30. května 2006
V noci začalo pršet. Okna auta jsou z vnitřní strany silně orosená, ale zima nám nebyla. Jen stále silně fouká od severu. Z lehátkové úpravy interiéru děláme zase úpravu cestovní. S jídlem zalézáme dovnitř a snídáme. Hrnek plný džusu mi z palubní desky sklouznul do klína. Vše je lepkavě pocákané a já vypadám jako bych neudržel moč. Ale se vším se dá nějak vyrovnat.
Pročítali jsme zápisy kolegů. Lodí kolem Hornoyi se svézt raději nenecháme. Jednak prší a silně fouká a za druhé z kymácející se lodi toho moc vidět být nemusí. Raději ty alky a alkouny zkusíme okouknout cestou na Hamningberg.
Ještě než přijíždíme zpět do města, pozorujeme ve skupině racků ani ne 20 m od nás dalšího racka šedého. V sedu je téměř stejně velký jako racci stříbřití kolem, ale v letu je o dost větší. Znovu absolvujeme cestu 90 m pod úrovní moře a vydáváme se pustou krajinou k SZ.
Zprvu stoupáme tundrou podél jezer. Co chvíli vidíme kulíka zlatého. Na jezeře jsou labutě zpěvné a míjíme i dvojici bělokurů tundrových. Pak klesáme zpět k moři. Mezi rozeklanými skalami není ani památka po nějaké vegetaci. Jen ostré zuby skal, několik chatek, sněhová pole, vítr, mlha, déšť a moře dorážející na pevninu. Připadám si jako bychom projížděli v těsné blízkosti tatranských vrcholů. Přitom jsme na úrovni moře. Jen v ústí řek jsou plochy podmáčených trav. V mořských zálivech jsou desítky hoholek, morčáků velkých, ale i alkounů obecných, alek malých a pár alkounů úzkozobých a tlustozobých. Nakonec vidíme i dva tereje a strnada severního. Pár set metrů před Hamningbergem na nás mává dvojice cyklistů s plnou polní. Ona a ona ve středních letech. To je nadšení!
Hamningberg je přes zimu opuštěná vesnice na konci světa. Teď je tu pár lidí. Vystupujeme do plnokrevné zimy. Kousek od nás vzlétá sněhule severní. Asi 20 minut se procházíme po okolí, ale víc tomu nedáváme. Největší arktické špeky jsou pozorovány právě z okolí této vesnice. Birdeři z celé Evropy sem zajíždějí zkusit štěstí s potáplicí žlutozobou nebo rackem sněžným. Tolik nadšení ovšem nemáme, abychom tu ve vichru a dešti stativky projížděli vysokými vlnami zvlněnou hladinu každé zátoky. Věřím, že nabídka ptačích druhů je pro zvlášť otužilé twitchery hodně bohatá. Vracíme se zpět k Vardo. V posledním úseku cesty musíme dávat pozor na soby, kteří se pletou po naší úzké silničce.
Cesta k Hamningbergu vedla pustou skalnatou krajinou. Tady je u opuštěného domku vystavena velrybí kost.
Vardo – Hamningberg a zpět
9:15 – 13:00
pozorované druhy: bělokur tundrový (1 pár), strnad severní (M+2F), jespák bojovný (2 ex.), labuť zpěvná (1 pár), kulík zlatý (10 ex.), jespák obecný, skřivan ouškatý, potáplice malá (3 ex., jedna stále v prostém šatu), potáplice severní (2 ex.), kajka mořská (100 ex.), hoholka lední (150 ex.), morčák prostřední (10 ex.), kormorán velký (100 ex.), alkoun obecný (20 ex.), alkoun úzkozobý (100 ex.), alkoun tlustozobý (10 ex.), alka malá (100 ex.), sněhule severní (3 ex.), orel mořský (3 ex.), chaluha příživná (20 ex.), terej bílý (3 ex.), konipas bílý (5 ex.), linduška luční, jespák mořský (10 ex.), racek tříprstý (stovky), racek mořský (100 ex.), racek stříbřitý (300 ex.), krkavec velký (2 ex.), rybák dlouhoocasý (50 ex.), kachna divoká (4 ex.)
