Maďarsko 2014

16.X. – 19.X.2014

Podzimní výlet za jeřáby na jejich shromaždiště v NP Hortobágy.

Už jsou to dva roky, co jsme naposledy navštívili podzimní NP Hortobágy s desítkami tisíc jeřábů popelavých shromažďujících se tu před odletem na zimoviště. A musím říct, že nám to chybělo. Jde totiž o návykový zážitek, který se jinde v Evropě stěží vidí. Melancholie podzimu s hejny troubících jeřábů přeletujících v řadách těsně nad vašima hlavama, a to vše v kulisách východomaďarské puszty při východu či západu slunce, se neomrzí.

Členové výpravy:
Vlastimil Dobeš
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
Luboš Doupal
Ladislav Jasso
František Kopecký – frantakope.rajce.idnes.cz
Petr Podzemný – www.petrpodzemny.cz
Zdeněk Souček – www.fotosoucek.cz
Jirka Ševčík

---

16. října 2014

Začátek nám zkrátka nikdy moc nevychází, byť by byly vyhlídky seberůžovější. A tentokrát se zdají být vyhlídky hned od počátku opravdu velice růžové. První auto by mělo z Brna vyjíždět už po osmé ranní, druhé po jedenácté, a ještě ten večer bychom mohli na pozorovatelně severně od Kondáse pozorovat přelety jeřábů na nocoviště. Ale jak říkám, naplánováno to může být sebelépe, ale realita je pak úplně jiná.
Na výlet k Hortobágy se těším už několik měsíců. Necelé tři dny před odjezdem uléhám s horečkou doprovázející regulérní chřipku. Zůstávám v posteli s rozhodnutím vyléčit se za každou cenu. Nedaří se to tak docela, ale nějak to půjde. Další překážku představuje ucpaná dálnice D1 v den odjezdu, kde Jura nabírá dvě, tři … no zkrátka výrazné zpoždění. Sjíždíme se do Brna ze všech koutů republiky – celkem osm lidí. Zpoždění nebude mít jen Jura, ale i Zdeněk s Láďou. Den je nádherný – babí léto. Kéž by to vydrželo co nejdéle.
Osádka prvního auta nakonec vyplouvá jen o tři hodiny později oproti plánu. Navíc nejedeme Jurovým autem, kterému hrozí defekt, ale Frantovým. To byla další z nečekaných překážek. No a s Frantou, který jako jediný přijel na čas, jsme si hned po ránu doma dali po kalíšku. Řídí pak s úsměvem a uvolněně. A cesta běží jako po másle. Konečně. Opar nad poli se vytrácí a jsme na hranicích se Slovenskem. Vzdálenosti mi přijdou kratší než dříve. Pod Bratislavou za odbočkou na Kittsee nám přes cestu přelétá dřemlík a jen o pár set metrů dál míjíme vpravo na Syslovských polích čtyři nebo pět dropů. I přes rozpaky s výjezdem se zdá, že nám ten výlet přece jen pěkně začíná.

Bratislava – drop velký (4-5 ex.), dřemlík tundrový

Přes Budapešť je provoz plynulý a celý průjezd městem trvá jen něco přes půl hodiny. Svačíme u výjezdu z města na klasickém místě „u Homburka“. Chybí tu chocholouši, kteří tu vždy poskakovali po trávnících. Jura si užívá pozice neřidiče a tak si chocholouše vynahrazujeme několika kalíšky meruňkovice. K odbočce na silnici č. 33 to není zase tak moc daleko. Zdá se, že skutečně stihneme večerní přelety jeřábů na nocoviště.
První ptáky potkáváme za odbočkou na Egyek. Slunce klesá k obzoru. Na několika střechách se ukazují sýčci. Píšou mi chlapi z druhého auta, že také nabrali zhruba tři hodiny zpoždění. Taky kvůli dálnici D1. Dnešní pozorování nestíhají. Na pozorovatelnu východně od Tiszacsege přijíždíme po páté hodině. Jeřábi jsou již v pohybu. Slunce se bohužel ztrácí vysoko nad obzorem v oparu. Ohnivý západ se konat nebude. Rychle se šeří. Nad hlavou nám s křikem přeletují tisíce jeřábů. Ozývají se lindušky luční, občas nás mine hejno havranů nebo velkých racků. Jeřábi sedají do okolní puszty, křičí, přes ně letí další a další, hlasité skřehotání a tenké pískání mláďat rozeznívá houstnoucí šero. Stále letí další a další ptáci, a to i za tmy. Jejich množství je neuvěřitelné. Nádhera. Vzduch chládne a jeřábí křik neutichá. Právě na tohle jsme se všichni těšili. Hned první večer se nám vydařil. Odjíždíme za tmy.

