Domácí lazaret virózami zničených potomků přetrvává v nezměněné podobě i dnes. Neplánoval jsem terén, ale u maródů se s Pepem vystřídáme a dopolední službu si bere ona. Proto sedám do auta a jedu se projít kousek pod Brno do polí v okolí Blučiny. Na avifu se objevují hlášení prvních kulíků zlatých a dokonce i jespáků bojovných. Řekl bych, že na kulíky bych také mohl narazit.
Z dálnice sjíždím na Blučinu, pokračuji kousek na Měnín a pak vyjíždím po panelové cestě k nejvyššímu bodu v okolí s kótou 213 m n.m. Odsud je nádherný výhled jižním a východním směrem. Severně mám uměle vytvořený mokřad u Albrechtova a na východě se prostírá rozlehlé ploché pole s loužemi po roztátém sněhu. Na turistické mapě je tento lán označen názvem „rybník“. Jsou po něm rozesety stovky černobílých čejek a další stovky malých tmavých špačků. Občas se čejky zvednou a právě při jednom takovém vzletu se ve vzduchu objevuje malé hejnko devíti kulíků zlatých. No vida. Sedají k jedné z louží. Jdu přes pole, překonávám Šitbořický potok a pouštím se po břehu další strouhy zarostlé rákosem. Z remízků zpívají strnadi obecní a nad ozimem se prohánějí skřivani. Čejek počítám 530. Hejnko kulíků zlatých se vytratilo, ale o kus dále nacházím další dva. Na třech místech u strouhy plaším nutrie. Dnes je venku docela příjemně. Vítr je slabý a teplota je někde u pěti stupňů nad nulou. Prohlížím si káně přeletující kolem nebo sedící v poli. Mezi čejkami odpočívá jedna husa velká. Na drátech vysokého napětí sedí tři desítky doupňáků. Pak se pískáním ozve jeden ze zbývajících kulíků zlatých. Jeho hlas mě přenáší do severské tundry v Laponsku. Utíká to. Už je to pět let, co jsem tam byl naposledy. Překonávám Moutnický potok a obloukem se vracím k autu. Bez patnácti minut jsem tu byl dvě hodiny.
Přejíždím zase na druhou stranu dálnice a parkuji u podmáčených polí na kraji Blučiny. Za nějaký měsíc si tu opět vyzkouším odchyt chřástalů vodních a kropenatých. Už se na ty noci časného jara těším. Z drátů mě pozoruje ťuhýk šedý a nad posečenou loukou se i tady prohánějí skřivani. Po betonové lávce přecházím Litavu k místnímu umělému mokřadu a nahlížím do polí severně od něj. Sedí tu dalších 250 čejek a stovky špačků. Na obloze se objevuje osamělá husa velká a po chvíli i devět kulíků zlatých. Nejspíš půjde o stejné ptáky jako před chvílí u Měnína. Z Litavy se zvedají kachny a s nimi nejprve samec ostralky a pak samice morčáka velkého. Jsem zvědavý, jak to tu bude za měsíc vypadat. K autu se vracím před polednem. Byla to příjemná dopolední vycházka.
Čejky chocholaté (Vanellus vanellus) v polích a zpět skřivanů – to je začátek jara.
