Následující ukázka týkající se určování v terénu poměrně snadno zaměnitelných druhů – sýkory babky (Poecile palustris) a sýkory lužní (P. montanus) – pochází z českého překladu publikace The Helm Guide to Bird Identification autorů Keitha Vinicomba, Alana Harrise a Laurel Tuckerové, vydané v roce 2014 v Londýně nakladatelstvím Bloomsbury Publishing. Předpokládám, že česká verze této určovací příručky by se měla na pultech knihkupectví objevit ještě v první polovině tohoto roku.
Sýkora babka a sýkora lužní
Kde a kdy Sýkora babka Poecile palustris pravidelně hnízdí na podstatné části území ČR, místy je ale vzácná nebo chybí. Platí to především pro Českomoravskou vrchovinu a západní a východní Čechy. Preferuje nižší polohy, ale jednotlivě vystupuje i vysoko do hor. V mimohnízdním období (září až březen) se jednotliví ptáci toulají i mimo hnízdiště. Jde ale o stálého ptáka. Sýkora lužní P. montanus nepočetně, ale pravidelně hnízdí na větší části území ČR. Její rozšíření má mozaikovitý charakter, s mezerami spíše v nížinách podél velkých vodních toků. Jedná se o stálý druh s výskytem ve vlhkých jehličnatých lesích různých nadmořských výšek, ve vlhkých listnatých a smíšených lesích nižších poloh (Šťastný a kol. 2011).
Obecný postup Sýkory babky a lužní je nutno určovat podle kombinace různých znaků, z nichž nejdůležitější je hlas. Pokud se neozývají, pak je jejich určení opravdu velice obtížné (teprve po roce 1900 bylo zjištěno, že se sýkora lužní vyskytuje také v Británii). Naštěstí se často projevují hlasy, které jsou určující, ale je nutno zdůraznit, že tyto dva druhy používají stejně jako další sýkory celou paletu hlasových projevů. Ty se obtížně přepisují, a proto se doporučuje, aby se s nimi pozorovatelé seznámili posloucháním nahrávek. Všimněte si značných překryvů v opeření a tělesné stavbě jednotlivých ptáků, ale i tak se oba druhy liší. Pravdou je, že jejich odlišení je snazší až s jistými zkušenostmi.
Hlas Sýkora lužní vydává důrazné, hlasité, plné díp, káravé džé džé džé nebo více nosové čé čé čé, které někdy zní jako si si čé čé nebo džep džep… dží dží dží dží. Sýkora babka má typický vysoký, kýchavý hlas, často přepisovaný jako pist-ju. Přesněji by to také bylo možné přepsat jako dvouslabičné si-sú, si-sví nebo skí-sú, což často přechází např. v svip svip zuzu nebo skvit zí zí zí zí. Důležité je, že první část hlasu – stoupající si, svip, skví nebo skvit – je úsečná a výbušná. Matoucí může být, je-li první slabika vynechána a zbude pouze druhá část: např. zu zu, zí zí zí nebo zví zví zví zví, což může připomínat některé přepisy hlasu sýkory lužní. Charakteristiky těchto hlasů jsou ale zcela odlišné; rychlejší, vyšší, spíše veselý hlas sýkory babky je úplně jiný než pomalý, hluboký, teskný hlas sýkory lužní. A konečně: pozor na občasné imitace sýkory koňadry Parus major. Při hledání potravy se sýkora lužní ozývá měkkým kontaktním hlasem sí sí sí a hodně vysokým sit. Sýkora babka vydává v letu svit svit nebo tvrdé tip tip tip tip, které je klidnější ve srovnání výbušností jejích dalších hlasových projevů.
Zpěv Sýkora babka má proměnlivý zpěv (v jedné studii bylo identifikováno 37 variant zpěvu!). Vždy se ale jedná o typický projev sýkory a jde o rychlé svi si si si si si…, ne nepodobné sýkoře koňadře, ale více pískavé a méně zvonivé; nebo nespojitě stoupavé a klesavé si svú si svú si svú atd. Sýkora lužní má klesající, pomalé, čisté a smutné sui-sví-sví-sví-sví-sví, připomínající pískavý hlas budníčka lesního Phylloscopus sibilatrix. Tento zpěv je pomalejší, tři tóny během sekundy ve strofách o 2-7 tónech. Sýkora lužní má i další varianty zpěvu, včetně řad tenkých vysokých strof a tenkého, teskného, klesajícího si si si sú sú sú. Na konci května a v červnu žadoní mladé sýkory lužní tří- nebo čtyřslabičným džzí džzí džzí. Žadonění mladých sýkor babek naopak tvoří rychlé, měkké, tenké, písklavé si-li-li nebo sid-it.