Následuje včerejší cesta opačným směrem. Zastavujeme až v Ekkeroy na svačinku. Z kopce právě slézá dvojice Binderů. Prší a fučí. Nikam se nám nechce. Dnes je totiž před námi vidina pohodlného bydlení, které jsme si slíbili. Občas se mraky zvednou a svět se rozjasní, ale občas na nás těžký dešťový mrak přímo lehne. Najednou je šero a prší. Ale okolí už je díky alespoň nějaké vegetaci mnohem přívětivější.
Na skok se zastavujeme i u kostelíka v Nesseby. Je právě obrovský odliv. Na obnaženém dně se živí desítky bahňáků.
Nesseby
15:35 – 15:55
pozorované druhy: břehouš rudý (8 ex.), kameňáček pestrý (1 pár), vodouš rudonohý (4 ex.), kulík písečný (30 ex.), kajka mořská (10 ex.), jespák obecný (6 ex.), jespák malý (4 ex.), čírka obecná (1 pár), jespák bojovný (M), vodouš bahenní, běžné druhy racků
Teprve kolem Nyborgu přestává pršet. Dokonce je v obloze několik modravých skvrn. Ve Skiippaguře přijíždíme ke kempinku, kde jsou i malé chatky. Za 300 NOK si jednu útulnou malou chatičku najímáme. Během pár chvil je příjemně vytopená. Ve vedlejším stavení se saunou si dopřáváme dlouhou horkou sprchu. Nádhera!
Naše první přepychové ubytování v chatce ve Skiippaguře.
31. května 2006
Obloha je většinou zatažená,k ale podle světlejších míst v mracích není vyloučeno, že bude chvílemi svítit i slunce. Po snídani se pouštíme severně podél řeky Tana. Někde kolem Skugi se nám po pravé ruce zvedají prudká skaliska, kde by mohl být raroh lovecký. Bohužel nemáme štěstí. Máme ale štěstí na 3 chaluhy pomořanské táhnoucí nad řekou a na bělokura tundrového stojícího přímo u silnice. Po neuvěřitelně drncavé cestě dojíždíme na konec písčité kosy zabíhající doprostřed mořského zálivu. Jsme na Hoyholmenu. Na hladině není krom obligátních kajek mořských nic zajímavého.
Mohutná delta řeky Tana. Významné zimoviště vodních druhů ptáků. Na skalnatých stěnách mají hnízdit rarozi lovečtí.
Hoyholmen
8:50 – 9:10
pozorované druhy: kajka mořská (100 ex.), kormorán velký (10 ex.), rybák dlouhoocasý (20 ex.), alkoun obecný, ústřičník velký (20 ex.), konipas bílý, chaluha příživná (3 ex.), racek stříbřitý (30 ex.), racek bouřní (10 ex.), racek tříprstý (10 ex.), koliha velká
Pokračujeme po silnici č. 890, která stoupá do kopců. Plochy sněhu se zvětšují až postupně pokrývají většinu okolí. Občas poprchává. Jdeme se projít do tundry. Zpívají tu strnadi severní a v okolí pobíhají kulíci zlatí. Na částečně rozmrzlých jezerech se sdružují hoholky lední.
Překonáváme předěl ve výšce asi 300 m a klesáme do údolí. Sněhu ubývá. Rostou tu zakrslé břízky. Na jezerech jsou potáplice malé a dost často potkáváme chaluhy malé. V zálivu před Kongsfjordem se povaluje asi 15 tuleňů. Sjíždíme až k mořskému pobřeží, které kopírujeme až do Berlevagu.
Hoyholmen – Berlevag
pozorované druhy: strnad severní (zpěv při každém zastavení, podobný zpěvu konopky), skřivan ouškatý, kulík zlatý (30-40 ex.), koliha malá, chaluha malá (4 ex.), hoholka lední (podél moře min. 50 ex.), jespák obecný, bělokur tundrový (3 ex.), kulík písečný (5 ex.), potáplice severní, kos horský (2 ex.), potáplice malá (6 ex.), běžné druhy racků
Před Berlevagem potkáváme chlapíka koukajícího stativkem do přístavu. Vytahujeme náčiní a děláme to stejné. V přístavu je vidět samec kajky královské. Zdá se mi, že není sám, ale mizí za rohem. Z chlapíka se vyklube Angličan. Říká, že ho viděl taky, ale že je sám. Pozorujeme racky, ale není mezi nimi žádný zajímavý. Objíždíme ještě přístav. Kajek královských je nakonec šest. Jen jeden samec je ve svatebním. Další dva jsou nedospělí a přepeřují. Jsou tu i kajky bělohlavé. Počasí je vcelku ucházející. Škoda, že takhle nebylo v Hamningbergu.
