Maďarsko 2009 – 1. část

6.VII. – 12.VII.2009

Týden v nekonečných pláních NP Kiskunság a Hortobágy.

Minulý rok jsme s několika přáteli navštívili východní Maďarsko v trochu neobvyklou dobu – v červenci. Jednalo se o Národní park Hortobágy. Panovalo horko, tažné druhy ptáků už byly dávno pryč a mnohým dalším druhům končilo hnízdění. Přesto se nám ten výlet velice zalíbil a řekli jsme si, že bychom z letního Maďarska mohli udělat takovou malou tradici. Když letos začaly prázdniny, tak jsme neváhali a znovu jsme se pustili jihovýchodním směrem. Tentokrát jsme začali ve stepích Národního parku Kiskunság, který jsme pro sebe chtěli alespoň z malé části objevit a skončili jsme opět v Hortobágy. I zde jsme našli nová zajímavá zákoutí s nezaměnitelnou poezií.

Členové výpravy:
Robert Doležal
Luboš Novák
Marie Nováková
Petr Moutelík
Jirka Ševčík

---

6. července 2009

Je pondělí a svátek. Dusné lenošné pondělí bez pohybu a beze spěchu. Ulice jsou prázdné, slunce peče, všude je klid, zkrátka pohoda začínajících prázdnin. Jdu nakoupit zásoby a po osmé už volá Jirka, že právě vyráží z Prahy. Kontroluji na internetu počasí na tento týden pro východní Maďarsko – přeháňky, polojasno, teplo. Zkouším pustit do bytu okny trochu chladnějšího vzduchu, otevírám dveře na balkon, snídám a před desátou přijíždí většina spolucestovatelů. Franta přivezl Petra, Luboše a Majku. Půlhodinka ptáčkařských historek a je máme tu i Jirku. Můžeme se pustit na cestu.
Za předním sklem auta je jako v pařeništi. Vzduch je vlhký a slunce se zdá být příliš nízko – prudcese do nás opírá. V Břeclavi tankujeme a je tu další zastávka na slovenských hranicích kvůli dálniční známce (5 €) a vzápětí další kvůli elektronické známce maďarské – matrica vignette (10 €). Najíždíme na dálnici na Györ, který z jihu objíždíme a pokračujeme po silnici č. 81 na Székesfehervár. Tady svátek není, ulice jsou plné. Vyprsené prdelaté Maďarky a chlapíci v bílých košilích a vasilech. Měníme tu peníze, ujídáme ze zásob Majčiných skvělých borůvkových buchet a jede se dál.
V Seregélyesu najíždíme na zkratku po vedlejších silnicích do Dunaföldváru. Za městem přejíždíme Dunaj a východním směr měníme za jihovýchodní po silnici č. 53. Za Dunatetétlenem odbočujeme vlevo a zastavujeme u vodního kanálu. Má tu být poslední hnízdiště kulíků mořských v Maďarsku. Po obou stranách kanálu se k východu táhne 6 km dlouhá naučná stezka.
Vylézáme z aut a náhle se ocitáme ve stepi. Vzduch se vlní, z proschlé trávy se zvedají desítky strnadů lučních, na keři sedí bramborníček černohlavý a kolem přelétá první volavka červená. Je dusno, pot z nás teče, ale bereme optiku a jdeme se kousek projít. Brzy se ozývá první vlha. Hnízdí v nevysokém hliněném valu jdoucím napříč stepí. Z rákosí zpívají rákosníci proužkovaní a velcí. Chvíli mudrujeme nad neobvykle zbarveným pochopem. Okolní alkalická step je vyschlá, ale na jaře tu musí být živo. Ideální prostředí pro bahňáky. Jsme tu skoro dvě hodiny. Obloha se částečně zatahuje, teplota mírně klesá. Čtveřice velkých ptáků, která vzlétá asi sto metrů od nás nám dělá největší radost – jsou to dropi. Od Luboše, který je o pár set metrů za námi, hned dostávám sms-ku: „Dropi!“ Krása! Nasedáme zase do auta a jede se dál. Blíží se večer, je třeba si najít bydlení.

