Maďarsko 2009 – Hortobágy

25.IX. – 28.IX.2009

Prodloužený víkend babího léta nejen mezi jeřáby.

Všechno je jednou prvně. Když pak má být o to nové a neznámé doplněno něco téměř důvěrně známého, pak je to doprovázeno velkou netrpělivostí a očekáváním. Tím důvěrně známým měla být nekonečná puszta NP Hortobágy naplněná křikem tisíců jeřábů popelavých, kteří se tu na podzim shromažďují před odletem na zimoviště. Tím novým měli být kulíci hnědí, na které jsme se moc těšili a které nám měl ukázat místní ranger Attila a pak i bydlení, které nám zařídil Rišo Kvetko. Bonusem, ve který jsme ani nedoufali, bylo nakonec i nádherné večerní pozorování dytíků úhorních a počasí, které si podzim vypůjčil od léta. Zkrátka dokonalý prodloužený víkend strávený birdwatchingem ve společnosti kamarádů. Co víc si přát?

Členové výpravy:
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
František Kopecký – frantakope.rajce.idnes.cz
Jiří Novák
Petr Moutelík
Jirka Vítek

---

25. září 2009

Franta s Petrem přijíždějí do Brna kolem jedenácté dopoledne. Na posilněnou si dáme kus koláče a pak už máváme klukům, kteří si až do mokra spokojeně hráli v několika loužích u domu a manželce Pepíkovi. Moje čtvrtá podzimní návštěva nekonečných východomaďarských plání může začít. Den je slunečný a horký. Tachometr ukazuje po většinu času něco málo přes 140 km za hodinu a cesta docela přijatelně utíká. Jediným problémem je naše navigátorka Barča, kterou Franta zapíná před Budapeští, aby nám ukázala cestu. Tvrdošíjně nás na každém výjezdu z dálnice napomíná, abychom ji poslechli a vyrazili někam na okresky. Stejně tvrdošíjně si jdeme za svým a směřujeme přímo do centra Budapešti. Barča nás znovu a znovu uraženě okřikuje a když se jí konečně podvolujeme, tak nás vede namísto k rychlé dálnici M3, k ucpané silnici č. 4 na Debrecen. Směr máme ale dobrý a navíc poznáme nový kus Maďarska. Za Szolnokem odbočujeme na Kunhegyes a Kunmadaras. Tady už to známe. Jsme tu po několikáté.

Je po šesté večer, když projíždíme Nagyiván, který nám překvapivě navrhla sama Barča a severně od něj odbočujeme vpravo do puszty. Slunce je nízko, za námi se zvedají oblaka jemného prachu a kolem nás jsou právě sklízená kukuřičná pole. Mezi posekanými a stojícími pruhy kukuřice se pasou jeřábi. Říkali jsme si, že jsme tu letos hodně brzy a že ani těchto elegantních opeřenců tu moc nebude, ale z polí v našem dohledu se jich zvedají stovky. Chládnoucí večerní vzduch naplňuje jejich hlasité krrru krrru a další a další ptáci se zvedají a odlétají k severu. Celkem snad přes tři tisíce jeřábů. Doplňují je husy velké, pár volavek popelavých a postupně i velcí racci, kteří odlétají k nocovištím na severu. Obzor se barví do oranžova a poté, co slunce zapadá, přicházejí studenější podzimní barvy. Puszta je vyschlá, i na keřích a stromech už žloutne listí. Občas se ještě v polích zvedá oblak prachu od sklízejícího kombajnu, ale postupně se stmívá. Jen jeřábi v menších hejnech přeletují nad námi.

