10. července 2009
Jo, birdwatching je řehole. Každý den do terénu, od rána do večera pod žhavým slunkem, zkrátka žádná rekreace to není. 🙂
Po nákupu jedeme na Szálkahalom východně od Hortobágy. V malém lesíku u farmy tu hnízdí poštolky obecné i rudonohé a v korunách akátů je řada hnízd havranů, kteří poletují v okolí. Od farmy jdeme ještě kus do pusty. Nejprve pod osamělou moruši, která široko daleko jediná poskytuje kousek stínu a pak k malému mokřadu, u kterého odpočívají husy a bahňáci. Ptáci se tu zastavují napojit. Voda je mělká a tak co chvíli přilétne nějaká ta koliha, husa velká nebo čáp. Ten měl takovou žízeň, že se zobákem natahoval po vodě dřív, než dosedl. Vracíme se kolem lesíka. Je tu spousta letošních mladých poštolek rudonohých. Akáty jsou nízké a řidší a tak jsou ptáci lépe pozorovatelní, než u křižovatky na Nagyiván.
Szálkahalom
8:05 – 11:35
pozorované druhy: racek bělohlavý (26 ex.), racek středomořský (3 ex.), poštolka rudonohá (20 ex.), kavka obecná (20 ex.), špaček obecný (50 ex.), vlaštovka obecná (10x), havran polní (10x), husa velká (200 ex.), konipas luční (10 ex.), bělořit šedý, čejka chocholatá (50 ex.), racek chechtavý (100 ex.), poštolka obecná (6 ex.), konipas bílý (2 ex.), vrabec domácí (20 ex.), strnad rákosní (5 ex.), vodouš tmavý (10 ex.), vodouš rudonohý (3 ex.), koliha velká (18 ex.), vodouš bahenní (6 ex.), jespák bojovný (6 ex.), čáp bílý, břehouš černoocasý, vodouš šedý, žluva hajní
Pak podnikáme pokusný výlet přes Nádudvar na Angyalházu. Nejopuštěnější cesty stepí se nám moc líbí. Mají svoji neopakovatelnou atmosféru a nezklamou. Stejně tak cesta na Angyalházu. Je sice děravá, ale přivedla nás k mandelíkovi sedícímu na keři ve vzdálenosti asi 3 m od auta. Bohužel zrovna držím v ruce paštiku a chléb a foťák je hluboko v baťohu. Můžu se jen kochat. I v tom protisvětle by snad pár obrázků mohlo vzniknout. Horečně se fotí i s auta za námi. Kluci jsou nadšení. Mandelík odlétá a my pokračujeme až k farmě na konci asfaltky. V ohradě pobíhají chlupatá selata mangalice, v další se pasou koně, ve vzduchu loví poštolky rudonohé, zpívají chocholouši a farmářku doprovází prase věrně jako pes. Blížící se velké stádo dlouhorohého skotu působí ve stepi dokonale. Nádherný konec světa. Při zpáteční cestě pozorujeme dalších snad šest mandelíků. Škoda jen, že slunce je přímo nad námi a tolik pálí.
Angyalháza
12:20 – 15:00
pozorované druhy: mandelík hajní (7 ex.), chocholouš obecný (5 ex.), poštolka rudonohá (10 ex.), bělořit šedý (2 ex.), dudek chocholatý, poštolka obecná, bramborníček černohlavý (4 ex.), špaček obecný (10x)
V Nádudváru se zastavujeme na oběd. Objednáváme pivo a kotlík guláše. Ve stínu zahrádky je příjemně. Následuje Püspökladány a Karcag, ve kterém po kafi u pumpy odbočujeme zase do polí k maličké rezervaci Zádor-lapos. U několikaobloukového mostu stojícího uprostřed ničeho je pastvina s farmou, kde dříve hnízdili ouhorlíci. Dnes tu bohužel zase nejsou. Kdoví, kdy se tu naposledy ukázali. Poslední hnízdění na území NP Hortobágy je myslím z roku 2002. V malém lesíku krmí mladé ťuhýci menší, Jirka k nám po cestě žene tři lindušky úhorní a kolem farmy se pase asi 40 perliček. Je tu klid. Větřík pofukuje a od západu se obloha zatahuje. Když hledáme cestu k silnici, tak zastavujeme na blízké farmě na ploše připomínající bývalé smetiště. Tady krmí asi čtyři rodinky ťuhýků menších. Posedají na kůlech ohradníků a na keřích. Vyletují za hmyzem, třepou se na jednom místě ve vzduchu a nám dávají pár příležitostí ke zmáčknutí spouště. Mezi rorýsi loví ostříž a ze strniště se ozývá křepelka.