Dunatetétlen – vodní kanál
17:00 – 18:50
pozorované druhy: strnad luční (100 ex.), holub hřivnáč (12 ex.), žluva hajní (3 ex.), špaček obecný (100x), strnad rákosní (4 ex.), skřivan polní (3 ex.), rákosník velký (6 ex.), poštolka obecná, moták pochop (5 ex.), straka obecná (4 ex.), káně lesní (2 ex.), volavka červená (5 ex.), bramborníček černohlavý, konipas luční (20 ex.), vrána šedá (2 ex.), jespák bojovný (6 ex.), čejka chocholatá (6 ex.), rákosník proužkovaný (6 ex.), vlha pestrá (4 ex.), koliha velká, jiřička obecná (4 ex.), konipas bílý (4 ex.), sýkořice vousatá, vodouš bahenní (51 ex.), vodouš kropenatý, vlaštovka obecná (6 ex.), poštolka rudonohá (M), drop velký (4 ex.)
cestou: hrdlička divoká, hrdlička zahradní (6 ex.), pěnice černohlavá, ťuhýk menší (3 ex.), ťuhýk obecný

Na nocoviště u Bugace je to ještě 40 km. Kemp u Karikás-csárdy je prázdný. Stojí tu jen obytňák z Holandska. Číšník nám dává klíče od sprchy a říká, že 1.200 HUF na osobu budeme platit až zítra. Stavíme stany, rozděláváme stolek, židličky a krmíme se klobásami, popíjíme vínko a trochu s obavou sledujeme, jak se obloha zatahuje. Korunami stromů mávají prudké větrné poryvy a na obzoru světélkují blesky. V půl jedenácté, když jsme s prvními dešťovými kapkami vše sbalili a sedli si pod stříšku auta, se prvně ozývá výreček malý. Zkoušíme ho vyprovokovat nahrávkou. Jeho nesmělost se vytrácí a přidává se k němu další pták. Jeden z nich nad námi několikrát přelétá. Hlasy dvou výrečků doplňuje hřmění. Co více si ještě od prvního dne na cestě přát. Usínáme za bubnování deště o stanové plátno.

Bugac – Karikáscsárda (kemp)
17:00 – 18:50
pozorované druhy: výreček malý (2 ex.), slavík tmavý, špaček obecný, pěnice černohlavá, žluva hajní, pěnkava obecná

---

7. července 2009

Ranní obloha je šedivá. Balím vlhký stan, aniž bych čekal na slunce. Během snídaně a postupné hygieny všech členů výpravy se přece jen pár modrých trhlin mezi mraky ukazuje. Něco po deváté hledáme komu bychom zaplatili za ubytování. Po delší době od nás bere peníze jedna holka z personálu csárdy, ve které právě Slováci pořádají akci vnucování jedinečných sad hrnců důchodcům. Kdybychom odjeli bez placení, tak by to zřejmě bylo každému jedno.

Bugac – Karikáscsárda (kemp)
pozorované druhy: strakapoud velký, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní, holub hřivnáč, stehlík obecný, vlaštovka obecná, špaček obecný, pěnkava obecná, konipas bílý, rehek domácí, vlha pestrá, ťuhýk obecný, sýkora koňadra, poštolka obecná, vrabec domácí

Obloha se rozjasňuje. Směřujeme kolem Kiskunfélegyházy dál k jihovýchodu vcelku opuštěnými silničkami na Tömörkény. V okolí jsou zamokřené louky, políčka, osamělá stavení a překvapivě pár pracujících prostitutek. Před Tömörkény na chvíli u skupiny rozpadajících se domečků zastavujeme. V malém hliněném břehu je kolonie břehulí, nad poli loví pochopi, stromy jsou obsypané špačky a vypadá to, že stařenku u vedlejší chalupy, která si cloní dlaní oči a z povzdálí nás sleduje, tak tuto osůbku jako by se snažili ulovit dva ťuhýci menší třepetající se nad ní. Idylický obrázek zapomenutého venkova na konci světa. Mladí tyto bezperspektivní končiny opouštějí a zůstávají jen ti, kteří tu prožili celý život a vědí svoje.

