Malajsie – 1. část

29.II. – 25.III.2024

Téměř měsíc v nížinách i kopcích pevninské Malajsie.

Člověk by neměl nic odkládat, čekat na příhodnější chvíli, plánovat stylem až jednou… Čas se krátí, tělesná schrána uvadá, odolnost klesá, postřeh se vytrácí. Je hloupost hledět na neostré obrysy budoucnosti a věřit v to, že se sny splní tak, jak si teď přejeme. Nejdu do extrému, nehodlám zmizet za hranice všedních dní na půl roku, stále mám dost mantinelů a omezení, ale tři týdny, necelý měsíc, to už si rozmluvit nenechám. Tentokrát je mým parťákem Bety a naším cílem pevninská Malajsie. Obojí je pro mě nové, obojí, doufám, ke mně bude přicházet postupně jako nový příběh. A já mám příběhy moc rád a na jejich slova se velice těším.

Členové výpravy:
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
Beata Matysioková – betynec.webz.cz

---

29. února 2024

První postupný cíl dosažen. Po absolvování všech kontrol sedíme u gejtu G26 a čekáme na odlet do Abú Dhabí. A jsem zvědav, jak cesta proběhne, když začíná v tak výjimečné datum, které přichází jen jednou za čtyři roky. Jsme dva. Cestuji s Beatou. Poprvé. Na cestách se neznáme. I tohle je pro mě výjimečná zkušenost.

Cestou do Vídně nám na dvojici sedadel za zády seděla dvojice dívčin, které dokázaly vést kompletně celou cestu téměř překotný dialog. Ani jedna zámlka, zaváhání, jen zurčící proud názorů na všechno protkaný více či méně vhodnými anglickými výrazy typu let´s be honest, liquid či mega. Dialog zahrnoval paletu témat od líčení a kosmetiky, přes školství a politiku, po cestování a střih šatů. Podle hlasu ta mohutnější, o sobě v závěru mluvila jako o jablíčku a o potřebě přijmout svoje tělo i lidi kolem, což jsou v podstatě faktory odrážející její současnou hmotnost. Uf, náročné bylo neutonout v té záplavě slov řinoucí se rovnou do našich uší.

Ale fajn. Bus nás včas vysazuje u terminálu č. 3. Včera jsem nám oběma aktivně provedl online checkin a tak se nyní na přepážce zbavujeme jen velkých zavazadel, procházíme nezbytné a vcelku povrchní kontroly, a pak už čekáme na jedenáctou, kdy odlétáme do Abú Dhabí.

Letadlo společnosti Etihad je prostorné, nabízí skvělá jídla, a navíc i alkoholické občerstvení, o kterém se nám může u nízkonákladovek jen zdát. Dvě dívčiny středního věku ve vedlejší řadě sedadel zkušeně objednávají jedno Bacardi s kolou za druhým a debatují o tom, kolik deček nabízených leteckou společností pro dlouhý let, už mají doma a co všechno z nich spíchly. Taky si dávám pivko a panáka a sleduji biásek Meg 2 o gigantickém prehistorickém žraloku.

Čas se poměrně vleče. V Abú Dhabí přistáváme již za tmy s tříhodinovým časovým posunem oproti Vídni a po pěti hodinách letu. Poslední pevninou pod námi je Kuvajt, pak dlouho letíme nad vodami Perského zálivu, které nakonec přecházejí v ulice města v pláních písečné pouště. Vše běží podle časového plánu. Busem se vezeme na vedlejší terminál, opět procházíme kontrolou a k dalšímu letu v 21:00 zbývají téměř dvě hodiny.

Po nalodění do úplně stejného stroje s řadami pro devět cestujících sedíme tentokrát s Bety vedle sebe. Opět výborní jídlo, ochotná a na pohled krásná obsluha, panák whisky a předlouhých sedm hodin střídání půlek a protahování dlouhých nohou. Sousedovi přes rameno pozoruji horor o vymítání ďábla ze dvou dívek, pospávám, poslouchám jazz a jsem rád, když za denního světla a s dalším, tentokrát čtyřhodinovým časovým posunem, tvrdě dosedáme na přistávací plochu v Kuala Lumpur.

