:15
pozorované druhy: bělořit šedohlavý (15 ex.), skřivan růžkatý (20 ex.), bělořit severoafrický, chocholouš vavřínový (10 ex.), skřivánek krátkoprstý (10 ex.), bělořit pouštní (8 ex.), skřivan tlustozobý (3 ex., stavba hnízda), stepokur krásný (100 ex.)

Pokračujeme přes řadu vesnic navazujících jedna na druhou. Rychlost si hlídám, jedu šedesátkou, rychleji to nejde ani vzhledem k provozu. V Ouarzazate (GPS: 30°56’20.4″N 6°53’10.8″W) jsme kolem poledního. Před městem pozorujeme rorýsy domovní a v postranní ulici pak nacházíme vývařovnu a královsky a přitom za rozumný peníz se cpeme (35 dirhamů/osoba). Poznenáhlu začínáme šplhat k zasněženým kopcům vystupujícím na obzoru. Nejvyšším místem před námi je průsmyk Tizi-n-Tichka ve výšce 2260 m n. m. Zastavujeme na kafe u berberské kavárny (GPS: 31°09’06.6″N 7°26’30.6″W) v Inekrimu, kde nejprve musíme někoho probudit, než kafe dostaneme. Ve skupině stromů pod terasou kavárny zpívá slavík a k nám přilétá strnad saharský. Ještě před průsmykem třikrát vybíháme do svahů. Nejprve čelíme obtěžování místních prodejců polodrahokamů, ale výše už je klid. Tam se za námi nikomu nechce. Poletují tu chocholouši, strnadi viniční a dokonce jsme zachytili hlasy vlh. Běžný je tu rehek severoafrický a těsně za průsmykem sedí na trávě skupina kavčat červenozobých.

Tizi-n-Tichka
GPS: 31°16’11.4″N 7°22’58.0″W
14:20 – 16:20
pozorované druhy: strnad viničný (4 ex.), chocholouš obecný (4 ex.), orebice berberská (2 ex.), pěnice severoafrická, vlha pestrá, bělořit šedý, rehek severoafrický (6 ex.), konopka obecná (2 ex.), konipas horský, kavče červenozobé (10 ex.), orel nejmenší

Cesta dolů ze sedla připomíná snad jen nejrozpadlejší úseky Karakoram Highway. Opravuje se a rozšiřuje, ale nyní má podobu úseků neupravené zeminy, kličkování mezi stavebními stroji a zdlouhavé jízdy krokem za přeplněnými náklaďáky. Prudké serpentýny jedna za druhou se kroutí jako nekonečný had dolů. Kdesi u Al Haouzu (GPS: 31°29’09.3″N 7°26’57.0″W) zastavujeme kvůli dravci na obloze – je to tmavá forma orla nejmenšího, ale v křoví nacházíme pěnici severoafrickou. Tak sláva, přece jen jsme se ji mohli pořádně prohlédnout. Navíc reagovala i na nahrávku.

Tizi-n-Tichka – Marrákeš
nové a zajímavé druhy: orel nejmenší (tmavá forma), pěnice severoafrická, mandelík hajní, strnad cvrčivý

Rozhodujeme se pokračovat až do Marrákeše a tam si najít ubytování. Za světla to ještě jde. Ve snaze vyhnout se centru, hledáme v okrajových čtvrtích. Připomíná to tu udupané hlinité prostranství s pahýly palem střídané hliněnými chýšemi s občasným luxusním hotelem. Neuvěřitelná kombinace. Přece jen musíme blíž centru. Po nočních ulicích s hustým provozem je to horor. Navíc se vzájemně nesmíme ztratit. Někdy kolem osmé večer přijíždíme ke skupině hotelů u nějakého většího bulváru. Peťa je běží prohlédnout. Dva jsou rozestavěné, třetí moc luxusní. Až ten čtvrtý, Campaville Club Marrakesh, má volné pokoje (200 dirhamů/os.). S úlevou se stěhujeme do dvou samostatných apartmánů tvořených malými domky v rozhlehlé zahradě. Ozývá se křik pávů, dozrávají tu pomeranče, po zemi pobíhají švábi, ale pro dnešek jsme doma. Dáváme dva prcky a já s očima jako angorák jdu spát i bez zápisu do deníku.

