26.V. – 6.VI.2006
Finské Laponsko a norský poloostrov Varanger, ptactvo za polárním kruhem.
Celou dobu jsme se pohybovali nad polárním kruhem. Kongsfjord je typické norské pobřežní městečko s barevnými domky daleko na severu.
Už ani nevíme, jak se ten nápad zrodil, ale jednoho dne jsme se prostě rozhodli pro cestu daleko za polární kruh. Snad za to mohly lákavé reporty ornitologů, které jsme objevili na webu. Našli jsme si letenky do severofinského Ivala s mezipřistáním v Helsinkách. V Ivalu jsme měli zamluvený malý osobák, do kterého jsme nacpali všechno naše harampádí a vyrazili jsme do tajgy s tisíci jezer, ale také se zbytky sněhu a ledu. 🙂
Následující text je přepsán z deníku, který jsem si vedl.
26. května 2006
Náš neuvěřitelný výlet za polární kruh započal. To, co se od ledna, kdy jsem kupoval letenky, zdálo tak strašně daleko, se náhle přiblížilo na dosah. Pak se to po nás natáhlo chtivými pažemi a nekompromisně nás to pohltilo. Teď s očima rozšířenýma sedíme na helsinském letišti, hledíme na polojasnou oblohu s bochany mraků plujících nad létajícími ocasatými rybami, které jsou choboty připoutány k prosklené letištní budově a čekáme na ustájení té naší potvory, která nás vezme ještě mnohem dál k severu, do Ivala. Ještě jedna cesta nad mraky a pak už nás čeká jen neznámo, půlroční den a stále ještě přešlapující zima na odchodu.
První cesta nad mraky byla pěkná. V mracích pod námi byly díry, kterými bylí vidět placku Polska a pak dlouhatánskou žlutě písečnou do oblouku se prohýbající linii pobaltského pobřeží. Pak shluk ostrůvků pohozených do moře a vzápětí blížící se runway snímaná kamerou někde na špici letadla a přenášená na obrazovky před našimi obličeji – Helsinky.
Dvě hodiny čekání a jsme zase ve vzduchu. Netroškaříme, zase do výšky 12 km. Dole jsou vidět jezera. Letiště v Ivalu je maličké s dřevěnou budovou. Takový modernější srub. Uvnitř to voní dřevem. Chvíle napětí a na běžícím pásu vyjíždí můj bágl a o chvíli později i ten Pepkův. I další bod probíhá hladce a během několika minut se stěhujeme do Forda. Malá Fiesta bude teď na několik příštích dní naším domovem. Kolem je tajga, řídké nízké lesy borovic a bříz. V podrostu klikvy a vodou nasáklý mech.
Z asfaltky odbočují kamenité cesty k osamělým stavením. Ivalo je tvořeno jen několika obchody. Nakupujeme potraviny a doufáme, že snad v Inari pořídíme plynovou bombičku k vařiči.
V půl deváté uhýbáme z hlavní silnice do lesa k jezeru. Chvíli s autem poskakujeme po kořenech a kamení. Slunce je stále vysoko na obloze. Dalekohledy projíždíme hladinu malého jezera – párek hoholů severních a čírek obecných. Je to tu pro nás nové a neznámé. Nevíme jaké druhy tu můžeme čekat. Většinou je ticho. Jen výjimečně se ozve ptačí hlas, který neznáme. Blíží se devátá. Rozhodujeme se zůstat. Stavíme stan a něco pojídáme. Pepíkovi začíná být zima a obléká si jednu vrstvu za druhou. Kolem desáté lezeme do stanu. Je stále světlo jako ve dne. Tma nás neschová. Sledují nás pohledy z projíždějících aut. Když jsme přilétli bylo 8°C. Teď jsme už asi jen pár stupínků nad nulou. Lezeme hluboko do teplých spacáků a snažíme se za světla usnout.
V Ivalu na letišti plníme Fiestu bagáží. Čeká nás první noc, kdy slunce nezapadá.
27. května 2006
Jemně prší. Noc byla dlouhá a pro Pepíka dost chladná. Lezu ze stanu. Obloha je zatažená. Ozývá se o něco víc ptáků, než včera večer. Dá mi práci je určit (budníček větší, křivka obecná, hýl obecný, drozd kvíčala, čečetka bělavá, holub hřivnáč, konipas bílý, polák chocholačka). Je tu mnohem méně živo než u nás v lese. Procházím se po okolí. Stále poprchává. Vstal jsem v šest. Teď je půl osmé, sedím v autě a dělám si poznámky. Pepe ještěleží ve stanu. Ten je mokrý a od spoda provlhlý. No uvidíme jak to půjde. Občas si budeme muset dopřát i něco komfortnějšího. Zvláště, když nám nebude přát počasí.