Tömörkény
9:40 – 10:20
pozorované druhy: volavka bílá (3 ex.), pisík obecný (2 ex.), vodouš kropenatý, břehule říční (40 ex.), hrdlička zahradní (2 ex.), špaček obecný (100 ex.), moták pochop (4 ex.), rákosník velký, ťuhýk menší (2 ex.), volavka červená, ťuhýk obecný (F), konopka obecná, zvonek zelený, koliha velká (12 ex. cestou)

Ve vesnici si připisujeme dvojici exotických pávů korunkatých a parkujeme ve stínu topolů na severním okraji soustavy rybníků Csaj-tó. Už první kroky mezi sádkami nás doprovázejí desítky volavek vlasatých. Poletují tu rybáci obecný a bahenní a ze dna vypuštěných sádek vzlétají volavky stříbřité a vodouši. V dálce směrem k západu vidíme v jednu chvíli ve vzduchu obrovské hejno husí, racků, volavek a kolpíků. Obcházíme rybníky a hledáme, kde se to množství ptáků skrývá. Nad rákosinou ještě dál na západě protahuje asi 150 kolpíků. Někam tam se chceme dostat. Po čtyřech hodinách se vracíme k autům, něco pojídáme a jedeme hledat, kde se ta mělčina plná ptáků nachází. Kličkujeme po okraji dědiny, projíždíme polňačky, míjíme rákosí, poskakujeme po hrbaté rozježděné cestě a skutečně nalézáme – rybník na západě celé soustavy je upuštěný a jeho dno je pokrývají opeřenci. Je neuvěřitelné, kolik tenkozobců, břehoušů a kolpíků se tu zdržuje. Mezi bahňáky nacházíme šest vodoušů štíhlých. Spálení sluncem, unavení, ale spokojení rybníky opouštíme. Zůstat by se tu dalo třeba celý týden a pořád by bylo co objevovat.

Csaj-tó
10:30 – 15:40
pozorované druhy: volavka vlasatá (100 ex.), volavka bílá (10 ex.), racek chechtavý (100x), kormorán velký (80 ex.), ledňáček říční (2 ex.), vlha pestrá (6 ex.), kvakoš noční (40 ex.), kormorán malý (70 ex.), rybák obecný (100 ex.), volavka popelavá (50 ex.), čáp bílý (2 ex.), volavka stříbřitá (30 ex.), vodouš bahenní (4 ex.), pisík obecný (10 ex.), kolpík bílý (300 ex.), rybák bahenní (20 ex.), konipas bílý (10 ex.), vodouš kropenatý (20 ex.), husa velká (100x), rákosník proužkovaný (10x), racek bělohlavý (60 ex.), kachna divoká (100x), lyska černá (100x), polák velký (100x), rákosník obecný (5 ex.), sýkořice vousatá (8 ex.), moudivláček lužní (10x), konipas luční (15 ex.), vodouš tmavý (20 ex.), potápka roháč (30 ex.), cvrčilka slavíková (2 ex.), labuť velká (14 ex.), rybák černý (3 ex.), polák malý, potápka malá (2 ex.), zrzohlávka rudozobá (F + 4 juv.), vrabec polní (20 ex.), ostříž lesní, břehouš černoocasý (100x), jespák bojovný (20 ex.), tenkozobec opačný (200 ex.), racek černohlavý, vodouš štíhlý (6 ex.), čejka chocholatá (2 ex.), bukáček malý (2 ex.), lžičák pestrý (4 ex.)

