16.XII.2013 – 8.I.2014
Třítýdenní okružní jízda Argentinou a Uruguayí.
Nekonečná pampa a lamy guanako (Lama guanicoe) – motiv opakující se v Argentině po tisíce kilometrů.
„Zdar Dodine, mas cas na Argentinu od 18/19/20.12. do 8.1.? Potrebuji ridice a pomocníka. Bude to prac. cesta. Dej vedet obratem. T.“ Právě tato textovka mi narušila poklidnou atmosféru blížícího se konce roku a nadcházejících vánočních svátků. Nečekal jsem, že by těch pár posledních týdnů v roce mohlo nějak vybočovat z normálu a teď tohle. Chystal jsem se vybrat několik zbývajících dní dovolené, nakoupit dárky, v práci zkontrolovat data k odevzdání a mezi svátky mrknout několikrát k nádržím pod Pálavou. Možnost ozvláštnit si těch pár týdnů na přelomu starého a nového roku byla ale lákavá. Volám Pepíkovi a ten překvapivě souhlasí. Jsem sice páprda, který má už rád svoje pohodlí a náhlá překvapení nevyhledává, přesto zjišťuji, že by mi malá změna také nevadila. Odepisuji Tómovi, že se mnou může počítat. Po pěti letech se tedy opět vrátím na známá místa jižní Argentiny. No proč ne? 🙂
Členové výpravy:
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
Tomáš Grim – www.tomasgrim.com/
16. prosince 2013
Další informace od Tómy jsou jen kusé, píše textovky odněkud z Kamerunu a doma má být až 4.12. Mezitím nám jeho kolega z práce kupuje letenky a mně nezbývá, než abych zažádal o týden neplaceného volna a rezervoval v Buenos Aires auto.
Vybírám si společnost Europcar, abych předešel nepříjemnostem, které jsem měl s půjčením auta v Argentině před pěti lety. Tehdy to bylo na poslední chvíli před Vánocemi v nějaké malé půjčovně. Měli jsme štěstí, že jsme vůbec nějaké auto sehnali. Po několika týdnech práce v terénu jsme vyrazili k poloostrovu Valdés. Výlet to byl pěkný, auto jsme v pořádku vrátili, týden se ještě zdrželi v El Destino a odletěli zpět domů. Po měsíci mi ona půjčovna sebrala z konta 20 tisíc korun. Bez důvodu. Díky kamarádovi Fernandovi, který do půjčovny opakovaně volal, jsem se dozvěděl, že naše auto bylo vráceno v takovém stavu, že muselo být pro nesnesitelný zápach vyměněno zcela propocené sedadlo řidiče a po umytí auta, kdy prý nebyla znát ani jeho původní barva, bylo zjištěno, že je nutné vyměnit také okna, která byla údajně rozbitá. Vzteky jsem skřípal zuby. Zvláště, když jsem dodatečně obdržel účtenky fiktivních servisních prací datované den před tím, než jsme auto vrátili. Přes půl země je ale těžké usilovat o spravedlnost a tak jsem tehdy po několika dopisech a telefonátech a s finančním přispěním Tómy tu nemalou ztrátu oželel.
OK, vše je vyřízeno. Ráno vstávám zároveň s rodinkou. Loučím se, objímám kluky a Pepíka a autobusem jedu do Prahy. Obloha je překvapivě modrá. Ucpaná dálnice nás připravuje o čtvrt hodiny času. Na monitoru přede mnou běží film o krizi jednoho manželství, která téměř končí rozvodem. Naštěstí to má typický americký happyend. Před očima mi vytane karavana mých klučíků, ktečí mi k televizi večer přinesli polštář a peřinu, abych měl pohodlí. Dojemná scéna. Včera jsem si je vyfotil u brněnské přehrady a myslím, že se na tu fotku mnohokrát podívám.