Nakonec něco málo snídáme, balíme ještě mokrý stan a pokračujeme po E75 k Inari. Podél silnice jsou stále nějaká jezera. Nedá nám to, abychom čas od času nezastavili. Venku fouká studený vítr a poprchává. Nacházíme hnízdiště labutě zpěvné. Zkouším dělat pár fotek.
Inari je další malinké městečko tvořené trojicí obchůdků a nenápadným dřevěným hotýlkem. Usedlosti místních se poznají jen podle obrovských poštovních schránek na odbočkách ze silnice. Každá z těch prašných cest vzniklých jen stržením rostlinného krytu až na kamennou půdu vede kamsi k domku v lesích. Přitom i tohle je město. Zkoušíme tu sehnat bombičky k našemu vařiči. Nedaří se.
V zátoce jezera Inarijärvi si tu připisujeme první nové druhy: rybáka dlouhoocasého, morčáka prostředního a velkého. Dalších 25 km za Inari odbočujeme na silnici č. 971 proplétající se mezi jezery k SV. Občas vykukuje slunce. Oblačnost se trhá a pošmourný vlhký den se mění v krásný téměř letní. Několikrát si u jezer děláme krátkou vycházku. Učíme se prvním neznámým ptačím hlasům a v některých zase objevujeme staré známé, kteří k nám zaletují na zimu. Jsou tu brkoslavi, křivky, jikavci, hýli …
Na písečném náspu mezi dvěma jezery se pouštíme do vaření oběda na ohni. Těstoviny se Pepíkovi skvostně vyvedly. O dalších pár jezer k severu pozorujeme na hladině dvojici potáplic severních ve svatebním. Paráda. Okolní tundra je občas dost kamenitá. Vyrůstají z ní jen zakrslé břízy, borovice, keře a silná vrstva různých brusinek, mechů a lišejníků.
Celé Laponsko bylo tvořeno borovými lesy s břízou a tisíci jezer. Když vysvitlo slunce, bylo krásně.
Inari – Näätamö
pozorované druhy: polák chocholačka (20 ex.), hýl obecný, drozd kvíčala, holub hřivnáč, straka obecná (6 ex.), vlaštovka obecná (2 ex.), jiřička obecná, brkoslav severní (50 ex.), pěnkava jikavec (častý drsný křik ti-ehp), racek chechtavý (6 ex.), racek malý (15 ex.), morčák prostřední (5 párů), racek bouřní (5 ex.), labuť zpěvná (6 ex.), vrána šedá (10 ex.), rybák dlouhoocasý (14 ex.), vodouš šedý (5 ex., hlasité svatební lety), vodouš bahenní, vodouš tmavý, vrabec domácí (2 ex.), čírka obecná (3 páry), krkavec velký, kachna obecná (2 ex.), rehek zahradní, ostralka štíhlá (2 páry), strnad rákosní (2 ex.), čečetka zimní a bělavá, bekasina otavní (tok), potáplice severní (2 ex.), pisík obecný, hohol severní (30 ex.), budníček větší, křivka obecná, konipas bílý
Hranici s Norskem jsme téměř nezaregistrovali. Jen obchod, benzinová pumpa a ceny uváděné v eurech I norských korunách. Dokupujeme benzín a plato malých pivek. Podél řeky Neidenelva sjíždíme k prvnímu z norských fjordů – Neidenfjorden. Řeka tu vtéká do moře v mohutných peřejích. Nejprve zkoušíme štěstí z levé strany fjordu, ale pak se vracíme přes most a jedeme zprava. Z prašné cesty nad fjordem pozorujeme ústřičníky a vytoužené hoholky. Už jsou téměř přepeřené do letního šatu a je jich 14. Cesta končí závorou. Opět se vracíme k levé straně fjordu. Nacházíme krásný přístup k místní rezervaci. Na písčitém pobřeží zarostlém travou pokřikují ústřičníci a racci bouřní. Pepe zůstává v autě. Jdu se jen na chvilku projít. Je půl deváté. Mé nadšení je obrovské. Pozoruji chaluhu malou, hejno asi 150 jespáků rezavých ve svatebním, desítky břehoušů rudých a tokající jespáky šedé. Vracím se do auta udělat zápis. Přes cestu mi přelétají kulíci zlatí. Vše si nechám na zítra. Jen doufám, že bude stejně hezky jako dnes. Přemýšlím o stavbě stanu a slunce přitom září vysoko na obloze. Je půl desáté a já mám chuť vyrazit ještě na chvíli ven.