Tiszacsege – 1. pozorovatelna
17:10 – 18:30
pozorované druhy: jeřáb popelavý (10000x), linduška luční (20 ex.), konipas bílý (15 ex.), poštolka obecná, sýček obecný (3 ex.), husa velká (200 ex.), racek bělohlavý (50 ex.), racek chechtavý (150 ex.), chocholouš obecný, ťuhýk šedý, moták pilich (F)

Jen minutku po příjezdu k chatkám za Patkos csárdou, kde máme domluveno bydlení, přijíždí i osádka druhého auta. Večeře v hospodě a „seznamovací večírek“ může začít. Před chatkami pokřikují sýčci a obloha je plná hvězd.

---

17. října 2014

Venku je zataženo, ale bez mlhy. Včera jsme zjišťovali, kdy má vyjít slunce a tak vstáváme před šestou, dáváme „na červa“ a v 6:20 odjíždíme, abychom byli před sedmou na včerejší pozorovatelně u Tiszacsege. První jeřábi už opouštějí nocoviště. Obloha je ale pod mraky, na žádný barevně spektakulární východ slunce to nevypadá. Vynahrazují nám to opět počty jeřábů proudících z Kondáse.

Tiszacsege – 1. pozorovatelna
6:50 – 7:55
pozorované druhy: jeřáb popelavý (10000x), husa běločelá (9 ex.), husa velká (11 ex.), linduška luční (20 ex.), sýček obecný, stehlík obecný (20 ex.), králíček obecný, vrána šedá (30 ex.), špaček obecný (250 ex.), poštolka obecná, sýkora koňadra (15 ex.), chocholouš obecný, havran polní (300 ex.), kavka obecná (2 ex.), vrabec polní (40 ex.), moták pilich (F), kormorán velký, kachna divoká (8 ex.), dlask tlustozobý (3 ex.), budníček menší, straka obecná, strakapoud velký

Doupi prohlašuje, že je na ranním rozletu jeřábů vůbec poprvé. Zatím tu byl vždy jen večer. S úsměvem říká, že je pro něj sice úplně nové, ale jediný rozdíl je vlastně jen v tom, kterým směrem jeřábi letí. Stejně jako včerejšího večera je tu s námi cizokrajně vyhlížející rodinka, jejíž jazyk, se nám nedaří určit. Přesouváme se na druhou a třetí pozorovatelnu. Objevují se bekasiny, kolihy a hlas lindušek lučních doplňuje také dlouhé a naprosto odlišné psííí lindušky rudokrké.

Tiszacsege – 2. a 3. pozorovatelna
7:55 – 8:30
pozorované druhy: linduška rudokrká, bekasina otavní (5 ex.), koliha velká, (5 ex.), skřivan polní (6 ex.), strnad luční

Oblačnost houstne. Přes Balmazújváros zajíždíme k soustavě rybníků Virágoskúti-halastó. Před dvěmi lety byl hlavní rybník spuštěný a pozorovali jsme tu v hejnu hus i bernešku bělolící a dvě husy malé. Dnes je celá soustava na plné vodě. Projíždíme stativáky kachny na hraně rákosí. Nic zvláštního nenalézáme, jen nedaleko nás poletují čtyři bramborníčci černohlaví.

