Izrael 2010 – 1. část

22.III. – 30.III.2010

Týden s migrujícími ptáky v Eilatu na jihu Izraele.

Eilat na jihu Izraele je přímořské turistické letovisko ležící v severním cípu Rudého moře. Známé je především milovníkům slunce a potápěčům. Každé jaro se tu ale odehrává něco, co sem láká také komunitu lidí s dalekohledy – jde o ptačí migraci. Obrovské množství ptáků vracejících se k severu z Afriky prolétá přímo nad městem koridorem Aravského údolí – Wadi Arava, které se táhne k severu podél jordánské hranice v délce 180 km až k Mrtvému moři. Na kopečcích přímo nad Eilatem je možné za příznivých podmínek pozorovat tisíce táhnoucích dravců, na odsolovacích nádržích pak bahňáky, kachny a racky a v městských parcích pěvce. Když k tomu pak přidáme pouštní druhy ptáků v dosahu několikahodinové cesty autem (Eilat leží v jižním cípu pouště Negev), tak získáme birdwatchersky velice atraktivní místo, které rozhodně stojí za to navštívit.

Členové výpravy:
Alex Auer – www.alexaurer.cz
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
Luboš Doupal
Jirka Ševčík

---

22. března 2010

Mám v sobě zvláštní klid vzhledem k tomu, že zase po delší době vyrážím na cestu. Takovou bezstarostnou vyrovnanost a pohodu. Žádná cestovní horečka. Kéž by to byla předzvěst toho, v jakém duchu celý ten výlet do Izraele proběhne.

Vstávám před pátou, venčím Emila, hážu na záda bágl, který jsem si sbalil až včera večer, a můžu vyrazit do vlahého jarního rána plného hlasitého zpěvu drozdů a kosů. V šest odjíždím směrem na Prahu. Rozednívá se záhy. Obloha je modrá, celá Vysočina a později i pražské ulice jsou v krásném hřejivém světle. Už jen v nejtemnějším stínu se skrývají ztrácející se hromádky špinavého sněhu. Hned po vystoupení na Ruzyni potkávám Luboše Doupala a po chvíli i Jirku Ševčíka. Aleš přijíždí asi o půl hodiny později. Do kabiny letadla si můžeme vzít jen zavazadlo o hmotnosti 5 kg. Cpu si plné kapsy u bundy bateriemi, atlasem ptáků, bleskem a na rameno si věším dalekohled. Přesto má můj fotobáglík stále 8 kg. Naštěstí mi jej při odbavení neváží. Sláva! Po delším čekání na gejtu A1 zjišťujeme, že nám to letí trošku odjinud. Moc lidí tu ale není. Vše probíhá hladce. V letadle sedíme přes uličku všichni vedle sebe. Slibovaný oběd se změnil v malou obloženou bulku servírovanou nečekaně pěknými letuškami.

Vzduch před Kyjevem je hrbatý a tvrdý. Narazili jsme do něj letadlem, mírně stoupli a prudce se propadli dolů. Pak jsme se ještě pár minut otřásali ve vzdušném šejkru. Přistání nás potěšilo. Není nad pevnou zem pod nohama. Van Damme v první třídě na prvním sedadle se sice tvářil suverénně, ale i za těma růžovými brýlemi bylo znát, že se mu také ulevilo. Jdeme přes tranzit. Bodrý celník mi zkoumá můj stařičký dalekohled. Achótnik? Da, němnožko, odpovídám. Čeká nás více, než pět hodin čekání. Sedáme do baru a objednáváme Stellu Artois. Nikdo netuší, kolik za něj vlastně v ukrajinských hřivnách platíme. Hala se plní jen pomalu a čas utíká šnečím tempem. Po našem letu odlétají tento večer z Kyjeva už jen další dva. Letadlo se zdá být pohodlnější, než to předchozí. Dostáváme jídlo a za tři hodiny hladce dosedáme v Tel Avivu. Slečna úřednice v uniformě se u okýnka tváří veledůležitě. Kontroluje Luboše, jestli ví, jaké je jeho příjmení a vůbec je strašně zvědavá. Nakonec odcházíme všichni se vstupním razítkem v pasu.