Neidenfjorden
pozorované druhy: drozd cvrčala, slavík modráček tundrový (3 ex., zpívá z vrcholku stromu), racek stříbřitý (10 ex.), čírka obecná (2 ex.), ústřičník velký (30 ex.), morčák velký (3M+2F), hvízdák eurasijský (4 páry), kalous pustovka, morčák prostřední (2 páry), hoholka lední (14 ex. letním), kormorán velký, kormorán chocholatý (3 ex.), kulík zlatý (1 pár), jespák rezavý (150 ex.), břehouš rudý (30 ex.), racek bouřní (60 ex.), chaluha malá (M), jespák šedý (tok, připomíná v letu zvonohlíka), vodouš rudonohý (4 ex.), racek mořský (5 ex.)
Hnízdící labutě zpěvné (Cygnus cygnus).
28. května 2006
Spíme oba v autě a spánek je to nečekaně pohodlný. Vítá nás zatažená obloha a nádherně zpívající modráček. Po snídani se jdeme projít po místní rezervaci Neiden og Munkefjord NR. Díky stativákům se můžeme rozhlédnout opravdu do daleka. Na hladině fjordu sčítáme asi 50 potáplic severních.
Obloha se postupně čistí. Ukazuje se slunce, vzduch se prohřívá a my svlékáme několik vrstev oblečení. Přejíždíme až na molo na konci silnice na této straně fjordu. Míjíme několik dřevěných stavení. Asi jde o vesnici Mikkelsnes. Nad racky se prohání dvojice chaluh příživných. Na mělčinách jsme několikrát viděli vyhřívající se tuleně. Vracíme se na Neiden a najíždíme na silnici E6.
Neiden a Munkefjord
7:45 – 11:00
pozorované druhy: slavík modráček tundrový (3 ex.), racek bouřní (100 ex.), morčák velký (10 ex.), morčák prostřední (3 páry), ústřičník velký (60 ex.), hohol severní (2 ex.), hoholka lední (8 ex.), potáplice severní (50 ex.), turpan hnědý (2 ex.), orel mořský (3 ex.), vodouš rudonohý (2 ex.), jespák šedý (5 ex.), kalous pustovka, jespák rezavý (50 ex.), břehouš rudý (15 ex.), kormorán chocholatý (4 ex.), kameňáček pestrý, rybák dlouhoocasý (10 ex.), chaluha příživná (2 ex.), konipas bílý (2 ex.), turpan černý (2 ex.), racek mořský (5 ex.), racek stříbřitý (50 ex.), racek žlutonohý (20 ex.), racek tříprstý
Zastavujeme na odpočívadle se skvělým výhledem do okolí. Vyšplhali jsme pár výškových metrů a proti nám se tyčí skalnaté kopce se zbytky sněhu. Mezi námi a horami jsou rozsáhlé plochy zakrslých březin, z nichž se ozývají modráčci. Zaslechl jsem i skřivana polního. Nad námi krouží jeřáb popelavý a na jezírkách u silnice jsou zase hoholky. Další zastávka je u Bugoyfjordu. Počet racků tříprstých narůstá. Spolu s nimi je tu i husice liščí.
Bugoyfjorden
pozorované druhy: potáplice severní (20 ex.), racek tříprstý (50 ex.), husice liščí, další běžné druhy
Nádherné je zastavení u jezera z části ještě pokrytého ledem. Slunce prosvětluje azurově modrou vodu. Svádí to ke koupání, ale co ten led? U Gadviku je další zajímavá zátoka. Fouká vítr, ale slunce svítí a hřeje.
Gadvik
pozorované druhy: hoholka lední (3 ex.), turpan černý (3 ex.), poštolka obecná, labuť zpěvná (2 ex.), vodouš rudonohý, kajka mořská (1 pár), konipas luční, morčák velký (40 ex.), chaluha příživná (2 ex.), běžné druhy racků
Během těch dvou dní za polárním kruhem jsme se snad i opálili. V takové počasí jsem ani v nejbujnějších představách nedoufal. Hladina Varangerfjordu sesbírala všechnu modř oblohy a svítí do očí. Další zátoka svádí k zastavení u osady Karlebotn. Nejen, že nám tu zdárně narostl počet pozorovaných kajek mořských, ale máme štěstí i na kajky bělohlavé. Je odliv. Obrovské plochy kamenitého dna jsou holé, obsazené jen ptačí havětí a zbytky řas.