Tóma sedí na letišti. Na uvítanou mi podává umělohmotný polštářek se zatavenou zlatavě hnědou tekutinou. „Pozdrav z Kamerunu“, říká. Uvnitř je směs rumu, kafe a whisky. Předvádí mi, jak zuby odtrhnout rožek a elegantně si pytlík po přiťuknutí zavěšit do koutku úst a pocucávat jeho lahodný obsah.
Cesta do Madridu trvá necelé tři hodiny. Obloha je stále modrá a pod námi se občas objeví kopce s bílými vršky. Pak už klesáme. Země se shora jeví červená, jsou vidět olivové sady a borové lesíky. Na náš spoj do Buenos Aires musíme čekat skoro sedm hodin. Stěhujeme se do prázdné části letiště, kam nás bere dopravní prostředek podobný metru. Jsme v rozlehlé prosklené hale. Obzor lemují nízké kopce. S dalekohledy chvíli obhlížíme okolí. Jsou vidět straky obecné a snad špačci. Slunce zapadá a tma houstne. Venku se chvějí světla ze vzdálených shluků budov. Je klid a před námi je stále ještě šest hodin čekání.
Tóma jde hledat internet. Sedám v našem prázdném terminálu a čtu si apokalyptický Malevil. Na sedadlo za mnou usedá dívka s ukulele. Krásně hraje a se zavřenýma očima si pro sebe tiše prozpěvuje. Pak k ní přichází asi dvakrát tak stará žena s očima u sebe, líbá ji na ústa a bohužel si ji odvádí. Do odletu jsou to ještě tři a půl hodiny.
Jeden z neurčitelných univerzálních hnědých druhů (UHD), na které je nutno se připravit,
chystáte-li se do Jižní Ameriky. Zde hrnčiřík patagonský (Asthenes patagonica).
17. prosince 2013
Po půlnoci se stěhujeme do velkého letadla, kde usedáme v řadách s osmi sedadly vedle sebe. Oči mě pálí, brzy klimbám. Ve dvě se podává snad večeře. Zapečená ryba s bramborama přichází vhod. Následuje dlouhé předlouhé dřímání, hledání nejpohodlnější pozice, ekvilibristika s dlouhýma nohama. Z letadla je obrovská noclehárna. Poházené polštáře, pomačkané červené deky, zalomené hlavy a otevřená ústa. Pak už se za okýnky rozednívá. Málokdo je ale vysunuje. Každý se snaží ještě odpočívat.
Po očku sleduji hodinky. Hodinu před přistáním dostáváme snídani. Po třinácti dlouhých hodinách sedáme na letiště Ezeiza v Buenos Aires. Je třeba opravit si čas na hodinkách. Dnešek bude o čtyři hodiny delší. Fronty u imigračních úředníků jsou nekonečné. Vyzvednout zavazadla a pak už nás čeká vydýchaná prádelna příletové haly. Zvenku sem proniká ryzí léto. Kancelář Europcaru, kde máme rezervované auto, nikde. Naštěstí se po hodině hledání a zmateného pobíhání jeden ze zástupců firmy objevuje a odvádí si nás do své pidišpeluňky vedlejšího terminálu. Následuje etuda na téma „zkušení cestovatelé si půjčují auto“. Nejprve musíme složit depozit ve výši 1500 USD, který spolehlivě vysává obsah mé kreditky. Tóma musí použít svoji, aby zaplatil část půjčovného. Tím se ztrácí i její obsah. Zbytek skládáme dohromady v hotovosti. O depozitu ani pojištění přitom při rezervaci nebyla ani zmínka. Za hranice Argentiny s autem nesmíme, rozhodujeme se tedy vrátit auto dříve (3.1.) a zkusit sousední Uruguay lodí nebo busem. (Když jsem u společnosti Europcar dříve mailem žádal o možnost vycestovat i přes hranice, nikdo mi neodpověděl. Podle vyjádření zástupce firmy na letišti tak nikdo neučinil, protože se s autem za hranice nesmí. Zvláštní logika).