---

15. dubna 2016

Plný nos a rozpukané rty, to mě několikrát probouzí. Pak až ranní křik bulbulů. Sprcha, kus placky a následovat bude malý exkurs do města. Pávi nám lezou téměř do pokoje, když odjíždíme. Městský provoz zatím není příliš hustý a tak bez kolizí přijíždíme k medině a parkujeme u jakéhosi atletického klubu. Pak už vstupujeme za hradby do starého města a nazdařbůh postupujeme křivolakými uličkami, ve kterých tepe provoz založený na skútrech, kolech, ale i občasném autě, či povozu taženém oslíkem. V těch úzkých uličkách je zázrak, že tu každou minutu neleží nějaký sražený umrlec. Zajímavá je benzínová pumpa na kolečkách, kterou majitel ráno vyšoupne na ulici a večer ji zase zatlačí do vchodu domu. Nad ulicemi poletují desítky rorýsů domovních a nejběžnější zpěv náleží strnadu saharskému. Poté, co snídáme sladkou placku a čaj, nacházíme cestu i na trh, kde pořizujeme nějaké to koření a pár drobností domů. Navštěvujeme i kráme s tzv. tradiční berberskou medicínou, k níž patří asi i žraločí vejce, sušený gekon či sušený dudek. Vše v litrových sklenicích v policích podél stěn. Slůvko berberský je vůbec zaklínadlem používaným hlavně pro turisty. Kolem poledního se z mediny díky Petrově navigaci vymotáváme. V teď už hustém provozu opouštíme rozlehlou Marrákeš západním směrem.

Brzy najíždíme na dálnici k Agadiru, protože se chceme podívat k Oued Massa jižně od tohoto města. Dálniční poplatky pro celý úsek z Marrákeše po Agadir vycházejí na 66 dirhamů. Je to rozhodně mnohem lepší než se dlouhé hodiny plazit běžným provozem přes nekonečnou řadu vesnic a městeček. Na kraji Agadiru posílám domů klukům čumkartu a za městem v Sidi Bibi obědváme. Můj tajine se skopovým mírně na sladko – obsahuje hrozinky i švestky – je skvostný.

Cestou k Oued Massa poznávám známá místa. Nejprve zastavujeme na mostě přes řeku. Za chvilku už slyšíme známý hlas, který jsme si během dne přehrávali, a o něco později už i vidíme čagru černokorunkatého. Z porostu podél řeky zpívá cetie, honí se tu dva cistovníci a na mělčinu přistává pisík. Jedeme k parkovišti u vstupní branky do NP. Už nás tu čekají dva Spratci, kteří nám oznamují, že vstup do parku je pouze s průvodcem a že se se podle tabulky platí za cílové druhy. Za to, co se tu dá vidět, platit rozhodně nemusíme. Obracíme se a k údivu průvodců zase odjíždíme.

Oued Massa – řeka
GPS: 30°01’51.9″N 9°38’40.4″W
15:45 – 16:05
pozorované druhy: čagra černokorunkatý, cistovník rákosníkový (2 ex.), slípka zelenonohá, cetie jižní, rehek severoafrický, bramborníček černohlavý, ťuhýk šedý

Znovu přejíždíme řeku Massa a pokračujeme tentokrát na mořské pobřeží v Sidi Wassay. Tuto noc budeme spát v kempu u pláže. Samozřejmě nám to nedá a se stativáky se jdeme postavit nad pláž a projíždíme mořské vlny a okolí. Nad vodou loví racci středomořští, zahlédli jsme mladého tereje a podél břehu táhnou k severu racci žlutonozí. Slunce klesá níž a postupuje k západu. Jeho paprsky barví pláž a moře hřejivými barvami. Štěstí nám přeje, když kolem znenadání prolétá tmavý menší sokol – ostříž jižní. Devátý nový druh, který mi letošní Maroko dopřálo.

Sidi Wassay
GPS: 30°03’19.9″N 9°41’26.8″W
pozorované druhy: racek středomořský (10x), racek žlutonohý (10x), terej bílý (imm.), ústřičník velký (12 ex.), kormorán velký (ssp. carbo 5 ex., ssp. maroccanus 10 ex.), ostříž jižní, koliha malá, jespák písečný (50 ex.)

Se západem slunce si jdeme sednout do hospody v kempu. Dvakrát máťák a k zakousnutí ještě špíz, který si rozdělujeme. Venku křičí dytíci, moře duní a hvězdy blikají. Chceme si jít lehnout k vypuštěnému bazénu na plážová lehátka, ale šéfik něco tuší a vyhání nás. Tož spíme jen tak pod širákem v okolí aut. A dytíci nám pokřikují svoji tesknou ukolébavku.

