14. března 2007
Budí mě dlouhé hvizdy skřivana dudkovitého. Dva poletují dost blízko. Jinak je v poušti ticho. Auta plná turistů ještě nevyrazila na cestu. Slunce vychází velice rychle. Kubrt nachází hnízdo skřivanů pruhoocasých. Právě jej staví a nechají nás přiblížit na několik metrů. Se skřivanem dudkovitým je to horší. Pořídil jsem pár fotek asi z deseti metrů. Vždy, když začne extaticky hvízdat, tak vzápětí vzlétne kolmo vzhůru a s roztaženými černobílými křídly vyklesá na stejné místo. Bonusem tohoto rána je přelet dvou hejn stepokura korunkatého – asi 50 ptáků. Ozývají se jako vrány.
Erfoud – poušť
6:00 – 8:15
pozorované druhy: skřivan dudkovitý (2 ex.), skřivan pruhoocasý (2 ex.), stepokur korunkatý (50 ex.), ťuhýk šedý, pěnice brýlatá (2 ex.), skřivánek krátkoprstý (20 ex.)
Vracíme se do Erfoudu, abychom se po asfaltce pustili na Rissani a posléze Merzougu. Jsou tu rozsáhlé palmové háje.
Rissani
9:00 – 9:10
pozorované druhy: moták pochop (M), konipas luční, strnad luční, linduška luční, vlaštovka obecná (6 ex.), chocholouš obecný, vrabec domácí (10 ex.), křepelka polní (hlas), skřivan polní, jiřička obecná (2 ex.), bramborníček černohlavý
Za Rissani poslední známky vegetace opouštíme a vjíždíme do černé kamenité pouště táhnoucí se od obzoru k obzoru. Po levé straně vystupují v dálce žluté písečné duny. Asi pět km před Merzougou zaznamenáváme 2 km vpravo vodní hladinu. Jde o mohutné mělké jezero vzniklé po vydatných deštích, které tu prý před měsícem byly. Na hladině je neuvěřitelné množství husic rezavých a pisil čáponohých. Hned nás dojíždějí kluci na kolech a nabízejí minerály a fosilie. Tváříme se nevšímavě a odcházíme k vodě. Borci to postupně balí a jedou hledat nové oběti.
Merzouga – jezero
9:35 – 10:35
pozorované druhy: husice liščí (2 ex.), husice rezavá (80 ex.), volavka popelavá (30 ex.), čáp bílý (50 ex.), jespák bojovný (36 ex.), jespák malý (2 ex.), břehouš černoocasý, pisila čáponohá (120 ex.), kulík říční (4 ex.), volavka stříbřitá (2 ex.), kulík mořský (7 ex.), lžičák pestrý (320 ex.), lyska černá (15 ex.)
Zastavujeme na samém konci Merzougy. Je tu restaurace, pár hliněných domků a v pozadí mohutné písečné duny. Obhlížíme tamaryšky a palmy. Krom vrabců jsou tu jen neodbytní vnucovači zkamenělin, výletů na velbloudech, informací, které nepotřebujeme, ubytování … prostě čehokoliv, co se dá zpeněžit. Je vysilující je ignorovat. Obědváme v malé příjemné restauraci na kraji Rissani – brochete. Na zahrádce pod přístřeškem z rákosí je skvěle. Slunce pálí a tak nám téměř dvouhodinová siesta přišla vhod. V Erfoudu dobíráme benzín a po silnici č. 3451 uháníme k západu. Městečka, kterými projíždíme – Jorf, Touroug – vypadají zapomenutá v čase. Jako by tu skutečně platil ten letopočet, který muslimové mají – 15. století. Po obou stranách silnice jsou pusté pláně zakončené svahy kopců. Za Jorfem na chvíli zastavujeme. Daří se mi tu vyfotit z blízka hýla pouštního a bělořita saharského s poraněným zobákem. Další zastávka je u Tinejdadu. Tři dudci tu společně s bulbulem sedí na jednom listu palmy.