Nagyiván
18:30 – 19:20
pozorované druhy: jeřáb popelavý (3.000 ex.), husa velká (500 ex.), volavka popelavá (20 ex. letících v klínu), káně lesní (3 ex.), straka obecná (5 ex.), chocholouš obecný (5 ex.), vrána šedá (10 ex.), holub hřivnáč (100x), hrdlička zahradní (10x), špaček obecný (10x), konipas bílý, čejka chocholatá

Po celou dobu, co jsme byli v polích mimo silnice, ukřivděná Barča mlčela. Došla jí slova. Připomněla se zase až pár metrů před asfaltkou jdoucí z Nagyivánu k severu. Najíždíme na silnici č. 33 k východu a po pár desítkách metrů z ní zase sjíždíme do vesnice Kocsújfalu. V domečku na jižním kraji vesnice budeme bydlet. Za ním jsou jen pole. Jeřábi stále ve skupinách přelétají nad našimi hlavami. Tentokrát jich větší množství nocuje hned severně od dědiny v mokřadech Fekete-rét, odkud se ozývá vlastně celou noc jejich křik sílící se závany severního větru.

Asi hodinu po nás přijíždí další auto s dvojicí Jirků, kteří tak doplnili naši výpravu. Obloha je za chvíli plná hvězd. Svítí jasně, není tu žádný světelný smog. Citelně se ochladilo, od úst stoupá pára. Stačí vyjít před domek, podívat se na dorůstající půlku měsíce, zaslechnout vzdálené krrru krrru a usrknout červeného ze sklenice, aby člověk zjistil, že by takhle mohl žít i mnohem déle, než jen jeden prodloužený víkend.

---

26. září 2009

Vstáváme do denního světla. Noc pětice chlapů se do hlasitosti občas vyrovná lesní pasece, na které pracuje několik chlapů s motorovými pilami. Citlivější z nás naštěstí dostali příležitost k relativně klidnému spánku díky špuntům do uší. Snídáme a nad zahradou přelétají až do půl osmé jeřábi k jihu hledat potravu do posečených kukuřičných polí. Čeká nás klasika v podobě návštěvy rybniční soustavy Hortobágyi-halastó. Tuhle lokalitu vynechat nemůžeme. V předchozích dvou letech jsme na Kondási, což je nejsevernější z rybníků, pozorovali vždy několik desítek hus malých. Uvidíme, jak to bude vypadat letos.

Nejprve ale jedeme do Hortobágy. Návštěvnické centrum je jistě ještě zavřené a tak před vesnicí odbočujeme doleva na Mátu, abychom povolenku ke vstupu do parku koupili na hotelové recepci. Cestou míjíme hejna havranů. Ti zdejší jsou tu po celý rok. Nebude dlouho trvat a havrani z Ukrajiny a Běloruska budou i u nás doma. Asi 20 m od silnice se pase několik kolih velkých. Obloha je jasná, mírná přízemní mlha se brzy rozplynula. Husté mlhy, které mnohdy v říjnu znemožňují ranní pozorování ptáků, dnes nehrozí. Parkujeme u garáží úzkokolejky procházející mezi rybníky. Stále je ještě chladno, ale vzduch se ohřívá rychle. Vypalujeme červa a obtíženi stativáky a ranci s fotoaparáty a další výbavou se můžeme vydat kolem sádek k prvním rybníkům. Z rákosí se ustavičně ozývají sýkořice. Vystupujeme na každou pozorovací věžičku a prohlížíme okolí.

Hladiny rybníků jsou z velké části zarostlé vegetací, ve které se skrývají stovky čírek obecných a desítky kopřivek. Nad rákosím přelétají pochopi a občas se ukáže orel mořský. U břehu rybníka č. I se krmí liška rybí zdechlinou. Někde kolem rybníku č. IV se začínají objevovat kormoráni malí. Zde pozorujeme první a poslední skupinu kolpíků této výpravy. Devět ptáků přelétá nízkým letem z jedné strany rybníka na druhou a mizí v porostu rákosí. Rybník č. VI je upuštěný. Ve vegetaci na hladině jsou opět čírky obecné, ale i několik ostralek a hvízdáků. V hejnu čejek se pak dají najít desítky bekasin. Největším překvapením je Kondás. Je zcela vyschlý a jeho dno kryje jen rozpukaná hlína. Krom několika kolih a bahňáků na kouscích vlhkého bláta v jihovýchodním cípu rybníka tu vůbec nic není. Letos se husy malé konat nebudou. Ani jeřábů tu nenocuje tolik, co jindy. Dříve hlavní nocoviště teď využívá jen asi 12.000 ptáků.