Auto z půjčovny není zrovna největší, ale do kufru se daří nacpat téměř vše. Nová Honda Civic má najeto snad jen 16 km. Kluci na předních sedadlech se pouštějí do navigace k hotelu Galileo, kde máme rezervován nocleh. Půl hodiny vlahým večerním vzduchem města, které není nepodobné Athénám a jsme na místě. Cena za noc a osobu je 54 USD. Blíží se třetí hodina ranní. Není proč otálet, jde se spát.

---

23. března 2010

Ze spaní mě ruší hlasy ptáků. Ještě v polospánku je určuji jako nějakou hrdličku a bulbula. Dlouho se jimi nenechám přemlouvat a lezu z postele. Luboš už stojí na balkóně a observuje. Naproti na terase přes ulici sedí dvě hrdličky senegalské a na palmě nedaleko se hlasitě ozývá bulbul arabský. Oblohou létají hejna rorýsů. Cestou na snídani určujeme i neznámý stehlíkovi podobný hlas – jde o strdimila palestinského. Samec je leskle kovově modrozelený, samice nevýrazně šedá. Snídáme na ulici u krámku kávu a koláč a pod nohama se nám pletou další hrdličky senegalské.

Tel Aviv: okolí hotelu Galileo
7:30 – 9:30
pozorované druhy: hrdlička senegalská (15 ex.), budníček menší, rorýs obecný (100x), vrabec domácí (20 ex.), vrána šedá (8 ex.), bulbul arabský (2 ex.), racek bělohlavý, holub domácí (10 ex.), vlaštovka obecná (2 ex.), majna obecná (2 ex.), strdimil palestinský (4 ex.), jeřáb popelavý (6 ex., přelet k severu vysoko nad městem)

Vysoko přes nás táhne k severu několik jeřábů popelavých. V půl deváté opouštíme hotel, platíme parkovné (50 ILS) a proplétáme se hustým provozem k moři. Pár lidí se tu koupe. Z ptáků na pláži není nic zajímavého. Na trávníku u silnice hledá pod palmami potravu asi 30 konipasů bílých a krotký dudek chocholatý. Pouštíme se po dálnici č. 4 k jihu a pak se po č. 41 napojujeme na silnici č. 40. Cestou dvakrát zastavujeme při kraji silnice nebo u pumpy. Přibývají mi vlaštovky skalní a prinie půvabné. Co chvíli kolem nás poletuje k severu orlík krátkoprstý a dvakrát sledujeme z velké dálky obrovské hejno jeřábů popelavých. Také čápi bílí jsou po desítkách na cestě k severu.

Tel Aviv – Be´er Sheva
pozorované druhy: konipas bílý (30 ex.), dudek chocholatý, vlha pestrá (3 ex.), poštolka obecná (5 ex.), vlaštovka skalní (10 ex.), rorýs velký (6 ex.), orlík krátkoprstý (10 ex.), káně lesní (ssp. vulpius, 4 ex.), kos černý, stehlík obecný (2 ex.), prinie půvabná (2 ex.), zvonek zelený, hrdlička zahradní (10x), čáp bílý (250 ex.), jeřáb popelavý (2.000 ex.), chocholouš obecný, luňák hnědý (10 ex.), volavka rusohlavá, majna obecná (2 ex.)

Objíždíme Be´er Shevu a zeleň se nám postupně začíná vytrácet z krajiny. Políčka mají víceméně stepní a polostepní charakter a mění se v poušť, která je díky nedávným dešťům se zeleným nádechem. Pokračujeme po silnici č. 211. V okolí jsou vojenské základny. Jen, co máme příležitost, tak stavíme a jdeme se projít do „zakázaného“ vojenského prostoru. Jsme někde v úrovni odbočky na Shiftu. Hned prvním pozorovaným druhem je pro mě lajfík – timálie šedá. Šouláme pak v okolí podmáčené terénní deprese a vyschlého vádí. Jsou tu dudci, vodouš kropenatý a také prozatím neurčené lindušky. Z křovin loví ťuhýk šedý, ale i bělořit šedý a nakonec do blízkého keře zalétá kukačka chocholatá. Když se téměř po dvou hodinách vracíme k autu, loučí se s námi dokonalý samec motáka stepního a vojáci, kteří nás kontrolují.