Berlevag
12:50 – 15:00
pozorované druhy: kajka mořská (150 ex.), kajka královská (3 páry), husa krátkozobá (2 ex.), kajka bělohlavá (3 ex.), jespák mořské (12 ex.), běžné druhy racků
Podél moře a pak údolím se vracíme k odbočce na silnici č. 891. Cestou se mi podařilo z klína shodit dalekohled na asfalt. Ke svému zděšení jím vidím 2x. Zkouším jej rozdělat a pohýbat jedním z hranolů. Kousek je ho odštíplý. Daří se mi spojit oba dva obrazy v jeden. Posledně jsem jej měl v opravě někdy v roce 1985, tak ani nevím, kde by mi toho mého staříka mohli spravit. Snad to nebude zapotřebí.
Silnice na Batsfjord překonává předěl ve výšce 380 m n. m. Jedeme čistě bílými pláněmi. Mraky nám visí těsně nad hlavou. Občas trochu sněží. Míjíme jezírko s potáplicemi malými a trochu níž další jezírko s lyskonohy úzkozobými.
Silnice č. 891
pozorované druhy: lyskonoh úzkozobý (9 ex.), kulík písečný, hoholka lední (2 ex.), čírka obecná (2 ex.), kachna divoká, chaluha malá (3 ex.), sněhule severní (3 ex.), slavík modráček
Batsfjord je relativně velké městečko. Obhlížíme přístav, ale nic nás tu nedrží. Ještě jsme chtěli zajet k Nordfjordu, ale silnice je dost děravá a nezpevněná a nám se už nechce poskakovat dalších 28 km tam a zase zpět. Toho sněhu a zimy máme tak akorát spolu s celodenním pojížděním autem. Dostali jsme chuť vrátit se do Skiippagury.
Stačilo vystoupat několik výškových metrů a do krajiny se zase vrátila bílá zima.
Batsfjord
16:30 – 17:40
pozorované druhy: kajka bělohlavá (4 ex.), potáplice malá (2 ex.), rybák obecný, kameňáček pestrý (6 ex.), jespák malý, káně rousná, běžné druhy racků
Šlápnul jsem na plyn a v půl osmé večer jsme zase v kempu. Naši chatku si bohužel obsadil nějaký Němec. Vůbec je tu jaksi plno. Dostali jsme ale náhradu. Není nad tu pohodu měkkého lůžka, střechy nad hlavou a třeba i té horké polévky, kterou si po celodenním trmácení vychutnáváme jako delikatesu v pětihvězdičkovém hotelu. Při večerním sečtení pozorovaných druhů jsme na čísle 96!
1. června 2006
Ani se nám moc nechce opouštět kemp, který na nás působí po dvou nocích, které jsme tu strávili, velice domácky. Obloha je zatažená a poprchává. Ještě před odjezdem se pokouším najít zajímavý ptačí hlas, který se ozývá z březových křovin pár desítek metrů od naší chatky. Daří se, je to drozd cvrčala.
Podél řeky Tana jedeme po silnici č. 895 k jihu. Přejíždíme hranice a ocitáme se ve Finsku. Ještě pořád přesně nevíme, kam budeme pokračovat, ale teď bychom si rádi udělali procházku tundrou. V Nuorgamu odbočujeme na Jääräjoki. Stoupáme prudce do kopce. Vyšší porosty bříz řídnou až se ocitáme na planině s občasným křovím a necelé dva metry vysokými břízami. Zastavujeme u prvního většího jezera. Všude kolem nás jsou podmáčená vřesoviště. Navlékáme se do nepromokavého a nazouváme holínky. Obcházíme jezero a zaznamenáváme všechny ptačí druhy. Není to tak složité, protože druhová pestrost je tu malá. Oproti křiku u nás v lesích je tu tucho. Fascinuje mě, že tato rašeliniště jsou tu beze změny co lidská paměť sahá. Mnohde tu člověk zanechává vůbec první stopu civilizace.
Sobi se nám pletli do cesty co chvíli. Člověk musel být neustále ve střehu, aby mu některý neskočil před auto.