Svačíme a znovu se z kryté pozorovatelny u Kondáse vydáváme teď už do nefalšovaného letního vedra. Obcházíme rybník č. VI. Podél rákosí se skrývá několik jeřábů. Připisujeme si kulíka bledého a pár jespáků obecných. K severní zastávce vláčku přicházíme tak akorát. Nastupujeme a kodrcáme se zpět k autům.

Hortobágyi-halastó
8:00 – 13:15
pozorované druhy: koliha velká (60 ex.), racek bělohlavý a středomořský (100 ex.), konipas bílý (20 ex.), sýkořice vousatá (10x), moudivláček lužní (25 ex.), husa velká (600 ex.), kormorán velký (70 ex.), volavka bílá (50 ex.), moták pochop (7 ex.), bekasina otavní (85 ex.), racek chechtavý (50 ex.), volavka popelavá (40 ex.), kopřivka obecná (100x), čírka obecná (100x), kachna divoká (80 ex.), jeřáb popelavý (400 ex.), strnad rákosní (10 ex.), ledňáček říční (2 ex.), orel mořský (7 ex.), lžičák pestrý (50 ex.), hvízdák eurasijský (30 ex.), kolpík bílý (9 ex.), vodouš tmavý (30 ex.), kormorán malý (100 ex.), rybák bahenní, potápka roháč (4 ex.), labuť velká (2 ex.), potápka malá (5 ex.), racek bouřní (30 ex.), ostralka štíhlá (20 ex.), břehouš černoocasý, tenkozobec opačný, jespák obecný (5 ex.), kulík bledý, kvakoš noční (juv.)
hrdlička zahradní, vrabec polní, stehlík obecný, straka obecná, rehek domácí, špaček obecný, strakapoud velký, skřivan polní, vrána šedá, budníček menší, krahujec obecný, pěnkava obecná, sýkora modřinka, vlaštovka obecná (10 ex.), kavka obecná

Takovou další klasikou je menší skupinka rybníčků nedaleko Hortobágyi-halastó. Nejzajímavější je vždy ten největší ležící téměř u silnice. Vloni jsme tu měli potáplici severní a letos nám nachystal dvě potápky žlutorohé v zimním šatu, což není právě běžný druh této oblasti Maďarska. Bahnité louky jsou bohužel vyschlé na troud a menší rybníčky buď také nebo naopak plné až k okraji. Moc dlouho se tu nezdržujeme.

Akadémiai-tavak
13:30 – 14:30
pozorované druhy: koliha velká (3 ex.), racek bělohlavý (70 ex.), čejka chocholatá (120 ex.), volavka popelavá (6 ex.), volavka bílá, potápka žlutorohá (2 ex., z.š.), polák velký (100 ex.), bekasina otavní (2 ex.), kachna divoká (100 ex.), konipas bílý (15 ex.), kormorán velký (2 ex.), potápka roháč (5 ex.), lyska černá (100 ex.), polák malý (4 ex.), polák chocholačka (5 ex.)

Projíždíme Hortobágy, kde se právě opravuje most a na východním konci vesnice odbočujeme na nenápadnou betonovou panelku, kterou jsme si oblíbili při letní návštěvě. Na jednom statku tu tehdy hnízdili sýčci a na keřích posedávali ťuhýci menší. Tentokrát je tu ale mrtvo. Občas se objeví zapomenutý bramborníček černohlavý nebo ťuhýk šedý. Nad silážními jámami se honí stovky a stovky špačků a vrabců. Moc bych za to nedal, že na téhle cestě jsme byli jedinými turisty za celý rok. Žlutá vyschlá puszta, rozpadlé chomáček zemědělských stavení a zvedající se prach.