Holot Shunera
15:00 – 16:40
pozorované druhy: timálie šedá (4 ex.), krahujec obecný, dudek chocholatý (6 ex.), kachna divoká (5 ex.), vodouš kropenatý, budníček menší, jeřáb popelavý (35 ex.), bulbul arabský (2 ex.), rehek domácí (pár), ťuhýk šedý, poštolka obecná (4 ex.), linduška sp. (2 ex.), bělořit šedý, kukačka chocholatá (ad.), káně bělochvostá (4 ex.), vlaštovka skalní (2 ex.), moták stepní (M)

Slunce rychle klesá k obzoru. V Nizzaně najíždíme na úzkou asfaltovou silnici na Ezuz. Podél cesty přeletují mohutná hejna skřivánků krátkoprstých. V posledních paprscích slunce fotíme orebici čukara a párek bělořitů okrových. Poušť je tu kamenitá, ale stále se zachovává zelený nádech. Tady někde se vyskytují vzácní dropi obojkoví, o které se zítra chceme pokusit.

Nizzana – Ezuz
pozorované druhy: orebice čukar, bělořit okrový (pár), skřivánek krátkoprstý (400 ex.), poštolka obecná (2 ex.)

Do pouštního Ezuzu, což je jen pár domků a vojenská základna, přijíždíme téměř za šera. Na konci silnice je oáza s lavičkami, stolky a ohništi. Tady zůstaneme na noc. Kolem pokřikují bulbulové a hrdličky. Chystáme si místa ke spaní a s posledním světlem se pokouším u stolku ještě něco zapsat. Je toho jen žalostně málo. Stmívá se rychle a záhy. Před půl sedmou už je tma. Popíjíme zásoby, plkáme a polovina měsíce ozařuje celé okolí. Občas zanaříká dytík nebo výreček malý. Aleš odchází spát někam do chalupy, kde si dojednal nocleh. Ze skupiny tří vzrostlých blahovičníků se opakovaně ozývá nějaká sova. Pravidelné hu-hu-hu. Když ji zkouším napodobit, tak vzlétne z koruny stromu, zatleská křídly a obloukem se zase vrací. Vidím jen její siluetu. Dvakrát nás navštěvují vojáci se samopaly. Cucnou si s námi něčeho ostřejšího a zase odcházejí. Po deváté jdeme spát.

---

24. března 2010

Noc byla teplá. Spím napůl vylezlý ze spacáku. Obtěžují mě jen sny. V pět začínají zpívat ptáci a v šest už je světlo. Lezu ven ze spacáku, beru dalekohled a jdu se projít po okolí. Krom hrdliček zahradních je často slyšet dudčí u-pu-pu. Nacházím dva krkavce hnědokrké a Luboš určuje některé místní budníčky jako horské. Kolem osmé po snídani odjíždíme.

Ezuz – odpočívadlo
6:00 – 7:55
pozorované druhy: pěnice pokřovní (4 ex.), chocholouš obecný (2 ex.), dudek chocholatý (2 ex.), krkavec hnědooký (2 ex.), budníček horský (2 ex.), budníček menší (5 ex.), hrdlička senegalská (40 ex.), hrdlička zahradní (2 ex.), rehek zahradní, bulbul arabský (4 ex.), skřívánek krátkoprstý (10x), strdimil palestinský (4 ex.), drozd zpěvný

Nejvýživnější část dne začíná hned za Ezuzem. Zastavit u krajnice nás přinutil sýček sedící na hromadě kamení nedaleko nás. Kousek od něj fotí Aleš čukara. Ukazuje nám, jak se mu povedl v protisvětle – na fotce je ale koroptev arabská. Hned vybíháme ven a na kopeček kamení. Koroptev nacházíme. Jsou dvě. Skrčené utíkají pryč. Mezitím se vysoko nad námi přehnalo podívné opakované krákání – pět stepokurů krásných. Navíc se nedaleko od nás zvedli dva dytíci. Krása!

