Maďarsko 2011

24.VIII. – 28.VIII.2011

Za prvními kulíky hnědými do východomaďarských stepí

Podzimní výlet do východomaďarského NP Hortobágy se stal tradicí posledních let. Dřív jsme tam jezdili hlavně za jeřáby, kteří se v průběhu října shromažďují v pláních po desítkách tisíc, a v minulých dvou letech jsme říjen vyměnili za konec září, abychom dvakrát po sobě pozorovali kulíky hnědé. Tento rok jsme opět měsíc ubrali s tím, že se zaměříme na jedny z prvních kulíků hnědých objevujících se v pusztě na svém tahu k jihu a zároveň jsme doufali v další pozorování stále ještě protahujících bahňáků. Teď po návratu můžu říct, že to byla opět vydařená akce, kterou nám znepříjemňovala snad jen tropická horka.

Členové výpravy:
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
Láďa Jasso
František Kopecký – frantakope.rajce.idnes.cz
Petr Navrátil
Petr Podzemný – www.petrpodzemny.cz
Zdeněk Souček – www.fotosoucek.cz
Jirka Ševčík

---

24. srpna 2011

Je horko. Jsem z toho trochu nervózní. Stačí pár rychlejších kroků a pot ve skvrnách prostupuje oděvem. Právě v tomto počasí se chystáme do maďarské puszty. Celé prázdniny bylo až nezvykle „rozumně“ s teplotami kolem 20°C. Před několika dny se to ale náhle zlomilo. Dorazila tropická horka. Vybledlá obloha vyžíhaná sluncem zalehla krajinu tak těsně, že se pod ní ani vítr nevleze. Je husté dusné bezvětří. Cestování za těchto podmínek, kdy rtuť teploměru lehce vystupuje ve stínu nad 35°C nebude žádný med.

Sjíždíme se zase téměř z celé republiky. Je nás sedm. Od Plzně, přes Podkrkonoší, Vysočinu a Poděbrady, po okolí Brna. V jednu po poledni je schválen zasedací pořádek, věci jsou nacpány do aut a můžeme se pustit k jihu. První výměna peněz a pod Bratislavou setkání s Rišem Kvetkem, který nám předává klíče od svého domku v Kocsujfalu, kde chceme od čtvrtka do neděle bydlet. Před tím je ještě v plánu krátká návštěva NP Kiskánsági a hlavně na birding.hu v souvislosti s ouhorlíky tolik citované vesničky Apaj.

Uháníme na Budapešť, objíždíme ji odspodu a pokračujeme po silnici č. 51. Apaj je dědinka o jedné křižovatce a několika domcích. Jedním z domků je naštěstí hospoda. Sedáme na terasu, hrdla chladíme dokonalým studeným nápojem a dalekohledy prohlížíme okolí. Přeletují žluvy, volavky popelavé a vzduchem se prohánějí jiřičky a tři rorýsi. Den už se zkrátil a brzy se stmívá. Kousek pod vesnicí odbočujeme vpravo do polí. Parkujeme za pruhem rákosí. Stavíme stany, chystáme lůžka, sesedáme se, popíjíme plechovky piva, kolem prolétá silueta bukáčka a s přicházejícím šerem vyrážejí na lov roje komárů. Dá se to snést. Louky kolem vlhce voní. Na obloze se zhmotňují první hvězdy, aby jich bylo stále více. Pak už zřetelně vystupuje mléčná dráha a jedna z hvězd padá dlouhým pomalým letem nízko nad obzorem.

Apaj
19:00 – 22:00
pozorované druhy: volavka bílá (3 ex.), volavka stříbřitá, volavka popelavá (12 ex.), bukáček malý, moták pochop (6 ex.), žluva hajní (2 ex.), holub hřivnáč, stehlík obecný (8 ex.), zvonek zelený (2 ex.), rorýs obecný (3 ex.), jiřička obecná (10x), vlaštovka obecná (4 ex.), poštolka obecná (2 ex.), hrdlička zahradní, káně lesní (2 ex.)