---

1. března 2024

Registraci MDAC, která měla být u imigračního úřadu povinná, a kterou jsme si v předstihu online vyřídili, po nás nikdo nepožadoval. Dlouho čekáme u pásů, jestli ním vyjedou baťohy, pak opouštíme klimatizovanou halu a udeří do nás dusík, parno, vedro, nepříjemné tekuté horko. Chvíli trvá, než nalezneme půjčovnu aut. U Avisu dostáváme prostorné auto značky Proton (místní výrobek). Teď se ještě posadit na pravou stranu, kde je volant a pustit se do levostranného provozu v ulicích. Prvním určeným druhem po siluetě holuba a rorýsa byla majna obecná.

Vlevo už jsem dlouho neřídil. Nejsem si jistý a jednou se snažím za křižovatkou zařadit do pravého pruhu, tedy do protisměru. Bety mě naštěstí hlídá. Pomalu, ale jistě, a s trochou kufrování míříme k mokřadu Paya Indah, který leží nedaleko letiště.

Jde o naši první terénní lokalitu. Jsem trochu zmatený, když se mám po dlouhém cestování a nedostatku spánku narychlo připravit na procházku naprosto vyschlou krajinou v okolí několika vodních ploch. To Bety je nachystaná během chvilky, sandály, triko, pár věcí do baťůžku a dalekohled na krk. Na rybníčcích nás překvapují chovaní hroši, krokodýli a divocí varani. Vedro je k zalknutí a slunce peče jako šílené. Poledne je na dosah, není se čemu divit. Pozorujeme ptáky a nasloucháme novým hlasům, které občas vzdáleně připomínají naše druhy. Půldruhé hoďky v tom žáru mi bohatě stačí.

https://ebird.org/checklist/S163321486

Na parkovišti, kde stojí naše auto jako jediné, dáváme malou sváču a rozhodujeme se zajet do blízkého předměstí Kuala Lumpuru, abychom našli směnárnu. Na letišti jsme totiž pohrdli horším kursem, a tak jsme teď bez peněz. Nacházíme banku, sedí v ní čekající lidé, ale dveře jsou zavřené. Smůla. Chvíli ještě pozorujeme šrumec na náměstíčku a pak už míříme k městečku Shah Alam, kde máme v Bukit Jelutong zamluvené bydlení.

Nacházíme je. Budova, ve které máme apartmán, připomíná levnou variantu Petronas Towers. Jde o dva dvanáctipatrové paneláky spojené vysutou lávkou. Sprcha je po dlouhém cestování a půldni venku tou nejlepší vzpruhou. Bety našla asi 2 km od nás na mapě banku, tak se tam jdeme podívat. Pěšky. Nikdo tu pěšky nechodí. Chodníky zarůstají travou a nejsou používané. Sotva pletu nohama. Banku nalézáme, ale po dotazu u obsluhy, jestli směňují peníze, na nás zírají jako na mimozemšťany. Místní ringgity tedy zatím nebudou. Blbé je, že všechny místní jídelny fungují za hotovost. Šouráme se kolem předzahrádek vonících jídlem, ale máme smůlu, tady se nenajíme. Po dlouhé procházce a troše dalšího pozorování překvapivě nalézáme vývařovnu, kde berou karty. Neskutečné. Těstovinová dobrota s kuřecím masem a ledová káva. Vedle v obchůdku pořizuji dvě plechovky piva a vracíme se domů. Obloha je těžká a brzy se z ní spouští vydatný déšť.

https://ebird.org/checklist/S163322856

Je třeba dodělat zápisy a vyplnit první birdlisty v eBridu. Zdlouhavá práce na několik hodin. Jako zázrakem ale neusínám a pěkně vše popořádku zpracovávám. Je devět, když končím. Teď ještě trochu té španělštiny a možná i pivko. Venku prší a zvukem padajících provazců deště proniká dunivé hřmění.

---

2. března 2024

V noci se budím s pocitem, že už svítá. Jdu vystrčit hlavu z balkonových dveří. Venku je po dešti sauna. Cítím se odpočatý. Ťuknu do mobilu, abych se podíval, kolik je hodin. Displej ukazuje jednu po půlnoci. Budík mám nastavený na půl sedmou. No nic, zase lezu do postele. Chvíli se zdá, že neusnu, ale brzy se propadám do spánku. Budík v půl sedmé vypínám a pokračuji dál. Po celou noc zapnutá klimatizace vychladila pokoj tak příjemně, že si přes sebe můžu hodit i spacák.