Kónya
pozorované druhy: ťuhýk šedý (2 ex.), bramborníček černohlavý (2 ex.), vrabec polní a domácí (400 ex.), špaček obecný (1.000 ex.), skřivan polní (3 ex.), poštolka obecná

Zajímavé je, že na dravce vyhlášená silnice z Balmazújvárose do Tiszacsege je také opuštěná. Postupně zastavujeme u každé pozorovatelny. Vzduch se nad pláněmi tetelí, občas se ozve hlas chocholouše nebo krátce skřivan. Panuje horko a ospalý klid. Zajímavé je, že až na výjimky tu nejsou slyšet ani jeřábi. Vloni jich bylo právě v této oblasti nejvíce. Kukuřičná pole jsou ale více na jihu a tak se zdržují asi tam. Kolem páté odpoledne máme sraz s Rišem Kvetkem v Patkos Czárdě. Dáváme něco dobrého k snědku a Rišo znovu ověřuje, že s námi náš zítřejší průvodce počítá. Říká, že letos jsou jeřábi v Maďarsku dost brzy. V současné době se jich tu shromažďuje asi 37.000. Většina z nich skutečně nocuje na Fekete-rét a na Kondáši zůstává jen asi 12.000 ptáků.

Loučíme se a vracíme se na chaloupku. Stačí ještě sklenice vína a únava mě dostává. Romantiku hvězdami nasvícené noci vyměňuji za spánek.

---

27. září 2009

Vstáváme ještě za tmy, snídáme a před půl sedmou vyjíždíme. Nad krajinou se vznáší hustá vrstva přízemní mlhy. Kurhan, pohřební mohyla nedaleko silnice, vystupuje z mlhy jako ostrov z bílého moře. Na východě se objevuje světle rudé, jakoby průhledné slunce a z mokřadu se rozletují jeřábi. Slunce rychle stoupá výš a mlha dostává zlatý nádech. Projíždíme snovou krajinou prvních okamžiků nového dne. Je chladno a teprve pohasínají hvězdy.

U Szálkahalomu jsme akorát. Z domu vychází ranger a představuje se nám jako Attila Szilágy, náš dnešní průvodce za kulíky hnědými. Jirkové přesedají do jeho auta a můžeme vyjet. Kousek za Elepem zastavujeme a Attila nám ukazuje na jednom sloupu vysokého napětí raroha. Na sloupech tohoto vedení, které přivádí elektřinu z Ukrajiny a je pod napětím 750.000 V, hnízdí přes dvacet párů rarohů. Jsou tu pod ochranou elektřiny v bezpečí.

Před Nádudvarem odbočujeme vpravo k Angyalháze. Sjíždíme z asfaltky k ohradě u jakési opuštěné salaše v pláni. Attila vystupuje z auta, prohlíží dalekohledem okolí a rukou ukazuje před sebe. Na tvářích nám naskakuje úsměv. Asi sto metrů od nás se mezi trsy uschlé trávy pohybují kulíci hnědí. Ještě kousek popojedeme a pak už vytahujeme stativáky a rozhlížíme se taky. Deset, dvacet, třicet pět kulíků pobíhá rychlými krůčky v uschlé na krátko spasené trávě a hledá potravu v ovčím trusu. Attila nás vybízí, abychom se je pokusili vyfotit. To nemusel ani říkat. Během chvilky se rozprcháváme po okolí. Kulíci jsou hodně pohybliví, ale kdybych se zastavil a nechal je, aby si na mě zvykli, tak by šlo pár detailnějších snímků udělat. Průvodce ale čeká u auta a tak nechci zdržovat. V jednu chvíli je v okruhu asi 50 m ode mě 33 kulíků hnědých a po návratu k autům mi kluci říkají, že kolem prolétlo dalších 13 ptáků. Odhadem tu musí být nejméně 50 ptáků. Co chvíli se také nad námi ozve vysoký ostrý hvizd lindušek rudokrkých. Bavíme se ještě o pozorování strnadů severních, která jsou stále řidší a o dytících. Attila nám bez váhání domlouvá schůzku s Gáborem Kovácsem, který nám dytíky večer ukáže.

