(překlad z knihy Good Birders Don’t Wear White: 50 Tips From North America’s Top Birders)
Můj nejpozoruhodnější Big Day začal o půlnoci 19. května 2003 na místním mokřadu pod jasnou, hvězdnatou oblohou. Naše cílové druhy s námi spolupracovaly tak dobře, že můj tým Birdathon měl k dobru několik minut, aby si vychutnal zvuky noci před tím, než bude pokrčovat v nabitém programu na úpatí Boulder County v Coloradu, kde půjde po sovách a lelcích. Měli jsme zkušenost s tím, že přes den panují vysoké teploty a proto jsme si užívali příjemné půlnoci. Ale o několik hodin později a o více než 300 metrů výše nad Boulderem byli čtyři z nás svědky příchodu studené, deštivé fronty, která se valila přes město a pláně pod námi k východu. Světla města uhasínala pod neprůhledným příkrovem mlhy a mraků a naším směrem se přibližovaly hlasy táhnoucích ptáků snažících se utéci před špatným počasím. Pak nás mraky, mlha a déšť zahalily také a po zbytek dne jsme museli čelit velice špatnému počasí.
Nejen, že jsme tehdy zahlédli poslední kousek čisté oblohy, ale vzdálenou vzpomínkou se staly i suché ponožky. Těžká obloha pozdržela příchod denního světla, stejně jako ranní zpěv ptáků. Ten sice přišel pozdě, ale jeho vrchol se posunul díky příšeří až do pozdního rána. Navlékli jsme na sebe vše, co jsme měli sebou a snažili jsme se udržet naši optiku funkční. Přejezdy autem jsme využívali k tomu, abychom znovu přivedli k životu sebe i naše vybavení. Ke konci dne, jsme měli na seznamu 165 druhů ptáků, čímž jsme zlepšili předchozí rekord o 20 druhů. Big Day je vždy vzrušující záležitostí, ale ten den jsme zažili zvláště bouřlivý pocit přátelství umocněný počasím, které většina lidí považuje za skutečně mizerné.
Lidé se mě ptají, „kdy je nejlepší čas na ptáky?“. Mojí ustálenou odpovědí je, „kdykoli můžete“. Je spousta důvodů, proč vyrazit ven i za špatného počasí, pokud vám v tom nic nebrání. Špatné počasí je ptačím počasím: krmítka jsou více obsazena, táhnoucí ptáci přistávají na zemi nebo na vodě, aby přečkali bouře, a na neobvyklých místech se objevují vzácní ptáci. Jestliže čekáte, až bouře přejde, můžete tu správnou chvíli propást – nevyhýbejte se skvělé příležitosti k pozorování ptáků jen proto, že si nechcete nechat trochu napršet za límec.
Samozřejmě, že ve špatném počasí jsou birdeři nuceni čelit rizikům, která jejich přátelé pozorující ptáky jen za pěkného počasí, neznají. Jedná se o bolavé nohy, zkřehlé prsty, usmrkané nosy, namrzlé uši, zamlženou a mokrou optiku, neprůhledné brýle a nefunkční fotoaparáty. Jednou věcí je nepohodlí, ale vážnější může být podchlazení. Birding za špatného počasí vyžaduje několik vrstev oblečení, a to i nepromokavého. Vodotěsné, dusíkem plněné dalekohledy a monokuláry jsou pro birdery vyznávající špatné počasí nutností. Samozřejmě, že nezáleží na tom, jak moc jsou suché útroby vaší optiky, když ji voda na povrchu čoček a okulárů stejně dříve či později činí nepoužitelnou. Přesto se snažte co nejvíce udržovat její povrch čistý. Klobouk se širokým okrajem nejen, že chrání před sluncem váš krk a tvář – on chrání také vaši optiku před kapkami deště. Kapuce mohou být staženy dopředu a mohou tak chránit okuláry dalekohledu. Stejnou službu vám poskytne deštník, který vás stíní i proti větru. Mějte několik suchých, čistých utěrek na optiku dobře schovaných v kapse – nebudete muset utírat drahou optiku cípem košile. V nouzi vám mohou zachránit celý den v terénu v případě, že padá mokrý sníh, prší nebo se ocitnete ve spršce mořské vody.