Tinejdad
17:00
pozorované druhy: strnad cvrčivý (hejno asi 20 ex.), dudek chocholatý (3 ex.), hýl pouštní (2 ex.), poštolka obecná, bulbul zahradní, kavka obecná
Když vjíždíme do Tinerhiru, jsou ulice plné omladiny jdoucí ze školy. Kličkovat mezi nimi je dost náročné. V těsné blízkosti řeky jsou ruiny starého hliněného města. Nad městem se rozevírá ústí soutěsky Todra. Stoupáme k němu. Z vrchu je na město velice působivý pohled. Palmy rostoucí v nejnižších místech údolí a nad nimi mnohdy kolmé skalní stěny hluboce zařízlého řečiště a v těch stěnách zbytky hliněných staveb. Připomíná mi to americké Messa Verde. Stoupáme dál úžící se soutěskou. Posledních několik kempů, posledních pár možností ubytování a pak se kolmé, až 300 m vysoké stěny semkly a nechaly nám jen několik metrů úzký průjezd. Už to chceme vzdát, když se stěny opět rozestupují v mohutný amfiteátr obklopený kolmými skálami. Dokonce je tu palma s pláckem tak akorát na dva stany. V podloží je písek, ve kterém drží i stanové kolíky. Paráda! Zítra tu asi budou proudit davy turistů, ale pro dnešek je klid. Za asistence místního člobrdy se ubytováváme. Den skokem přešel v noc. Ze tmy se ozývá jen cinkání netopýřích hlasů a bublání říčky.
Osamělý velbloud putující přes černou kamenitou poušť v blízkosti Merzougy.
15. března 2007
Probuzení do dne utopeného ve stínu hluboké rokle. I přes značnou nadmořskou výšku byla noc teplá. Trocha hygieny v říčce, drobná snídaně, balíme stany a vyrážíme roklí vzhůru. Několikrát pozorujeme skalníka modrého. K nejbližší osadě se rokle klikatí v délce asi 25 km. Vede tu sice asfaltka, ale mnohé úseky jsou strženy řekou, která musí mít po jarním tání pořádnou sílu. V dědině nás otravuje rej usoplených prcků. Otáčíme a po několika km máme štěstí na orla jestřábího.
Gorges du Todra
6:00 – 9:45
pozorované druhy: skalník modrý (3 ex.), rorýs obecný (30 ex.), břehule skalní (15 ex.), holub skalní (14 ex.), strnad pruhovaný (3 ex.), bělořit černý (3 ex.), konipas horský, orel jestřábí, pěnice černohlavá (F)
Ještě pár fotek v Tinerhiru a uháníme po P32 dál k západu. Asi 10 km před Boumalne odbočujeme k jihu na Iknioun (Iknouen). Kolem jsou nekonečné pláně s ostrůvky vegetace. Mají tu být zajímavé stepní druhy. Popojížděním po tzv. Tagdilt Tracku trávíme následující téměř čtyři hodiny. Jsou tu bělořiti pouštní a šedohlaví, ale také skřivánci menší a krátkoprstí. Novinkou je párek skřivanů růžkatých a párek bělořitů černohřbetých u malé vesnice. Nad horami na severu se kupí mraky. Vypadá to sice na vydatný déšť, protože mraky visí až k zemi, ale nakonec z nich máme ne předním skle Dáčky jen pár kapek.
Tagdilt Track, odbočka na Iknouen
11:50 – 15:20
pozorované druhy: káně bělochvostá (2 ex.), bělořit pouštní (6 ex.), skřivánek menší a krátkoprstý (hejna táhnoucí pár cm nad zemí, asi 100 ex.), bělořit šedohlavý (asi 4 páry), vlaštovka obecná (3 ex.), hýl pouštní, skřivan růžkatý (2 ex.), bělořit černohřbetý (1 pár), skřivan pouštní (2 ex.), moták pochop (M)
V Boumalne míjíme odbočku do další soutěsky Gorges du Dades a zastavujeme na hlavní třídě před restaurací. Opékané kousky kuřecího masa s hranolky, jako příloha olivy a mátový čaj. Cpeme si pupíky a přichází poobědová letargie. Mozek se odkrvil a nastoupila příjemná únava. Rozhodujeme se vzít to nonstop do Ouarzazate, kde si chceme po týdnu spaní pod stanem dopřát nějaký hotýlek, který by měl sprchu. Před městečkem Skoula pozorujeme hejno dvaceti luňáků hnědých. Ouarzazate je dost velké město s hustým podvečerním ruchem v ulicích. Hotelů je tu dost, ale Kubrt nachází v průvodce odkaz na hotel La Gazele, který je na západním konci hlavní třídy. S trochou štěstí jej nacházíme. Vypadá zachovale a pokoj pro tři přijde snad (pokud jsme dobře rozuměli) na 275 Dh. Skvělým zjištěním je, že teče teplá voda. Po horké sprše a v čistém prádle se člověk cítí úžasně.