Upachtění, se solnými mapami na tričkách, opouštíme okolí Csongrádu. Východně od rybníků se dostáváme přes Tiszu díky přívozu. Jirka nás pak veze do rezervace Körös-Maros na dropy. Přes Szentes, Szarvas a Gyomaendröd jedeme do Dévaványe. V okolní stepi by se měli dát s velkou pravděpodobností pozorovat dropi. Když na ně není štěstí ve volné přírodě, tak u návštěvnického centra parku jsou v oplocence dva ptáci, kteří se s trochou štěstí dají i vyfotit. Jirka provokuje jednoho z nich – Pepu, který namyšleným důstojným krokem přichází až k plotu. Dá se fotit i na makro. Petr v jednu chvíli vykřikl překvapením, když mu Pepa obtisknul svůj zobák na UV filtru digitálu. Slunce je nízko, večerní světlo je krásné.
Rozhodujeme se pro další nonstop jízdu až do Hortobágy. Šeří se. Máme před sebou asi 100 km. Projíždíme Nagyiván. Podél hlavní ulice počítám 21 obsazených čapích hnízd. Za vesnicí sedí na uschlém stromě sýček. Most v Hortobágy se opravuje. Souběžně s ním se buduje nový. Věříme, že jde jen o dočasné řešení, protože nová asfaltka s mostem cloní tomu tak typickému pohledu na devítiobloukový bílé zářící most vedoucí od západu do vesnice. U zamčené brány kempu jsme v půl desáté. Přichází nám otevřít mladík. Stavíme stany a všichni vyplňujeme registrační karty. Naše stará chajda už je zbořená. Termální bazén je bohužel prázdný. Mnoho se tu změnilo. Kemp má asi nového majitele a opravuje se. Je tu i více lidí. Až do půlnoci tlacháme kolem prostřeného stolu.

---

8. července 2009

Obloha je zatažená, teplota příjemně poklesla. Francouzi, majitelé asi deseti terénních aut zaplňujících kemp, vyrážejí na další etapu svého putování. Na dveřích mají čísla, u stolků před recepcí probíhá breefing. Místní opravář plotů couvá nemotorně se svým náklaďáčkem přímo do jednoho z těch aut. Ozývá se zapraštění a zadní světlo nad espézetkou visí jen na lanku. Bavíme se povykem kolem. Němci, obyvatelé dvou obytňáků v naší blízkosti, snídají a pak u majitele kempu zjišťují, jak dlouho tu ještě zůstaneme. Když jim říká, že čtyři dny, tak se balí a odjíždějí také. Suchaři, asi jim vadilo naše včerejší večerní povídání.
Čekáme do devíti a jedeme si koupit povolenku ke vstupu do parku – 1.800 HUF pro osobu na týden. Následuje malý nákup v místním krámu a pak rozhodujeme se pro návštěvu rybníku Akadémia. Vypadá to na déšť a na prohlídku Halastó bychom museli vyčlenit celý den. Dnešek bude odpočinkový, žádný spěch. Kolem rybníků toho moc zajímavého není. Na podmáčené louce se zdržují dva kolpíci a ibis hnědý. V polích se shromažďují čejky. Možná jsme už trochu zmlsaní. Kde jsou ty časy, kdy jsme tu s Pepem nad pozorováním stejných druhů skákali radostí.

Akadémiai-tavak
9:55 – 11:45
pozorované druhy: strakapoud jižní (Hortobágy – kemp), rákosník proužkovaný (14 ex.), racek chechtavý (5 ex.), čejka chocholatá (300 ex.), havran polní (200 ex.), husa velká (150 ex.), konipas luční (6 ex.), volavka stříbřitá (30 ex.), volavka červená (7 ex.), volavka popelavá (25 ex.), kolpík bílý (3 ex.), špaček obecný (100 ex.), volavka vlasatá (40 ex.), strnad rákosní (10 ex.), vodouš šedý, potápka roháč (5 ex.), polák velký (5 ex.), kachna divoká (10 ex.), rybák bahenní (20 ex.), polák malý (3 ex.), rybák černý (9 ex.), rybák obecný (2 ex.), slípka zelenonohá (4 ex.), potápka malá (2 ex.), lyska černá (150 ex.), ibis hnědý, koliha velká (9 ex.), racek bělohlavý, vlaštovka obecná (10x), konipas bílý (6 ex.), bekasina otavní (4 ex.), moták pochop (2 ex.), sýkořice vousatá (2 ex.), kormorán velký (8 ex.), moudivláček lužní (5 ex.), vodouš bahenní (15 ex.), rákosník obecný (2 ex.), volavka bílá, jespák bojovný, vodouš tmavý (3 ex.), bělořit šedý, tenkozobec opačný, vodouš rudonohý (2 ex.)