Několik kilometrů od nás stojí u silnice dva menší busy vedle kterých je shromážděna skupina lidí. Určitě jde o birdwatchery. Ještě chvíli procházíme okolí silnice a pak se rozjíždíme k autobusům. Jsou to důchodci s malými kukátky, které vedou dva místní birdeři se stativáky. Jeden z nich nás hned hlasitě informuje, že viděli dropa obojkového, který dokonce krátce tokal. Vzduch se už hodně tetelí. Kolega mi zamířil stativák do míst, kde se má drop zdržovat. Z rozmazaného keře tam kouká tmavá větev – to je on. Větev opouští keř a pod ní je skutečné dropí tělo. Přikrčený pták v následujícím okamžiku mizí mezi kameny. Moc příležitosti k pozorování mi nedal. Ostatní chlapi nedostali ani tuhle příležitost. Vedoucí birder zájezdu důchodců nám ještě řekl, že na západní straně silnice viděli několik běhulíků. Důchodci odjíždějí a my se chceme rozprchnout po okolí. Domlouváme se na hodině, kdy se tu zase potkáme. Jdu si se stativákem znovu stoupnout na val u cesty. Tentokrát nacházím dropa sám na otevřené ploše. Volám na ostatní. Dalších asi 15 minut pozorujeme tokajícího samce do běla načepýřeného a pocukávajícího křídly. Samice bude nejspíš nablízku. Krásné pozorování. Luboš si posteskl, že by to chtělo ještě ty běhulíky. Projíždí okolí binokulárem a najednou radostně volá: já je mám, já ji vidím. Dalších dvacet minut patří dokonalému pozorování trojice běhulíků plavých. Jsou plaší a později se zvedají a odlétají. Myslím, že tady máme splněno. Můžeme jet dál.

Ezuz – Nizzana
8:00 – 9:45
pozorované druhy: sýček obecný, křepelka polní (hlas), koroptev arabská (pár), strnad luční (2 ex.), stepokur krásný (5 ex.), dytík úhorní (2 ex.), prinie půvabná (4 ex.), bělořit plavý (3 ex.), drop obojkový (M), pěnice brýlatá, běhulík plavý (3 ex.), vlaštovka obecná (5 ex.), poštolka obecná (pár u hnízda), krkavec hnědokrký (2 ex.)

Další zastávku děláme v Nizzaně u vodní nádrže. Jakby taky ne, když u vody stojí mé první čejky trnité. Na druhém břehu nalézáme vodouše rudonohé, jespáky bojovné a kulíky mořské. Příjemné zpestření pouštní avifauny.

Nizzana – vodní nádrž
10:00 – 10:20
pozorované druhy: čejka trnitá (15 ex.), vodouš rudonohý (7 ex.), jespák bojovný (4 ex.), vodouš šedý, konipas bílý (3 ex.), kulík mořský (4 ex.), jespák šedý

Do jednoho zeleného vádí vyklesává z termiky snad 250 čápů bílých. Vracíme se na silnici č. 40 směřující dále k jihu. Moc dlouho ale nejedeme. Musíme dobrat benzín (cena jako u nás) a dát si jedno chlazení pivko. Také tady jsou dvě čejky trnité a mezi vrabci nacházíme samce vrabce pokřovního. Sedíme na lavičce u stolku a střídavě vybíháme s foťáky ven na slunce a zkoušíme cvaknout nějakou tu prinii, pěničku nebo strdimila.