Vřesoviště jižně od Nuorgamu
9:10 – 10:45
pozorované druhy: bělokur tundrový (1 pár, F vyplašena z hnízda s 9-ti vejci), hvízdák euroasijský (1 pár), linduška luční (6 ex.), racek bouřní (2 ex.), hohol severní (2M), turpan černý (2 páry), kulík zlatý (5 ex., M s hlasitým pískáním a pomalým máváním křídel poletuje kolem), slavík modráček (4 MM zpívají za letu, jejich zpěv je často dost rozdílný), budníček větší (2 ex.), strnad severní (3 ex.), polák chocholačka (1 pár), hoholka lední (M), vrána šedá (2 ex.), jespák bojovný (F), konipas bílý, morčák velký (M na přeletu), rybák dlouhoocasý
Vracíme se zpět do vesnice, kde za norské koruny ale za finské ceny pořizujeme nové zásoby potravin. Zpět k jihu se nám ještě nechce. Rozhodujeme se tedy pro východ, pro Kiirkenes. Vždyť před sebou máme ještě s dneškem šest dní, tak chceme zůstat poblíž moři. Co kdyby se zlepšilo počasí.
Po silnici E6 jedeme k východu a míjíme známá místa, která jsme projížděli jen před několika málo dny, i když se nám zdá, že už je to dlouho. Jak je každý nový den nabitý novými zážitky, tak nám připadá, že jsme tu už minimálně 14 dní.
Ve Varangerbotnu doplňujeme levní benzín. U Karlebotnu hledíme do zátoky, kde jsme prvně viděli kajky bělohlavé. Kousek dál se ve vzduchu vznáší poštolka obecná a pak už je tu jezero s párkem labutí zpěvných a další jezero s rozmrzající hladinou a nebesky modrou vodou. Pak zastavujeme u Bogoyfjordu. Na hladině plují potáplice severní a turpani černí. Je mohutný odliv. Na obloze pronásleduje dřemlík tundrový orla skalního.
Dalším všudypřítomným druhem mořského pobřeží byli ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus).
Bogoyfjorden
13:40 – 13:55
pozorované druhy: potáplice severní (6 ex.), turpan černý (17 ex.), hoholka lední (12 ex.), dřemlík tundrový, orel skalní, běžné druhy racků
Kiirkenes je na zdejší poměry zatím největší město, které jsme viděli. Nápisy jsou tu mnohde dvojjazyčné. Jsme pár kroků od Ruska. Občas se objeví výstražná cedule o zakázané zóně a často vidíme vojenská vozidla a hlídky. I dopravní ruch je tu až nepříjemně čilý. Nakukujeme do přístavu plného rezavých nákladních lodí a přejíždíme ještě dál k východu do Jakobsnes.
Na hladině fjordů jsou vidět hejna kajek mořských, hoholek ledních, potáplice severní a malé a také smíšené skupiny turpanů černých a hnědých. Vojenská přítomnost a velký ruch na nás nepůsobí příjemně. Také mnohá místa kolem fjordů připomínají smetiště s vraky rozbitých aut. Venku je zima a fouká severák. Otáčíme to zpět k Neoděnu a podél řeky Neidenelva míříme zase po několika dnech k rezervaci u Mikkelsnes, kde jsme spali druhou noc.
Začíná příliv. Po bahnitém dně zátoky pobíhají břehouši rudí, ústřičníci velcí, jespách rezaví a vodouši rudonozí. Na hladině plavou hoholi, hvízdáci, morčáci velcí a prostřední, prostě stále stejné druhy.
Na kameni vykukujícím nad hladinou odpočívá tuleň. Voda stoupá. Nechce se mu do ní. Je neobyčejná zima. S Pepem se domlouváme, že si zkusíme najít chatu k bydlení. Hned v Neidenu je kemp i s chatami. Poměrně luxusní chaty jsou za 500 NOK. Venku jsou pouhé 4°C a pěkně fičí. Nechce se nám spát v autě. Souhlasíme s cenou a stěhujeme se do prostorné vytopené chajdy s nádherným výhledem do údolí s řekou. Pepík vaří, já dělám zápisky, popíjíme pivko Kord a těšíme se na změnu, kdy mořské druhy fjordů vyměníme zase za druhy finské tajgy.
2. června 2006
Na hranice s Finskem je to z Neidenu jen kousek. Budíme se do deštivého dne s teplotou pouhé 2°C. Přesto je tu jaro. Porosty zakrslých bříz se zelenají. Den ode dne víc. Když jsme tu projížděli před několika dny, nebylo tu po zeleni ani památky. Vracíme se do tajgy plné jezer, břízek a borovic. Jen kdyby nebyla stále taková zima.