---

16. dubna 2016

Před východem slunce jsme sbalení. Moře je relativně klidné a jeho mírné vlny kopírují tereji – je jich dobře dvacet.

Sidi Wassay (GPS: 30°03’19.9″N 9°41’26.8″W) – terej bílý (20 ex.)

Zastavujeme opět u řeky. Čagra se sice ozývá, ale neukazuje. Přes most jezdí na oslících zahalené ženy pracovat na políčka. Pohupují nohama na jedné straně a pobízejí patami oslíky k pohybu. Muži na skútrech nás zdraví svým bonjour, ca va? V keřích se stále pohybují nějací pěvci – sedmihlásci, cetie, rákosník… Nad vodou přeletuje ledňáček a na písčině u břehu postává vodouš šedý. Zdá se, že jedinou fotku čagry bude mít ze včerejška jen pohotový Franta.

Oued Massa – řeka
GPS: 30°01’51.9″N 9°38’40.4″W
pozorované druhy: čagra černokorunkatý, vodouš šedý, pisík obecný, cistovník rákosníkový (2 ex.), cetie jižní, strnad luční, ledňáček říční, rákosník obecný, potápka malá, žluva hajní (2 ex.), konipas luční

Nad Sidi Binzarne je prašná písčitá polopoušť s výskytem běhulíků plavých. Vybíháme tu do plání s dalekohledy a foťáky. Jemný prachový písek je plný stop brouků a ještěrek. Nejběžnějším druhem je chocholouš obecný a občas se objeví bělořit okrový. Běhulíci se několikrát ozývají, ale nedokážu zjistit odkud. Přejíždíme k severní straně delty řeky Massa a jdeme se na chvíli projít až k pláži. Z vrcholku keře nás přísným pohledem sleduje sýček. Zaznívá zpěv čagry, na písečné kose odpočívají asi tři stovky velkých racků a podél kraje řečiště pobíhají kulíci mořští. Slunce začíná pěkně péct a čas běží.

Sidi Binzarne – polopoušť
GPS: 30°02’56.9″N 9°38’12.0″W
pozorované druhy: chocholouš obecný (6 ex.), bělořit okrový, skřivánek krátkoprstý (2 ex.), vlaštovka obecná (3 ex.), běhulík plavý (hlas)

Oued Massa – ústí řeky
GPS: 30°04’35.8″N 9°40’07.3″W
10:00 – 11:10
pozorované druhy: pěnice černohrdlá (3 ex.), sýček obecný, čagra černokorunkatý (2 ex.), racek středomořský (250 ex.), racek žlutonohý (30 ex.), racek tenkozobý, kormorán velký (2 ex.), ústřičník velký, volavka stříbřitá (2 ex.), volavka popelavá (3 ex.), vrabec domácí (20 ex.), konopka obecná (2 ex.), kolpík bílý (2 ex.), jespák písečný (3 ex.), bramborníček černohlavý, rehek severoafrický, zvonek zelený, kulík mořský (5 ex.)

Před Agadirem dáváme skopový tajine, abychom měli sílu na průjezd městem. Po nějakých sto kilometrech sjíždíme na pobřežní útesy Cap Rhir, což je místo doporučované na seawatching. Z několika očekávaných druhů buřňáků se ale vyklubalo jen asi 60 buřňáků severních a dvacítka terejů. Vše poletuje ve velké dálce nad lesknoucími se vlnami.

Cap Rhir
GPS: 30°37’57.5″N 9°53’19.5″W
14:30 – 15:15
pozorované druhy: terej bílý (20 ex.), koliha velká (5 ex.), buřňák severní (60 ex.), racek středomořský (40 ex.), racek žlutonohý (20 ex.), bělořit okrový

Mořské pobřeží severně od Agadiru evokuje jadranskou magistrálu. Cestou k severu máme tyrkysové moře po levici a kamenná úbočí kopců po pravici. I tady je znát turistický ruch – písečné pláže, letoviska, hotely. Před námi je teď Tamri, místo s přirozeným výskytem jediné přežívající populace ibise skalního. Těsně před městem odbočujeme k pláži a laguně zarostlé rákosinou, kterou od moře odděluje kamenitá náplava. Odpočívá tu asi 1200 velkých racků. Vzduch se tetelí a do druhu jdou ptáci určit jen s obtížemi. Převládají racci středomořští, následují racci žlutonozí, několika desítkami jsou zastoupeni také racci Audouinovi a tenkozobí. Prvně si můžeme prohlédnout konipasa bílého ssp. subpersonata. Jožka to nevydrží a jako jediný se vrhá do mořských vln. Říká, že si nemůže nechat ujít příležitost vykoupat se během dvou týdnů v Indickém i Atlantickém oceáně. Před několika dny se totiž vrátil ze Srí Lanky.