---

25. srpna 2011

Nad ránem mi do snů prolíná trylkovitý křik asi kolihy velké a pak počítání peněz křepelky. Na všem leží rosa. Obloha je modrá a vzduch se rychle prohřívá. Pod Apají vloni hnízdilo několik párů ouhorlíků. Letos na jaře byl pár pozorován naopak v pusztě severně. Jsme tu sice už pozdě, ale proč se po okolí trochu nerozhlédnout? Rozhodujeme se pro okolí vodního kanálu jdoucího k východu severně od vesnice. Prašná cesta lemující kanál vede kolem podmáčených luk a pastvin. V několikametrové vzdálenosti míjíme bukače. Než stačím zaostřit, tak bohužel odlétá. Z aut vystupujeme u pastviny, nad kterou vedou dráty elektrického vedení. Z oblohy i z drátů křičí desítky vlh pestrých – odhadem 150 ptáků. Dost často nás míjí hlas, který přisuzuji lindušce rudokrké. Nad balíky sena loví pochopi a v trávě brodí volavky stříbřité, červené a bílé. Pořád je co pozorovat. Tolik volavek červených, co vidíme tady, bychom doma stěží někde potkali. Ptáků vůbec je tu do počtů mnohem více, než na našem venkově. Přece jen se to tu změnilo asi méně, než u nás. Po deváté to balíme. Musíme pokračovat dál k soustavě rybníků Csaj-tó.

Apaj – jih
6:00 – 7:30
pozorované druhy: křepelka polní, linduška rudokrká (min. 2 ex.), konipas luční (30 ex.), racek bělohlavý (3 ex.), havran polní a kavka obecná (200 ex.), skřivan polní, rákosník proužkovaný, špaček obecný (200 ex.), rákosník velký, bažant obecný (4 ex.), stehlík obecný (100 ex.), vrabec polní (20 ex.), linduška luční (2 ex.), konipas bílý (3 ex.), ťuhýk obecný, bramborníček černohlavý, hrdlička divoká, strakapoud jižní

Apaj – sever
7:40 – 9:10
pozorované druhy: bukač velký, volavka červená (10 ex.), rehek domácí (2 ex.), vodouš bahenní, vlha pestrá (150 ex.), čírka obecná (4 ex.), husa velká (40 ex.), racek bělohlavý (13 ex.), skřivan polní (2 ex.), kormorán velký, orel mořský, sojka obecná, volavka bílá (28 ex.), moták pochop (5 ex.), mlynařík dlouhoocasý (8 ex.), špaček obecný (100x), rákosník obecný, volavka popelavá (5 ex.), kachna divoká (1000 ex.), sýkořice vousatá (2 ex.), břehule říční (60 ex.), bramborníček hnědý (3 ex.)

Napřed tedy k jihu. Před Fülöpszállasem najíždíme na silnici č. 52 k východu, před Kecskemétem ji měníme za dálnici M5 dále k jihu a tu opouštíme na výjezdu Kiskunfélegyháza. Pak ještě několik silniček měnících se od asfaltové po prašnou písčitou a za Tömörkény od severu přijíždíme rybníkům.

Venku je peklo. Už jen jízda autem dokáže v tom horku člověka vyždímat. Natož pak procházka mezi rybníky s těžkým báglem na zádech, kdy se při každém kroku musíme rukama prohrabávat horkou masou vzduchu, kdy se v absolutním bezvětří nepohne ani lísteček a pot nepřetržitě stéká po těle. Navíc nám to vyšlo časově tak, že jsme tu těsně před polednem v té největší výhni. No nic, podíváme se jen po okolí sádek a pak někde najdeme hospodu a přesuneme se blíže k Hortobágy.

Ťapeme podél kanálu, ze kterého vyletují kvakoši a pak kolem malých většinou vypuštěných sádek. Přibývají bahňáci, volavky vlasaté a u posledního rybníka rybáci bahenní a kormorán malý. Krčí se nás pak všech sedm ve stínu jednoho menšího stromku a hledáme odvahu vyjít zase na slunce a vrátit se zpět. Hrdinně se smyslem pro sebedestrukci takhle v „terénu“ trávíme téměř hodinu. Nemá smysl se tu dále týrat. Mechanickým pochodem se vracíme k rozpáleným útrobám našich aut předehřátých na pečení.