Konečně na břehu mohutného Varangerfjordu. A počasí nám stále přeje.
Karlebotn
pozorované druhy: kajka bělohlavá (34 ex., 2M ve svatebním šatě), kajka mořská (35 ex.), morčák prostřední (52 ex.), hoholka lední (30 ex.), potáplice malá, vodouš rudonohý (4 ex.), běžné druhy racků
Varangerbotn objíždíme. U moře už nezastavujeme. Míjíme dvojici husic liščích a první káni rousnou. Teď směřujeme na východ. Dosáhli jsme poloostrova Varanger.
Z vesnice Nesseby trčí k jihu poloostrov s bělostnou stavbou dřevěného kostela. Vítr fučí a od JV se na oblohu nasunují ciry. Zítra už tak krásně nebude. Přichází fronta. Potkáváme další hejno kajek bělohlavých. Zkouším je fotit. Za kostelíkem je malá vnitrozemská nádrž sladké vody. Většina birdwatcherů tu uvádí lyskonohy úzkozobé. Ale ne všichni. Ani my to štěstí nemáme.
Nesseby
pozorované druhy: kajka bělohlavá (34 ex., 9M ve svatebním), kajka mořská (2 páry), kulík písečný (4 ex.), jespák obecný (4 ex.), rybák dlouhoocasý (10 ex.), racek tříprstý (20 ex.), běžné druhy racků
V závětří rozděláváme ohýnek a Pepe vaří večeři. Pomalu se smiřujeme s tím, že bombičku na plyn už neseženeme. Tak povaříme aspoň na ohni. Je tu krásně. Slunce hřeje a třetinka finského piva Koff chutná k jídlu báječně. Kam se honit. Dnes tu zůstaneme. Uděláme zápisy a po celodenním se honění za ptačími druhy si trochu odfrkneme. Stejně mi to nedá, abych se v devět nešel ještě projít. Slunce je částečně ukryto za mraky, ale jeho paprsky stále z velké výšky ozařují západ Varangerfjordu. Pozoruji chaluhu příživnou, jak napadla rybáka a ukradla mu rybku. Večer se tu objevují další nové druhy
Nesseby
pozorované druhy: chaluha malá, chaluha příživná (3 ex.), bělořit šedý, vodouš bahenní (2 ex.), rybák obecný, kameňáček pestrý, koliha velká, jespák bojovný, břehouš rudý
Nad poloostrovem přetahují racci tříprstí a rybáci dlouhoocasí.
Zblízka se nám podařilo vyfotit kajky Stellerovy (Polysticta stelleri) u poloostrova Nesseby.
28. května 2006
Probouzí nás slunce. Jak jinak? Jen svítí z druhé strany, než když jsme včera usínali. Ani vítr příliš nefouká. Asi nás čeká další nádherný den. Na jezírku poloostrova jsou 4 ostralky a v zátoce tokají 4 páry kajek mořských. Ozývají se tlumeným pohukováním jako sovy. Nad námi se čas od času objeví chaluha příživná. Jedna napadla racka tříprstého. Je nestydatě dotěrná. Stále útočí a rackovi vytrhává chomáčky peří. Ten zoufale křičí. Dokonce mu na pomoc vyráží racek stříbřitý a mořský. Chaluha odlétá teprve, když se ocitá v naší těsné blízkosti. Jedeme dále k východu a míjíme malebné barevné domky roztroušené podél silnice. Největším zdejším městečkem je nevábně vyhlížející Vadso. I ostrůvek, na který se dá dostat přes most působí spíše jako smetiště. Jeho východní část skrývá malou vodní nádrž, na které se živí dvacítka neposedných drobných lyskonohů úzkozobých. Na konci ostrova poletují stovky rybáků dlouhoocasých.
Dvacítka těchto neposedných krasavců se bez odpočinku pohybovala na rybníčku poloostrova ve Vadso – lyskonozi úzkozobí (Phalaropus lobatus).
Vadso
9:50 – 11:40
pozorované druhy: hvízdák eurasijský (2M+F), rybák dlouhoocasý (stovky), linduška rudokrká, lyskonoh úzkozobý (20 ex.), jespák bojovný (2M), vodouš rudonohý (4 ex.), vodouš bahenní, jespák rezavý (120 ex.), kajka mořská (50 ex.), kajka bělohlavá (22 ex.), chaluha příživná (6 ex.), kulík zlatý (2 ex.), linduška luční (5 ex.), racek stříbřitý (50 ex.), racek mořský (10 ex.), racek tříprstý (100 ex.)