Zádor-lapos
16:20 – 18:40
pozorované druhy: ťuhýk menší (15 ex.), konipas luční (4 ex.), strnad luční, volavka popelavá (4 ex.), vlaštovka obecná (10x), skřivan polní (5 ex.), bramborníček černohlavý (3 ex.), káně lesní, linduška úhorní (3 ex.), křepelka polní, ostříž lesní, rorýs obecný (20 ex.)
Na Angylházu už se vracet nehodláme. Večerní světlo k focení stejně střídá zatažená obloha. Vzduch rychle chládne. Přes Nagyiván se vracíme do kempu. Scénář předchozích dní se opakuje. Každý snáší na stůl dobroty a následuje hostina, vínko, ornitologické historky, zkrátka pohoda. Do koruny stromu nad námi přilétá nějaká sova – snad kalous. Spát jdeme s prvními kapkami deště.
Stádo dlouhorohého skotu vracející se z pastvy působilo monumentálně.
11. července 2009
Začínáme opět na ztracené silničce, která začíná na východním konci Hortobágy a míří k vesnici Kónya. Slunce pálí od rána, obloha je vymetená, ale naštěstí pofukuje vítr. U druhého statku nás přinutila zastavit rodinka sýčků, kteří obývají stoh slámy z velkých kulatých balíků. Zkoušíme dělat pár dokumentačních snímků. Sýčci jako by to tušili a hned se skrývají do slámy, i když před tím nás zvědavě pozorovali. U dalšího statku na konci asfaltky se znovu přesvědčujeme, že chocholouš má odspodu za letu bílý ocas a tudíž jsme tu před dvěma dny opravdu koukali na skřivánka krátkoprstého.
Kónya a okolí
10:30 – 12:20
pozorované druhy: volavka červená (3 ex.), poštolka rudonohá (4 ex.), stehlík obecný (30 ex.), ťuhýk menší (2 ex.), káně lesní, skřivan polní (10 ex.), vrabec polní a domácí (100 ex.), bramborníček černohlavý (5 ex.), žluva hajní, strnad luční (2 ex.), holub hřivnáč (8 ex.), pěnkava obecná, vlaštovka obecná (10x), jiřička obecná (20 ex.), rorýs obecný (10 ex.), rehek domácí, bažant obecný (2 ex.), vrána šedá (2 ex.), ťuhýk obecný, sýček obecný (5 ex.), volavka bílá (2 ex.), čáp bílý, chocholouš obecný (15 ex.), konipas luční (15 ex.), havran polní (100x), jespák bojovný (4 ex.), kavka obecná (10x), kulík říční (juv.), vodouš bahenní (3 ex.), rákosník proužkovaný, strnad rákosní
Pokračujeme po silnici spojující Balmazújváros a Tiszacsege směrem k západu. Neodpouštíme si zastavení na dvou pozorovatelnách kvůli dravcům. Z první vidíme káni lesní, ale z druhé pozorujeme na stejném vahadle jako minule toho samého dravce – káni bělochvostou. Znovu si za letu prohlížíme určovací znaky dravce. Vzduch se chvěje, jen z úrovně zvýšené pozorovatelny je to lepší.
Přes Egyek se napojujeme na silnici č. 33, kde stavíme v Patkos-csárdě na oběd. Je sobota a hospoda je plná. Umělohmotný stůl pod slunečníkem na trávníku nám bohatě stačí. Ta nejhorší vedra trávíme ve stínu. Cestou ke křižovatce na Nagyiván sedí vlevo od silnice ve stejných místech jako minule mandelík. Stačilo pár dní a už bychom mohli předpovídat, kde co uvidíme. Severně od Nagyivánu zkoušíme v místech, kde se suší rákos fotit chocholouše. Jsou tu každý rok a právě krmí mladé. Na kejdových kalužích se objevují vodouši bahenní.