Ve vyšších partiích se kolmé stěny soutěsky Gorges du Todra rozevírají v mělké horské údolí.
16. března 2007
Nad ránem se ozývá oknem bulbul zahradní. Budíme se po sedmé a balíme. Pak nás čeká příjemná snídaně. Posledním bodem bude placení za hotel. Trošku mám obavy ze žluklého másla, kterým si vydatně s marmeládou plním bagetu. Stejným pokusem je pro mě káva s mlékem. Cena hotelu včetně této honosné snídaně je skutečně 275 Dh za tři osoby. No nekup to. Včera mě dost vystavila koupě benzinu. Nechápu jak, ale ten malý černý kluk nacpal do poloplné nádrže 33 litrů za 350 Dh. Musím si před víkendem směnit pár svých historických dolarů, které mám už několik let. Tóma zatím vyřizuje maily v malém internet café.
Asi 10 km západně od Ouarzazate děláme poslední zastávku v polopoušti položené ve výšce asi 1.500 m n.m. Je dobré, že už se i mezi těmi skřivánky člověk dokáže orientovat po hlase. Ono těch druhů tu zase tolik není.
Ouarzazate – západ
10:05 – 10:30
pozorované druhy: skřivánek krátkoprstý (100 ex.), hýl pouštní, bělořit černohřbetý
Následuje několik vesnic s polorozpadlými stařičkými kasbami. V jedné jsme se konečně dočkali vlh pestrých, které jsem během cesty už několikrát zaslechl, ale neviděl. Přes dalekohled zkouším fotit samici skalníka modrého. Následují serpentiny do kopců. Před námi se vynořují zasněžené vrcholky Vysokého Atlasu. Ve výšce 1.900 m n.m. máme u skupiny uměle vysazených borovic další zastávku. I tady přetahuje několik vlh pestrých. Následuje průsmyk Tizi-n-Tichka (2.260 m n.m.). U stánků se nám tu snaží vnutit pár minerálů. Když před nimi utíkáme do kopců, pronásledují nás až tam. Jeden stařík stále vykřikuje „was ist das“ a ukazuje hrst minerálů. Tomovi přibývají skřivani ouškatí a kousek pod sedlem máme kavčata červenozobá. Nad skálami přetahují luňáci hnědí.
Amerzgane
11:00 – 11:20
pozorované druhy: vlha pestrá (8 ex.), skalník modrý (F), strnad pruhovaný (3 ex.), hrdlička divoká, hrdlička zahradní (10 ex.), zvonohlík zahradní, poštolka obecná, vlaštovka obecná, stehlík obecný
Borový les – 1.900 m n.m.
12:10 – 12:45
pozorované druhy: vlha pestrá (8 ex.), moták pilich (M), zvonohlík zahradní, zvonek zelený, sýkora modřinka (ultramarinus), sýkora uhelníček, konopka obecná
Tizi-n-Tichka
13:00 – 14:15
pozorované druhy: luňák hnědý (12 ex.), poštolka obecná (1 pár), skřivan ouškatý (2 ex.), kavče červenozobé (2 ex.), bělořit černý
Pak v ukrutných 180-ti stupňových zákrutách klesáme pod sedlo. Následuje několik políček, obchůdků a borovo-cedrový lesík v úžlabí mělké rokle. Vybíháme z auta, abychom lesík prošmejdili. Po hodinovém pachtění s radostí usedáme na prosklenou terasu k dnešnímu skopovému tajine. Ve stejných serpentinách pokračujeme dál k starému lesu u Toufliathu. Na chvíli se jdeme projít. Přibývají nám hřivnáči, ozývá se tu žluna africká a Tomáš určuje podle hlasu budníčka horského. Kontrolujeme to s nahrávkou v PDA. Sedí to. Rozhodujeme se dojet až k Marakeši a pak se pustit jižně od ní na Oukaimeden v horách.