Venku je nehorázné vedro. Bohudík za klimatizaci v našem autě, kterým je mně důvěrně známý Logan, který tu namísto Dacie nese značku Renault. Prvním druhem, který mává křídly na obloze, je čimango. O kus dál sedí na trávníku druhý a mohutnější z dvojice zdejších nejběžnějších dravců – karančo. Po přivaděči míříme do centra Buenos Aires. Provoz se odehrává místy mimo jízdní pruhy. To je zvláště patrné v ulicích centra, kudy míříme podle mapy vytisknuté z google maps k našemu hostelu Che Lulu (350 ARS/2 osoby).
Několik objezdů a máme parkovací místo. Hostel Che Lulu, který jsem před odjezdem zarezervoval, je malebný, ale náš pokojík velikosti 2×2 m už tolik kouzla nepobral. Vejde se do něj jen ta postel a panuje v něm dusivé horko, které nedokáže rozehnat ani vrtule u stropu. Tóma zjišťuje, že nemáme žádnou účtenku k půjčení auta. Tu je třeba doložit k cesťáku. Zítra tedy zamíříme opět na letiště.
Jdeme si koupit svačinu a sedáme na zahrádku u hospody. Argentinské peso (ARS) má vůči koruně mnohem horší kurs než před pěti lety, ale ceny vyšplhaly pěkně vysoko. Třetinka piva vyjde po přepočtu skoro na stovku. Po krátkém odpočinku se vracíme na Che Lulu, balíme si birderské bágly a jedeme k pobřežní rezervaci Costanera Sur. Proplétat se provozem v městských ulicích je ještě náročnější, než cestou z letiště. Už se těším, až tuto ohromnou aglomeraci opustíme. V parcích u Costanery poletují vlhovci modrolesklí, papoušci mniší a po trávníku ťapají holubi pikazuro a všudypřítomné hrdličky černouché. Panuje tu přesně ta atmosféra, kterou si pamatuji. Teď si ještě povzpomínat na všechny ty ptačí druhy, které jsme tu dříve potkávali.
Rákosinami zarostlá rezervace je tentokrát mnohem vlhčí než před pěti lety. Přes štěrkovou cestu, po které se honí neúnavní vyznavači zdravoho pohybu, nám několikrát přebíhá chřástal guyanský. Postupně pozorujeme asi 30 druhů ptáků. Slunce se ale kloní k obzoru a fotek jsem na rozdíl od Tómy moc nenacvakal. Holt je znát rozdíl ve výbavě, který tvoří řádově desetitisíce korun. Chybí mi světlo. Co nechybí, je vedro, které nepolevuje. Po celou dobu ze mě pot teče proudem a cítím nenasytnou potřebu zhluboka se napít. Jediným novým druhem je pro mě drobný strakapoud savanový.
Buenos Aires, Reserva Costanera Sur
17:00 – 19:30
pozorované druhy: Molothurs bonariensis (10x), Zonotrichia capensis (15 ex.), Passer domesticus (10x), Troglodytes aedon (6 ex.), Turdus rufiventris (10 ex.), Tachycineta leucorrhoa (10x), Mimus saturninus (8 ex.), Progne chalybea (8 ex.), Zenaida auriculata (10x), Aramis cajanea (3 ex.), Tigrosoma lineatum, Myiopsitta monachus (20 ex.), Sporophila carulescens (4 ex.), Guira guira (4 ex.), Lepidocolaptes angustirostris, Columba picazuro (10 ex.), Molothur badius (2 ex.), Furnarius rufus (20 ex.), Fulica leucoptera (2 ex.), Pitangus sulphuratus (5 ex.), Picoides mixtus, Tyrannus melancholicus (2 ex.), Carduelis magellanica (2 ex.), Polioptila dumicola (4 ex.), Saltator aurantiirostris (3 ex.), Paroaria coronata, Polyborus plancus (3 ex.), Poospiza nigrorufa (5 ex.), Milvago chimango (4 ex.), Turdus amaurochalinus, Egretta thula, Myiodynastes maculatus
Pečlivou kontrolou papírů z půjčovny aut zjišťuji, že je zde uvedena jen výše depozitu, který by měla společnost použít a čerpat jen v případě nehody. V kolonce cena je nula s tím, že budeme platit až při vrácení auta. Internetové bankovnictví mi prozrazuje, že můj kredit, tedy depozit, už byl vyčerpán. Půjčovna nelenila, navíc jsme za půjčení auta už zaplatili, což znamená, že jsme zaplatili už tolik, že bude zítřejší návštěva půjčovny nezbytná.
