Izrael 2010 – 2. část

27. března 2010

Brzké vstávání se nám nedaří. Navíc je venku mokro po nočním dešti a obloha je zakaboněná těžkými šedivými mraky. Začínáme na pláži. Na boty se lepí bláto a nad námi se toho moc neukazuje. Za příhodných podmínek je tu možné vidět i 25 druhů ptáků. Dnešek k takovým dnům bohužel nepatří. Jak je vidět, tak i tady se dá pohodlně spát na divoko.

Eilat – Norther Beach
7:45 – 8:40
pozorované druhy: racek chechtavý (50 ex.), racek žlutonohý (6 ex.), čejka trnitá (2 ex.), rybák obecný (4 ex.), chocholouš obecný (2 ex.), racek tenkozobý (2 ex.), káně lesní (3 ex.), kulík mořský, pisík obecný, volavka popelavá (2 ex.), kormorán velký (2 ex.), plameňák růžový, čírka obecná (4 ex.), moták stepní, volavka stříbřitá, racek bělohlavý (3 ex.), ostralka štíhlá (22 ex.), bulbul arabský (3 ex.), rybařík jižní

Rozhodujeme se pro návštěvu legendární Yotvaty, která leží asi 40 km severně od Eilatu. Před tím se ale zastavujeme klasicky na KM 20 u odsolovacích nádrží. Běžné druhy tu zůstávají stejné jako minule. Navíc se objevují břehouši černoocasí, přibylo pár vodoušů štíhlých a na stejném keři jako včera sedí ťuhýk rudohlavý.

Někde v úrovni Quetury míjíme po pravé straně silnice datlové plantáže. Projíždíme mezi nimi k východu až téměř k jordánské hranici. Zastavit nás donutila vlha východní sedící na keři u cesty. Vylézáme z auta a jdeme si projít okolí. Nad námi se pod tou zataženou oblohou odehrává neuvěřitelný tah dravců. Menší skupinky a jednotlivci táhnou v nepřetržitém proudu k severu. Jsou to stovky ptáků. Tak trochu litujeme, že jsme dnes sledování tahu z kopců nad Eilatem odpískali. Převažují káně lesní ruské doplněné dalšími dravci. Objevují se orli stepní, orli nejmenší, luňáci hnědí, motáci pochopi a motáci stepní. V několika větších hejnech nad námi přetahuje téměř půltisícovka čápů černých. Doufejme, že nám to vyjde v kopcích zítra.

Quetura
10:40 – 12:15
pozorované druhy: : vlha východní (3 ex.), moták pochop (4 ex.), luňák hnědý (8 ex.), hrdlička zahradní a senegalská (10x), bělořit plavý, chocholouš obecný (4 ex.), orel stepní (2 ex.), čáp černý (480 ex.), orel nejmenší, pěnice bělobřichá, pěnice černohlavá (M+F), bulbul arabský (15 ex.), krutihlav obecný, pěnice pokřovní (3 ex.), prinie půvabná (6 ex.), vlha pestrá, vrabec domácí (10x)

Projíždíme pak kolem Yotvaty dál k severu, protože se nám od silnice nedaří najít předpokládané odsolovací nádrže. Zastavujeme až u kibucu Lotan. Dnes je sobota a kibuc je zavřený branou jako všechny ostatní. Od brány voláme na nějaké číslo uvedené na ceduli. Když Aleš do telefonu říká, že jdeme pozorovat ptáky, tak nás pouštějí dovnitř. Žádné birdwatcherské centrum nenacházíme. Jen zaneřáděné okraje kibucu s početnými hejny vrabců domácích a pokřovních. Na pomezí obydlené plochy a pouště tu loví dvojice vlh východních. Nakonec se doptáváme na jakýsi ornitologický park, který leží jižně před branou kibucu. Jsou tu zavlažované skupinky stromů a dvě tři pozorovatelny u uměle vytvořených mělkých jezírek. V období sucha se sem určitě sletují za vodou stepokuři. Teď je ale poušť docela vlhká a kvetoucí. Tah dravců nad námi v nezmenšené míře pokračuje. Objevuje se stále více pochopů, motáků lužních a několik stepních. Dalo by se tu příjemně přespat a ráno počkat na stepokury. Snad příště. Když se vracíme k autu, tak nás Alex upozorňuje na vrabce na nedalekém keři. Z těch se klubou tři hýli pustinní – další nový druh. 🙂