Csaj-tó
11:45 – 12:40
pozorované druhy: kvakoš noční (12 ex.), racek chechtavý (20 ex.), kachna divoká (500 ex.), volavka vlasatá (8 ex.), vodouš rudonohý (2 ex.), volavka stříbřitá (14 ex.), volavka popelavá (3 ex.), moudivláček lužní, racek bělohlavý (3 ex.), vodouš kropenatý (5 ex.), vodouš bahenní, rybák bahenní (3 ex.), kormorán malý, bekasina otavní (5 ex.), vodouš tmavý (4 ex.), pisík obecný

V centru Csongrádu nacházíme mezi budovami za tetovacím salonem zahradní restauraci ponořenou ve stínu stromů. Je rozhodnuto. Pivo chutná v tom dusnu skvostně. Držkový perkelt je také výborný. Vůbec se nám odsud nechce, ale musíme. Szentés, Szolnok a pak na sever až do Martfú a pak mírně k východu po silnici č. 4, dále po č. 34 a už se ocitáme v kraji, který jsme nejednou projížděli. Letos jsem tu už podeváté. Kunmadaras a kus nad ním už odbočujeme k Nagyivánu. Na konci vesnice se jdeme odměnit jedním pivkem do hospody. Před tím jsme bez zájmu a vyčerpaní horkem minuli kus louky, kde jsme před dvěma roky pozorovali dytíky.

Je pozdní odpoledne, když přijíždíme do Kocsujfalu. Zouváme se, bosí chodíme po trávníku, pak sprcha a kolem nezapáleného ohniště sedí sedm polonahých chlapů a užívá si chládnoucího vzduchu. Ze tří stran na sebe pokřikují sýčci a po setmění se k nim přidává sova pálená. Na drátech na kraji zahrady před tím hřadovalo několik desítek břehulí a vlaštovek, než je vyhnal ostříž. Dva kluci staví stany, já se stěhuji do předsíně a později při vínku se snažím z vařené hlavy dostat několik obratů, jimiž bych v deníku popsal uplynulý den a půl. Hodně dlouho jen bezradně hledím na prázdný čtverečkovaný list a nic mě nenapadá. Veškeré pochody mého unaveného mozku se omezily jen na několik podprahových signálů, na které moje motorika reaguje automaticky tak, aby zabezpečila tělu co největší komfort – pohodlný uvolněný posed, chladný vzduch hladící holou kůži, studený nápoj svlažující hrdlo, prázdný pohled někam k obloze. Popíjím víno a bezvládně spočívám na židličce. Začínají dotírat komáři. V kruhu popíjíme, obloha je zase plná hvězd a laik by se nestačil divit, kolik ptačích témat existuje k diskuzi.

---

26. srpna 2011

Vstávám před šestou. Venku je příjemně chladno. Občas se ozve sýček a z polí sem doléhají hlasy jeřábů. Sedám k zápiskům a pozoruji probouzející se den, kamarády, kteří se trousí jeden za druhým, sousedku, která s východem slunce startuje sekačku a přehlušuje vše živé.

Nějakou chvíli nám trvá, než vyjíždíme. Mezitím vyšlo slunce a z relativně chladnějšího rána nám již mnoho nezbývá. Začínáme na soustavě rybníčků Akadémiai-tavak. Z dřevěné boudy u prvního rybníka zaznívá veselý, vlastně dost bujarý zpěv. Hospody jsou v tomto kraji otevřeny už od šesté ráno a není nic snazšího, než si před nástupem do zaměstnání trochu vylepšit náladu. Moc druhů si nezapisujeme. Seznam těch pozorovaných pečlivě vede Láďa. Na hladině a u nedalekého statku odpočívají velcí racci. Řekl bych, že valnou většinu tvoří racci středomořští. Ozývají se rány dělobuchů určených k plašení kormoránů. Pak už je nahrazuje jen zpěv nesoucí se s větrem z veslice na hladině rybníka.

Akadémiai-tavak
7:50 – 8:40
pozorované druhy: racek středomořský (50 ex.), čejka chocholatá (15 ex.), volavka stříbřitá, konipas luční (4 ex.), moudivláček lužní (4 ex.), strnad rákosní (8 ex.), racek bělohlavý (47 ex.), koliha velká, potápka roháč, kachna divoká (60 ex.), konipas bílý (2 ex.), rybák bahenní (3 ex.), polák malý (M), polák velký, bekasina otavní, volavka červená (2 ex.), volavka popelavá, kormorán malý (2 ex.), lyska černá (3 ex.), husa velká (70 ex.), vodouš šedý
straka obecná (12 ex.), špaček obecný (50 ex.), konopka obecná (2 ex.), bramborníček hnědý

Kousek odsud je u statku louže, na které odpočívají husy. Je jich dobře přes 700. Společně s nimi jsou na bahnitých březích nějací bahňáci. Po střechách statku posedávají kavky a havrani. Je zajímavé na konci léta poslouchat krákání desítek havranů. Za dva a půl měsíce se dočkáme i u nás.

