24.IX. – 28.IX.2010
Podzimní návštěva východomaďarské puszty.
Symbolem každé podzimní návštěvy NP Hortobágy jsou jeřábi popelaví (Grus grus)
Vloni jsme s kamarády prvně při návštěvě NP Hortobágy vyměnili říjnové plískanice za nádherné babí léto panující v září. Vyměnili jsme desítky tisíc jeřábů na jejich každoročních shromaždištích za jejich menší počty, protože do Maďarska teprve začínali přilétat, ale návštěvu jsme si zpestřili nádherným pozorováním kulíků hnědých a dytíků úhorních. Když jsem si letos před odjezdem chtěl poslední výpravu připomenout, tak jsem s hrůzou zjistil, že jsem jakýmsi záhadným způsobem přišel o veškerou fotodokumentaci včetně krásných obrázků jeřábů rozlétajících se s východem slunce z nocoviště, včetně jediných fotek kulíků hnědých, které jsem kdy pořídil a vůbec včetně všeho, co jsem tam nafotil. Zbyly mi jen zápisky a několik fotek, které jsem v hodně zmenšené podobě vyvěsil na webu. Letos jsem tedy doufal, že si svůj fotoarchiv snad doplním něčím podobným.
Členové výpravy:
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
Luboš Novák
František Kopecký – frantakope.rajce.idnes.cz
Zdeněk Souček – www.fotosoucek.cz
Jirka Ševčík
24. září 2010
Letní výlet k Hortobágy jsme letos zrušili a tak se do východomaďarské puszty vracíme až po roce. V jednu po poledni už jsme všichni – Zdeněk Souček z Poděbrad, Jirka Ševčík z Plzně, Franta Kopecký ze Svratky, Luboš Novák ze Svitav a já. Připíjíme na zdar výpravy a vyjíždíme do městských ulic ucpaných auty. Obloha je modrá, slunce pálí a od JZ prudce fouká.
V Bílovicích dáváme něco malého k jídlu a pak zastavujeme až na hranici se Slovenskem, abychom koupili dálniční známky. Na dalších hranicích další známka a výměna peněz a pak nekonečná cesta k Budapešti. Ve městě jsme až za šera. V ulicích jsou hromady starého nábytku, světel a lidí. Suverénní chlapíci na lovu, krátkonohé prdelaté ženské, svátečně oblečení návštěvníci divadel a podvečerně vlahý vzduch babího léta proudící okýnky do auta. Najíždíme na M3. Mezi mraky se objevuje kus měsíce, který byl včera v úplňku. Ještě teď je kulatý. Dalších 100 km rychlé jízdy po dálnici až k odbočce na silnici č. 33 měsíc cestuje s námi – po naší pravé straně pomalu pluje oblohou.
K odbočce na Egyek je to asi 30 km. Tady se zkusíme poptat po ubytování. Chatky za Patkos csardou jsou volné – obsazujeme jednu dvoupokojovou a jednu se dvěmi postelemi. Luxusní bydlení za přijatelnou cenu (10.800 HUF a 5.400 HUF za noc a celou chajdu). Krátce nato se už krájejí klobásy, sykají plechovky s pivem a ve sklenicích se objevuje červené víno. Pánská pohoda na ornitologickém výletu začíná.
Polák malý (Aythya nyroca) focený na Kondási.
25. září 2010
Když lezu z chalupy, tak už se slunce snaží rozpustit přízemní mlhu nad okolní pusztou. Ta má zlatou barvu a ozývají se z ní hlasy jeřábů. Před osmou svištíme na Hortobágy, abychom v Club Hotelu koupili povolenky ke vstupu do parku (1.800 HUF na osobu a týden). Na jednom místě u silnice stojí Fabie s českou espézetkou. Právě u ní kluci balí spacáky. Další česká auta nacházíma před naší oblíbenou sámoškou ABC přímo ve vesnici. První den začneme klasikou, čekají nás rybníky Hortobágyi – halastó.