Na zpáteční cestě kolem rybníků nás vůbec prvně tady kontrolují, jestli máme povolení ke vstupu. Zase se vyjasňuje. Po modré obloze plují načechrané kochany mraků a slunce svítí. Přejíždíme k odbočce ze silnice č. 33 na Nagyiván a zastavujeme u kolonie vlh. Letos je jich tu o něco více, než vloni. Poletují vzduchem, trylkují a sedají na stepní trávu. Nic se mi nechce. Sedla na mě lenost a pomalost. Každý pohyb je unavující. Sedám do trávy, jím rybičky, popíjím plechovkové pivo, v mé těsné blízkosti poletují desítky břehulí a nad stepí loví osamělé poštolky rudonohé a s úlovky se vrací ke své kolonii.. Za hnízdištěm vlh je suchý keřík, na který vlhy sedají. Občas je jich tu i osm nebo deset. Stačí se v blízkosti skrýt pod maskovací sítí, aby už žádná nepřiletěla. Po chvilce zase vstávám a šouravě se přesouvám k poštolkám.
Většina lesíka je obehnána elektrickým ohradníkem. Pasou se tu oslíci a koně. Poštolek se zdá být méně. Tiše chodím pod akáty, hlavu zvrácenou vzhůru a občas cvaknu zespodu sedící zastíněnou poštolku. Hromadně se ještě několik minut povalujeme v trávě na kraji lesíka a společně se pak vracíme k autu, abychom se posunuli ještě kousek dál k Nagyivánu a k opuštěnému statku vlevo od silnice. Mandelík se u loňské budky neukázal a většina polí je zarostlá vysokou kukuřicí a slunečnicí, takže nehrozí ani pozorování dropů. Nejlepší volbou je návštěva restaurace 8 km dále k západu po silnici č. 33 u odbočky na Félhalom. Pojídáme a k tomu nám cosi povídají vlaštovky hnízdící pod přístřeškem nad námi.

Nagyiván a okolí
12:00 – 14:50
pozorované druhy: ťuhýk menší, dudek chocholatý, poštolka rudonohá (20 ex.), vlha pestrá (30 ex.), břehule říční (150 ex.), kukačka obecná, poštolka obecná, vlaštovka obecná (10x), havran polní, sýkora koňadra, bramborníček černohlavý, straka obecná (4 ex.), žluva hajní (6 ex.), holub hřivnáč (2 ex.), rákosník proužkovaný (2 ex.), mandelík hajní (18:00 při odjezdu z Patko-csárdy)

Únava na mě dolehla plnou silou v autě, poklimbávám. V kempu si musím na půl hodiny lehnout do stanu. Skvěle osvěžen se pak mohu vrhnout do víru degustace červených vín. Slunce klesající k obzoru prosvítá mezi stromy v kempu. Z každého sloupu pokřikují hrdličky zahradní. Po západu slunce nastává komáří rej. Naštěstí to trvá jen necelou hodinku. Vychází sýrově žlutý koblih měsíce.