Navštěvujeme místní obchod. Bombičku do vařiče nemají. Ceny za běžné potraviny jsou neuvěřitelně vysoké. Ještě že jsme něco do zásob nakoupili už ve Finsku.
Východně od Vadso se z okolní krajiny vytrácejí i křoviny a zůstává jen přízemní vegetace. K poloostrovu Ekkeroy je to jen kousek. Store Ekkeroy je vyhlášená ornitologická lokalita. Vítr se ale rozfuněl, tak navlékáme několik vrstev a s výbavou jdeme obeznávat okolí.
Je to neuvěřitelné, ale jen několik set metrů od přístavu se vyhřívá na kameni u moře krásně vybarvený samec kajky královské. Bomba! Dělám fotodokumentaci. Poloostrov má tvar kapky. S pevninou ho spojuje tenký písečný hřbet a v jižní části z něj vystupují 50 m vysoké útesy, na kterých hnízdí 20.000 párů racka tříprstého. Jdeme k útesům. Je tu neuvěřitelný shon. Stále tu poletují stovky racků a střídají se v sezení na vejcích nebo v krmení mláďat. Pozorujeme ten šrumec, když Pepe upozorňuje na velkého bledého racka. Další špek! Kolem nás přelétává tříletý racek šedý. Krom běžných druhů kachen se mezi kameny u vody pohybuje hejno jespáků mořských. Ještě, než vylézáme nahoru na útes, pozorujeme na vodě alku malou a alkouna obecného. I ploché náhorní pláně jsou plné tříprsťáků. Létají se sem napít k vodním nádržím. Po dvou a půl hodině se nadšeně vracíme k autu a na parkovišti svačíme.
Neuvěřitelnou náhodou se nám podařilo vyfotit samce kajky královské (Somateria spectabilis) jen pár set metrů od přístavu na Store Ekkeroy.
Store Ekkeroy
13:00 – 15:30
pozorované druhy: kajka královská (M), hoholka lední (3 páry), jespák mořský (16 ex.), racek šedý, alka malá, chaluha příživná (8 ex.), alkoun obecný, kajka bělohlavá (4 ex.), kajka mořská (30 ex.), kormorán velký (5 ex.), linduška luční, bělořit šedý, racek chechtavý, běžné druhy racků
Následná cesta k Vardo běží už velice pustou severskou krajinou podél mořského pobřeží. Holé skály, několik roztroušených domků, mech, lišejníky a zpěněné vlny dopadající do štěrku a písku. Sever se nás při několika zastávkách dotýká ledovýma rukama. Potkáváme tři orly mořské a skřivana ouškatého. Poslední větší vesnicí je pevninou od severu chráněný Kilberg. Pak už vjíždíme do 3 km dlouhého podmořského tunelu, abychom se dostali na ostrov Vardoya. Tunel klesá k 88 m. pod mořské dno. Divný pocit.
Ve Vardo doplňujeme nádrž našeho pojízdného domku, obhlížíme přístav a po kamenité cestě šplháme na samý severní konec ostrova k majáku. Jsme tu z dosahu lidí a zůstaneme tu i na noc. Východně jsou vidět ostrovy Hornoya a Reinoya. Jejich útesy jsou poseté ptačími hnízdy. Kolem nás poletují racci, chaluhy příživné a v úrovni moře kormoráni velcí a chocholatí, kajky mořské a zahlédli jsme i několik alkounů úzkozobých. Obloha se úplně zatáhla. Venku sviští ledový severní vítr. Tohle bude drsná noc. Zítra přejedeme zpět na pevninu a mrkneme ještě víc na sever. Pak se ale raději vrátíme k jihu. Občas kolem nás proběhne nějaký domorodý sportovec.
Těch ornitologických zážitků je v posledních dnech tolik, že jich máme plnou hlavu. Večer už si téměř nemůžeme vzpomenout, jak ten den vůbec začal a kde jsme všude byli. Nechápu ty dobrodruhy, čistokrevné twitchery, kteří dokážou během dvou týdnů projet Evropu od severu k jihu v honbě za co největším počtem druhů.
Vynikající počasí několika posledních dnů nás pěkně rozmlsalo. Ale i když teď bude pár dní horších, přesto si to budeme dál užívat.
| další část |