Po cestě lemující železniční trať jdoucí mezi rybníky pendluljí náklaďáky s hlínou a betonem. Probíhají tu rozsáhlé a hlučné stavební úpravy. Celá trať je vyměněná a na konci se prodlužuje až ke Kondási. Tak jsme tu zase. Po kolikáté už se za poslední roky pouštíme po té stejné trase spojující jednu pozorovací věžičku s druhou? Po kolikáte nás čekají ty nekonečné únavné rovinky mezi těmi věžičkami korunované tím nejzajímavějším – Kondásem? A nikdo předem neví, v jakém stavu tento největší a nejseverněji položený rybník najdeme. Jednou je upuštěný a plný bahňáků a jindy má vyschlé popraskané dno a je zcela opuštěný.
Nejpočetnějšími kachnami jsou kopřivky, objevují se hvízdáci a v rákosinách to žije sýkořicemi. Ukazují se první kormoráni malí, přeletující kolihy velké a husy. U propustí na rybníku č. VII loví několik desítek volavek bílých. Za nimi až na druhé straně rybníka se táhne řada kolpíků. Překvapeně zjišťujeme, že je jich asi 120. A to nevidíme všechny. Rybník č. VI je upuštěný a na jeho vegetací pokryté hladině se zdržují stovky čírek obecných, tisíce racků, téměř tři stovky kolih a řada bahňáků. Vláček bohužel vyklopil novou várku turistů, právě když jsme na věžičce. Pestrobarevná lavina lidských těl se k nám rychle valí a brzy pozorovatelnu rozhoupává. Raději utíkáme ke Kondási. Rákosím se tu kroutí nově udělaný chodník spojující tři rozestavěné pozorovatelny. Starý domek na kůlech vzal za své. Rozlehlá hladina se zdá být prázdná. Jen na ostrůvcích jsou kormoráni velcí, lysky, bekasiny a na tom nejbližším se objevují dvě volavky vlasaté a párek poláků malých. Potkáváme tři mladé birdery z okolí Brna. Jeden z nich je dokonce z Troubska – mé rodné vísky.
Vracíme se k předchozí pozorovatelně, která je teď volná – turisty si zase odvezl vláček. Slunce hřeje, vítr nám probírá vlasy a pod námi jsou tisíce ptáků. Mezi kachnami se skrývá nejméně 30 ostralek, mezi racky se koupají dva nenápadní rybáci bahenní a na mělčině vedlejšího rybníka se ukazuje asi 25 tenkozobců. Na chlapy padá únava. Sesouvají se do sedu, opírají se o zábradlí pozorovatelny a podřimují. Je tu krásně. Jen výjimečně se v dálce ozve hlas jeřábů – je jich tu letos zatím hodně málo (asi 3.000). Posledním vláčkem se vracíme k autům.
Hortobágyi-halastó
9:05 – 16:20
pozorované druhy: racek chechtavý (3.000 ex.), racek bělohlavý/středomořský (100 ex.), racek bouřní (4 ex.), kopřivka obecná (550 ex.), lyska černá (400 ex.), polák malý (F+pár), polák velký (80 ex.), kormorán velký (150 ex.), volavka bílá (60 ex.), potápka malá (8 ex.), hvízdák eurasijský (40 ex.), sýkořice vousatá (150 ex.), moudivláček lužní (40 ex.), chřástal vodní (3 ex.), slípka zelenonohá (2 ex.), čírka obecná (500 ex.), potápka roháč (40 ex.), rákosník obecný (5 zp. M), kormorán malý (20 ex.), konipas bílý (4 ex.), koliha velká (250 ex.), labuť velká (2 juv.), husa velká (300 ex.), volavka popelavá (10 ex.), kachna divoká (500 ex.), čejka chocholatá (80 ex.), strnad rákosní (4 ex.), kolpík bílý (160 ex.), bekasina otavní (80 ex.), břehouš černoocasý (8 ex.), lžičák pestrý (50 ex.), vodouš bahenní (2 ex.), vodouš tmavý (60 ex.), ostralka štíhlá (30 ex.), jespák bojovný (5 ex.), volavka vlasatá (2 ex.), tenkozobec opačný (25 ex.), rybák bahenní (2 ex., s.š.), jeřáb popelavý (4 ex.)
budníček menší, holub hřivnáč, káně lesní, straka obecná, kos černý
Cestou z rybníků se zastavujeme na Akadémiai-tavak. Většinou nás tu něco zajímavého překvapí. Tentokrát je tu jen jediný polák velký. Ve vysoké trávě ale poletují bramborníčci černohlaví a hnědí a jeden strnad luční. Říkáme si, že by nebylo špatné v podvečer mrknout k hlavní pozorovatelně jeřábů na tvz. severní silnici – tj. mezi Tiszacsege a Balmazújvárosem.