---

9. července 2009

Programem dne je návštěva soustavy rybníků Hortobágyi-halastó. Vstáváme kolem šesté. Obloha je jako vymetená a slunce hřeje už teď. Čeká nás pěkně vypečený den. K odjezdu jsme nachystaní v sedm. Následuje krátký nákup v obchodě, kde stále nemají můj oblíbený tokaj. Před osmou jsme u informačního centra na jižním konci lokality. Doufali jsme, že tu koupíme zpáteční lístky na vláček projíždějící podél vodního kanálu mezi rybníky, ale máme smůlu. Zřejmě se tu pracuje až později. Vůbec máme pocit, že se tu dělá jen podle nálady a nikdo se do toho příliš nehrne.
Stativák na rameno, dalekohled na krk, foťák na druhé rameno, bágl na záda a jde se na věc. Na drobných výtažnících vlevo od tratě potkáváme prvního poláka malého, který trpělivě snáší i naše focení. Všude z rákosí se ozývají moudivláčci; většinou jde o letošní mladé ptáky. Kolem prolétají rybáci bahenní a volavky. Z první pozorovací věžičky je vidět, že téměř celá hladina rybníku č. II je zarostlá žlutě kvetoucí vegetací. Připomíná to spíš pampeliškovou louku, než hladinu rybníka. A mezi těmi vodními pampeliškami se pohupují hnízda rybáků bahenních. Je to krásný pohled. Na rybníku č. III je kolonie racků chechtavých. Na hladině je krom nich asi dvacítka velkých racků. Zkouším ulovit aspoň nějakou letovku pro pozdější přesnější determinaci. Před věžičkou u rybníka č. IV poletují bukáčci a kluci si sedají ke kanálu, kde zkouší fotit lovící rybáky bahenní. Rybník č. VI je opět celý žlutý. V plovoucí vegetaci hnízdí desítky rybáků bahenních a roháčů. Za sebou vidíme výpravu důchodců, co přijeli vláčkem a tak raději přidáváme do kroku, abychom u Kondáse byli před nimi. Nakonec jsme u tohoto nejsevernějšího a největšího rybníka celé soustavy jediní. Na hladině jsou stovky lysek a hus velkých. Na ostrůvku krmí velcí racci mláďata. Podle určovacích znaků se jedná o racky středomořské.
Kolem jedenácté se vydáváme zpět. Luboš je vepředu a posílá sms-ku o pozorování jeřábů. Jsou skryti v jihozápadním cípu Kondáse. V závětří rákosu tu pospává minimálně 40 ptáků. Je horko, ale pofukuje příjemný větřík. Radostným zjištěním je, že celou pětikilometrovou trasu zpět k autům nebudeme muset šlapat po svých. I bez jízdenek se nám daří nalodit na vláček, který právě přijel. Kolem půl třetí jsme v cíli, dodatečně platíme za jízdu, trochu odpočíváme a může se zase dál.

Hortobágyi-halastó
8:00 – 14:30
pozorované druhy: rybák bahenní (200 ex.), moudivláček lužní (10x), volavka bílá (15 ex.), moták pochop (10 ex.), volavka červená (40 ex.), sýkořice vousatá (20 ex.), rákosník obecný (10 ex.), racek chechtavý (700 ex.), husa velká (1.400 ex.), rákosník velký (5 ex.), konipas bílý (8 ex.), kormorán velký (120 ex.), volavka vlasatá (40 ex.), polák malý (10 ex.), kvakoš noční (70 ex.), kachna divoká (400 ex.), kopřivka obecná (50 ex.), volavka popelavá (50 ex.), potápka roháč (45 ex.), čejka chocholatá (500 ex.), racek bělohlavý (55 ex.), rákosník proužkovaný (20 ex.), labuť velká (60 ex.), kormorán malý (150 ex.), lyska černá (600 ex.), slípka zelenonohá, cvrčilka slavíková (5 ex.), strnad rákosní (15 ex.), polák velký (60 ex.), volavka stříbřitá (50 ex.), bukáček malý (4 ex.), kolpík bílý (22 ex., kolonie na rybníku č. IV), rybák černý (50 ex.), orel mořský, rybák bělokřídlý, zrzohlávka rudozobá (F), racek středomořský (20 ex.), hvízdák eurasijský (M), jeřáb popelavý (40 ex.), ledňáček říční, pisík obecný
jiřička obecná, vrabec polní, konopka obecná, stehlík obecný, hrdlička zahradní, ťuhýk obecný, žluva hajní