V Tamri ani nezastavujeme. Chceme ujet ještě pár desítek kilometrů, abychom to zítra měli do Casablanky co nejblíže. Vzpomínám si, že jsme ibisy před devíti lety pozorovali na obdělávaných políčkách vpravo od silnice severně od Tamri. Občas přibrzdím, ale bez úspěchu. Krátce parkujeme u krajnice a hned u nás zastavuje auto s cizími birdery v domnění, že právě ibisy pozorujeme. Poptají se a jedou dál. O další 4 km dál k severu registrujeme vlevo od silnice jednoho ibisa plachtit. No vida, přece jen si tento druh budeme moci napsat do letošního birdlistu. Na písčité ploše nedaleko nás jiní dva ptáci hledají potravu a další krouží o kus dál – takže 5 ibisů skalních.

Tamri
GPS: 30°42’44.9″N 9°51’22.4″W
15:35 – 16:15
pozorované druhy: konipas bílý ssp. subpersonata, kulík mořský (7 ex.), racek středomořský + žlutonohý (1200 ex.), lyska černá (20 ex.), kulík říční, racek Audouinův (20 ex.), racek tenkozobý (5 ex.), ibis skalní (5 ex., GPS: 30°45’10.9″N 9°49’34.7″W)

Dostáváme se do kopečků řídce porostlých stařičkými argániemi, z jejichž plodů se získává arganový olej. Plody se podobají olivám a podél silnice co chvíli potkáváme stánek s petkami oleje. Cesta se kroutí, stoupá a klesá a čas ubíhá.

Jezdím přímo vzorně, držím si rychlost podle ukazatelů, jsem poctivě připásaný a přesto se cítím nejistý při častých policejních kontrolách. Pěkně si mě tu vycepovali ti místní uniformovaní panáci. Těsně před západem slunce jsme před Essaouirou, kde nacházíme hotýlek s názvem Sol E Luna. Vede ho Francouzka a ubytování u ní získáváme za 900 dirhamů pro všechny. Objednáváme si také pizzu a k našemu příjemnému překvapení si můžeme dopřát i červené víno. Jedna sedmička pro všechny jen podráždí, druhou si už dokážeme vychutnat a tu třetí si bereme dolů na terásku našeho pokoje a popíjíme ji za pokřikování dytíků. Abychom měli zítra na benzín, musíme tuto hostinu cvaknout v eurech. Je ale fajn takhle s kamarády posedět a zanotovat si při probírání témat, která nás všechny oslovují.

---

17. dubna 2016

Mé ráno má klasickou podobu. Nemůžu dospat a tak už za šera stojím ve sprše a dopřávám si horkou vodu. Závidím chlapům, kteří ještě za prvního denního světla hlasitě odfukují a pochrupávají. Postupně se budí i ostatní. Balíme vše do kufrů, protože večer končíme na letišti v Casablance. Nejprve parkujeme v přístavu v Essaouiře a jdeme se projít rybím trhem a po molu dál, abychom měli výhled na nedaleký ostrov Mogador, na kterém hnízdí ostříži jižní. Bohužel je na ně stále ještě brzy. Ze zimovišť se vracejí až koncem dubna. V Sidi Wassay jsme měli kliku na nedočkavého navrátilce. Slunce svítí, ale je poměrně chladno. Sítě a rybí úlovky vydávají hutný zápach. Na pultech prodejců leží nejrůznější mořské potvory včetně obrovských krabů, rejnoků, barakud nebo menšího žraloka.

Essaouira
GPS: 31°30’26.8″N 9°46’31.5″W
8:00 – 10:00
pozorované druhy: racek středomořský (100x), rybák severní (2 ex.), rybák obecný (2 ex.), kamenáček pestrý (3 ex.), kormorán velký (4 ex.)