Lotan
12:30 – 14:00
pozorované druhy: vrabec pokřovní (200 ex.), vrabec domácí (100 ex.), vlha východní (4 ex.), orel nejmenší, moták lužní (2M), prinie půvabná (4 ex.), pěnice černohlavá, linduška lesní (3 ex.), linduška rudokrká (min. 10 ex. přetahující), bulbul arabský (8 ex.), hrdlička zahradní (6 ex.), hrdlička senegalská (4 ex.), dudek chocholatý (3 ex.), dytík úhorní (2 ex.), rákosník obecný, hýl pustinný (M+2F), káně lesní (10x)

Vracíme se k Yotvatě a hledáme ony odkalovací nádrže, kde už bylo pozorováno taky kdeco. Kousek od jordánských hranic nás kontrolují vojáci. Doporučují nám, kam za ptáky zamířit. U jednoho zavlažovaného pole nacházíme dva finské birdery, kteří mají informace o výskytu kulíka kaspického někde v okolí. Díky nim chápeme, že u Yotvaty nejde o odkalovačky, ale o kruhovitá zavlažovaná pole – severní a jižní. My jsme právě u severního a nestačíme se divit, jak je tu živo – poštolky jižní, motáci stepní a spousty skřivánků krátkoprstých a lindušek rudokrkých. Později zkoušíme najít také jížní „circular field“. Daří se, ale zeleň je tu příliš vzrostlá a nepřehledná. Najíždíme zpět na silnici, ale rozhodujeme se ještě z blízkého kopečku přehlédnout okolí. Leze na něj Jirka a přichází s tím, že severní pole má zajímavé pokračování z druhé strany. Vracíme se tedy do Yotvaty a všímáme si dvou mikrobusů, v jejichž okolí postává stádečko birderů se stativáky. Od nich se dozvídáme, že v posledních dnech byl na cibulových polích severně od severního pole pozorován kulík kaspický. Naváháme a vracíme se tam. Všude poskakují lindušky rudokrké, ale ve zbytcích cibule žádný kulík není. Popojíždíme kousek dál, zase čumíme po okolí a pak se vracíme. Na okamžik jsem mezi řádky v poli zahlédl pohyb zvláštního opeřence. Vracíme se o pár metrů zpět a … máme ho! Krásný kulík kaspický se ve svatebním pohybuje asi 20 metrů od nás. Než se k němu zase dostáváme autem, tak nám mizí. Jirka ho ale později znovu nachází a nedaleko něj je další kulík! Neuvěřitelné. Daří se nám i fotodokumentace. Odjíždíme, když se objevují birdeři ve dvou autech. Horečnatě se pouštějí do hledání, když jim ukazujeme naše fotky. Na oplátku nám prozrazují, že se nedaleko zdržuje skřivan dudkovitý. Až do západu slunce procházíme řídce porostlé písečné duny a kocháme se přicházejícím večerem. Skřivan se neobjevil, ale pozorujeme podivného bělořita, kterého pak cizí birdeři určují jako bělořita bělohlavého. Jen třem z nich se podařilo vidět kulíka kaspického. A to jen jednoho z ptáků.

Yotvata
15:00 – 19:10
pozorované druhy: poštolka jižní (2M+F), skřivánek krátkoprstý (50 ex.), moták stepní (3M+2F), orel královský, bramborníček černohlavý (ssp. maurus), skřivan pruhoocasý, kulík kaspický (2 ex.), bělořit bělohlavý (M, var. vittata), linduška rudokrká (30 ex.), bělořit šedý (2 ex.), ťuhýk rudohlavý, chocholouš obecný (10 ex.), káně lesní (40 ex.), moták lužní (2 ex.), bulbul arabský (2 ex.), moták pochop (6 ex.)

Po tmě přijíždíme do Eilatu a rovnou k naší restauraci Sabrest, kde pojídáme každý večer. Objednáváme pivka, porci humusu a velkou teplou bagetu s jehněčím masem. Dnešek se krásně vydařil. Měsíc na obloze prosvěcuje chladný večer. Aqaba září, listy palem povlávají v mírném větru. Jsme tu poslední noc.

---

28. března 2010

Vstáváme před šestou. Obloha je černá nocí a postupně bledne. Je téměř bezvětří. Vypadá to na horký bezoblačný den. Balíme a jedeme do hor na tah dravců. Hned nad městem lezeme na první výrazný kopeček v sedle. Stačí se rozhlédnout kolem – na svazích a hřebenech okolních kopců sedí desítky kání lesních a čekají na termiku. Je mezi nimi i jedna téměř bílá. Z nedalekého hřebene se ozývá koroptev arabská. Teplota postupně stoupá a birdwatcherů pod námi přibývá. Objevují se známé tváře. Jeden z neznámých se nás přichází zeptat, kde jsme pozorovali včera kulíky kaspické. Tyto zprávy se tu asi rychle šíří. Už jsme slavní. V 8:20 skáčou první káně do termiky. Zvedají se sloupy rotujících ptáků. V jednom stoupáku je 30-70 ptáků. Jedni odlétají a střídají je další. Během následujících dvou hodin přes nás přetahují stovky kání provázené luňáky hnědými a jedním pochopem. Slunce peče a pod náma jsou čtyři auta birderů. Tah se zastavuje. Balíme a jedeme zase do údolí.