Zdroj: Harris A., Tucker L. & Vinicombe K., 2014: The Helm Guide to Bird Identification. Bloomsbury Publishing. London.
Stavba těla a opeření Rozdíly v opeření a tělesných proporcích jsou nevýrazné a měly by být použity s opatrností. Tvar hlavy a kresba tváře Sýkora lužní má větší hlavu, působí, jako by měla „býčí šíji“ (s kratším pláštíkem), opeření hlavy se zdá být tvořeno řidšími pery. Vzhled s „býčí šíjí“ může být ještě umocněn kresbou tváře: velké, šípovité bílé skvrny se za okem stáčí vzhůru k týlu, kde je černá plocha temene dost úzká. Všimněte si, že některé sýkory lužní mají béžový odstín celé tváře, který je někdy dost výrazný. U sýkory babky se bílé tváře za okem nestáčejí nahoru v tak velké šířce, čímž vzniká vcelku pravidelná čepička. Přední část tváře je navíc bílá a zadní tmavší, což někdy působí až dvoubarevně. Zbarvení temene Sýkora lužní má matné temeno a mívá větší skvrnu na hrdle, která je po stranách rozmazaně černě ohraničena (jako „motýlek“). Sýkora babka má temeno lesklé a mívá menší, upravenější „hitlerovský knírek“. Uvědomte si ale, že temeno se leskne v závislosti na světle (viz také „Juvenilní“ níže). Křídelní pole Sýkora lužní má světlé smetanově zbarvené lemy loketních a ramenních letek, které u nového peří vytvářejí typické světlé křídelní pole; na opotřebeném peří, zvláště koncem léta, může ale chybět. Sýkora babka má křídla nevýrazná, i když ptáci v novém peří mohou mít také náznak křídelního pole (někdy i zřetelnější). Spodina těla Adultní sýkora lužní mívá béžovější spodinu těla, zvláště na bocích. Barva zobáku Oba druhy mají světlé hrany čelistí, ale sýkora babka má i světlou kresbu na horní čelisti, po stranách zobáku pod nozdrami (což v terénu ale nemusí být zřetelné). Tvar ocasu V důsledku trochu kratších vnějších ocasních per má sýkora lužní lehce kulatější špičku ocasu, což je za dobrých pozorovacích podmínek patrné. Juvenilní Juvenilní šat zůstává zachován od vyvedení z hnízda koncem května a v červnu, po postjuvenilní pelichání koncem září. Měli byste zaznamenat následující rozdíly, z nichž většina má vliv na druhové určování: (1) juvenilní sýkory babky mají matné temeno stejně jako sýkora lužní; (2) juvenilní ptáci obou druhů mají celé tváře bělavé, juvenilní sýkora babka nemá šedohnědé zbarvení po stranách krku jako adultní ptáci a (3) oba druhy jsou zespodu světlejší než adultní ptáci.
Chování Oba druhy hledají potravu v menší výšce, ale sýkora lužní může být pozorována při hledání potravy i vysoko na borovicích nebo na modřínových šiškách. Sýkora lužní si vytesává svoji vlastní hnízdní dutinu ve shnilém dřevě, zatímco sýkora babka tak nikdy nečiní. Všimněte si ale, že dutiny po sýkoře lužní mohou obsadit sýkory babky; sýkora babka si také dutinu může zvětšit vynášením třísek jako sýkora lužní.
Sýkora lužní severoevropská
Z Británie pochází několik pozorování severské ssp. borealis, která se občas vyskytne v severních oblastech díky irupcím ze Skandinávie. Tito ptáci jsou větší, světlejší a šedší než britský poddruh kleinschmidti. Sýkora lužní se zdá být více iruptivním druhem než sedentární sýkora babka, každá sýkora babka/lužní pozorovaná během tahu na pozorovacích místech na pobřeží bude spíše sýkorou lužní. U tažných sýkor lužních můžeme slyšet za letu nezvyklé vysoké si si si si nebo si-sisit.
Literatura Broughton (2009), Sharrock & Nightingale (2010).
