24. března 2007
Probouzí mě bublání ve střevech. Tak už došlo i na mě. Tóma si to odbyl před třemi dny. Les je v husté mlze, která kondenzuje na listech a klepe nám v kapkách o stanové plátno. Znovu lezu do stanu. Dnešní ráno to na nějaké pozorování zase nevypadá. Merja Zerga je příliš rozlehlá. Znovu vylézám až v 7:45. Nová vyprazdňovaní procedura a jdu se na chvilku mrknout k laguně. Poblíž jsou stovky bahňáků, ale v tetelícím se vzduch už jsou jen obtížně k rozeznání. Většinou jde o stejné druhy, co včera: kulíci mořští, píseční a bledí, jespáci malí, břehouši černoocasí a mezi kachnami osamělý samec zrzohlávky.
Po vedlejších silnicích jedeme k jihu na Kénitru. Míjíme venkov ve velice nuzné podobě. V těsném sousedství dálnice tu v prachu mezi hliněnými či plechovými domky postávají místní. Mnozí okopávají cosi zeleného v nekonečných lánech polí. Silnice je rozbitá. Kolem gigantického smetiště s kroužícími čápy vjíždíme do Kénitry. První tmavá snad kavárna je naše. Místní sledují v televizi fotbal. Cítím se mizerně. Snad mi máťák pomůže. Borci tu pod rukou prodávají trika a tenisky Nike a solidně se sjíždějí hašem. Je docela příjemné posedět půlhodinku na internetu – ve stínu a v poklidu. Píšu Pepíkovi mail a svištím po několika oblíbených ornitologických stránkách. V Kénitře se nám podařilo najít ústí řeky. Krom racků je tu jen několik bahňáků.
Kénitra – ústí Oued Sebou
12:00 – 13:00
pozorované druhy: racek žlutonohý (x100), racek zelenonohý (5 ex.), kavka obecná (na hnízdě), ústřičník velký (5 ex.), volavka stříbřitá (3 ex.), čáp bílý (30 nad smetištěm), rybák severní, břehule říční, kormorán velký (carbo, 5 ex.), cistovník rákosníkový, volavka rusohlavá (20 ex.)
Bombou, alespoň pro mě (a Tóma souhlasí!), je dnes i přes všechny nevolnosti návštěva rezervace Lac de Sidi Bourhaba. Jde o 6 km dlouhou a půl km širokou terénní depresi s lagunou a rákosinami. Hned po příjezdu zaznamenáváme několik desítek lysek hřebenatých. Některé vodí mladé. Následuje pár čírek úzkozobých. Tento druh tu má ve větších počtech zimovat. Laguna je obklopena z východní strany eukalypty. Piknikuje tu v jejich stínu množství lidí. Je sobota. Když se posunujeme k jižní části, nacházíme v rákosí poláky malé a dokonce slípku modrou. Paráda! Rezervace se přes noc asi uzavírá, ale najdeme si místo na protější straně, protože se tu dají za šera vidět kalousi jednobarví.
Lac de Sidi Bourhaba
13:10 – 20:00
pozorované druhy: čírka úzkozobá (2 ex.), lyska hřebenatá (200 ex.), lyska černá (50 ex.), pisila čáponohá (15 ex.), zrzohlávka rudozobá (200 ex., F+8 pull.), čáp bílý (50 ex. ve stoupáku), moták pochop (4 ex., svatební lety), lžičák pestrý (min. 250 ex.), břehule říční (30 ex.), potápka malá (100 ex.), potápka roháč (10 ex.), kachna divoká (20 ex.), luňák hnědý (8 ex.), zvonohlík zahradní (10 ex.), cetie jižní (5 ex.), racek bělohlavý (2 ex.), plameňák růžový (134 ex., plavou na hladině a panáčkují jako kachny), polák malý (10 ex.), slípka modrá, slípka zelenonohá (100 ex.), kolpík bílý (40 ex.), tenkozobec opačný, polák velký (2 ex.), rákosník proužkovaný, pěnice bělohrdlá (5 ex.), červenka obecná, kos černý, kavka obecná (20 ex.), krkavec velký, vodouš kropenatý, kulík říční
Celodenní půst o kousku placky, která jak jsem později zjistil, byla plesnivá, mě pěkně unavil. Uháníme do města na něco malého dietního. Mezi restauracemi s výhledem na oceán, které lapají zámožné turisty, je na rohu stánek s bagetami. Kupuji jednu bagetu a dva malé perníky. S kolou je to vynikající. Snad se vnitřnosti brzy umoudří. Vracíme se k laguně. Tómu vysazuju u vjezdu do rezervace a vydávám se hledat místo na nocleh. Něco by se našlo. Tóma zatím prochází kus duny na západní straně rezervace, kde se vyskytují orebice pouštní. Pět jich opravdu z porostů drobné palmy žumary vyplašil.
Vypadá to, že se rezervace nezavírá. Prozatím tu počkáme do setmění, jestli se neukáží kalousi jednobarví. Téměř do setmění sedíme opřeni o pozorovatelnu na kraji laguny a kocháme se pohledem na pohasínající den odrážející se ve vodní hladině. Kolem nás přelétají siluety plameňáků a kolpíků a ve vzduchu je vlhko a taková ta příjemná vůně vody. Nakonec zajíždíme po břehu kus dál mezi stromy a zůstáváme tu na noc. Kalous jednobarvý se neobjevil. Zkoušíme nocleh v autě.
Lac de Sidi Bourgaba – tato lokalita byla na závěr jednou z nejlepších. Od moře je oddělena mohutným, vegetací zarostlým písečným valem.