Midreshet Ben Gurion – čerpací stanice
10:00 – 10:20
pozorované druhy: vrabec domácí (10 ex.), vrabec pokřovní, čejka trnitá (2 ex.), vlaštovka obecná (2 ex.), prinie půvabná (2 ex.), strdimil palestinský (2 ex.), budníček horský (2 ex.), pěnice bělobřichá, pěnice černohlavá

Následuje zastávka u En Ovdat. Jde o jedno z ramen hlubokého kaňonu, které se tu strmě zařezává do terénu. Jeho dnem teče říčka a po jeho vrchní římse vede jakási turistická stezka. Vstupné je 13 ILS na osobu. Krom holubů skalních poletují v kaňonu břehule hnědé. Pak nás příjemně překvapuje dvojice špačků Tristramových. Je horko, slunce peče, bílé skály bodají do očí a stíny jsou černé. Nevím, jestli a jak vyjdou fotky z těchto podmínek. Do kaňonu zalétá také bělořit černohřbetý. Krmí mladé. Procházíme úzké vádí prudce spadající do kaňonu. Za dešťů tu může být pěkný vodopád, o čemž svědčí zbytky vegetace zachycené na zábradlí vysoko nad terénem. Ty sem přinesla voda. Pozorujeme skalníčka černého, kterého určujeme až v atlase a dva skřivany pouštní. Daleko nad strží krouží dvojice orlů. Mohlo by se jednat o orly jestřábí, ale jsou příliš daleko na bezpečné určení. Scenérie hlubokého kaňonu je působivá.

En Ovdat
12:45 – 14:15
pozorované druhy: vrabec domácí (10 ex.), špaček Tristramův (2 ex.), holub skalní (10 ex.), břehule hnědá (8 ex.), sup mrchožravý (2 ex.), prinie půvabná (2 ex.), skřivan pouštní (2 ex.), pěnice černohlavá, pěnice pokřovní, skalníček černý, bělořit černohřbetý (hnízdění), chocholouš obecný

En Ovdat není ale vůbec nic proti obrovskému kaňonu nebo spíš kráteru, do kterého se sjíždí z Mitzpe Ramon. Několik set metrů vysoký terénní zlom navazuje na nekonečnou placku plochého dna Makhtesh Ramonu, kráteru který má délku 40 km a šířku 2-10 km. Nejhlubší místo tohoto geologického skvostu leží 500 m pod úrovní okolního terénu. Bez zastávky jedeme až do Eilatu podél všech těch míst známých z birderských trip reportů – Lotan, Eliphaz, Yotvata …

Ve městě to žije, prostě turistické centrum, tisíce lidí, hotely, neonové nápisy, hluk a vřava. Sjíždíme až k hranicím s Egyptem. Toleruje se tu stanování na plážích. Rychle se stmívá. Eilat září světly a odrazem v mořské hladině. Zastavujeme u brány nějakého ubytovacího komplexu. Alešovi se tu daří zajistit pokoj na dvě následující noci (200 ILS/osobo/noc). Máme bydlení o čtyř poschoďových postelích. Taky dobře. Už jsem viděl to nekonečné hledání. Teď sprcha a zápis. Snad i seznam pozorovaných druhů …

---

25. března 2010

Probouzíme se do slunečného, ale velice větrného dne. Prudký nárazový vítr fouká od severu a značně omezuje migraci ptáků. Začínáme na Norhern Beach u hotelového komplexu. Ještě před tím odhalujeme v podivných kavkám podobných vranách nový druh – vránu lesklou. Je jich tu všude plno. Nejběžnější krkakavcovitý pták Eilatu. Nad mělčinou u pláže loví krásný černobílý rybařík jižní. Mezi rybáky obecnými se objevuje jeden zářivě bílý rybák černozobý. V dálce na bójce sedí racek bělooký – pro některé z nás opět nový druh. I když svítí sluníčko, tak je v prudkém větru docela zima. U vyústění kanálu loví osamělá volavka západní (ssp. schistacea) a několik birderů. (Dodatečně jsme volavku určili jako běžnou stříbřitou.)