Frčíme dál víceméně podél pobřeží. Dalším velkým městem na trase je Safi. Severně od něj se zvedají vysoko nad mořskou hladinou monumentální útesy. Připomíná mi to Cliffs of Moher v Irsku. Zastavit nás přinutí nejprve jedno letmé, ale pak docela pěkné pozorování raroha jižního. Je to příjemné překvapení, protože s novým druhem do svého WP listu jsem v poslední den už nepočítal.

Safi (GPS: 32°22’15.2″N 9°17’14.4″W) – raroh jižní (2 ex.)

Poslední lokalitou letošního Maroka by měly být saliny za Oualidií. Ve vesnicích a městech, kterými projíždíme, probíhají nedělní trhy – ovoce, zelenina, ale i oslíci. Ulice jsou přeplněny lidmi, barvami, pachy – zkrátka víkendový ruch. V Oualidii zastavujeme u posledního stánku s tajiny na kraji města. Chlapík nám dává vybrat buď kuřecí, skopový nebo hovězi tajine. Přitom má před sebou na grilu jen šest tajínů. Objednáváme tři kuřecí a tři skopové. Ze skopových se klubou hovězí s malým kouskem flaxy na kosti a navíc jsou jen dva a Luboš se smutným výrazem musí vzít zavděk kuřecím. To mu nejprve přinesli dětskou porci poskládanou z nějakých zbytků. Aspoň, že mátového čaje je dost. Anička odhaduje šéfka hospody hned zkraje jako vychcaného velbloudáře a má pravdu, což se ukazuje při placení. Chlapík si účtuje nehorázných 100 dirhamů za osobu. Nepomáhá ani Peťova snaha o korekci. Považuje nás za totální blbce, kteří si nechají líbit cokoli. To se ale přepočítal. Dáváme dohromady polovinu požadované sumy, což je stále více než dost, řidiči jdou nastartovat auta a zbytek osazenstva k nim v rychlosti přistupuje. Zlostný výraz ve tváři, mávání rukama a křik šéfka necháváme v mžiku daleko za sebou. Spratek jeden!

Saliny začínají kousek nad Oualidií a táhnou se v délce několika desítek kilometrů. Od moře je dělí vysoká písečná duna. Procházíme menší soustavu nádrží, přesně tu, co kdysi s Tómou. Jsou tu stovky bahňáků. Nejvýraznější jsou pisily, postupně zaznamenáváme jespáky bojovné, křivozobé, obecné, písečné, malé, jespáka šedého a rezavého. V desítkách a v nejrůznějším stupni svatebního šatu se tu zdržují kulíci bledí. Zpestřením je racek černozobý v prostém šatě a několik pokřikujících rybáků malých. Po půldruhé hodině je právě tak čas k závěrečnému přejezdu do Casablanky.

Oualidia – saliny
GPS: 32°47’16.3″N 8°58’03.0″W
14:20 – 16:00
pozorované druhy: jespák obecný (10x), jespák křivozobý (10x), jespák bojovný, jespák rezavý, jespák šedý, jespák malý (5 ex.), vodouš rudonohý (3 ex.), kulík mořský (40 ex.), kulík bledý (60 ex.), rybák malý (3 ex.), pisila čáponohá (10x), racek černohlavý (p.š.), racek chechtavý (50 ex.), bekasina oavní, kamenáček pestrý (20 ex.), jespák písečný (10X), cistovník rákosníkový (5 ex.), konopka obecná (4 ex.), vodouš tmavý

K letišti přijíždíme už za tmy. S trochou štěstí najíždíme k půjčovně aut. Máme za sebou 2700 km a jak později dávám dohromady, tak jsme viděli cca 196 druhů ptáků. Tím posledním je kalous ušatý přeletující nad parkovištěm na letišti. Po celou zpáteční cestu jsem si do paměti ukládal obrázky krajiny a lidí, které jsme míjeli. Staříci pohupující nohama na oslících, ve velkých městech ženy zahalené v černých burkách, ale i oblečené v kraťasech, pestré šaty venkovanek, nádherné přírodní scenérie pokažené ozdobou střepů a platových sáčků, dobrosrdeční stánkaři s rajonem i bezostyšní vyčůranci, pro něž bílá tvář představuje jen chodící peněženku, horko a tetelící se vzduch pouště i pára od pusy nedaleko zasněžených vrcholků hor, noci plné hvězd a teskný hlas dytíků, který je slyšet i tady na letišti. Je toho hodně a nejde jen o obrazové vjemy, ale i o čich a chuť. Kdo ví, jestli se sem ještě někdy vrátím?

předchozí část