Virágoskúti-halastó
8:35 – 9:40
pozorované druhy: racek bělohlavý, ostralka štíhlá (5 ex.), čírka obecná (70 ex.), kopřivka obecná (7 ex.), polák velký (40 ex.), bekasina otavní (2 ex.), volavka bílá (6 ex.), volavka popelavá (3 ex.), orel mořský, husa velká (16 ex.), hvízdák eurasijský, lžičák pestrý (9 ex.), moták pochop, bramborníček černohlavý (4 ex.), kachna divoká (500 ex.), racek chechtavý (2 ex.), lyska černá, sýkora modřinka, čírka obecná (10 ex.), polák chocholačka (5 ex.), konipas bílý, kormorán velký

Vracíme se k vlhkým loukám Nagy-szik pod Balmazújvárosem. Na několika loužích jsou vidět jen kachny a několik čejek. Ve stádech se pasou šrouborohé ovce. Nově je tu nyní postavena pozorovatelna. Z rákosí tence píská moudivláček a od silnice so chvíli zazní trylek chocholouše.

Nagy-szik, Balmazújváros
9:55 – 10:15
pozorované druhy: čejka chocholatá (19 ex.), krahujec obecný, havran polní (40 ex.), vrána šedá (5 ex.), čírka obecná, kachna divoká (250 ex.), volavka bílá, jeřáb popelavý (3 ex.), volavka popelavá, ostralka štíhlá (2 ex.), moudivláček lužní, chocholouš obecný, žluna zelená

Čeká nás děravá panelka přes Konyu do Hortobágy. Konec světa je tentokrát bez sýčků, ale v loukách jsou kolihy, na které útočí nádherný samec pilicha. Jen si s nimi hraje. Tady jako by se čas zastavil před mnoha desetiletími. Některé domky pasáčků jsou podobné spíše přikrčeným zanedbaným chlévům. Z otevřeného otvoru dveří jednoho takového hliněného stavení na nás zírá bílý zadek majitele. Jaké to je, žít na konci světa?

Kónya
10:40 – 11:15
pozorované druhy: moták pilich (M), koliha velká (6 ex.), ťuhýk šedý, chocholouš obecný (3 ex.), bažant obecný (4 ex.), vrabec domácí (150 ex.)

V Hortobágy v návštěvnickém centru kupujeme povolenky ke vstupu do parku. Za dvoudenní vstup jim k soustavě Hortobágyi-halastó platíme každý 600 HUF. Je to levnější, než jindy, ale místo pěkné brožury s mapkami a vyprávěním dostáváme jen nepovedenou kopii mapky rybníků Halastó. Zjišťujeme tu ale, že podle sčítání tu bylo 9. října 108850 jeřábů popelavých. Ani se nedivím, že nás jejich počet včera večer a dnes ráno na pozorovatelně tak zaskočil. Rok od roku je jich tu na podzim více.
Cestou na nákup začíná pršet. Sedáme pod přístřešky nedaleko návštěvnického centra a svačíme. Část odchází na kafe a pivko do blízké hospody. Drobně, ale hustě prší. Venku je příjemně. Na chvíli odkládám hlavu na stůl a dřímu. Na listnáči kousek u obchodu sedí dva kalousi. Ozývá se krákání havranů, občas nad námi přelétne skupinka jeřábů, v křoví se honí dvojice červenek a ze střechy vedlejšího domu zpívá rehek.
Až po druhé po poledni nasedáme stále ještě za deště do aut. Zkoušíme, jestli nejsou nějaká bahna u Derzsi-tavak. Smůla. Rybníky jsou také na plné vodě. Kolem poletují kormoráni malí a my se po kratičké vycházce rádi vracíme do auta. Zatím počasí odpovídalo předpovědi. Doufejme, že bude i nadále a déšť brzy přestane.

Hortobágy – kalous ušatý (2 ex.), brhlík lesní, červenka obecná (2 ex.), rehek domácí
Derzsi-tavak – kormorán malý (5 ex.), potápka roháč (2 ex.)