Venku je stále horko a náš pokoj nemá daleko do sauny. Celou noc se nám u stropu v plné rychlosti točí vrtule ventilátoru hnětoucího hmatatelně horký vzduch v nadýchanou hřejivou deku.
Kukačka guira (Guira guira) je výrazným druhem, jehož naříkavý hlas často zaslechneme i v ulicích Buenos Aires.
18. prosince 2013
Venku je bílý den už dlouho před šestou hodinou ranní. První zpráva, se kterou vstává Tóma je ta, že v Argentině existuje černý kurs jejich pesa vůči dolaru, který je nepoměrně výhodnější. Je rozdíl za tzv. dolar azul dostat 6,50 ARS nebo 9,70 ARS. Uvidíme, co se v tom dá dělat.
Prozatím panuje příjemná teplota a pofukuje vlahý větřík. Chceme toho využít a přejíždíme k Avenida del Libertador, kde je rozsáhlý park s vodními plochami, ve kterém se mimo jiné vyskytují i evropské introdukované druhy typu špačka obecného a vrabce domácího, tedy druhů, u kterých tu Tóma hodlá zjišťovat únikovou vzdálenost. Vyráží plašit, zatímco já se s foťákem potloukám po parku plném sportovců, psů a jejich exkrementů. Každý tu běhá, vzpírá činky, cvičí a protahuje tělo. Vše velice okázale, což by u nás působilo až směšně. V korunách stromů poletují papoušci – pro mě také dva nové druhy – papoušek bělokřídlý a větší amazoňan modročelý. Oba jsou nejspíš v městských parcích vysazeni, protože se vyskytují až dále k severu. Ranní hodiny jsou skutečně díky relativnímu chladu docela příjemné. Na trávnících se honí drozdci běločelí a odhánějí mimo jiné tyranovce dlouhonohé, kteří v jejich teritoriu hledají potravu. Po deváté hodině už slunce nepříjemně pálí. Sbíráme se, abychom ještě v hostelu stihli snídani.
Buenos Aires, Avenida del Libertador
7:30 – 9:30
pozorované druhy: Nycticorax nycticorax (2 ex.), Egretta alba, Phalacrocorax olivaceus, Brotogeris versicolorus (6 ex.), Anas flavirostris (6 ex.), Podiceps rolland, Cairina moschata (2 rodinky), Machetornis rixosus, Nandeyus nenday (10 ex.), Columba maculosa, Fulica armillata, Amazona aestiva
Po snídani sprcha a krátký odpočinek plus mail do banky. Pak až do tří sedíme dole v klimatizované hale hostelu. Tóma si hraje s fotkami – nové druhy posílá do fotografické soutěže big year. Já si čtu. Mezitím domlouváme schůzku s Fernandem, kamarádem a partnerem Alicie, se kterou jsme před pěti lety „dělali terén“ v El Destinu. Venku se zatáhla obloha a mírně poprchává. Hustým provozem se probíjíme ke Costaneře. Odsud jsou to čtyři bloky ke kavárně, kde se máme s Fernandem sejít. Vše klaplo. Konečně i já mám argentinské pesos za pár set amerických dolarů. A to v nepoměrně lepším kursu než Tóma.