Eilat Moutnains
7:30 – 9:30
pozorované druhy: koroptev arabská, holub skalní (4 ex.), jiřička obecná (10 ex.), káně lesní (600+), moták pochop, hrdlička zahradní (4 ex.), špaček Tristramův (3 ex.), rorýs šedohnědý (7 ex.), bulbul arabský (2 ex.), vrabec domácí (2 ex.), skalníček černý

Na severu dědiny se ještě zastavujeme v kroužkovací stanici. Namísto objíždění jedné saliny a focení si jdeme sednout s Lubošem do krytu k rybníčku uvnitř stanice. Na dvou místech jsou tu nataženy sítě. Nějaká stará bábinka právě vymotává z jedné ťuhýka rudohlavého. Na rybníčku se během hodiny ukazují tři druhy volavek – stříbřitá, vlasatá a červená. Kousek od nás se objevuje modráček. Na nahrávku hlasu nereaguje.

Eilat Ringing Station – Bird Sanctuary
10:30 – 11:45
pozorované druhy: volavka vlasatá (3 ex.), lyska černá (2 ex.), potápka malá (2 ex.), čejka trnitá (2 ex.), volavka vlasatá (2 ex.), slavík modráček, volavka červená a další běžné druhy

Zatávka na KM 20 je nutností. Potkáváme tu „naše Holanďany“ ze včerejší Yotvaty. Do našeho seznamu druhů Izraele tu přibývá kolpík bílý a několik hvízdáků eurasijských. Jen vodoušů štíhlých pozorujeme nejméně 8. Definitivně opouštíme Eilat a jeho birdwatcherská lákadla. Den je rozžhavený. Ten smrádek z odkalovacích nádrží, který přisuzujeme s nadsázkou plameňákům, nám bude chybět. 🙂

Po silnici č. 90 uháníme k severu. Aravské údolí se otevírá do šíře v kamenitou pustinu. Teprve pár kilometrů před Mrtvým mořem se častěji objevují keříky a nízké stromky. Krajina je tu silně rozbrázděná menšími erozí vytvořenými kaňony. Jižní část Mrtvého moře tvořená oddělenými odsolovacími nádržemi je v dohledu. Objevují se rákosiny a také cedule varující před zaminovanými poli. Na drátech podél cesty posedávají vlhy východní. Odbočujeme na vesnici Neot Hakikar, která má být na hranici s Jordánskem. Teprve u zamčené brány zjišťujeme,k že jde o mošav. Díky projíždějícím autům se dostáváme dovnitř. Mošav projíždíme z jedné strany na druhou. Dostáváme se mezi foliovníky a ostnaté dráty. Dál už se jet nedá. Jsme u jordánské hranice. Zkoušíme najít někoho, kdo by nás navedl do přírodní rezervace, která by tu někde měla být. Mají se tu vyskytovat lelci núbijští. Hned první nezávisle vyhlížející vlasáč nás sebou bere do kempu připomínajícího bývalé sídlo hippies. Tady zůstaneme na noc a budeme spát ve velkém stanovém přístřešku. Dostáváme kafe a meloun a vlasáč nám domlouvá schůzku s místním rangerem, který by měl více vědět o místních ptácích. Poté, co v kempu objevujeme sedmihláska pustinného s hlasem podobným rákosníkovi, tak se jdeme mrknout do křáků v okolí. Nad námi létají hejna ukřičených rorýsů.

Neot Hakikar
pozorované druhy: vlha východní (10 ex.), hrdlička kapská (2F), sedmihlásek pustinný (3 ex.), timálie šedá (2 ex.), rorýs obecný (10x), rorýs šedohnědý (10 ex.), prinie půvabná (4 ex.)

Před setměním, kdy se blízko ozývá dytík, přijíždí ranger s dětmi. O ptácích toho moc neví a do terénu nás doprovázet nehodlá. Vzhledem k našemu osobáku nám doporučuje místo na kraji vesnice, kde by se mohl lelek ukázat. Přes půl hodiny pak koukáme do tmy u skleníků při asfaltce, po které se z práce vracejí traktory s lidmi pracujícími ve foliovnících a na polích. Občas není díky hluku slyšet vůbec nic. Vzdáváme to a vracíme se do kempu. Na lelka núbijského si budeme muset počkat na jindy.