Angyalháza a okolí
7:30 – 9:00
pozorované druhy: linduška rudokrká (15 ex.), raroh velký, kulík hnědý (43 ex.)

Naprosto spokojení s úžasným pozorováním a s několika dokumentačními snímky na paměťových kartách našich fotoaparátů se vracíme k Hortobágy. Zastavujeme se v samoobsluze, abych domů nakoupil oblíbený tokaj – bohužel mají jen poslední dvě lahve a abychom se mezi dveřmi srazili se Štěpánem Mikulkou, jeho bratrem a manželkou. Je to příjemné setkání. Sedíme na trávě před obchodem a nad mapou probíráme, co kde se tu dá vidět. Z akátu na nás pokřikuje strakapoud jižní. Loučíme se a jedeme omrknout pár rybníčků zvaných Gyökérkúti-tavak, které nám Attila doporučil. Rybník č. VI by měl být spuštěný.

Díky velkému suchu je tento rybník bohužel vyschlý úplně. Na jeho dně se zdržují krom jedné kolihy jen racci chechtaví, havrani a šedivky.

Gyökérkúti-tavak
10:45 – 11:30
pozorované druhy: kachna divoká (2 ex.), potápka malá, racek chechtavý (400 ex.), linduška rudokrká, orel mořský (2 ex.), lyska černá (5 ex.), polák velký (2 ex.), konipas luční, racek bouřní (5 ex.), sýkořice vousatá (15 ex.), moudivláček lužní (10 ex.), chřástal vodní (2x hlas), koliha velká, bekasina otavní, vrána šedá (22 ex.), havran polní (80 ex.), kavka obecná (20 ex.), čejka chocholatá, racek bělohlavý (3 ex.), konipas bílý

Přes Ohat, Telekházu a Tiszacsege najíždíme na „severní silnici“ a zastavujeme na první pozorovatelně směrem na Balmazújváros. Čekají tu na nás chocholouši, bramborníčci černohlaví a na vzdáleném keři ťuhýk šedý. Žádný dravec. Ve stínu pozorovatelny rozbalujeme svačiny a občas se přes vlnící vzduch snažíme najít nějakého opeřence. Čas od času se za našimi zády ozve křik jeřábů. Vypadávají z obrovských výšek a sedají do polí nebo pokračují dál k jihu. Jsou to určitě ptáci, kteří využili skvělých termických podmínek dnešního letního dne a právě přilétli ze severu. Ohlašují se křikem a zjišťují, kde jsou ostatní. Jen někteří zůstávají sedět na poli. Většina pokračuje k jihu ke kukuřičným polím.

S několika zastávkami objíždíme severní silnici a přes Konyu a Hortobágy se vracíme na chalupu. Každodenní harcování je únavné. Musíme si dát silnou kávu, aby nás trochu postavila na nohy. Sedíme pak zahradě a nad námi prolétají hejna jeřábů k jihu. Později odpoledne se zase pohybujeme v polích nedaleko Nagyivánu a v pět už jsme nachystaní na jižním okraji vesnice. Přichází klasik místní ornitologie Dr. Gábor Kovács. Vypadá to jako by si odběhl jen tak z kuchyně. Na krku má sice dalekohled a přes rameno přehozený stativák, ale na nohách má jen nazouvací papuče. Postavil stativák u domku na kraji obce, zamířil a vyzval Petra, aby se podíval do okuláru. Ten nevěřícně zírá a pak z něj vypadne „Jesus Christ“. Asi stovku metrů od nás vykukuje z trávy hlava dytíka. Vedle něj je další. Nakonec pozorujeme osm ptáků, kteří pobíhají v trávě a loví potravu. Každý zkouší na tu vzdálenost pořídit alespoň nějakou fotodokumentaci. Dozvídáme se, že v celém NP hnízdí jen šest párů dytíků. Je to populace velice křehká a zranitelná. Padesát minut se kocháme dytíky. Pak se s námi pan Kovács rusky loučí, Petr mu předává lahvinku kořalky a představení končí. Slunce se stejně už kloní k západu a světla ubývá.