Na ubytovnu se nám nechce vracet. Spíše bychom rádi k večeru zase navštívili pozorovatelnu východně od Tiszacsege. Pořád ještě prší, tak sedáme do maličké nálevny na jedno lahvové. Déšť jako zázrakem přestává právě po tom jednom pivku. Můžeme se přesunout na pozorovatelnu. Opět je tu rodinka bydlící také za Patkos csárdou – otec, matka a dvě odrostlé děti. Protahují první hejna jeřábů. Na západě se trhá obloha a objevují se sluneční paprsky. Pukliny v oblačnosti se jen zvolna posunují naším směrem. Hlavní hejna jeřábů ale letí spíše dál na východě. Čekáme, až se jejich řady protnou se žlutočerveně se barvící oblohou. Podmínky začínají být dokonalé. Luboš zkouší přeletující ptáky počítat. Když už další nedokáže kvůli tmě rozeznat, je na 95 tisících. Ptáci se valí ještě za tmy. Sedají do plání před námi. Pak se zvedají a v jednom nekonečném pruhu míří na Kondás. Jejich počty jsou impozantní. Odjíždíme za naprosté tmy, ale vzduchem se stále nese jejich křik.
Ušlapaní si jdeme sednout k večeři. Pivko a hlavně bográcsgulyás mi prohřívají tělo, ale uspávají hlavu. Každý už máme svá oblíbená jídla, na která se během těch tří večerů tady těšíme. Vaří tu opravdu výborně, jen ten vrchní je takový studený čumák. Ze stromů před chajdou zase pokřikují sýčci. Hvězdy se blýskají na černém sametu oblohy. Zítra by se mohlo zase vrátit babí léto.

---

18. října 2014

Po ránu sice není mlha, ale nad loukami se vznáší opar prozářený sluncem. Přispáváme si. Rodinka sousedů se nadšeně vrací z rozletu jeřábů. Konečně zjišťujeme, že jsou z Malty. Člověk by nečekal takový koníček od lidí s loveckou reputací těchto ostrovanů. Po osmé se vydáváme k východu. S Petrem se necháváme vysadit u rybníků Hortobágyi-halastó. Ostatní ještě jedou do vesnice na kafe. Cesta podél trati je po včerejším dešti rozbahněná. Jdeme štěrkem kolejiště. Od Kondáse k nám zaznívá hlasitý křik jeřábů. První rybníky po levé straně vypadají upuštěné, ale zdání klame. To, co připomíná bahnité břehy, je ve skutečnosti vegetace, kterou je hladina zarostlá. Přesto je vody méně a jak říká Petr, je to Okavango. Jen kopřivek jsou tu stovky, na druhé straně u rákosí postávají desítky volavek bílých a popelavých, v trsech rákosu posedávají kormoráni malí a v mělké vodě se po břicha brodí desítky vodoušů tmavých. Téměř na každém kroku nás doprovází džin džin sýkořic vousatých. Je stále větší teplo, sundávám vrstvu po vrstvě a užívám si babího léta. Procházím podél napnutých sítí místní kroužkovací stanice, kolem vodních buvolů za elektrickým ohradníkem, kolem nově budovaných pozorovatelen. Na jediné starší a poměrně vetché věžičce nás dohání skupina důchodců. Chvíli houpou pozorovatelnou, ale brzy zase mizí.
Když jsme zhruba v půlce vzdálenosti ke Kondási, projíždí kolem první dnešní vláček, ve kterém sedí celý zbytek naší výpravy. Lenoši jedni. Dvě předposlední pozorovatelny umožňují nahlédnout na rákosím zarostlý rybník č. 5. Skrývají se na něm husy velké, potápky černokrké, několik poláků malých a hlavně stovky ostralek. Z rákosí co chvíli zakvičí chřástal vodní a v termice nad námi putují k jihu káně lesní.