O hodinu později oba vstáváme, snídáme a opouštíme klimatizovanou pohodu do venkovní sauny. Cílem je Taman Botani Negara Shah Alam – plošně rozsáhlá botanická zahrada ležící sice jen dva kilometry od nás, ale než k ní oklikou přijíždíme, máme na tachometru kilometrů dvanáct. Teď nás čeká zkouška. Stále ještě nemáme místní ringgity. Parkoviště se platí cash. Ukecávám chlapíky v budce u vjezdu. Pouštějí nás zdarma, i když jim nabízím jediné drobné dolary, co sebou mám. Teď je na řadě Beata u vchodu do zahrady. Chlapík se tváří odmítavě, ale nakonec se zlomit nechá. Stálo nás to všechny tři drobné bankovky, které jsme našli, ale zvládli jsme to.

Botanická zahrada je plná zvláštních staveb, gypsových zvířat, lidí, zábavy, restaurací a asfaltových cest, po kterých návštěvníky vozí busy s otevřenými okny. Chodníky podél cest mají tak kluzký povrch, že po nich raději nikdo nechodí. Holky s motorovými fukary vyhánějí z cest listí do lesa. No, moc ptáků se nám neukazuje. Jen velice pozvolna nacházíme pár nových druhů. Je tu opravdu hluk a spousta lidí.

https://ebird.org/checklist/S163411757

Po více než třech hodinách, za pravého poledne, se vracíme k autu. Jede se do nejbližší čtvrti, kde by snad mohla být směnárna. A daří se! Tohle je pro nás velký posun, správně poznamenává Bety. Hned nakupujeme pár nezbytností v blízkém supermarketu a jede se domů.

Sprcha, klid na lůžku a výšlap do včerejší hospůdky na oběd. Krásně se nacpáváme, dáváme dohromady birdlisty a plánujeme další dny. Při návratu vyjíždíme na průzkum do nejvyššího patra našeho bydlení. Je tu bazén. Bomba! Před šestou odpolední se sem v plavkách vracíme. Voda je teploučká a v naší úrovni poletují rorýsi a vlaštovky. Od východu se blíží bouřka. Obloha je tam černá a blikají v ní elektrické výboje provázené temným duněním.

https://ebird.org/checklist/S163412088

Je čas každodenní administrativy s plechovkou piva. Kolem deváté upadám do komatu. Venku prší, klimatizace duní a v krku škrábe v důsledku přechodů z parna do ledově klimatizovaných obchodů.

---

3. března 2024

Skutečně vstáváme v půl sedmé. Drobná snídaně, prášky proti smrti, na špičku jazyka meruňkovice a jede se opět do botanické zahrady. Včerejší brouzdání po eBirdu nám prozradilo, že jsme naprostí lúzři. Zatímco jiní dají na stejné lokalitě téměř 60 druhů, my z toho vlhkého neprostupného lesa vyždímali stěží třetinu.

Na parkoviště se dostáváme bez placení, protože kluci v kase ještě nejsou. Po zaplacení vstupného tentokrát míříme od vchodu doleva. Zdá se to tu být zajímavější, méně lidí, méně, vlastně žádné atrakce, jen hustý lesní porost kolem cesty. Ptáci vidět nejsou, ale občas jsou slyšet. Jenže Merlin se vůbec nechytá. Super druhem je drongo vlajkový s dlouhými ocasními fáborami a šírozobec východní. Pak v desítkách obměn dva druhy bulbulů. Možná bychom měli pospíchat někam do okrajových částí parku, protože po bedlivé, více než čtyřhodinové procházce, opět dáváme necelých 20 druhů. Propadám malomyslnosti. Nechápu, kde děláme chybu. Zítra bude poslední možnost se sem vrátit, ale obávám se, že to bude stejné.

https://ebird.org/checklist/S163515893

Po návratu sprcha, sváča, a tentokrát se sbíráme k návštěvě centra Kuala Lumpur. Asi po dvaceti kilometrech parkujeme kousek od Petronas Towers. Je to monumentální stavba. Vůbec celý downtown je jedna věžatější budova vedle druhé. Přímo u Petronas je parčík s brouzdališti pro děcka. Lidi se tu fotí jak šílení. Navštěvujeme místní akvárium (80 MYR/osoba). Je to pěkné. Jen lidí je tu na můj vkus příliš. Holt neděle. Ale je to zajímavý pocit procházet skleněným tunelem, kdy mi nad hlavou proplouvají zubatí žraloci a obří rejnoci.

https://ebird.org/checklist/S163534412

Pak ještě ťapeme ke KL Toweru. Nahoru se mi už nechce. Bety jede sama. Sedím dole, pozoruji další a další selfíčkáře a mám štěstí na trojici vlh modrohrdlých lovících kolem. Je zataženo a mírně poprchává. Bety se vrací asi za půl hodiny. Poslední zdlouhavá procházka k autu a pak už za tmy návrat na ubytovnu. Zítra sbaleni po ránu odjíždíme. Ještě jednou botanická zahrada a pak nová lokalita ve vyšších polohách. Třeba tam bude příjemněji.

