30.VI. – 6.VII.2008
„Okurková sezóna“ na Hortobágy.
Step rozsvícená do zlata sluncem, dlouhorohý uherský skot a stovky špačků – typický vzhled krajiny NP Hortobágy.
Jeden můj mladý kolega mi povídal, že teď už se venku vlastně nic neděje a že bude muset počkat zase až do podzimního tahu, aby si přišel na své. I během této zdánlivé „okurkové sezóny“ to ale venku žije a návštěvou těch správných míst se člověk může dostat na dosah vysněného ptačího ráje.
Členové výpravy:
Robert Doležal
Luboš Novák
Marie Nováková
Petr Moutelík
Jirka Ševčík
30. června 2008
Brno, parčík u letohrádku Mitrovských. Sedíme na zahrádce hospůdky a čekáme, až budeme kompletní. Popíjíme pivo a obloha se zatahuje až do černa, aby několikrát zahřmělo, ofouknul nás prudký poryv větru a zase se vše uklidnilo. Před šestou jsme všichni. Přeskládáváme věci do dvou aut a pouštíme se k jihu. Cílem naší výpravy je sice východní Maďarsko, ale tento večer věnujeme Bzenecku.
Za Hodonínem doháníme déšť. Silnice je mokrá, ale vzduch je čistý a nad Strážnicí voní silicemi stoupajícími z okolních borových lesů. Zastavujeme pod Bzencem, dalekohledy na krk a jdeme se projít ke střelnici do vojenského prostoru. Na písčinách se ukazují bělořiti šedí. Je zajímavé, že se neozývají skřivani lesní, ale několik jich kolem přeletuje. Vracíme se za šera. Před půl desátou slyšíme z JV cípu střelnice očekávané lelčí vrčení. Přecházíme na druhou stranu silnice, kde se lelci ozývají ze dvou míst. Vrčení je občas vystřídáno opakovaným teskným „krruit“. Parkujeme na kraji lesa, vytahujeme židličky a hledíme do šera vyplněného lelčími hlasy. Obloha už je zase čistá a svítí hvězdami. Při sedleckém veltlínu nám tu nechybí vůbec nic.
Bzenec – vojenská střelnice
20:10 – 23:00
pozorované druhy: hrdlička divoká, strakapoud velký, pěnkava obecná, káně lesní, červenka obecná, konipas bílý, linduška lesní, zvonohlík zahradní, rehek domácí, bělořit šedý (2 ex.), vrabec polní, skřivan lesní (5 ex.), kos černý, lelek lesní (3x hlas)
Z Luboše se za ty dva roky, po které se birdwatchingu věnuje, stal výborný terénní ornitolog. Každou volnou chvilku tráví v terénu. Má vynikající postřeh.
1. července 2008
Nad ránem se mi do spánku zase vloudil hlas lelka doprovázený později žluvou. Mezi osamělými borovicemi se válí mlha. Tráva je mokrá rosou. Ráno je příjemně vlhké a chladné. Netrvalo to dlouho a slunce mlhu rozpouští. Vzduch se rychle ohřívá. Čeká nás tropický den.
U Hodonína tankujeme a pak už v rychlém sledu míjíme hranice se Slovenskem a o něco později s Maďarskem. Maďarská dálniční známka už má jen elektronickou podobu. Po zaplacení se vloží SPZ-ka do databáze a je hotovo (nejlevnější poplatek je na 10 dní – 12 €). Budapeští proplouváme překvapivě snadno. Určitě je to díky ukecané satelitní navigátorce Barči. Končí všední den a rozlehlé město je plné lidí a dopravního ruchu.