Akadémiai-tavak
16:30 – 17:00
pozorované druhy: bramborníček černohlavý (3 ex.), strnad luční , bramborníček hnědý, moták pochop, rákosník proužkovaný, husa velká (10 ex.), volavka popelavá (3 ex.), polák velký
Během dne jsme moc jeřábů neviděli a tak jsme zvědaví jestli se v pláních severně od Kondáse nějací objeví. Stejný nápad mají i ostatní Češi – postupně se tu sjíždí pět aut. Napřed je klid, jen daleko na jihu se objevuje pět ptáků. Pak máme adrenalinovou vložku v podobě místního traktoristy snažícího se projet bahnitou stepí. Ten nakonec kousek od pozorovatelny uvíznul. Pak se začínají objevovat menší hejna jeřábů. Přilétají ze severu. Jednotlivé rodinky i větší skupiny. Je jich stále více. Pokřikují a někteří sedají do puszty. Až do setmění se objevuje asi 1.500 ptáků. Škoda, že je obloha zatažená a neukazuje se ani jeden osamělý paprsek zapadajícího slunce. Tma přichází brzy.
Tiszacsége – pozorovatelna
17:30 – 18:45
pozorované druhy: ťuhýk šedý, vrána šedá (10 ex.), vlaštovka obecná, volavka bílá (2 ex.), jeřáb popelavý (1.500 ex.), orel mořský (ad.), chocholouš obecný
Vybavení necháváme v chajdě a jdeme si sednout do Patkos csardy. Jediné čtyři obsazené stoly v hospodě se plní Čechy. Cpeme si teřichy, popíjíme pivko a krátce po návratu usínáme.
Jedna z nově budovaných pozorovatelen v rákosí jižní strany Kondáse.
26. září 2010
Už v noci začíná pršet. Přesto to Luboš se Zdeňkem nevzdávají a v půl šesté vyjíždějí k pozorovatelně, kde jsme byli včera večer. My ostatní vstáváme po sedmé. Krátce nato přichází textovka od Zdeňka, že jeřábů bylo více než včera, ale že zapadli s autem do bahna. Není se co divit. Stačí trocha deště a problémem je odjet i od chalupy, kde jsme ubytovaní. Balíme a jedeme za kluky. Jeřábů bylo odhadem 3.000. Auto lehce dostáváme na pevný povrch cesty. Pořád prší a nevypadá to na zlepšení. Z bahnité puszty skřehotají rosničky doprovázené kuňkami.
Jedeme mrknout k mokřadu Nagy-szik u Balmazújvárose, kde byly v posledních dnech hlášeny volavky rusohlavé. Cestou potkáváme v polích menší skupiny jeřábů. Zamokřené pastviny s jezírky a rákosinami JV od města jsou rozsáhlé. Krom několika oslíků a stáda vřetenorohých ovcí jsou tu stovky hus velkých a čírek obecných, desítky volavek bílých a kolpíků a v trávě se skrývají desítky bahňáků. Je těžké je pozorovat na tak velkou vzdálenost v dešti, který přestává jen na krátko. Na různých místech okraje mokřadu trávíme téměř tři hodiny. Až při odjezdu kolem nás prolétá jedna volavka rusohlavá. Jsme spokojeni.
Nagy-szik
9:35 – 11:55
pozorované druhy: volavka stříbřitá (2 ex.), kolpík bílý (26 ex.), rybák bahenní (2 juv.), moták pochop (2 ex.), kvakoš noční (2 juv.), vodouš tmavý (10 ex.), jespák bojovný (15 ex.), jespák obecný (8 ex.), husa velká (300 ex.), volavka bílá (20 ex.), volavka popelavá (15 ex.), lyska černá (400 ex.), racek chechtavý (400 ex.), čírka obecná (250 ex.), lžičák pestrý (30 ex.), vodouš šedý (2 ex.), vodouš bahenní, volavka červená, kachna divoká (100 ex.), volavka rusohlavá, koliha velká (2 ex.)