Field School Eilat – ubytovna
pozorované druhy: krutihlav obecný, bělořit plavý, vrána lesklá (2 ex.), káně lesní

Eilat – Norhern Beach
7:00 – 8:20
pozorované druhy: rybařík jižní, racek chechtavý (5 ex.), rybák obecný (4 ex.), rybák černozobý, racek bělooký, racek žlutonohý (19 ex.), rybák severní, racek bělohlavý (20 ex.), čejka trnitá (2 ex.), vlaštovka skalní (5 ex.), prinie půvabná (2 ex.), volavka stříbřitá, kormorán velký, vrána lesklá (10x)

Pouštíme se podél vodního kanálu k severu. Objevují se první bahňáci a v půl desáté začíná výraznější tah dravců. Jen výjimečně je vidět několik ptáků ve větší výšce. Jinak se probíjejí proti větru mnohem níž. Z valné většiny jde o káně lesní ruské, které nám zpestřil orel stepní, orel nejmenší, nějaký luňák hnědý a orlovec říční. Chtělo by to, aby se vítr aspoň na jeden den utišil. Podél Kanálu poletuje pět druhů vlaštovkovitých. Je zajímavé vedle sebe pozorovat naše vlaštovky, jiřičky a břehule a jižní vlaštovky skalní a břehule hnědé.

Eilat – kanál severně od Northern Beach
8:20 – 10:00
pozorované druhy: volavka popelavá (2 ex.), pisík obecný (2 ex.), prinie půvabná (10 ex.), moták pochop (F), pisila čáponohá (8 ex.), volavka stříbřitá (6 ex.), linduška rudokrká, konipas bílý (4 ex.), konipas luční (ssp. feldeg, 2 ex.), majna hnědá (2 ex.), vodouš kropenatý, vodouš rudonohý, vlaštovka skalní (10 ex.), vlaštovka obecná (6 ex.), břehule říční (2 ex.), jiřička obecná (6 ex.), orel stepní, luňák hnědý (3 ex.), břehule hnědá (3 ex.), káně lesní (150 ex.)

Před námi je kroužkovací stanice s několika mělkými lagunami. Bílé skvrny na jejich hladině jsou překvapivě racci tenkozobí. Podél břehů je doplňují bahňáci. Nejpočetnější jsou tu jespáci malí, které určujeme nejdéle. Jejich mizející zimní šat prostě u nás nemáme nakoukaný. Nalézáme také dva vodouše štíhlé a lyskonoha úzkozobého v zimním. Podél jedné z nádrží popojíždíme autem a zkoušíme dělat pár fotek. Když pak kontrolujeme čas, tak zjišťujeme, že jsem tu byli skoro dvě hodiny a je daleko po poledni. Je čas se posunout dál.

Eilat Ringing Station – Bird Sanctuary
10:10 – 12:50
pozorované druhy: jespák křivozobý, jespák bojovný (17 ex.), pisila čáponohá (16 ex.), kulík písečný (17 ex.), racek chechtavý (5 ex.), racek tenkozobý (40 ex.), lyskonoh úzkozobý, vodouš rudonohý (8 ex.), kulík mořský (2 ex.), jespák písečný, jespák malý (40 ex.), jespák obecný (3 ex.), vodouš štíhlý (2 ex.), orlík krátkoprstý, rorýs velký, orel nejmenší (světlá forma), vodouš šedý, orlovec říční, volavka vlasatá (5 ex.), volavka stříbřitá, kormorán velký (4 ex.), lyska černá, slípka zelenonohá (3 ex.), potápka malá (4 ex.)

Slunce peče, vítr funí a zvedá kotouče prachu a my se ocitáme na pověstném KM 20 – dvacátém kilometru silnice č. 90. Až k jordánské hranici tu sahá soustava mělkých odsolovacích nádrží, na kterých už bylo pozorováno kdeco. O tom, jak známá je tato lokalita, svědčí další tři auta, která se tu ukazují během naší návštěvy. Ze všech koukají dalekohledy a objektivy birderů. Nic zvláštního jsme tu bohužel neobjevili. Jsou tu desítky pisil, stovky bahňáků a téměř dvě stovky plameňáků. Asi to bude chtít více návštěv. Uvidíme.

Melehat Avrona – KM 20
13:20 – 14:25
pozorované druhy: druhově stejné jako u Ringing Station, navíc plameňák růžový (180 ex.), kulík bledý (3 ex.), vodouš kropenatý (6 ex.), rybák severní (3 ex.), kulík říční (2 ex.), volavka popelavá (30 ex.)