Bratislava – Poroszló (jen výčet druhů)
pozorované druhy: bramborníček černohlavý, jiřička obecná, rehek domácí, čáp černý, racek bělohlavý, káně lesní, brabec domácí, volavka popelavá, pěnkava obecná, straka obecná, chocholouš obecný, havran polní, vrána šedá, zvonohlík zahradní, poštolka obecná, ťuhýk obecný, kachna divoká
To pravé ornitologické Maďarsko pro nás začíná až u jezera Tisza-tó. Na rozproudění krve se objevují první kormoráni malí a volavka vlasatá. Jedeme po legendární silnici č. 33 k východu.
Tisza-tó (jen výčet druhů)
pozorované druhy: kormorán velký, kormorán malý, rorýs obecný, vlaštovka obecná, kvakoš noční, sýkora modřinka, strnad rákosní, rybák bahenní, lyska černá, potápka roháč, holub domácí, holub hřivnáč, sýkora koňadra, čáp bílý, racek chechtavý, pěnice černohlavá, vrabec polní, moudivláček lužní, labuť velká, volavka vlasatá, žluva hajní, rákosník velký
Ovšem první skutečná zastávka je až u odbočky na Nagyiván, kde je v lesíku u cesty kolonie poštolek rudonohých a kde v hliněném břehu hnízdí krom břehulí říčních také vlhy pestré. V naší těsné blízkosti několikrát přeletuje volavka červená a na hliněném náspu kousek od kryté pozorovatelny hledá potravu linduška úhorní. Slunce nemilosrdně peče, ale hlavy nám zaměstnává ten příjemný vzrušující pocit birdwatchera objevitele.
Silnice č. 33 – odbočka na Nagyiván
14:00 – 16:00
pozorované druhy: poštolka rudonohá (50 ex.), koliha velká (15 ex.), strnad rákosní (3 ex.), volavka bílá (3 ex.), ťuhýk menší (2 ex.), kolpík bílý (2 ex.), volavka červená, vlha pestrá (8 ex.), husa velká (20 ex.), špaček obecný (50 ex.), cvrčilka slavíková, dudek chocholatý, břehule říční (60 ex.), moudivláček lužní, linduška úhorní, čejka chocholatá (16 ex.), rákosník obecný, kachna divoká (5 ex.), rákosník proužkovaný
Největší překvapení prvního dne v oblasti Národního parku Hortobágy – ibisi hnědí.
V Hortobágy následně kupujeme povolení ke vstupu do NP (osoba 1.800 HUF na týden) a zkoušíme se ubytovat. Oblíbený kemp na východním konci vesnice je zrušený a na prodej. Zkoušíme tedy jiný nedaleko centra vesnice. Je poloprázdný, spíše opuštěný a zanedbaného vzhledu. Správce nám doporučuje namísto stanů značně unavený dřevěný „bungalov“. Cena je 1.200 HUF na noc a osobu. Není co řešit, souhlasíme. V kempu je mělké brouzdaliště napájené vodou z termálního pramene. Vypadá to lákavě, ale teplota vody, která má 60°C, by nás asi pod žhnoucím sluncem zabila.
Chvíli odpočíváme ve stínu dubů v kempu a v podvečer vyjíždíme k malé soustavě rybníků naproti Hortobágyi-halastó, k Akadémiai-tavak. Stačí pár kroků od auta a máme dvojici potápek rudokrkých ve svatebním, trojici břehoušů černoocasých, pisily, rybáky bahenní, poláky malé – nádhera. Na louce u rybníků se pasou buvoli, kolem přeletují sýkořice a Luba náhle ztuhne a říká: Roberte, co to bylo? Já snad viděl ibisy. Stativáky míříme na zamokřenou louku proti slunci a napjatě sledujeme, jestli se neznámí ptáci znovu neobjeví. Bylo jich snad pět nebo šest, dodává Luboš. Po chvíli opravdu mezi buvoly nacházím z vysoké trávy vyčnívat hlavu s dolů zahnutým zobákem. A nedaleko od ní je další. Obcházíme louku, ze které se nakonec zvedá pět ibisů hnědých. Fotím proti slunci jejich siluety. Na první den v terénu je to velice dobrý začátek. Slunce rudne a pomalu klouže dolů k obzoru. Ke Kondási míří na noc desítky velkých racků.