Zatažená obloha přetrvává, občas sprchne, ale hlavně – teplota je teď mnohem snesitelnější. Přejíždíme ke Costaneře. Tóma provozuje v blízkém parku „plašbu“ introdukovaných druhů a já z kolonády nahlížím do rákosin mokřadu. Mám štěstí na ostnáky jihoamerické, které tu Tóma viděl včera. Pak se ukazuje exoticky působící tyran brýlový a nakonec mi přibývá dnes již čtvrtý nový druh – slípka skvrnitoboká. Do samotného parku nás už stráže nechtějí pustit, byť zbývá půl hodiny do zavírací doby. No nevadí, kupujeme hamburgézu na cestu směrem k letišti.
Buenos Aires, Reserva Costanera Sur
17:00 – 18:30
pozorované druhy: Gallinula chloropus (2 ex.), Jacana jacana (4 ex.), Colaptes campestris (2 ex.), Gallinula melanops, Hymenops perspicillata, Pardirallus sanguinolentus, Phleocryptes melanops (hlas)
Silnice je teď neuvěřitelně ucpaná. Auta na ní stojí rozházená ve všech směrech a většina bez pohybu čeká na červenou kdesi v dáli. Na dálnici směrem na letiště se sice jízdní pruhy dodržují, přesto jedeme několik prvních kilometrů krokem. Navíc do mě ze zadu šťouchlo auto nepozorného řidiče. Gestikulací se mě snaží uklidnit, že se nic nestalo. Auto máme půjčené druhý den a už je tu kolize. Sakra.
V kanceláři Europcaru je jiný chlapík, který nám slibuje mailem poslat fakturu odpovídající tomu, co jsme zaplatili za půjčení auta. Ujišťuje nás také, že depozit byl pouze na mém účtu blokován, nikoli stržen. Působí uklidňujícím dojmem a my mu chceme věřit.
V devět se vydáváme po dálnici č. 3 přibližně k jihu. V půl jedenácté nacházíme v San Miguelu del Monte přímo u silnice hotel Argentina (300 ARS/2 osoby), kde už zůstáváme. Jsem zvědav, jak daleko k jihu se na naší cestě dostaneme?
Slípka skvrnitoboká (Gallinula malanops) – jeden z nových druhů do mého birdlistu.
19. prosince 2013
Den začíná polojasnou oblohou a příjemným větříkem. Na náměstí městečka San Miguel del Monte kupuji redukci na místní elektrické zásuvky. Tóma zatím plaší a krokuje. Na kraji městečka je vodní plocha, u které se na chvíli zastavujeme. Na hladině loví asi dvě stovky kormoránů subtropických a poletují tu racci šedohlaví. Zkouším v letu zachytit některé druhy místních vlaštovek. Na jižním okraji města přetíná silnice č. 3 říčku Rio California lemovanou rákosinami a menšími mokřady. Na mělčinách jsou vidět vodouši žlutonozí a jespáci skvrnití. Na drátě el. vedení se snaží na svých dlouhých prstech balancovat kurlan a v okolí loví luněc bažinný s neuvěřitelným hákem na konci zobáku. I přes vnější nevábný vzhled a zápach místa, je to tu pro ptáčkaře moc pěkné. Stále je na co se dívat.
San Miguel del Monte, Laguna de Monte a Rio California
pozorované druhy: Phaeoprogne tapera, Vanellus chilensis, Progne chalybea, Phalacrocorax olivaceus (200 ex.), Larus cirrocephalus (20 ex.), Larus maculipenis, Egretta thula, Pitangus sulphuratus, Fulica leucoptera, Aramus guarana, Zenaida auriculata, Syrigma sibilatrix, Tyranus savana, Sicalis flaveola, Chlorostilbon aureoventris, Peidoleistes virescens, Calidris melanotos, Tringa flavipes, Butorides striatus, Nycticorax nycticorax, Plegadis chichi, Fulica rufifrons, Himantopus mexicanus, Hirundo rustica, Rostramus sociabilis, Phleocryptes melanops
Pokračujeme dále k jihu. Projíždíme plochou zemědělskou krajinou. Na sloupcích nekonečných plotů posedávají čimangové, na sloupech karančové a ve vzduchu se třepotají dlouhoocasí tyrani savanoví. Stáda dobytka, předlouhé rovné úseky silnice č. 3 pod obzorem rozpuštěné v horku a splývající s oblohou a stařičké hlučné náklaďáky táhnoucí za sebou mračna výfukových plynů. Do Azulu to máme asi 200 km. V okolní pampě jsou dost často k vidění podmáčená místa a farmy kryté stínem blahovičníků. Těsně před městem u jedné louže v poli zastavujeme. Je plná husiček vdovek, kterým dělá společnost trojice nesytů amerických, několik ostralek žlutozobých a lžičáků tečkovaných. Některá auta na nás troubí a jejich osádky cosi pokřikují. Ptáčkaři s dalekohledy na prsou tu zřejmě moc častí nejsou.