Kam teď? Déšť zesiluje a z puszty je mělké jezero. Krátce prohlížíme Angyalházu. Pak se vydáváme obloukem přes Nádudvár, Karcag a Kunmadarás k Nagyivánu. U domku Gábora Kovácse prohlížíme step. Vloni tu byli dytíci. Teď kloužeme po blátivé polní cestě a kolem poskakují jen malé žabky. Nezbývá než se vrátit na ubytovnu a čekat, jestli se počasí nezlepší. Den tím v podstatě končí. Chlapi jdou na večeři a já dělám zápisky a pak se válím u televize. Pršet nepřestává. Po návratu kluků popíjíme a plkáme o ptácích, o pozorování a focení.
Volavky bílé a kolpíci bílí za deště na mokřině Nagy-szik u Balmazújvarose.
27. září 2010
Vstáváme po páté. Venku fičí silný JZ vítr a stále poprchává. Před chajdou je bahno a jsme rádi, když nezapadneme hned tady. Směřujeme k silnici jdoucí východně z Tiszacsege, k jeřábí pozorovatelně. Už tu stojí jedno auto s kluky od Brna. Rozlet jeřábů začíná v 6:15. Zdá se, že nocovali na Kondási nebo na nějakém mělkém jezeře západně od něj. Statečně se probíjejí proti silnému větru. Letí nízko nad zemí a jejich křik k nám přináší dravé poryvy větru. Východ slunce můžeme jen tušit. Nad krajinou leží nízká oblačnost, která celou oblohu pečlivě kryje. Za jeřáby následují husy. Přibližně v 6:50 aktivita jeřábů utichá. Nocoviště jich opustilo asi 2.500.
Loučíme se s kluky a za mírného deště nejprve jedeme směrem na Balmazújváros, abychom před městem odbočili vpravo na betonovou cestu jdoucí pusztou přes Konyu do Hortobágy. Na střeše statku se krčí sýček. Je v místech, kde loni hnízdil. V Hortobágy jdeme koupit snídani a před půl devátou už čekáme u km 79 na Attilu. Ten přichází za chvíli. Říká nám, že šance na kulíky hnědé je malá, ale že to zkusíme. Přidává se k nám auto Tomáše Bělky a jeho přátel a můžeme vyrazit.
Silnice jako zázrakem vysychá a na obloze se místy objevuje modrá. Zastavujeme u Angyalházy. Čekají nás 3-4 km ve vodou nacucané stepi. Jako naschvál jsem si zapomněl do auta přenést gumáky. Budu muset ťapat jen v lehkých botaskách. Na balících slámy pozorujeme jedny z letošních posledních poštolek rudonohých. Jsou to dva letošní mladí ptáci. V trávě rostou malé kvítky a žampiony. Attila říká, že takhle mokro bylo v pláních naposledy před dvaceti léty. Žampiony chutnají na syrovo skvěle. Netrvá to dlouho a mám mokro v botách. Co chvíli zastavujeme a stativáky projíždíme okolí. U jednoho statku si všímám malé skupiny kulíků – je jich jedenáct. Pro Luboše a Zdeňka je to nový druh. Přibližujeme se asi na 100 metrů. Po krátkém pozorování ptáci odlétají dál k severu. Nemá cenu se za nimi pouštět. Stejné hejno tu Attila viděl před několika dny. Zdá se, že jich tu víc není. Můžeme se zase vrátit k autům. Attila povídá o dytících. V celém okolí neúspěšně hnízdily čtyři páry. Ani druhé hnízdění nebylo úspěšné. Ze čtyř párů vzešlo pouhé jedno mládě. Dělá se krásně. Teplota stoupá a slunce svítí. Několikrát se nad námi ozval hlas lindušky rudokrké.
Skvělá je Attilova etuda o tom, jak se za horkých dní na konci srpna a začátkem září dokáže přiblížit k odpočívajícím flegmatickým kulíkům hnědým. Rozehrává pantomimu o spících mžourajících kulících a o sobě, jak se vždy o kousek přiblíží, když ptáci zavřou oči. Rekord má prý 50 cm. Z této vzdálenosti nakonec fotil kulíky širokoúhlým objektivem. Taky nám potvrzuje informaci o pozorování 41 ex. husy malé před dvěma dny na Kondási. Husy se ukázaly a zase odlétly. Nic je ke Kondási letos neváže. Při dostatku vody se mohou napojit kdekoliv s pusztě. Včera se prý ukázaly i první husy běločelé.