Hned na prvním jezeře pluje dvojice potáplic severních. To se opakuje téměř na každém větším jezeře. Občas nad námi některá s hlasitým drsným křikem prolétne. O několik dalších km dál na jihu pozorujeme na obloze orla skalního. Tento je dva roky starý. Několikrát zastavujeme na krátkou procházku. Teď už většinu druhů známe podle hlasu a určování je mnohem snazší. Jde stále o ty stejné druhy, kterých moc není: brávník, cvrčala, jikavec, budníček větší, čečetka zimní. Jen občas je doplní nějaký bahňák: vodouš šedý, vodouš bahenní nebo pisík. Přesto nalézáme i něco nového a doplňujeme náš seznam.
V borovině na písčitém břehu jezera poletuje párek lejsků černohlavých a ozývá se tu kukačka. Zajímalo by mě, komu tady snáší vejce do hnízda, když u nás si tolik oblíbila rákosníky, kteří tu nejsou. Zastavujeme v místech, kde jsme druhý den ve Finsku vařili na ohni, abychom si to ještě jednou zopakovali. Během vaření náhle kousek od nás dopadl na zem ptáček. Je to samice jikavce. Za letu přehlédla elektrické dráty a do jednoho narazila. Asi má vnitřní zranění. Beru ji do ruky. Ztěžka se pokouší dýchat, ale postupně ochabuje a klesá jí hlavička. Nevím, jak bych jí mohl pomoci. Ještě má teplé tělíčko, ale už nedýchá. Umírá. Je to divný pocit a je nám z toho smutno.
Při další zastávce jsem zaslechl hlas datla. Ovšem největší překvapení nás čeká asi kilometr před tím, než se silnice č. 971, po které jedeme, napojí na silnici E75. V rychlosti asi 80 km/hod jsem zahlédl u pravé krajnice vlétat do podrostu dvojici ptáků s rezavými ocasními pery. Zastavuje a couvám. Myslel jsem si, že jde o nějaké koroptve. K naší radosti jde o dvojici sojek zlověstných. Poskakují po zemi nebo po borových větvích a bez hlesu hledají potravu. Nápadná je jejich velká tmavá hlava a výrazná téměř bílá skvrna při kořeni zobáku. V takovou náhodu jsme vůbec nedoufali. Škoda, že moje digiskopická výbav je na takovéhle focení neustále se pohybujících ptáků nevhodná. Přemýšlím o koupi zrcadlovky, kterou bych v těchto případech uvítal.
Opět se vracíme podél ramen obrovského severofinského jezera Inari – Inarijarvi.
Obloha se začíná projasňovat a než přijíždíme do Inari, je polojasno. Zdejší záliv ohromného jezera Inarijärvi vypadá za slunečného dne úplně jinak, než když jsme tu prvně zastavili pod zamračenou oblohou a za mírného deště. Ale ptačí druhy jsou tu stejné: rybáci dlouhoocasí, racci malí a bouřní, morčáci prostřední. Asi 25 km pod Inari už je úplně jasno. Cena chatky ve zdejším kempu je 84 € za dvě osoby. To ani náhodou. Přijíždíme až do Ivala. Ještě mrkneme k jednomu z ramen jezera v Koppelu a pak přímo ve městě nacházíme další kemp. Chatky tu jsou, ale netopí se v nich. Majitelka nám říká, že jsme přijeli moc brzy, že jaro teprve začíná. Nabízí nám ale pokoj s veškerým vybavením ve větším dřevěném domku. Cena je 42 €. Bereme. Venku svítí slunce. I tady zpívá lejsek černohlavý. U jezera jsme ještě viděli samici morčáka bílého a zvonka zeleného. Takže máme 104 druhů.
Začínají z nás být twitcheři. ? Ale to asi ne. Jen nás to porovnání zajímá, protože ve většině reportů jsou uváděny počty druhů.
Dnes máme v „pokojíku“ krom sprchy a kuchyňského koutu i televizi. Předpověď počasí na zítřek je slibná. Chceme zajet asi 40 km k jihu a vylézt na místní 546 m vysoký kopec Kiilopää. Na místní poměry je to už solidní hora. V televizi běží soutěž mezi tlouštíky o toho, kdo nejvíc zhubne. Američani, kteří se vzájemně dojímají a pořád nad sebou brečí. Znovu pročítáme několik reportů jiných birdwatcherů a hledáme v nich inspiraci.
| předchozí část | další část |