Shaw (silnice č. 3, před Azulem)
nové druhy: Buteo magnirostris (2 ex.), Ciconia maguari (10 ex.), Falco aplomado, Anas georgica (10 ex.), Mycteria americana (3 ex.), Dendrocygna viduata (50 ex.), Anas platalea (2 ex.)
První zatávka v Azulu patří hospodě. Musíme tu stejně dobít laptop. Objednáváme masité jídlo. Malé jelítko, klobáska, grilovaná stočená střívka, jakýsi opečený brzlík a tři kousky krkovičky – klasické asado. Nacpáváme se do sytosti. Do laptopu přepisujeme Tómova data a vydáváme se hledat do městských parků populaci majny chocholaté. Nadaří se. Stále jen běžné druhy. Alespoň, že jsme pod stromy chráněni před žhnoucím sluncem.
Azul, stejně jako všechna argentinská města, protínají ulice v pravoúhlé čtvercové síti. Většinou jsou jednosměrné a střídají se na přeskáčku, na jedné můžete odpočit vlevo, na další vpravo. Na většině křižovatek svítí semafory, které provoz neuvěřitelně zpomalují. Když svítí červená, často před vás vyběhne mladík s kužely. Chvíli žongluje, pak oběhne auta a od přihlížejících řidičů vybere drobné.
Je půl osmé, sedím na náměstí s vodotryskem. Teploty konečně poklesly. Tóma kdesi hledá internet, kde by zjistil, ve kterých místech hledat majny. Já vstřebávám místní atmosféru, vychutnávám si pocit člověka vytrženého ze středoevropské zimy do jihoamerického léta.
Po osmé Azul opouštíme. Tady jsme s ohledem na majny selhali. Přesná lokalizace jejich zdejší populace bohužel není nikde uvedena. Půl hodiny se pak snažíme nalézt správný směr na Tandil. Jezdíme stále tam a zpět na kraji města, zastavujeme a znovu zkoumáme mapu. Dokonce i dvě místní lehké … no, spíše babičky, to vnímají jako výzvu a jdou si nás prohlédnout zblízka v naději, že budou mít kšeft. Raději ujíždíme pryč. Správná odbočka na silnici č. 226 směr Tandil leží pár kilometrů pod Azulem. Je už tma. Pouštím Buddyho Hollyho a pak jej střídají Beatles se svojí Abbey Road z roku 1969. Svištíme prostorem a jen pocitem vnímáme okolní mírně se vlnící krajinu, občas míjíme náklaďák a na obloze se rozsvěcují hvězdy. Po levé straně svítí Orion.
Tandil se zdá rozlehlý. Nazdařbůh jím šněrujeme do to doby, než nacházíme první hotel. Cena za dvoulůžko je přijatelná (300 ARS). Naší adresou bude pro tuto noc Hotel Austral, Tandil. Tóma někde sehnal lahev červeného a ještě kolem půlnoci přepisujeme do počítače data. Zvenku k nám proniká hluk teprve nyní se k životu probouzejících městkých ulic.
Papoušek bělokřídlý (Brotogeris versicolorus) je jeden za čtyř druhů papoušků, které jsme viděli v parcích Buenos Aires.