Nagyiván
17:00 – 17:50
pozorované druhy: dytík úhorní (8 ex.), chocholouš obecný (7 ex.), vrána šedá (4 ex.), káně lesní, linduška rudokrká (2 ex.)

Vracíme se na základnu. Rychle se šeří. Jeřábi se s křikem vracejí k severu. Tentokrát je jich méně, než včera. Sedáme na zahradu a hodujeme. Dnešní dokonalý den je potřeba oslavit. V rostoucím šeru nás ze sousedovy střechy pozoruje sýček. Obloha se třpytí hvězdami a brzy vychází i měsíc. Vesele debatujeme o všem možném, křikem nás doplňuje sova pálená, občas zakejhá husa a v bezvětří se hlasy jeřábů ozývají z mnohem větší dálky. Asi si našli zase jiné nocoviště.

---

28. září 2009

Vstávám ještě za tmy, na záda si hážu bágl s foťákem a jdu se podívat ke kurhanu poblíž vesnice. Včera mě dostal nádherný obraz do mlhy ponořené krajiny s vycházejícím sluncem a dnes bych to chtěl vidět znovu. Z blízkého stavení se ozývá sova pálená. Cestou ke kurhanu mě předjíždí auto. Když na tu pohřební mohylu vyčnívající pár metrů nad okolní krajinou lezu, vystupuje z toho auta Štěpána s manželkou. Netrvá to dlouho a za zády se mi objevují i oba Jirkové z naší výpravy.

Obloha světlá a barví se do červenooranžova sluncem stále ještě skrytým za obzorem. Z nocoviště jeřábů sílí hlasy a vzlétají první skupiny ptáků. Nad zemí leží jen slabý mlžný opar. Slunce stoupá výš a půlka ho mizí v mracích. V jeho těsné blízkosti přeletují vlnící se hejna jeřábů. Vzlétají z chladného vlhce vonícího mokřadu a míří přímo do slunce. Je to nádherná podívaná. Přicházejí další čtyři návštěvníci. Zjišťujeme, že jsou to také Češi. Obloha přechází v mléčně modrou a slunce žloutne. Dnes už asi nebude tak krásné počasí jako včera. Obloha je pokryta pavučinami oblačnosti.

Zdá se, že tu moc jeřábů nenocovalo. Jen pár stovek. Dalekohledem ještě prohlížím mokřad a pak se vracím do chalupy. Snídáme, postupně balíme a uklízíme. Asi za hodinku přijíždí Štěpán se svojí osádkou. Pozvali jsme je na čaj. Nocovali pod širákem a něco teplého do žaludku se po ránu hodí. Debatuje se o přírodě – jak jinak.

Po desáté hodině nás opouštějí a o hodinu později odjíždíme také. Tento útržek babího léta se nám vydařil. Cesta příjemně ubíhá až k východnímu okraji Budapešti, kde pouštíme ke slovu navigátorku Barču. Ta se nám snaží v další půldruhé hodině ukázat co nejvíce ze středu města. Teplota stoupá a tak jsme nakonec rádi, že nás vyvedla SZ směrem k silnici č. 10 na Estergom. Jirkové v druhém autě nás už dávno opustili a správně uposlechli rad své vlastní Barči, která je pak s přehledem dostala na dálnici M1. My zatím projíždíme menšími vesnicemi malebné vysočiny nad Budapeští. Vypínáme Barču a podle mapy najíždíme také na dálnici M1. Teploty jsou opravdu letní a za předním oknem auta je jako ve skleníku.

Zvládáme nejdelší úsek k maďarským hranicím a pak už to jde v rychlém sledu. V pět odpoledne už stojíme v Brně před naším domem. O pár minut později přijíždí Pepe s kluky z chalupy. Konec pánské birdwatcherské jízdy. Typ samce s hnízdní nažinou, jak říká Petr, se jde věnovat rodině. 🙂