---

4. března 2024

Nechce se mi vstávat. Po zazvonění budíku dávám ještě půl hodinky. Venku už je světlo. Docela svižně se balíme. Podstatnou část věcí jsem nacpal do báglu už včera. Teď jsou to jen drobnosti. Záhy se pouštíme do hustého pondělního provozu v ulicích. Zastavuji na jedné pumpě, abych dobil dvaceti ringgity naši kartu touch´n´go, díky které projíždíme přes mýtné brány na dálnicích.

Dnes je parkoviště u botanické zahrady úplně prázdné. Přitom to vypadá na nádherný slunečný den. Snad i vlhkost vzduchu je nižší. Za vchodem se pouštíme po asfaltce vpravo. Ani ne po padesátce metrů registrujeme samici květozoba červenobřichého. O kilometr dál se z lesa ozývá krátké opakované houkání. Sice vím, že Merlin se ve zdejších lesích téměř nechytá, ale tentokrát překvapil a určil hlas jako sovku dravčí. Zkouším ji nahoukat na dlaně. Hlasově krásně reaguje, ale z místa se jí nechce.

Obloha je modrá a na otevřených úsecích asfaltky slunce pěkně peče. Dalším úspěchem Merlina je určení kukačky drongovité. Na nahrávku z Betyho mobilu reagují dva ptáci přelety. Top okamžikem je pro mě siesta tři kilometry od začátku cesty. Bety se jde projít kousek k rybníčku a já svačím, když zaregistruji na kraji bambusové houštiny ve vzdálenosti asi patnácti metrů pohyb. Zvedám dalekohled a nevěřím svým očím. Kouká na mě pita modrokřídlá. Svačina mi padá z klína, když se rychle natahuji pro foťák. Mezi hustými větvemi pitu v hledáčku nemůžu najít. Beru dalekohled, ale už jen vidím, jak pták mizí za keři. Bety se vrací během chvilky, ale pita už je kdovíkde. Zatr sakr, to byla ale krása!

Jdeme ještě kousek k malé přehradě. Je poledne. Už teď jsem vyšťavený a obličej mám rudý jako vařený rak. Čtyři zpáteční kilometry jen mechanicky šlapu. Na ptáky kašlu. Před sebou vidinu limonády v kufru auta, která byla ještě ráno v lednici.

https://ebird.org/checklist/S163666099

Půl druhého litru Mirindy ve mně mizí během okamžiku. Ještě chvíli sedíme ve stínu stromů u auta a sbíráme síly k další cestě. Čeká nás 80 km k Bukit Tinggi v předhůří kopců. Bety včera našla ubytování dole v dědině pod turistickým resortem obrovských hotelů ve stylu francouzských chateau.

Cesta je zdlouhavá. Co chvíli platíme mýtné. Posledních asi 10 km je zácpa. Jedeme krokem. Ještě, že jsme oznámili příjezd až v 16:00. Na místě jsme jen s půlhodinovým předstihem.

Budeme bydlet v jednom z řady betonových domů posazených v prudkém svahu. V jeho podpůrné konstrukci hnízdí desítky salangan bělobřichých v titěrných hnízdech nalepených na kolmé zdi. Majitel má trochu zpoždění, ale fasujeme luxusní dvoupodlažní apartmán za velmi přijatelnou cenu. Hned bych tu zůstal i déle. Za dálnicí je velký výběr jídelen. Sedáme do indické, abychom konečně zahnali hlad. Pak nakupujeme trochu potravin na zítřejší sváču do terénu. Beru čtyři pivka. Ty tu stojí mezi 12-17 ringgity, tedy každé co pořádný místní oběd.

https://ebird.org/checklist/S163667228

Stmívá se, ozývá se zpěv muezína a venku je příjemně vlaho. Po těch osmi kilometrech pěšky v botanické zahradě mám tak akorát dost. Před desátou se zavrtávám do peřin.

další část