20. prosince 2013
Hotel po ránu opouštíme pod zataženou oblohou a nezdá se být zatím horko. Na rohu kupujeme pár buchet a vyjíždíme z města. Stačí jen chvíle, oblačnost kamsi zázračně mizí a už je zase horko jako v pekle. Obkružujeme poslední rondel na kraji města, když nás k zastavení u krajnice nutí elegantní luněc americký vznášející se po způsobu poštolek nad polem. Přidává se k němu další a z meze nad silnicí se ozývá tinama inambu. V dálce se snáší k zamokřené louce padesátka ibisů amerických. Tóma zvedá tinamu a pak zkoušíme cvaknout strnadce pampové krmící mladé.
Krajina se mírně zvedá a vlní. Cestou k Mar del Plata jsme u nás doma na přelomu července a srpna. Z polí stoupá prach od kompajnů a nad zelenými pláněmi kukuřice poletují naše vlaštovky.
Tandil (výjezd na silnici č. 226)
10:50 – 11:20
pozorované druhy: Elanus leucurus (2 ex.), Embernagra platensis (2 ex.), Sturnella loyca, Plegadis chichi (50 ex.), Rhynchotus rufescens, Bubulcus ibis (90 ex.), Sicalis flaveola (5 ex.), Milvago chimango (10 ex.), Zonotrichia capensis (4 ex.)
Kopečky Sierras del Tandil jsou příjemnou změnou oproti jednotvárné ploché krajině. V Mar del Plata nejprve prolézáme jeden park nedaleko centra. Dokonce se nám daří najít dva zvonky. Tím ale náš úspěch končí. Sjíždíme k mořskému pobřeží. Mohutné vlny dopadají na pláže, nad nimiž se tyčí vysoké budovy downtownu. Jsme tu v turistickém centru. Dále k severu podél pobřeží místy potkáváme menší skupiny papoušků patagonských.
Mar del Plata
nové druhy: Sterna traudeaui, Carduelis chloris (2 ex.), Larus dominicanus, Cyanolestes patagonus (20 ex.), Progne elegans, Falco sparverius
Zastavujeme až v Mar Chiquita, malém pobřežním městečku s vnitřní lagunou. Na mělčinách jsou tu desítky vodoušů žlutonohých a jespáků tundrových. Radost nám dělají sýčci králičí, kterých blízko pláží a mezi domy hnízdí několik párů. U břehu se prohánějí kitteři a na ostrůvku daleko od nás sedí společně s racky asi šedesátka zobounů. Sedáme na zahrádku prázdné hospody. Ryby, krevety a pivo. Funí silný vítr. Ve stínu je dokonce chladno. Pak se ještě chvíli motáme městečkem. V zátoce jsou vidět čtyři plameňáci chilští, nějací břehouši aljaští a vodouš velký. Slunce je nízko nad obzorem. K Mar del Plata se vracíme už za tmy.
Mar Chiquita
vybrané druhy: Podylimbus podiceps (5 ex.), Haematopus pallidus (20 ex.), Limosa haemastica (3 ex.), Rynchops niger (60 ex.), Riparia riparia, Himantopus mexicanus (3 ex.), Athene cunnicularia (3 rodinky), Tringa flavipes (50 ex.), Rhea americana (2 ex.), Calidris fuscicollis (40 ex.), Tringa melanoleuca, Pyrocephalus rubinus (2 ex.), Phoenicopterus chilensis (4 ex.)
Původně jsme chtěli pokračovat až do Necochei, ale zatímco dobírám benzín, Tóma kontroluje maily a nachází i jeden od místního birdwatchera, který mu slibuje průvodcovství k majnám. Hledáme tedy hotel, ve kterém bychom tu do zítřka přečkali. Daří se, je to hotel Olamar (380 ARS/2 osoby). Ještě udělat stručný zápis, přepsat data do počítače a už se těším do hajan. Vítr, slunce, řízení … člověka to unaví.
Tento elegantní malý dravec – Luněc americký (Elanus leucurus) – lovil hned na kraji města Tandil.
| další část |