Jedeme pak na Ohat, Telekházua Tiszacsege, kde nakupujeme něco na zub. Konečně mám tři lahvičky svého oblíbeného muškátového tokaje. Mise je tím splněna můžu jet domů. 🙂
Východně od Tiszacsege zastavujeme u druhé pozorovací věžičky. Před tím ale sjíždíme kolem jednoho statku na za městem do stepi. Na balících slámy a na strništích se tu shromažďují stovky havranů a pár kavek. Podél cesty loví ťuhýci menší. Z pozorovatelny pak přehlížíme obrovské pláně na jihu. Na jednom vahadle sedí zajímavý dravec s téměř bílou hlavou a hrudí. Když vzlétá, působí dojmem orla a pomalu mává křídly. Ta jsou dlouhá a v jejich ohbí jsou tmavé skvrny, ruční letky jsou na bázích téměř bílé. Vznikají tak výrazné světlé skvrny; zadní lem křídel je ze spodu široký tmavý; ocas je rezavý bez tmavých znaků – máme před sebou ukázkovou káni bělochvostou.
Před Balmazújvárosem odbočujeme vpravo opět do pusty. Další zajímavou lokalitou je hnojiště u statku. V páchnoucí kejdě loví vodouši bahenní a jespách bojovní. Zpívajíc tu skřivani a chocholouši. Jeden ze zpívajících skřivanů působí dost podivně, v jeho zpěvu jsou motivy chocholouše, strofy jsou krátké, hruď má žlutou a téměř čistou a spodní strana ocasu je tmavá. Vypadá to jako skřivánek krátkoprstý.
Slunce klesá dolů, vzduch chládne a step dostává krásné hřejivé odstíny – je nádherné světlo. Pozorujeme téměř oranžové bělořity šedé, bramborníčky černohlavé a koroptve. U dalšího statku nás čekají sýčci. Poskakují po doškových střechách hospodářských budov, po balících slámy, po hnojišti. Mezi kulatými balíky slámy asi vyhnízdili. O kus dál je jeden sražený na asfaltce. Před vesnicí Kónya, která je ztracená uprostřed plání, odbočujeme k rybníku Karácsóny-fok. Ten existuje jen na mapě. Ve skutečnosti jde o vyschlé travnaté hnízdiště tenkozobců. Večer s nízkým sluncem je nádherný. S chutí bych tu zůstal na noc. Celá tato oblast je vykousnutá z území NP. Nebyl by problém tu i stanovat.

Tiszacsege – Kónya
16:00 – 20:00
pozorované druhy: havran polní (600 ex.), kavka obecná (2 ex.), ťuhýk menší (10 ex.), stehlík obecný (10x), káně lesní (6 ex.), moták pochop (15 ex.), bělořit šedý (3 ex.), volavka bílá (15 ex.), volavka popelavá (5 ex.), dudek chocholatý, káně bělochvostá, vodouš bahenní (7 ex.), jespák bojovný (10 ex.), sýček obecný (4 ex.), koroptev polní (7 ex.), bažant obecný (6 ex.), špaček obecný (100x), skřivan polní (20 ex.), vodouš kropenatý, bramborníček černohlavý (10 ex.), čejka chocholatá (60 ex.), vrána šedá (8 ex.), vrabec domácí (300 ex.), straka obecná (2 ex.), skřívánek krátkoprstý

Večer v kempu plníme kručící břicha, hrdličky mají zkoušku sboru, čápi na hnízdě klepou zobáky, u prázdného bazénu loví dvojice ťuhýků menších, vychází měsíc, pak přichází roje komárů a vše se uklidňuje a usíná.

další část