Jsem velkým zastáncem pryžových krytek optiky před deštěm. Zadržují vlhkost, aby se nedostala do okulárů, chrání je před zbloudilými kapkami z vašeho nosu, před náhodnými zbytky majonézy z jídla, před rozlitou kávou (to abych vzpomněl některé z nežádoucích látek, kterým moje pryžové chrániče musí pravidelně čelit). Některým lidem sice mohou krytky překážet, ale já při zvedání dalekohledu krytky uchopím za střed, odtlačím je, a stále jedním nepřerušovaným pohybem přiložím dalekohled k očím – jde o jednoduchý, ale efektivní způsob navyklého chování. Ti, kteří se krytkám brání, obvykle mají dalekohled za mizerného počasí zastrčen pod kabátem a tím, jak ho drží v pohotovostní poloze s rukama zastrčenýma pod klopami, připomínají Napoleona.
Sluneční clona vašeho stativového dalekohledu představuje za nevlídného počasí také dobrou ochranu proti vlhkosti. Birding za špatného počasí je takový, kdy váš lomený stativák znamená nevýhodu – vzhůru mířící okulár nějakým zvláštním způsobem zachytí už první kapičky přicházejícího deště. K ochraně okuláru použijte krytku nebo obalu dalekohledu v případě, že ho nechrání střecha vašeho klobouku, kapuce nebo deštník. Během nečekané přeháňky přikrývám okulár mezi jednotlivými pozorováními čepicí, abych ho udržel suchý – stativák se tak stává poměrně drahým věšákem!
Když je počasí opravdu drsné, pak je někdy lépe vlézt do auta, které pak plní funkci pojízdného krytu, přístřešku a vytopené chaty. Bezvadnou vychytávkou je držák na stativák připevněný ke staženému okénku, který umožňuje stejně rychlé uchycení dalekohledu jako hlava stativu. Můžete jím pak bez problémů pozorovat bez nějakého složitého příslušenství. Je-li to možné, zaparkujte tak, aby vítr foukal od vás směrem k pozorovaným ptákům. Získáte tím relativně suché závětří vhodné k pozorování. Když automobil opustíte a pak se vrátíte do jeho vyhřátého a vlhkého interiéru, nejspíše vám zkondenzuje pára na studeném povrchu vaší optiky. Využijte pak ofukovač v autě jako by to byl vysoušeč vlasů, vysušte s ním vše potřebné a nechte si prohřát vaše zkřehlé prsty.
Tyto řádky píšu začátkem března a na noc a zítřejší den je v Coloradu hlášen příchod studené fronty. V pláních je očekáván déšť a sníh, který má zůstat ve vyšších polohách ležet. Zítřek by tedy mohl být klasickým dnem pro vyznavače pozorování ptáků za špatného počasí – měl bych se podívat po neobvyklých raccích v okolí nádrží na východě nebo bych měl vyšplhat do kopců a omrknout hýly na krmítkách? Také mě napadá, že bych mohl udělat obojí.
Středoškolský profesor BILL SCHMOKER pochází z Longmontu v Coloradu. Pracuje jako místní redaktor časopisu North American Birds, je vicepresidentem Colorado Field Ornithologists a pro Leicu pracuje jako poradce pro digiscoping. Jeho fotografie se objevují v různých knihách a časopisech, na webových stránkách a na různých reklamách po celé Severní Americe. Bill pořádá fotografické workshopy pro organizace jako je např. American Birding Association a Western Field Ornithologists.
Bill Schmoker. Zdroj: http://www.dailycamera.com/