Taddert
14:35 – 15:35
pozorované druhy: zvonohlík zahradní, pěnkava obecná (2 ex.), sýkora koňadra, břehule skalní (nově: vlaštovka podhorská, 4 ex.), kos černý (2 ex.), strnad viničný (4 ex.), stehlík obecný, dudek chocholatý (2 ex.), vrabec domácí
Toufliath
17:35 – 18:10
pozorované druhy: žluna africká, holub hřivnáč (10 ex.), strakapoud velký (3 ex.), sýkora koňadra (2 ex.), sýkora uhelníček (6 ex.), budníček horský (hlas), šoupálek krátkoprstý (2 ex.)
Do Marakeše přijíždíme po tmě. Nedopatřením se dostáváme do mediny s úzkými uličkami a neuvěřitelným provozem. Houfy lidí a cyklistů nerespektujících vůbec nic a auta kličkují v obou směrech kolem nich. Zastavujeme, abychom mrkli do mapy. Okamžitě je kolem nás houf dětí s nosy přitisknutými na okýnkách auta. Policista o pár set metrů dál nám také nepomohl. Nakonec nacházíme ceduli na Oukaidemen a po delší jízdě další. Moc daleko se nám jet nechce. Ve vyšší nadmořské výšce už by bylo na spaní zima. Za Lyrikou přijíždíme k nóbl hotýlku. Po tmě už se cokoli obtížně hledá. Hotel je plný, ale Kubrt se ptá, jestli si můžeme někde postavit stany. Recepční souhlasí. Paráda. Hned vedle budovy hotelu rostou během několika chvil u dětských houpaček dva stany. Jsme asi v 1.000 m n.m. Můžeme jít v klidu spát. Skřehotáním se ozývají skokani a obloha je plná hvězd.
Nad vesnicí Amerzgane jsme prvně viděli vlhy pestré. Starobylý střed dědiny s opevněnou kasbou se postupně rozpadá.
17. března 2007
Ničím nerušená noc končí k ránu křikem bulbulů a ozvěnou hlasů žluny africké. Svižně balíme a uháníme výš a výš. Pod náma klesá do strašidelné hloubky soutěska. Silnice se klikatí po jejím okraji. Díky tomu, že jsme čilí tak brzy po ránu, nás v každé zatáčce neupozorňuje nikdo na zkameněliny, drůzy a trilobity. Marokánci se teprve ke své zuřivé obchodnické povaze probouzejí. Oukaidemen leží ve výšce 2.600 m n.m. Je tu malá přehrada, nové městečko včetně restaurací a stará kamenná dědinka připomínající spíš chlívky, než domky. Údolí se stáčí vlevo k vysokým skalním štítům se sněhem. Ve svazích je dvojice lanovek. Chlapíci z kamenných pididomků pod lanovkou vynášejí ven lyže a snowboardy. Zalyžovat se tu dá. Procházíme svahy, které obývají skřivani ouškatí. Kolem lanovky se vyskytují dlouho očekávaní hýli červenokřídlí. Na skalkách dokonce pokřikují dva sýčci. Snídáme v restaurace Louka vaječnou omeletku s olivami. Dokonce si dávám lahodnou kávu s mlékem. Mají tu birdlog se zápisy z pozorování. Poslední birdwatcheři tu byli včera a viděli to stejné co my.
Oukaidemen
8:00 – 12:30
pozorované druhy: kavče žlutozobé (100 ex.), kavče červenozobé (30 ex.), rehek domácí (20 ex.), sýkora modřinka (2 ex.), vrabec domácí (10 ex.), konipas bílý (alba), bělořit šedý (oenanthe, M), bělořit šedý (seebohmi, M), skřivan ouškatý (20 ex.), holub skalní (12 ex.), hýl červenokřídlý (20 ex.), pěnkava obecná (30 ex.), vrabec skalní (10 ex.), drozd brávník (4 ex.), sýček obecný (2 ex., ozývají se), poštolka obecná (2 ex.), strnad viničný (3 ex.), střízlík obecný, zvonohlík zahradní
ranní druhy: rehek severoafrický, konipas horský (2 ex.), bulbul zahradní (2 ex.), žluna africká (hlas dvou ex.), králíček ohnivý (3 ex.), břehule skalní (4 ex.)