Szátmaritelek
8:55 – 9:30
pozorované druhy: husa velká (700 ex.), kachna divoká (20 ex.), čejka chocholatá (20 ex.), bekasina otavní (6 ex.), konipas luční, vodouš bahenní (2 ex.), koliha velká (6 ex.), čírka obecná (30 ex.), rybák bahenní, potápka malá (2 ex.), jespák bojovný, kavka obecná (30 ex.), krahujec obecný

Teplota stoupá. Odpoledne se máme setkat s Attilou. Rybníky Hortobágyi-halastó si tedy necháme na zítřek a dnes se chceme jen mrknout na „severní silnici“ z Tiszacsege do Balmazújvarose, kde se často dají vidět zajímaví dravci. V Tiszacsege nakupujeme pár drobností a jedeme k východu. Hned nedaleko první pozorovací věžičky nacházíme podmáčený kus pole s racky, volavkami stříbřitými a bahňáky. Těch podmáčených míst bude v blízkém kukuřičném poli více vzhledem k pohybům ptáků. Daleko nad lesem přeletuje 16 jeřábů.

Následně brzdíme u dalších dvou pozorovatelen. Vzduch se tetelí a po ptácích není ani památky. Jen ticho, vlnící se vzduch, hmatatelné horko a občasný pohyb osvěžujícího větříku. Objevuje se jen poštolka, nějaký ten bramborníček a později bělořit. Nemá to cenu. Před Balmazújvárosem odbočujeme na rozbitou cestu vedoucí ke statku a za ním pak přes pusztu do vesničky Konya a dál do Hortobágy. Nad občasnými loužemi loví ve stepi rybáci bahenní. Jsou vidět břehouši a kolihy. Step je oproti loňsku zelená a svěží. V Hortobágy kupujeme povolení ke vstupu do parku (1800 HUF/osoba/týden) a jdeme na oběd. Volím rybí polévku halaslé. No, mohlo to být výrazně lepší. První sousto chutná jako bych se napil z rybníku plného tučných kaprů. Napravují to pivka. Času zbývá dost a tak se rozhodujeme ještě pro mokřad Nagy-csik u Balmazújvárose.

Tiszacsege – Konya
10:30 – 13:00
pozorované druhy: jeřáb popelavý (16 ex.), vodouš tmavý (20 ex.), vodouš bahenní (2 ex.), volavka stříbřitá (6 ex.), husa velká (50 ex.), čírka modrá (10 ex.), čírka obecná (40 ex.), racek středomořský (6 ex.), racek chechtavý (15 ex.), potápka malá (2 ex.), lžičák pestrý, kachna divoká (4 ex.), bekasina otavní, moták pochop (3 ex.), rybák bahenní (3 ex.), břehouš černoocasý (4 ex.), vodouš šedý (2 ex.), bělořit šedý

Oproti loňsku je Nagy-csik až na malé jezero uprostřed vyschlý. Přesto si to užíváme. Sice je horko, ale větřík rozfukuje tetelící se vrstvu vzduchu, takže jsou ptáci dobře vidět. Jsou tu kolpíci, stovka kolih, dva kulíci zlatí ve svatebním, jespáci šedí a bojovní, pisily, vodouši tmaví a řada dalších druhů. Stojíme u stativáků, hledíme na jezero a trénujeme určování.

Nagy-csik
15:45 – 16:35
pozorované druhy: koliha velká (100 ex.), kolpík bílý (3 ex.), jespák bojovný (16 ex.), čejka chocholatá (100 ex.), labuť velká (8 ex.), volavka stříbřitá (7 ex.), racek chechtavý (70 ex.), racek bělohlavý (15 ex.), volavka popelavá (6 ex.), lžičák pestrý (5 ex.), kulík zlatý (2 ex. ve s.š.), břehouš černoocasý (2 ex.), bekasina otavní (15 ex.), kulík říční (3 ex.), moták pilich (F), vodouš tmavý (5 ex.), pisila čáponohá (3 ex.), jespák šedý (2 ex.), vodouš bahenní (6 ex.), racek středomořský (5 ex.), pisík obecný, ostralka štíhlá (2 ex.), potápka malá (3 ex.), volavka bílá (7 ex.)