Proti nám je letiště jordánské Aqaby, za kterou se zvedají vysoké horské hřbety. Vracíme se do města, abychom si sehnali ubytování na další dva dny. Daří se v hotelu Pierre, kde opět dostáváme pokoj s patrovými lůžky, které tu obyčejně využívají potápěči (450 ILS pro čtyři na noc). Ve stánku se zastavujeme na první pořádné jídlo tohoto dne – obloženou bagetu, a pak už nám zbývají jen dvě hodiny světla, které chceme věnovat parku Ofira a přístavu v Eilatu. V parku chvíli dumáme nad určením lindušek, které hledají potravu na krátce zastřiženém trávníku – jsou to lindušky lesní. Z vrcholku suchého keře kontroluje dění kolem sebe ťuhýk rudohlavý. Dvakrát nad námi s křikem prolétne alexandr malý. Okolí hotelového komplexu je plné lidí a turistických atrakcí. Nad přístavem loví čtyři racci běloocí a v posledních záchvěvech termiky se vysoko nad domy točí hejno čápů černých. Šeří se a k autu se vracíme za tmy. Ještě si skočíme na pivko a pak už hurá zpět do našeho skautského ubytování Field School Eilat (tel pro zájemce: 972-6371127).

Eilat – Ofira park a přístav
16:45 – 18:00
pozorované druhy: špaček Tristramův (4 ex.), linduška lesní (5 ex.), konipas bílý (5 ex.), ťuhýk rudohlavý, alexandr malý, luňák hnědý (3 ex.), čáp černý (25 ex.), racek bělooký (4 ex.), jiřička obecná (2 ex.), rorýs obecný (3 ex.), vrána lesklá (20 ex.), vrabec domácí (20 ex.)

---

26. března 2010

V Izraeli se přechází na letní čas. Sice jsme chtěli vstávat v šest, ale nakonec vylézáme z postelí až někdy po sedmé. Venku svítí slunce z bezoblačné oblohy a navíc pofukuje jen mírný západní vítr. Balíme se a opouštíme naši skautskou ubytovnu, abychom zkusili najít En Netaphim, místo v kopcích, kde by se snad dal sledovat tah dravců. Ve vádí na západním konci města, v Nahal Shahmon, nalézáme krásného skalníka zpěvného.

Nedaleko za Mount Yoash přijíždíme k odbočce na En Netaphim Springs. Nad námi začínají protahovat káně lesní. Je to jeden souvislý proud dravců táhnoucích vysoko pod mraky. Stezka k Netaphimu nás trochu překvapivě vede dolů z kopce namísto, aby nás přivedla na nějaký hřbet kopce. Na konci stezky je pak hluboká soutěska se strmými kolmo spadajícími stěnami. Na jejím dně, kam se dá dostat úzkou průrvou, je téměř vyschlý pramen. Na horním okraji strže se vyhřívají damani – osrstění králící s legračním výrazem ve tváři, kteří jsou s velkou pravděpodobností příbuzní slonům. Procpávám se dolů do soutěsky. Je tu ticho. Jen občas se ozve shora vrkání holubů skalních nebo výkřik špačka Tristramova. Po hýlech sinajských, kteří se tu mají vyskytovat, není ani památky. Slunce se opírá do skalních stěn a pořádně pálí. Jdu dnem vádí kousek dolů a pak šplhám stěnou soutěsky zpět nahoru. Chvíli se ještě rozhlížíme po okolí a já vyrážím v tom vedru zpět do sedla.

En Netaphim
8:40 – 11:30
pozorované druhy: špaček Tristramův (2 ex.), holub skalní (16 ex.), pěnice pokřovní, břehule hnědá (2 ex.), poštolka obecná, krkavec velký, káně lesní ruská (10x)

Když už jsem zpět u auta, tak mi to nedá, abych nevyšplhal o nějaké dvě stovky metrů výš na vrcholek Mount Yoash. Zdá se, že odsud je tah dravců jako na dlani. Brzy dopoledne ptáci prolétají právě ve výšce vrcholu kopce. Po obloze se teď pohybují už jen osamělí dravci, hlavní část tahu skončila. Vracím se dolů k autu a s chutí hltám pivko. O dalších pár desítek metrů níže a o chvíli později pak fotíme kozorožce s dlouhými hrbolatými rohy. Příští zastávkou je hřbitov na severozápadním okraji Eilatu. Je tu vyprahlo a z kopečka pod hřbitovem se dá také pozorovat tah dravců. Hřbitov je plný kamenný hrobek a dřevěných zdobených přístřešků. Pokud ještě teď kolem poledne vidíme nějaké dravce, tak jsou ve dvoukilometrové výšce pod základnami mraků.