Akadémiai-tavak
18:55 – 20:45
pozorované druhy: rybák bahenní (6 ex.), konipas luční (12 ex.), kvakoš noční (9 ex.), rybák obecný (2 ex.), břehouš černoocasý (3 ex.), pisila čáponohá (1 pár, hnízdiště), vodouš rudonohý, potápka malá (8 ex.), polák malý (3 ex.), polák velký (65 ex.), polák chocholačka (2 ex.), potápka rudokrká (2 ex.), sýkořice vousatá (6 ex.), ibis hnědý (5 ex.), moudivláček lužní, potápka roháč (4 ex.), husa velká (6 ex.), kachna divoká (30 ex.), rybák černý, volavka červená (5 ex.), labuť velká (2 ex.), volavka bílá (3 ex.), lyska černá (100 ex.), volavka vlasatá (4 ex.), racek chechtavý (20 ex.), čejka chocholatá (20 ex.), bekasina otavní (8 ex.), vodouš bahenní (9 ex.), konipas bílý (2 ex.), kulík říční (12 ex.), skřivan polní
Nálety komárů, které jsem se zapadajícím sluncem očekával, se nekonají. Prý je tu letos mnohem větší sucho. Za šera se vracíme spokojeni do kempu a otevíráme jihoafrický červený merlot na oslavu úspěšného dne. Večer se pomalu mění v noc. Z korun stromů se ozývá pískot mladých kalousů ušatých.
Hodinu před půlnocí jdu vyzkoušet termální bazének. Voda je perfektní. Opocené tělo dobodané od muchniček a hovad si ten balzám horké koupele dokonale užívá. Nad hlavou hvězdy, po ruce hrníček s vínem a tělo až po uši v lázni, ze které stoupá k obloze pára s odérem připomínajícím asfalt. Z vody vylézám až po hodině. Spánku pak už moc dlouho vzdorovat nedokážu.
Nad lesíkem s hnízdní kolonií poštolek rudonohých stále poletovalo dvacet nebo třicet těchto krásných dravců.
2. července 2008
Přispáváme si po včerejším dlouhém večeru až do sedmi. Lubošovi je špatně, zvrací. Organismus vysílený celodenním horkem a cestováním se bouří až dnes. V kempu se občas krátce ozve hlas slavíka tmavého. U bazénku pro změnu vyhlíží kořist ťuhýk menší.
Hortobágy – kemp (jen výčet druhů)
7:00 – 10:50
pozorované druhy: slavík tmavý, strakapoud velký, ťuhýk menší, lejsek šedý, vrabec polní, zvonek zelený, hrdlička zahradní, stehlík obecný, pěnkava obecný, sýkora modřinka, sýkora koňadra, havran polní, kavka obecná
Jen jedním autem se pouštíme k vesnici Nagyiván, kde pak míříme východně od puszty. Slunce peče, ale dvoukilometrový úsek polní cesty nám přichystal program na další tři hodiny tak pestrý, že nám ta výheň ani moc nevadí. Nalézáme obsazenou budku mandelíka hajního a posléze hnízdo ťuhýka menšího. V množství dravců lovících nad pusztou bezpečně rozeznáváme nejméně tři káně bělochvosté. Cestou zpět ještě sledujeme krmení mladého bělořita šedého. Nedaleko křičí měkkými stračími hlasy další dva mandelíci. Po poledni se vracíme do kempu, abychom trochu vychládli.