V pět se setkáváme s Attilou. Bere nás do plání Angyalházy. Nejdřív pozorujeme dva mandelíky, pak tři lindušky úhorní a občas zahlédneme motáka lužního. Auta pak necháváme u statku a všichni sedáme do Attilova terénního Fordu – tři dovnitř a čtyři na korbu. Veze nás daleko do plání. Slunce klesá rychle k obzoru, poskakujeme po terénních nerovnostech a za námi vlaje zvířený prach. Míjíme polorozpadlé chaloupky bačů. Nejdřív jsou v trávě jen čejky, ale u jednoho zapomenutého stavení nalézáme naše kulíky hnědé. Je jich 20 a jsou dost plaší. Na focení to není. Museli bychom tu zůstat déle a zvykat je na naši přítomnost. Tak aspoň pár dokumentačních snímků na dálku. Většinou jsou to nádherně vybarvení dospělí ptáci. Světla ubývá. Pozorujeme kulíky a nás zatím sledují velké žluté oči dvou dytíků. Podle Attily jich na území celého parku letos hnízdilo jen pět párů. Slunce už je nízko nad obzorem. Večerní puszta má svoji nezaměnitelnou atmosféru. Přejíždíme ke stádu dlouhorohého skotu. Tohle je zcela jiný svět vzdálený tomu běžnému a rádoby „normálnímu“. Napadá mě, jaké by to bylo, kdybych sem na tři týdny nebo na měsíc přijel s celou rodinkou. Jen step, nebe, stáda dobytka, rozpálená poledne a voňavé večery, ohníček, štěkající psi, ptáci a večerní reje komárů. Hra na trosečníky uprostřed ploché země. Určitě bychom tím jen získali.

Opět sedáme do korby automobilu a Attila nás veze dlouho oklikami vyschlými pláněmi. Nedaleko nás se slétají k nocování jeřábi. Asi 250 ptáků. Tohle je dokonalá tečka za trochu rozpačitě načatým dnem. Loučíme se až za tmy a vracíme se zpět do domku.

Angyalháza
17:35 – 20:00
pozorované druhy: mandelík hajní (2 ex.), ťuhýk menší, moták lužní (3 ex.), sýček obecný, jeřáb popelavý (150 ex.), linduška úhorní (3 ex.), dytík úhorní (2 ex.), kulík hnědý (20 ex.), čáp černý, káně lesní (2 ex.), poštolka obecná (2 ex.), čejka chocholatá (60 ex.)

Hvězdy jsou už na obloze. Dvě chlazené plechovky plzně z ledničky v rychlém sledu za sebou. Slast. Pak zapálená dýmka. Za zády den plný krásných zážitků vrcholící večerem v ploché a zdánlivě nekonečné pusztě. Co více si přát?

---

27. srpna 2011

Vstávám před východem slunce a hlasitým šramocením dávám ostatním najevo, že je čas začít den. Celý ho chceme věnovat soustavě rybníků Hortobágyi-halastó, která vždy stojí zato. Letošní situace je o to zajímavější, že jsou upuštěny dva první rybníky po levé straně a spouští se také Kondás. Navíc nás včera Attila informoval o pozorování jespáčků ploskozobých a také o pelikánovi kadeřavem, který se tu zdržuje už téměř 3 měsíce.

Do fotobáglu si balím proviant na celý den. Nehodlám odjíždět na oběd a zase se sem vracet. S klasickou výbavou v pohotovostní poloze – stativák na jednom rameni, foťák na druhém, kolem krku binokulár a na zádech bágl – se nedočkavě po kolejích pouštím vstříc novým dobrodružstvím. 🙂