Upachtění sjíždíme do údolí. Kubrt přemýšlí, jak uspořádat své poslední dva dny v Maroku. Pak píše Hajerovi. Ti se jako na objednávku blíží z Agadiru k Marakeši. V 15:00 máme scuka v Loudaie západně od Marakeše. Provoz přes město je opět zážitek sám. Už se sem nehodlám vracet. Přes malé nedorozumění se opravdu setkáváme. Dáváme poslední oběd s Kubrtem. Ten nám jej platí. Pak ho stěhujeme ke kolegům do auta, třeseme si rukama a každá osádka se rozjíždí na opačnou stranu. Oni na východ a my na západ. Už po pár km shledáváme, že nám něco v autě chybí. Po Kubrtovi tu zůstává značná mezera. Těch pár dnů na cestě bylo tak plných zážitků, že pro nás trvaly mnohem déle, než ve skutečnosti. Budeme teď s Tómou hledat nový řád cestování, novou rovnováhu a nový rytmus. Ač je to neuvěřitelné, jsme teprve v polovině cesty. Na křižovatce v městě Chichaoua odbočujeme k jihu na Agadir. O chvíli později potkáváme havárku a lidské tělo přikryté plachtou. Není to příliš optimistický start do druhé půle cestování.
Chichaoua – 10 km jižně
17:35 – 18:15
pozorované druhy: zvonek zelený (12 ex.) , chocholouš obecný (4 ex.), chocholouš vavřínový (2 ex.), vrabec domácí (4 ex.), ťuhýk rudohlavý, vlaštovka obecná (4 ex.), bělořit šedý (2 ex, oenanthe)
Na silnici je silný provoz, náklaďáky naložené čímkoliv do neuvěřitelné výšky se kolébají ze strany na stranu. Občas se nám vynoří něco v našem pruhu v protisměru, až musíme skoro zastavit, abychom předešli srážce. Šeří se, když vjíždíme do mírně zvlněné kopcovité krajiny s ostrůvky keřů. Nedaleko od silnice nacházíme pod skálou příjemné místo pro stan. Při několika locích desinfekční meruňkovice žvatláme až do devíti a jdeme spát. Hvězdy jsou kryty mraky, občas zaťuká na plátno stanu několik kapek deště.
Horské údolí u lyžařského centra Oukaidemen leží ve výšce 2.600 m.n.m. Zdejší specialitou jsou hýli červenokřídlí.
18. března 2007
Stan zůstává tradičně suchý i po podmračené noci. Spali jsme v 1.100 m n.m. a bylo celkem teplo. Jen těch snů bylo příliš. Snad tolik, že se už nenašel čas na spánek. Kolem šesté mě probouzí hlas kukačky. Vylézám ven trošku projít okolí. Zpívají tu rehci severoafričtí, pěnice brýlaté a několikrát se ukázala samice kosa horského.
Imi-n-Tanoute (30 km jižně)
6:00 – 7:40
pozorované druhy: zvonek zelený (10 ex.), krkavec velký (2 ex.), kukačka obecná, sýkora koňadra, zvonohlík zahradní (2 ex.), kos černý, kos horský (F), pěnice bělohrdlá, budníček menší, rehek severoafrický, konopka obecná (5 ex.), strnad viničný
Snídáme o pár km dál sladké placky a čaj v kavárně u cesty. Sedí tu i místní a dávají si to stejné. Slunce nám svítí do očí a prohřívá nás na provozní teplotu. Sledujeme šrumec kolem a užíváme si tu pohodu beze spěchu.
Následuje dlouhá cesta polopouštní savanou s akáciemi, která se po pravé straně zvedá v jeden dlouhý skalnatý hřeben. Vlevo se dají v oparu tušit mohutné kopce Vysokého Atlasu. Cestou děláme tři zastávky. Na té první, kdy máme ještě přes tisíc metrů nadmořské výšky, se Tomovi podařilo najít až na úpatí kopců párek pěnic severoafrických. Druhá zastávka o 20 km dále nám připomíná Monument Valley amerického středozápadu. Akácie a do červena zbarvená kamenitopísčitá země bez podrostu. Bohužel tu není téměř nic k vidění. Poslední zastávka je u odbočky na Taroudannt. V naprosto vyschlé krajině s akáciemi si připisujeme pěnici mistrovskou.