Nagyiván
11:15 – 14:30
pozorované druhy: bělořit šedý (6 ex. včetně mladých), mandelík hajní (3 ex.), ťuhýk menší (2 ex.), káně bělochvostá (3 ex.), křepelka polní, skřivan polní (5 ex.), konipas luční (20 ex.), konipas bílý (2 ex.), poštolka obecná (2 ex.), vrána šedá (2 ex.), vlaštovka obecná (10x), ťuhýk obecný (1 pár), ostříž lesní, slavík modráček, strnad luční, jeřáb popelavý (3 ex., krouží vysoko na obloze)
Odpoledne se zkoušíme podívat mezi první rybníky soustavy Hortobágyi-halastó. Na menších výtažnících na nás čekají poláci malí. Rybníky jsou na plném stavu, jejich velké plochy žlutě kvetou. Nad hladinou poletují desítky rybáků bahenních. Dostáváme se jen k pozorovatelně č. 3, kde se pak procházím podél jednoho z kanálů. Daří se mi tu obstojně vyfotit volavku červenou. Zdá se, že tento druh je tu po volavce bílé ten nejběžnější.
Hortobágyi-halastó (jen výčet druhů)
17:50 – 20:10
pozorované druhy: cvrčilka slavíková, moudivláček lužní, sýkořice vousatá, racek chechtavý, kormorán malý, kormorán velký, kachna divoká, potápka roháč, kopřivka obecná, rákosník obecný, polák malý, volavka bílá, volavka červená, volavka vlasatá, moták pochop, čejka chocholatá, slípka zelenonohá, volavka stříbřitá, kolpík bílý, bukač velký, bukáček malý, vlaštovka obecná, jiřička obecná, poštolka obecná, vrabec polní
Se zapadajícím sluncem se pouštíme po cestě směřující k jihu od rybníků, která přetíná silnici č. 33 a pokračuje ke ztraceným vesnicím Szásztelek a Faluveghalma. Zastavujeme na okraji polí a nasloucháme. Ozývá se bzučení komárů a hlas křepelek. Za tmy se vracíme do kempu. Cestou ještě slyšíme bažanta obecného a koroptev polní. Bazén je bohužel dnes vypuštěný.
Mohutní buvoli, které od nás dělil jen tenoučký elektrický ohradník, vzbuzovali značný respekt. Celé stádo si v poklidu žije mezi rybníky Hortobágyi-halastó.
3. července 2008
Obloha je od rána rozsvícená sluncem. Vstáváme kolem šesté, snídáme a v sedm vyjíždíme opět k Halastó. Východně od vesnice posedávají v poli stovky havranů a kavek, loví tu i volavky červené. Tentokrát postupujeme od jedné pozorovatelny ke druhé a končíme až ve stínu krytého domku na kůlech u rybníka Kondás. Poletují tu desítky mladých sýkořic. Na Kondási se zdržuje asi 45 kolpíků a 20 volavek stříbřitých. K rozeznání jsou tu dva druhy velkých racků – středomořští (michahelis) a bělohlaví (cachinnans). Když za rybníkem projíždí traktor s vlečkou plnou balíků sena, tak se z polí zvedají stovky kolih, břehoušů a čejek. Bylo by zajímavé se tam podívat.
Umořeni vedrem a dlouhou nekonečnou cestou zpět se vracíme téměř po sedmi hodinách v terénu k autům. Chvíli jen bezmocně ležíme ve stínu budovy u parkoviště.