Na pidisádkách podél kolejí jsou vidět poláci malí. Ani mě nepřekvapuje, že u stativu na břehu vypuštěného rybníka potkáváme Attilu. Bez zaváhání nám ukazuje jespáčky ploskozobé. Bahňáci jsou dost v pohybu, ale Attilovi vždy stačí jen pár chvil, aby jespáčky znovu našel. Asi po půl hodině se loučíme. Mám pocit, že mi roky strávené s okem u dalekohledu nebyly vůbec k ničemu, když jespáčky nedokážu najít s takovou lehkostí jako Attila. No nic, času dost, sedám si na betonovou obrubu propusti, stativák snižuji a pozorně se pouštím do prohlížení někdy dost vzdálených mělčin. Vzduch se naštěstí netetelí a profukuje vítr. Moje levé „birdwatcherské“ oko chytá druhý dech. Najednou mi vše připadá zřetelnější, prohlížím jespáky obecné ve svatebním i prostém šatě, desítky jespáků malých a šedých, vodouše tmavé a bahenní, destíky tenkozobců a po nějaké době nacházím jespáka křivozobého a po chvíli i dva jespáčky ploskozobé. Konečně si je každé ve svém dalekohledu můžeme prohlédnout. Nejsou tak nápadní, jak bych čekal. Přesto se od ostatních menších bahňáků liší i na značnou vzdálenost. Jsem spokojený a sebevědomí mi zase stoupá.

Společně se přesunujeme na pozorovací věžičku druhého rybníka. Na mělčině pod námi hledá potravu chřástal vodní, slípka a pisík. Pak kluci odcházejí. Chtějí ta největší vedra trávit ve stínu nějaké csárdy. Sejdeme se po poledni na Kondási. Zůstávám tu jen s Láďou. Společně pokračujeme dál k severu. Jeden rybník za druhým. Míjí nás první vláček s několika turisty. To už nás čekají poslední dva rybníky v řadě. Už se těšíme na Kondás. Koleje vláčku jsou teď protaženy až k němu. Nedaleko prvního rybníka je vybudována kroužkovací stanice a u konečné stanice vlaku pak vysoká pozorovací věžička. Bývalá pozorovatelna na Kondási je zbořena a nahradili ji tři menší spojené lávkami procházejícími skrz rákosí. Mělčiny tohoto rybníka jsou posety ptactvem. Jako základnu si volíme poslední pozorovatelnu v řadě. Bohužel tu nejsou lavice k odpočinku. Před námi ve vodě postává asi 400 kolpíků, 250 jeřábů, 450 břehoušů a rozptýleno je v okolí asi 2500 hus velkých. Kolem pozorovatelny poletují rybáci bahenní, občas nějaká ta volavka vlasatá nebo kolpík. Pelikán kadeřavý tu bohužel není. Údajně odlétá kolem deváté ranní neznámo kam a odpoledne se vrací. Budeme tu skoro až do večera. Uvidíme, jestli se ukáže. Prohlížím bahňáky a nasávám atmosféru, která u nás nemá obdoby, ani kdyby vypustili dva z Lednických rybníků.

Teplota sice narůstá, ale zastíněnou pozorovatelnou profukuje vítr. Je tu příjemně. Hlásí se únava a tak se ve stínu natahuji a odpočívám. Kolegové se objevují kolem půl třetí. Světlo je stále lepší. Občas přilétne orel a zvedá veškeré opeřence do vzduchu. Jeden se neúspěšně snaží ulovit nemocného racka bělohlavého. Poslední vláček odjíždí ve čtyři odpoledne. Před šestou se ale objevuje hejno německých důchodců, kteří si zaplatili další jízdu jen pro sebe. Opouštíme Kondás a přimícháváme se mezi ně. Jsme tak ušetřeni pětikilometrového pochodu k autům. Ještě před západem slunce se jdeme mrknout k prvnímu rybníku, jestli se tam neukáže pelikán. Máme smůlu, snad někdy jindy. Po dvanácti hodinách na Hortobágyi-halastó odjíždíme na večeři do Patkos csárdy. Za podmínek, které teď panují na rybnících, by se tu dalo strávit i několik dní a věřím, že žádný birdwatcher by se tu nenudil.

