(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)
Jsem šťastný chlap. Moje oblíbená lokalita, kam chodím na ptáky, Estabrook Park, leží jen pět minut chůze od zadních dveří mého domku.
Je to okresem spravovaný park ležící podél východního břehu řeky Milwaukee v okrese Milwaukee ve státě Wisconsin, a jedná se o jedno z přibližně tuctu zelených míst, která Charles B. Whitnall a další vizionářští městští plánovači zakreslili počátkem 20. let minulého století, aby plnilo funkci plic rychle rostoucí metropole a aby bylo přístupné každému občanovi toužícímu po chvílích oddechu. Whitnall věřil v to, že parky mohou léčit civilizační neduhy zachováním těch vlivů přírodního prostředí, které jsou odborníky na parkovou zeleň označovány jako zásadní pro zdravé životní podmínky.
Svůj plán vypracoval v časech, kdy ještě bylo možné hovořit s těmi občany Milwaukee, kteří pamatovali, jakým bohatstvím a různorodostí oplývalo přírodní prostředí našeho kraje v polovině 18. století před jeho osidlováním a překotnou urbanizací.
Tehdy pokrývaly horské lesy (duby, javor cukrový, buk, lípa americká, ořechovec bílý) přes 84 procent povrchu země. Lesňáček kanadský a proužkoboký hnízdil v roklích s výhledem na břehy jezera Michigan. Hejna „prérijních slepic“ (tetřívků prériových a ostroocasých) se dala pozorovat z dostavníků a vlaků. Každou zimu se po tisících shromažďovali tažní ptáci v mokřadech na soutoku řek Menomonee, Kinnickinnic a Milwaukee, tedy v místech, která jsou dnes srdcem města. Neuvěřitelné je, že se tu někdy na jaře objevoval i papoušek karolinský a další z druhů, který měl brzy vyhynout, holub stěhovavý, protahoval nad břehy jezera.
Do roku 2001, kdy jsem se sem přistěhoval a kdy jsem se stal redaktorem časopisu BirdWatching, zmizely už téměř všechny původní lesní porosty v okrese. Tam, kde kdysi stály horské lesy, vznikly silnice, budovy a ještě více budov. Podle Southeastern Regional Planning Commission má přinejmenším 89,6 procent plochy okresu charakter rezidenční, komerčně využívaný, průmyslový nebo institucionální. Ekologové pak konstatují, že zbývají méně než 2 procenta plochy původních biotopů nacházející se téměř výhradně jen v parcích. Plíce města jsou potřebná více než kdy před tím.
Estabrook je se svou šířkou 800 m a délkou 2,5 km poměrně úzký park ohraničený podél delších stran řekou Milwaukee a obytnou čtvrtí, ze severu a z jihu pak víceproudovou komunikací. Dvouproudá Estabrook Drive rozděluje podélně park na dvě užší části a ty jsou dále rozdrobeny oblíbenou cyklostezkou, zpevněnými chodníky a trasou pro horská kola. Následkem toho tu chybí vegetace dostatečné plochy, aby přilákala drozda lesního, tangaru šarlatovou a další druhy hnízdící v lesních biotopech. Každé léto ale splétají ve větvích svá hnízda trupiáli baltimorští a každou zimu se na řece předvádějí hoholi.
V roce 2000 popsala Wisconsinská ornitologická společnost ve čtvrtém vydání svého průvodce po birderských lokalitách s názvem Wisconsin´s Favorite Bird Haunts tento park slovy „vynikající pro pozorování ptáků“. K tomuto označení přispěla především řeka, která plní funkci vodítka pro nearktické a neotropické druhy ptáků táhnoucí severním směrem. Tito ptáci táhnou v noci, často na značné vzdálenosti, a většina z nich se často během dne zastaví k odpočinku a k načerpání sil s tím, že využije téměř každého vhodného úkrytu, který se jim naskytne. Podle vědců mají i ubohé ostrůvky městské zeleně význam, protože dávají ptákům šanci přežít a ti pak mohou další den pokračovat v tahu.
V novějším pátém vydání Bird Haunts, které se objevilo v roce 2009, byl Estabrook vynechán, stejně jako další dva městské parky, které byly do předchozího vydání ještě zahrnuty. Když se podívám zpátky, uvědomuji si, že jsem mohl určitá opomenutí zaregistrovat už dříve: s poklesem rozpočtu odložila okresní správa jakoukoli údržbu parku. Nebyly odstraněny graffiti a vše zarostlo česnáčkem lékařským. Začalo se proslýchat, že se v parku zdržují podivná individua. Navíc byly objeveny nové zajímavé lokality v jiných místech státu. Zasloužily si, aby byly popsány, sdělil mi redaktor příručky; všechno se do naší publikace nevejde.