Hortobágyi-halastó
7:15 – 14:00
pozorované druhy: rybák bahenní (100x), volavka bílá (30 ex.), volavka červená (30 ex.), moudivláček lužní (40 ex.), rákosník velký (10x), sýkořice vousatá (120 ex.), kormorán velký (100x), cvrčilka slavíková (10x), polák malý (5 ex., včetně mladých), moták pochop (10x), rákosník obecný (10x), břehule říční (100x), strnad rákosní (50+), slavík modráček (4M, zpívající), volavka popelavá (10 ex.), volavka vlasatá (10 ex.), čírka obecná (3 ex.), bukáček malý (2 ex.), labuť velká (15 ex.), kormorán malý (100x), husa velká (500 ex.), kolpík bílý (50 ex.), volavka stříbřitá (25 ex.), pisík obecný, chřástal vodní (4x hlas), břehouš černoocasý (60 ex.), rybák obecný (6 ex.), vodouš tmavý (2 ex.), husa běločelá (2 imm.), racek středomořský (10+), racek bělohlavý (20+), jeřáb popelavý (4 ex.), koliha velká (200+), orel mořský (ad.), ťuhýk obecný, (4 páry), bělořit šedý, žluva hajní (10 ex.), vrabec polní (20 ex.), jiřička obecná (600 ex., obrovská hnízdní kolonie pod střechou budovy na jižním okraji rybníků), vlaštovka obecná (100x), sýkora modřinka, straka obecná (10 ex.)
Mezi rybníky Hortobágyi-halastó poletovaly desítky mladých sýkořic vousatých.
Chuť na chlazené pivo a pořádný oběd nás přivádí do hospody – czárdy v Hortobágy. Ve stínu stromů se nacpáváme, hlava se odkrvuje a rozespalá únava stoupá. Za zády vylézají z dveří hospody muzikanti a spouštějí na housle, basu a cimbál trochu místního folklóru. Konkurovat se jim snaží stařík na parkovišti přes silnici na jakýsi drnkací nástroj a pak na flétnu. Placení se protahuje, ale nakonec se po čtvrté odpolední dostáváme do kempu. Sprcha smývá únavu a o něco později už jsme zase na cestě, tentokrát na Balmazújváros. Dokupujeme tu něco potravin a čeká nás silnice s pozorovatelnami směřující k západu na Tiszacsege.
Hned po několika prvních km vidíme vpravo od silnice na statku sedět sýčka. Zastavujeme, abychom slyšeli i strnada lučního a slavíka tmavého. Zpěv slavíka je odlišný od toho našeho. Je jednodušší s náznaky tlukotu. Další zastávka u pozorovatelny na kraji puszty je také výživná. Kluci projíždějí stativáky nekonečné pláně pod sebou a na jednom keři nacházejí velice zvláštního dravce. Má širokou hlavu se sovím pohledem přecházející v týle v jakousi chocholku. Je velice světlá a světlá jsou i prsa a celý spodek jeho těla. Na krku má tmavší límec. Ocas je velice krátký, křídla ho přesahují. Petr se nabízí, že ho půjde zvednout, abychom jej viděli i za letu. Odchází a po delší době je vidět, jak se k dravci blíží. Namísto jeho zvednutí ale fotí, pozoruje a ani po půlhodině se situace nemění. Nedočkavě vyrážím za ním Když už jsem u něj, tak zjišťuji, že dravec odlétl. Luboš naštěstí jeho let pozoroval. Spodina těla byla čistě bílá. Spolu s fotkama od Petra definitivně určujeme dravce jako orlíka krátkoprstého. Super! Obloukem přes Tiszaczege (na poli před městem se pase asi 50 jeřábů popelavých), Telekházu a Ohat se vracíme do setmělého kempu. Pojídáme, zapíjíme nové druhy a po jedenácté si jdu lehnout do termálního bazénku. Pak už se dá jen usnout.
Balmazújváros – Tiszaczege
18:40 – 20:40
pozorované druhy: bramborníček černohlavý (2 ex.), ťuhýk obecný (6 ex.), strnad luční, sýček obecný (3 ex.), káně lesní (4 ex.), slavík tmavý, vlaštovka obecná (10x), poštolka rudonohá, stehlík obecný (4 ex.), orlík krátkoprstý, jeřáb popelavý (50 ex.), čáp bílý (9 ex.), volavka popelavá (5 ex.), moták lužní
Nespokojený výraz na Jirkově tváři napovídá, že i tentokrát bude nad technicky téměř dokonalou fotografií proneseno jeho typické: to je špatný …
| další část |