Hortobágyi-halastó
7:00 – 19:00
pozorované druhy mimo Kondás: kachna divoká (150 ex.), čírka obecná (100x) čírka modrá (10 ex.), kopřivka obecná (500 ex.), ostralka štíhlá, lžičák pestrý (50 ex.), kvakoš noční (150 ex.), polák malý (2 ex.), tenkozobec opačný (75 ex.), pisila čáponohá (3 ex.), racek středomořský (20 ex.), racek bělohlavý (20 ex.), racek chechtavý (1400 ex.), jespák obecný (40 ex.), jespák malý (40 ex.), jespák šedý (10 ex.), moudivláček lužní (15 ex.), jespák bojovný (100 ex.), jespáček ploskozobý (2 ex.), břehouš černoocasý (23 ex.), koliha velká (200 ex.), orel mořský, husa velká (250 ex.), bekasina otavní (100x), kulík říční (30 ex.), kulík písečný (15 ex.), břehule říční (300 ex.), volavka popelavá (80 ex.), rybák bahenní (10 ex.), slípka zelenonohá (2 ex.), pisík obecný (3 ex.), čejka chocholatá (200 ex.), vodouš tmavý (120 ex.), vodouš bahenní (30 ex.), konipas luční (20 ex.), konipas bílý (15 ex.), jespák křivozobý, volavka stříbřitá (5 ex.), vodouš štíhlý (3 ex.), slavík modráček, chřástal vodní (3 ex.), kormorán malý (15 ex.), kormorán velký (30 ex.), potápka černokrká, moták pochop (10 ex.), sýkořice vousatá (6 ex.), rákosník obecný (2 ex.), bukáček malý, lyska černá (5 ex.), labuť velká (2 ex.), volavka bílá (10 ex.), volavka červená (2 ex.), volavka vlasatá (4 ex.), potápka roháč (4 ex.), vodouš šedý, vodouš kropenatý (2 ex.), ledňáček říční
vlha pestrá, budníček menší, lejsek šedý (5 ex.), pěnice pokřovní, budníček lesní, bramborníček černohlavý

Kondás: kolpík bílý (400 ex.), břehouš černoocasý (420 ex.), jeřáb popelavý (250 ex.), husa velká (2350 ex.), rybák bahenní (20 ex.), volavka bílá (120 ex.), čírka obecná (1100 ex.), potápka roháč (12 ex.), kormorán velký (130 ex.), racek chechtavý (1400 ex.), husice liščí, kamenáček pestrý (2 ex.), pisila čáponohá (3 ex.), jespák šedý (15 ex.), kulík písečný (15 ex.) a další

Poslední večer. Blíží se fronta a před domkem je příjemně chladno … a veselo. Popíjíme, vymýšlíme pravidla birdwatcherské (ne-)etiky a postupy posuzování některých zajímavých druhů. Komáři jako by tušili, že zítra odjíždíme, mají sosáky do špiček nabroušené a bohatě je používají. Důkazem postupující fronty jsou hvězdy, které před půlnocí mizí z oblohy. Zůstává jen bezhvězdné temno, kterým prolíná křik sýčků. Není kam spěchat, zítra nemusíme brzy vstávat. Jazyky se rozvazují a bláznivé nápady dostávají křídla.

---

28. srpna 2011

Vzduch zůstává chladný i po ránu. Po obloze plují cáry oblačnosti. Slunce dnes bude mnohem méně a to je dobře, když nás čeká dlouhá cesta domů. Uklízíme, balíme a než odjíždíme, tak už je dávno po osmé hodině. Padá tím možnost ještě jednou navštívit první z rybníků Hortobágyi-halastó. Nevadí, volíme klasické rozloučení. Před Nagyivánem odbočujeme na polní cestu vedoucí k rozbořenému statku v polích. Co kdybychom tu měli štěstí na dropy? Ti se sice nekonají, ale Láďovi přibývá do birdlistu dvojice dudků a menší hejno strnadů lučních. S křikem nás míjí menší hejnko jeřábů a když se prachem vracíme na silnici, tak nad námi loví vlhy.

Nagyiván
8:50 – 9:40
pozorované druhy: dudek chocholatý (2 ex.), strnad luční (10 ex.), jeřáb popelavý (4 ex.), moták pochop (4 ex.), káně lesní (2 ex.), vlha pestrá (16 ex.)

Teď už jen v Tiszafüredu nakoupit pár lahví muškátového tokaje a nějakou tu skleničku ostré paprikové směsi Erös Pista a můžeme se vydat zpět. Vše, v co jsme doufali, že uvidíme, se nám vidět podařilo. Tedy až na pelikána kadeřavého, který se podle posledních informací dnes zase na rybnících objevil. Zase jsme měli štěstí na jiné druhy a vlastně i na to počasí, které bylo sice horké, ale lepší, než vydatné deště. Takže zase příště. 🙂