(překlad článku Popular Science)
Břehouš rudý pravděpodobně není tak známý jako jiní jeho ptačí příbuzní – není tak krásný jako labuť a rozhodně není tak roztomilý jako třeba červenka – přesto má svůj nárok na slávu.
Jedna vytrvalá samice břehouše totiž před nedávnem překonala rekord v non-stop letu, jaký kdy byl mezi ptáky zaznamenán, když bez přerušení dokázala urazit vzdálenost 11.680 km (tj. 7.257 mil). Na cestu vyrazila ze svého hnízdiště na Aljašce a její let trval plných osm dní bez potravy a pití, dokud nedosáhla svého cíle vzdáleného přes polovinu naší zeměkoule – Nového Zélandu. Břehouš je bahňák s dlouhým zobákem, dlouhýma tenkýma nohama a s rozpětím křídel kolem 30-40 cm. Zimuje na jižní polokouli, ale na rozdíl od lidí, kteří v zimě létají do teplých krajů, během svého letu ztrácí břehouš téměř polovinu své váhy, která činí asi 3/4 kilogramu.
Břehouš rudý (Limosa lapponica) (Foto: iStockphoto)
Vědci sledovali celý ptačí maratón, který nazvali „extrémním vytrvalostním letem“, u devíti břehoušů rudých během migrace v letech 2006 a 2007. Je zajímavé, že samice břehoušů volily vždy delší trasu a letěly déle, než samci. Sedm samic uletělo bez přerušení v průměru za 9,4 dne asi 10.153 km (6.309 mil). Samci volili o něco kratší cestu a dělali přestávky (většinou jejich let trval bez přerušení 6,6 dne). Předchozí rekord držela koliha východní (Numenius madagascariensis) která uletěla „pouhých“ 6.500 km (asi 4.039 mil) za necelých 3-5 dní z Austrálie do Číny. Abychom lépe pochopili vzdálenost, kterou břehouš rudý ulétnl, pak 10.153 km je stejná vzdálenost, kterou bychom museli překonat při letu z Los Angeles do Londýna. No a k tomu bychom museli přidat ještě dalších tisíc km. Je vidět, že ptáci z Aljašky jsou opravdu vytrvalí.
Transoceánský let byl monitorován týmem vědců z U.S. Geological Survey Alaska Science Center v Anchorage, kteří implantovali nepatrné zařízení sloužící k satelitnímu sledování do těla samic a podobné externí zařízení připevnili na samce. Všichni ptáci se pustili na cestu s příznivým větrem v zádech, na který čekali a který jim let usnadnil. Směr vanoucí z Aljašky je velkým pomocníkem ptáků; může je zafouknout do vzdálenosti 3.000-5.000 km, tzn. až do míst, kde leží Hawai. Aloha! Vědci prozatím netuší, jakým způsobem ptáci určí správný směr větru, ale jisté je, že příznivé podmínky spolehlivě využívají. S globálními změnami klimatu se postupně mění signály, které ptákům umožňují předvídat vývoj počasí a častěji se stává, že se břehouši a další tažné druhy netrefí přesně do krátkého období příznivých větrů a zůstanou uvězněni v místech s nízkými teplotami.
Jedním z velice zajímavých detailů, které prozatím ve skládačce odhalující migraci břehoušů chybí, je nadmořská výška, ve které se pohybují. Satelitní sledování nám nedokáže sdělit, jestli pták klouže nízko nad mořskou hladinou nebo letí vysoko nad mraky. Stejně tak vědci neví, jakým způsobem se ptáci navigují. Výzkumníci doufají v pokračování projektu, který napomůže vysvětlit všechny záhady ptačí migrace. Výsledky, které v poslední době získali jsou ale ohromující. Kéž by hladkost ptačího letu dokázaly napodobit i naše aerolinie, povzdechl si jeden z nich.
Nový rekordman, břehouš označený jako E7, si nyní užívá léto na Novém Zélandu po svém neuvěřitelně namáhavém letu. Vlastně můžeme říci, že je to ONA. No a další břehouši poletují každoročně kolem světa jen za pomoci svých křídel a nutkání, které jim bylo dáno instinktem.