Měsíc je téměř v úplňku, sedíme kolem kulatého stolu s dalšími spolubydlícími, popíjíme víno a bylinkový čaj a čas se rozpouští mezi hvězdami cinkajícími v koruně vzrostlého stromu nad námi.

---

29. března 2010

Noc pod přístřeškem byla příjemná. Sice se objevilo několik komárů, ale jinak pohoda. Vstáváme v šest. Snídáme za zpěvu budníčka pustinného a pak se odjíždíme za mošav podívat mezi skleníky po hrdličkách kapských. Pohybujeme se v těsné blízkosti ostnatým drátem obehnané hranice s cedulemi: pozor, miny. Foliovníků tu musí být snad stovky. Občas se nad námi objeví vlha východní a jednoho samce hrdličky kapské se nám skutečně daří zahlédnout.

Opouštíme jižní cíp Mrtvého moře a vydáváme se po jeho západním břehu k severu. Po levé straně lemují cestu erozí rozbrázděné kopce jako vystřižené z hollywoodského westernu a po pravé straně jsou pásy rákosin a křovin a za nimi mělké nádrže rozdělené hladiny jižní části moře tak slaného, že v něm není žádný život. U jedné pumpy fotíme vrabce domácí a o kus dál se objevuje komplex hotelu En Boqeq, kde se dá sjet na písečné pláže. Už z dálky vidíme na průzračné vodní hladině volně plovoucí korky lidských postaviček. Nakupujeme pár předražených potravin a o chvíli později se už naše bílé figury s opálenými předloktími a obličeji blíží k vodě. Voda po ochutnání pálí na jazyku. Stačí si do ní lehnout a nechat se nést. Užíváme si tuto novou zkušenost jako děti. Voda je mastná jako olej. Ještě, že jsou na břehu sprchy se sladkou vodou. Vyblblí pokračujeme dál k severu k oáze En Gedi ležící pod vysokým skalním srázem. Ještě před tím vidíme po levé straně stát na nepřístupné skále pevnost Massada. Pak už si připisujeme nový ptačí druh – krkavce krátkoocasého, který prolétl kolem nás.

V oáze je kibuc nabízející za poplatek prohlídku botanické zahrady. Nás ale spíš zajímají ptáci a času moc nemáme. Kousek za En Gedi se nachází vádí Arugot. Jedeme k parkovišti u vstupu do této přírodní rezervace a hodinku a půl se věnujeme prohledávání křovin, palmových korun a skalnatých svahů. Krkavci krátkoocasí si nosí materiál na hnízdo, kolem košů s odpadky poskakují timálie šedé a menší hejna křičících špačků Tristramových přeletují stále dokola mezi suchou soutěskou a úrodnou oázou. Ke konci se nám nad hlavami ozývají hlasy našich vlh pestrých.

Wadi Arugot
12:30 – 14:10
pozorované druhy: ťuhýk šedý (Massada), krkavec krátkoocasý (5 ex.), špaček Tristramův (100 ex.), strdimil palestinský (pár), timálie šedá (3 ex.), pěnice černohlavá (pár), vrabec domácí (20 ex.), bulbul arabský (5 ex.), skalníček černý (2 ex.), pěnice mistrovská, vlha pestrá (14 ex.), poštolka jižní, hrdlička senegalská (6 ex.)

Tímto v podstatě končí ornitologická část výpravy, která zabrala její podstatnou část. Jsme ale ve Svaté zemi a bylo by hloupé nenavštívit alespoň Jeruzalém. Opouštíme tedy horkou oblast ležící téměř 400 metrů pod úrovní moře a jedeme nahoru do „místa míru“, jak zní překlad hebrejského Jerušalajim. Jeruzalém leží v judejských horách ve výšce 800 m n.m. a ten výškový rozdíl je opravdu znát. Kopce jsou tu zelené a teplota klesla. Vjíždíme do centra města a daří se nám v pohodě zaparkovat. Dnes po poledni začal pésach, týdenní svátek připomínající Židům návrat jejich předků z Egypta. Do Starého města to máme jen kousek. Do spleti úzkých kamením dlážděných uliček obrovského bazaru vstupujeme Jaffskou bránou. Proplétáme se mezi turisty a obchodníky snažícími se zaujmout každého potenciálního zákazníka. V uličkách postávají vojenské hlídky se samopaly. Dostáváme se k posvátné Zdi nářků, která kdysi bývala západní stěnou Chrámu. Předtím ale musíme projít kontrolou. Prostor před zdí je považován za synagogu a proto si musíme nasadit na hlavu malou bílou jarmulku, kterou dostaneme u vchodu a která nám potom zůstane na památku. Je zajímavé pozorovat ortodoxní Židy s dlouhými pejzy oblečené v černých dlouhých kabátech s černých kožešinovými hučkami na hlavách. Mezi přání, která se zasunují na lístečcích mezi kameny Zdi nářků vkládám také svůj papírek.