Eilat – hřbitov
11:55 – 12:30
pozorované druhy: skřivan pouštní (2 ex.), luňák hnědý, skalníček černý (stavba hnízda)

Velice příjemně nás překvapuje Holland Park na severu města téměř u silnice č. 90. Jde o několik vyprahlých vádí, ve kterých jsou vysazeny a zavložovány stromky a keře. Dokonce je tu několik asi třímetrových baobabů. Zde to i teď v největších vedrech žije. V korunách nevysokých stromků poskakují budníčci, pěnice a celá hejna vrabců domácích a pokřovních. Jedním z prvních druhů je také skalník zpěvný a dva strnadi šedokrcí. Kluci objevují i vlhy východní. Já mám štěstí na další kukačku chocholatou tohoto výletu a na nádherného samce ťuhýka černohřbetého. Pěkně propečení se vracíme k autu, abychom se nastěhovali do hotelu Pierre.

Eilat – Holland Park
12:35 – 14:30
pozorované druhy: skalník zpěvný, strdimil palestinský, bělořit okrový (4 ex.), bulbul arabský (byl slyšet všude a pořád – min. 14 ex.), strnad šedokrký (2 ex.), budníček menší (10 ex.), pěnice pokřovní (4 ex.), pěnice černohlavá, vrabec pokřovní (30 ex.), vrabec domácí (30 ex.), bělořit šedý, kukačka chocholatá (juv.), dudek chocholatý, budníček horský (3 ex.), koroptev arabská, vlha východní (2 ex.), ťuhýk černohřbetý (M), hrdlička senegalská (30 ex., hrdlička zahradní (10 ex.)

Stěhujeme se do našeho pidipokojíčku s patrovými postelemi, něco málo pojídáme a jede se zase na KM 20. Oproti včerejšku nám tu přibylo asi 20 lžičáků pestrých a plameňáků je také asi o 40 více. Opět nás trochu zaskočil kulík bledý, který by při troše dobré vůle mohl být i lepším kouskem a později asi jespák obecný velice malého vzrůstu. Zatahuje se, prší a my se přesouváme na druhou stranu silnice, odkud vede písečná cesta hluboko do hor k tzv. Amram´s Pillars. Mezi skalisky je tu v paprscích zapadajícího slunce, které se snaží prodrat šedivou oblačností, nádherně. Erodované načervenalé pískovcové skály s různobarevnými vrstvami usazenin mají nejroztodivnější tvary a podobu. Jsme tu až do šera. Dalo by se tu i v tichu skal přespat – je tu oficiální camping grand. Sjíždíme z kopců a naproti přes údolí svítí stovky světel jordánské Aqaby. Ještě po šesté večer pozoruji na obloze snad poslední skupinu dravců. Jsou mezi nimi také dva orli stepní. Člověk by se tu opravdu s fotoaparátem mohl pohybovat několik dní, aniž by se nudil.

Amram´s Pillars
pozorované druhy: orel stepní (2 ex.), luňák hnědý (4 ex.), káně lesní ruská (3 ex.), rorýs šedohnědý (2 ex.), jiřička obecná (6 ex.), bělořit saharský

V hotýlku se přioblékáme a hurá do hospody na večeři. Většina restaurací je zavřena, ale máme štěstí, ta naše je v provozu i o šábesu. Sedíme na terase, pojídáme ryby, podél silnice pod námi povlávají listy palem, za nimi je severní cíp Rudého moře a za ním Jordánsko s blikajícími hvězdami Aqaby. Tohle stojí za zapamatování.

další část