25. března 2007
Celou noc nás vytrvale svým neobytným hlasem provází cetie jižní. Dacie je dost velká i pro pohodlné spaní. Probudit se u klidného rybníka je příjemná změna. Krom včerejších druhů a pěnic černohlavých nocujících ve větších počtech v křovinách na břehu se neukazuje nic nového. Naposledy pozorujeme lysky hřebenaté, racky žlutonohé přelétající na hladinu, skupinu plameňáků a kolpíků. Pak odjíždíme k jihu.
Několik desítek km hledáme improvizovaně v předměstí Rabatu nájezd na dálnici. Daří se. Na letišti v Casablance se ujišťujeme, že naše letenky platí a že nenastal žádný časový posun v souvislosti s naším přechodem na letní čas. Vše sedí. Pak už se vydáváme do rušných ulic Casablanky naslepo hledat hotýlek. Na druhý pokus se zabydlujeme v Hotelu Cluny. Pokoj se sprchou vyjde pro dvě osoby na 250 Dh. Po sprše a prvním pokusu o sbalení báglu zkoušíme najít v ulicích něco k snědku. Přes poledne je většina obchůdků zavřena. Nacházíme jakési rychlé občerstvení a já po dvou dnech pojídám něco jiného, než suché placky. Vracím se pak do hotelu, kde čučím na úžasný film indické provenience. Vzpomínám při tom na vlastní výlet do Indie.
Poslední večer v Maroku. Sedíme v čajovně na rohu malého náměstí plného lidí. Popíjíme mátový čaj, sledujeme cvrkot kolem a shledáváme, že tento výlet nebyl vůbec špatný. Nad hlavou nám křičí rorýsi, co chvíli se u nás někdo zastaví, aby nabídl ke koupi cukroví, hodinky, sluneční brýle, buráky; děcka si kopou merunou, ženy v šátcích si tiše vyprávějí sedíce na okraji velkého květináče a muži se hlučně smějí při čaji. Občas projde prostovlasá dívka v přilehlých kalhotách a muži si ji se zájmem prohlédnou. Už by ji za to nikdo nekamenoval. Z dáli se ozývá ječivý hlas muezína. Šeří se, do chladného vzduchu stoupají vůně ulice. Z rušných tříd sem doléhá hluk provozu a troubení klaksonů. Pokud nemám chybu v zápiscích, tak jsme tu viděli 192 druhů ptáků. Vracím se do hotelu. V rohu chodby klečí mladík čelem opřen o zem, modlí se. Vše se mění, ale kdo chce, může zůstat při tom, co mu dává jistotu. Hlavní je, že ví, v čem ji může pro sebe nalézt. Zítra touto dobou budu od té své jistoty vzdálen už jen několik set kilometrů.
Příprava jídla, které je jednou z marockých klasik – tajine. V talíři z pálené hlíny je do pyramidy srovnáno maso, brambory, mrkev a další zelenina, která se dusí pod kuželovitým cylindrem s otvorem nahoře.
26. března 2007
Před půlnocí mě budí mladík z recepce. Prý bude lepší, když si přeparkuji do postranní uličky. Rozespale mátožně tak činím a pak dlouho nemůžu usnout. Auto má ráno podhuštěné pravé přední kolo, ale je v pořádku. Dokonce snad na něj kdosi dohlížel. Platím mu 20 Dh.
Sedíme na rohu ulice v čajovně. Je zamračeno a chladno. Před každým z nás je malá plechová konvička s mátovým čajem. Je sladký jak cumel. Rorýsi křičí do drobných kapek deště. Mám pocit jako by přicházel podzim. V ulicích houstne doprava. Kolem se míhají červené taxíky – snad každé desáté auto.
Provoz na hlavní ulici je příšerný. Už jen zařadit se do něj dá dost práce a vyžaduje značnou odvahu. Tam, kde jsou vyznačeny dva jízdní pruhy se vedle sebe pohybují i čtyři řady aut. U první pumpy dofukuji kolo a následuje další adrenalinové kolo na silnici. Dál od centra je to už lepší. Bez nehody a s ukazatelem plné nádrže parkujeme na letišti. Jdu si vyměnit zpět několik dirhamů, které mi zbyly a pak odvádím zřízence firmy Budget k převzetí Dacie. Vše proběhlo hladce. Bágl váží 19,6 kg. Super, jsem v limitu. Dostáváme boarding pass a následuje už jen čekání. Při zběžných propočtech přicházím k následujícím číslům: najeto 4.073 km při spotřebě 6,1 l/100 km; celkové náklady na pobyt dosáhly výše asi 7.5 tis. Kč (3.000 Kč za benzín). S půjčením auta a další dopravou na a z letiště mi to vychází na 14.000 Kč. Po připočtení letenky pak dělají celkové náklady 25.000 Kč, což není za téměř 18 dní v Africe zase tak strašně moc.
Letadlo startuje z Casablanky za deště s hodinovým zpožděním. Dlouhou dobu s námi otřásají turbulence. V Milánu procházíme opět důkladnou prohlídkou. Pak už se loučím s Tómou, který pokračuje do Prahy, zatímco já do Vídně. Malé letadélko vzlétá do tmy. Za oknem je vidět jen blikání pozičních světel na křídlech. Po hodině a půl klesáme nad rozsvícenou Vídeň. V příletové hale už na mě čekají kamarádi. Výlet za novou zkušeností končí. Díky za něj.
Casablanca se s námi loučí silným deštěm a zimou. Letadlo má díky špatnému počasí hodinové zpoždění.
| předchozí část |