1. zastávka – podhůří, křoviska
9:00 – 10:05
pozorované druhy: strnad pruhovaný (2 ex.), chocholouš obecný, bělořit okrový (M), bělořit černý (2 ex.), rehek domácí, pěnice brýlatá, strnad viničný (2 ex.), pěnice severoafrická (2 ex.)
2. zastávka – savana s akáciemi bez podrostu
10:25 – 11:35
pozorované druhy: rehek severoafrický, vlha pestrá (hlas, min. 2 ex.), bulbul zahradní (4 ex.), bělořit okrový (M), jiřička obecná, sýkora koňadra, chocholouš obecný (2 ex.), ťuhýk rudohlavý
3. zastávka – akácie bez podrostu
12:40 – 13:05
pozorované druhy: jiřička obecná (4 ex.), bulbul zahradní (3 ex.), vrabec domácí (10 ex.), pěnkava obecná, vlaštovka obecná (6 ex.), břehule říční (4 ex.), dudek chocholatý, pěnice mistrovská, rehek severoafrický (1 pár), chocholouš obecný (2 ex.), poštolka obecná, ťuhýk rudohlavý, pěnice hnědokřídlá
Do Taroudanntu je to asi 40 km. Jsme ve vyschlé zemědělsky obhospodařované nížině. Občas je cítit příjemná vůně vycházející z pomerančových sadů. I ptačí osazenstvo se mění. Častěji potkáváme straky a bulbuly. Teď už nás pohání hlad. Už nějakou dobu je čas na oběd.
Silnice č. 7016 na Taroudannt
pozorované druhy: vlha pestrá (8 ex.), ťuhýk šedý, ťuhýk rudohlavý (2 ex.), straka obecná (3 ex.), bulbul zahradní (30+), špaček černý (10 ex.)
Zajíždíme do úzkých uliček mediny. Proplétáme se až k malému náměstí. Spousty lidí sedí na zahrádkách u restauraček. Dlouho neváháme a usedáme na zahrádku jedné z nich, obsluhovanou ukázkově ustrojenými pikolíky. Siesta trvá téměř dvě hodiny. V tajinu mám tentokrát čtvrtku kuřete. K tomu místní kolu a čokoládový krém. Teď se můžeme znovu pustit do vysmažených ulic. Nad náměstím se točí ve stoupáku vzdušného proudu asi 40 čápů, z podloubí pokřikují strnadi pruhovaní a na několika palmách je doplňují bulbulové a špačci černí. Pouštíme se ještě kus dál k západu po P32. Podél silnice pozorujeme několik dravců. Delší zastávku máme v Souk-el-Had d´Igli a v Igoudaru. Obě jsou to malé vesničky blíže k vyschlému korytu řeky Souss. V obou končí asfaltka u prašného, dokonale bezútěšně vyhlížejícího náměstí se spoustou odpadků.
Před setměním se vracíme přes Taroudannt k Oued Souss. V severovýchodní části vádí se pouštíme po náspu k západu. Pak zajíždíme dál do jedné z krytých prohlubní prázdného koryta sloužícího teď jako smetiště. Vůně z pomerančových sadů se tu mísí se zápachem odpadků. Čekáme, jestli se neozve lelek rudokrký. Místo něj se do noci ozývají dytíci. Hluk blízkého města příliš neslábne. Snad tu budeme mít klid.
Taroudannt – východ: Souk-el-Had, Igoudar
16:15 – 20:00
pozorované druhy: luněc šedý, orel nejmenší (světlá forma, 16:25 nad sady), luňák hnědý, moták pochop (2 ex.), vrabec pokřovní (M), vrabec domácí (100+), dudek chocholatý (2 ex.), vlha pestrá (14 ex.), ťuhýk rudohlavý (10+), ťuhýk šedý (5 ex.), bulbul zahradní (100+), cistovník rákosníkový (nad políčky s obilím, poletuje v kruzích a ve vlnovkách a pokřikuje dzip dzip), pěnice hnědokřídlá, dytík úhorní (2 ex.), rorýs obecný (100 ex. ve městě), rorýs domovní (20 ex.), stehlík obecný (20 ex.), zvonek zelený (20 ex.), holub hřivnáč (2 ex.)
Polopoušť s akáciemi na úpatí horského hřebene mi silně připomínala americký středozápad.
| předchozí část | další část |