Nakupujeme o dalších pár desítek kilometrů jižněji – v Karcagu. Je kolem šesté a zatahuje se. Musíme si pospíšit, abychom v Angyalháze chytili ještě večerní světlo. Chceme se totiž vrátit k mandelíkům. Nalákalo nás, jak si nás jeden z nich nechal přiblížit. Půl oblohy pokrývá obrovský mrak, když se na asfaltce směřující do puszty ocitáme. Je šero. Několikrát zastavujeme a dalekohledy prohlížíme okolí. Kdybychom tu včera mandelíky neviděli, tak bychom mohli mít pocit, že tu snad žádní ani nejsou. Po okolí létají dudci, z keře pokřikuje pěnice hnědokřídlá a z pokrouceného dubu nás sleduje sýček. Až daleko na elektrických drátech vidíme dvě siluety mandelíků. Další dva mandelíky potkáváme cestou k farmě na konci asfaltky. Fotím alespoň jejich siluety. Asi kilometr od nás přeletuje mezi skupinami keřů ve stepi nejméně tisícovka havranů a kavek. Stěhují se na nocoviště.
Slunce je už nízko nad obzorem. Kolem nás pobíhá menší skupina koní s hříbaty. Ze staré stáje s doškovou střechou na nás hledí mohutný dlouhorohý býk, na nocoviště putují po obloze i skupiny velkých racků. Přicházejí červánky, bzučí komáři, krákají havrani, křičí poštolky rudonohé, je tu poslední večer v pusztě. Kouzelné divadlo, které zase dlouho neuvidíme.
Angyalháza
18:40 – 21:00
pozorované druhy: mandelík hajní (4 ex.), dudek chocholatý (3 ex.), pěnice hnědokřídlá (2 ex.), sýček obecný (2 ex.), poštolka rudonohá (10 ex.), strnad luční (12 ex.), havran polní (1.000 ex.), kavka obecná (10x), bramborníček černohlavý (4 ex.), volavka červená (2 ex.), vrabec domácí (10x)
Do kempu se vracíme za tmy. Večer je docela teplý. Koštujeme další červená vína, pojídáme klobásy, pozorujeme zájezd holandských skautů stavějících své stany, posloucháme zvuky, kterými se příroda ozývá. Je tu poslední noc našeho výletu.
Mladý špaček (Sturnus vulgaris) sedí na ohradníku v těsné blízkosti ťuhýka menšího (Lanius minor).
12. července 2009
Probouzíme se do nádherného dne. Na dubech nad stany se ozývají lejsci šedí. Od snídaně pozorujeme krmení vylétlých mláďat ťuhýka menšího. Už jen jedno zůstává na hnízdě a občas se podivně třepotá, ale vylézt nedokáže. Vypadá to, že se zachytilo o nějaký provázek, který je do hnízda vpleten. Bohužel je až v horní polovině stromu. Nelze se k němu dostat.
Ještě jednou se umýváme termální vodou páchnoucí asfaltem, skládáme stany a balíme se do aut. Pak jdeme zaplatit na recepci za ubytování (pro zajímavost uvádím ceny za noc: osoba – 1.800 HUF, stan – 600 HUF, stan a auto – 1.000 HUF, taxa – 300 HUF). Vracíme se k západu. Nejprve přes jezero Tisza-tó, pak přes Budapešť, Györ a Bratislavu. Jen co projíždíme tunelem v Bratislavě, tak se kaboní. Silnice jsou mokré, před chvílí tu pršelo. Po čtvrté odpolední jsme v Brně. Loučíme se a Jirka uhání k Plzni, zatímco ostatní na Svitavy.
Ten týden utekl jako voda. Při loučení všichni vypadali spokojeně a samozřejmě padl i návrh akci zase příští rok zopakovat. Možná vyrazíme ještě před tím do východního Maďarska znovu. Možná ještě na podzim za jeřáby. Pro mě už by to bylo po čtvrté. Mnozí říkají, že Hortobágy je profláklé místo a jezdit tam už nemá cenu. Opak je ale pravdou. Nekonečná puszta dokáže vždy nabídnout něco nového a byť by ji člověk navštěvoval každoročně několikrát, stejně ji nikdy nepozná celou a do detailů. To je také důvod, proč se do ní i my stále vracíme.
Spokojený birdwatcher Luboš Novák pod rozpáleným sluncem uprostřed puszty.
| předchozí část |