Myšlenka, že by se v parku přestali objevovat moji sousedé, mě znepokojovala. Roky jsem bezpečně procházel po jeho stezkách, zaznamenával jsem si do deníku přílety a odlety lesňáčků a dalších ptáků, kteří hnízdí daleko na severu nebo zimují daleko na jihu. Být svědkem jejich každoročních pohybů bylo převážně osamělým údělem, ale i osobním potěšením, možností nahlížet do onoho velkolepého kalendáře přírody, kterému se nemohou rovnat informace časopisu vycházejícího jednou za dva měsíce. Teď mě ale napadlo, že by mohlo moje pozorování ptáků posloužit i praktickému účelu, že by mohlo do těch stoletých plic vdechnout trochu čerstvého vzduchu.
Stal jsem se ptáčkařem, který chodí jen za humna, místním birderem. Začal jsem sledovat ptáky v parku Estabrook každý víkend, po celý rok a začal jsem svá pozorování vkládat na eBird, což je online databáze spravovaná Cornell Lab of Ornithology a společností Audubon. Důležitější ale byla má předtucha, že přítomnost ptáků opět přitáhne pozornost veřejnosti k polozapomenutému parku, proto jsem se snažil sdílet vše, co jsem zde zaznamenal – prostřednictvím emailových skupin, facebooku a setkáváním se spolkem přátel parku, který jsem pomohl založit.
Když jsem s tím začal, jen málo úředníků na okrese tušilo, že v parku nachází útočiště tolik různých ptáků. Od té doby jsem tu zaznamenal přes 160 druhů ptáků, většinu na jaře a během podzimu, kdy se menší skupinky kachen, včetně hoholů, zdržují na nezamrzlém úseku řeky. Moje pravidelná pozorování pomohla obci získat certifikát ptákům přátelské komunity udílený v rámci programu Bird City Wisconsin a já už nejsem jediným, kdo zveřejňuje svá pozorování z Estabrooku, v důsledku čehož se tato lokalita opět objevila v šestém vydání Wisconsin´s Favorite Bird Haunts. Jde ovšem jen o nepřímý výsledek mého ptáčkaření za humny, které mi přináší největší uspokojení.
Park znovu funguje tak, jak bylo kdysi plánováno, jako místo odpočinku dostupné pro všechny občany. Díky vynalézavosti dobrovolnických spolků a spolupráci s okresem tu bylo nedávno vybudováno cvičiště pro psy a poté hřiště pro hráče létajícího disku. Díky tvrdé práci přátel – sázeli jsme stromy, organizovali úklid odpadků, odstranili jsme porosty řešetláku a česnáčku – vypadá park mnohem lépe. V roce 2012 tu byla otevřena zahrádka s výčepem, první v Milwaukee od dob prohibice v dobách Whitnalla. Jsem si jistý, že její majitelé využili možnost vybrat si místo, kde by nabízeli své obrovské preclíky a pouštěli nakažlivou um-ca-ca muziku, ale do těchto míst je přivedli především ptáci.
TIPY
- Najděte si místní lokalitu, kam to máte jen kousek a po celý rok se tu věnujte pravidelnému pozorování ptáků. Vaše pozorování umocní vaši radost z běhu ročních období a usnadní vám zaregistrovat vzácné druhy.
- Zaznamenávejte si vše, co pozorujete a své záznamy vkládejte na eBird. Vaše pozorování pomohou vědcům sledovat dynamiku rozšíření a početnosti ptáků v kontinentálním měřítku a vaše data posouží jako srovnávací měřítko k posouzení pozitivních i negativních efektů, které se v budoucnu projeví na vaší lokalitě.
- Sdílejte svá pozorování. Nepředpokládejte, že vaši sousedé vědí, jak důležitá je vaše lokalita pro stálé i tažné ptáky. Oni to opravdu netuší.
CHARLES HAGNER je vydavatel a šéfredaktor dvouměsíčníku BirdWatching, autor dvou publikací o ptácích a jejich pozorování a ředitel stanice Western Great Lakes Bird and Bat Observatory v jihovýchodním Wisconsinu. Ptákům v parku Estabrook se pravidelně věnuje už více než osm let.
Charles Hagner, foto: https://muckrack.com/charles-hagner