Pak procházíme celé Staré město až na druhou stranu ke Lví bráně, abychom se mohli vydat po křížové cestě Via Dolorosa. Na druhé straně Kidronského údolí je vidět zelená v nízkém slunci zářící Olivetská hora s Getsemanskou zahradou, ve které rostou stařičké olivovníky. Procházíme jednotlivá zastavení, zkoušíme si představit, jak to tenkrát bylo a uličky se pomalu vylidňují a krámky se zavírají. Pak přicházíme k Chrámu Božího hrobu a vstupujeme dovnitř. Jsme v místech, kde byl Ježíš ukřižován, pohřben a kde vstal z mrtvých. Kaple a jejich vnitřní prostory stojí jedna na druhé, jak byly v průběhu staletí budovány a přestavovány. Teď je jich tu asi třicet. V jedné probíhá mše, ozývá se zpěv, voní kadidlo. U kamenné desky, kde byl Ježíš pomazán se sklánějí věřící a horečnatě se snaží setřít alespoň pár kapek vonného oleje, kterým kněží kámen polévají. Ve velké rozlehlé kapli čekám v davu tlačících se věřících, abych mohl navštívit samotný Boží hrob skrývající se v maličké tmavé kapli uprostřed. Někteří věřící před vstupem, který je řízen kněžími a ochranou, kdy dovnitř můžou vždy jen tři nebo čtyři lidi, začínají zpívat. V malém předsálí je zbytek kamene, kterým byl zavalen vchod Ježíšovy hrobky. Pak se musím hluboko předklonit, abych se dostal do vnitřní krypty. Postavičky přede mnou se vrhají na kamennou desku hrobu a líbají ji. Některé pak ochranka nemůže dostat ven. Jsou v extatickém vytržení. Já se jen tiše dívám. Tohle místo má svého genia loci, podivnou uhrančivou atmosféru. Uvnitř zůstávám jako ostatní jen pár chvil, abych postoupil své místo dalším. V kapli o patro výš je Golgota. Procházím ta místa známá s tisíců knih, teď je mohu vnímat svými smysly. Zvláštní pocit zůstává a je ještě umocněn bílou tváří měsíce v úplňku, která nás doprovází.

Jeruzalém
pozorované druhy: i tady nám přibývá pár nových druhů – kavka obecná, sýkora koňadra, strakapoud jižní a po dlouhé době zase kos černý a alexandr malý

Setmělým městem se vracíme k autu, abychom asi za hodinu zaparkovali u hotelu Galileo v Tel Avivu. Poslední noc, poslední láhev červeného vína a v jedenáct už všichni spíme.

---

30. března 2010

Vstáváme ve čtyři, ještě za tmy opouštíme Tel Aviv a za necelou půlhodinu už vracíme auto a s bágly jdeme k odbavení. Kontroly přicházejí opakovaně a jedna za druhou. Několikrát musím otevřít fotobágl a ukázat všechno, co je uvnitř. Dokonce musím předvést i funkčnost foťáku. Takhle se rozbaluje i hlavní zavazadlo. Když už bych řekl, že je vše za mnou, tak následuje další podrobná prohlídka všeho, co už několikrát prohlédnuté bylo. V 8:15 sedáme do stařičkého oprýskaného Boeingu, který nám připomíná stavebnici lega podle toho, jak každá jeho součást nese nápisy v jiném jazyce. I sedačky uvnitř jsou snad z několika různých letadel. Den je slunečný, dohlednost krásná a celý let probíhá hladce.

V Kyjevě procházíme přes ledabylou prohlídku známých strýců z minula. Sedáme na pivko a i tady poznáváme známé tváře. Dnes čekáme jen krátce. Za hodinu a půl se můžeme nalodit. Letadlo, stejně oprýskané jako to předchozí, je poloprázdné. Krajina pod námi je po celou dobu letu vidět. Před Prahou nás čeká nízký vyhlídkový let podél Berounky. Je to krásné zakončení. Počasí v Praze je téměř letní.

Loučíme se a já už se těším, až přepíšu do počítače deník a konečně zjistím, kolik druhů jsme v Izraeli vlastně viděli. 🙂

předchozí část