Odvážíme Attilu domů a jedeme ještě mrknout do Hortobágy, jestli nemají v návštěvnickém centru nějakou novou literaturu o ptácích.
Angyalháza
9:00 – 10:55
pozorované druhy: bramborníček hnědý, poštolka rudonohá (2 juv.), skřivan polní, špaček obecný (1000x), poštolka obecná, jeřáb popelavý (5 ex.), kulík hnědý (9 ad.+ 2 juv.), vlaštovka obecná (20 ex.), linduška rudokrká (3 ex.), koliha velká (6 ex.)
Nic nového nenalézáme. S několika cetkami se pouštíme opět na východ k Balmazújvarosi, což je podle Attily, který se tu narodil, líheň ornitologů. Jmenoval nám asi deset lidí, kteří tu působí. Nás zase přitahuje mokřina Nagy-szik. Hned na kraji města vedle silnice pozorujeme asi na 3 metry chřástala kropenatého. Zamokřené pastviny jsou plné hus, lysek, čejek a ve vyšší vegetaci se co chvíli objeví nějaký bahňák. Slunce hřeje a člověku není zima ani v těch mokrých botách z rána. Objevujeme pisilu, jespáky malé a obecné, nějaké vodouše, kulíky říční a dva rybáky bahenní. Po přejezdu k silnici vedoucí na Debrecén vidíme u oslíků postávat volavku rusohlavou. Je plachá a hned odlétá.
Nagy-szik
13:00 – 15:45
pozorované druhy: chřástal kropenatý, vodouš bahenní (2 ex.), kolpík bílý (8 ex.), jespák bojovný (4 ex.), koliha velká (50 ex.), čejka chocholatá (320 ex.), husa velká (300 ex.), vodouš šedý (2 ex.), kachna divoká (100 ex.), volavka bílá (20 ex.), volavka popelavá (20 ex.), racek chechtavý (10 ex.), potápka roháč, kulík říční (2 ex.), pisík obecný, vodouš tmavý (10 ex.), jespák obecný (3 ex.), pisila čáponohá, lyska černá (500 ex.), čírka obecná (200 ex.), jespák malý (4 ex.), rybák bahenní (2 ex.), volavka rusohlavá
Je nádherné odpoledne. Obloha je jako vymetená. Postupujeme od jedné pozorovací věžičky ke druhé podél silnice na Tiszaczege. Nespěcháme. Je příjemné prohlížet krajinu zalitou sluncem. Vzduchem poletují lesklá vlákna pavučin, v ploché pusztě se pasou stáda skotu, na keřích posedávají siluety dravců, nízko nad zemí loví vlaštovky hmyz, občas se ukáže bramborníček černohlavý nebo nad námi přelétne havran či šedivka. Končíme na poslední největší pozorovatelně. Čekáme na jeřáby. Těch se ještě před západem slunce ukazuje jen hrstka. Asi táhnou jinudy. Za šera se vracíme do chajdy a hned nato si sedáme do Patkos czárdy opět naplněné Čechy. Pojídáme, popíjíme a pak se stěhujeme do chajdy a před spaním se loučíme šláftruňkem.
Večer táhli jeřábi na nocoviště daleko od nás.
28. září 2010
Za oknem se střídá oblačnost a občasné útržky modré oblohy. Z domu jsou hlášeny deště a zima. Dnes už nemáme v plánu vůbec nic. Balíme se, platíme za ubytování a pomalu, téměř v loudavém rytmu opouštíme NP Hortobágy. Ještě dokoupit nějakou tu lahvičku tokaje v Tiszafüredu a můžeme domů.
Náhradu za ztracené fotografie z loňské návštěvy východomaďarských plání jsem nepořídil. Přesto se mi i přes částečnou nepřízeň počasí těch pár dní v jiné krajině a jiném světě moc líbilo. Vše běželo beze spěchu a vše, na co jsme se těšili a co jsme si plánovali vidět, se nakonec podařilo. Puszta byla tentokrát jiná, rozmáčená, vlhká a čvachtající a bylo příjemné poznat i tuto její novou tvář.