Hortobágyi-halastó
8:30 – 11:20
pozorované druhy: husa velká (330 ex.), husa běločelá (30 ex.), sýkořice vousatá (200 ex.), volavka stříbřitá (2 ex.), volavka bílá (230 ex.), volavka popelavá (350 ex.), kormorán malý (140 ex.), kopřivka obecná (2800 ex.), kachna divoká (1600 ex.), ledňáček říční, potápka malá (8 ex.), hvízdák eurasijský (65 ex.), čírka obecná (2000 ex.), jeřáb popelavý (20 ex.), moudivláček lužní (10 ex.), kolpík bílý (5 ex.), chřástal vodní (8 ex.), lžičák pestrý (600 ex.), ostralka štíhlá (350 ex.), orel mořský (2 ex.), racek chechtavý (1000 ex.), racek bělohlavý (20 ex.), vodouš tmavý (200 ex.), koliha velká (3 ex.), kormorán velký (200 ex.), potápka roháč (30 ex.), labuť velká (4 ex.), polák velký (50 ex.), polák malý (8 ex.), moták pochop (2 ex.), potápka černokrká (5 ex.), lyska černá (150 ex.), čejka chocholatá (3 ex.) červenka obecná, čížek lesní (5 ex.), vrabec polní, budníček menší (3 ex.), skřivan polní (2 ex.), linduška luční (30 ex.), stehlík obecný (2 ex.), vrána šedá (30 ex.), havran polní (50 ex.), špaček obecný (100 ex.), krahujec obecný, poštolka obecná, zvonohlík zahradní, moták pilich, káně lesní (10 ex.)

To nejlepší nás stále čeká – Kondás, rybník, na kterém nocují jeřábi. Je upuštěný a plný ptáků. Scházíme se tu se zbytkem výpravy. Ze tří pozorovatelen spojených vysutým dřevěným chodníkem procházejícím přes rákosí jsou na mělčinách vidět desítky břehoušů černoocasých, tenkozobci, jespáci obecní, dvě stovky vodoušů tmavých, kulíci bledí a další běžnější bahňáci. Na protější straně stále postává asi 150 jeřábů a uprostřed kolem ostrůvků odpočívají husy – velké (550 ex.) a běločelé (100 ex.). Husy malé se bohužel neukazují, ale daří se nám odečíst žlutý límec husy velké s kódem H503 (naposledy byla odečtena 27.6.2013 u Fertöujlaku).
Je tu nádherně, slunce svítí, před námi je divadlo, které se každý den nevidí a z rákosí se stále ozývají sýkořice nebo moudivláčci. Odpočíváme u pozorovatelen, pojídáme svačiny, vyhříváme se na sluníčku a sledujeme devět orlů mořských posedávajících na mělčině, kteří se pak vrhají do termiky a mizí vysoko na obloze. Občas přilétne hejno hus, jindy se pohnou jeřábi nebo bahňáci. Vůbec si nedokáži představit, že tu nocuje přes 100 tisíc jeřábů. Být tu přes noc musí být nezapomenutelné.
Poslední vláček odjíždí v 15:15. Obsazujeme celý zadní vagónek. Kousek od stanice se pak jdeme podívat k malému domku, kde byl předloni sýček. I dnes nás pozoruje z trámku pod střechou.

Kondás
11:20 – 15:15
pozorované druhy: tenkozobec opačný (11 ex.), břehouš černoocasý (43 ex.), jespák obecný (40 ex.), jespák bojovný (30 ex.), jespák malý (6 ex.), čejka chocholatá (250 ex.), orel mořský (9 ex.), kulík bledý (7 ex.), bekasina otavní (14 ex.), čírka obecná (1850 ex.), koliha velká (160 ex.), jeřáb popelavý (150 ex.), lžičák pestrý (300 ex.), vodouš tmavý (140 ex.), hvízdák eurasijský (20 ex.), ostralka štíhlá (30 ex.), luňák hnědý, husa velká (550 ex, žlutý límec H503), husa běločelá (100 ex.), volavka bílá (7 ex.), racek bouřní (6 ex.), kormorán velký (300 ex.)

Času je tak akorát na jízdu k Tiszacsege a jedno pivko v nálevně u paní, která hraje za pultem na mobilu milionáře. Jako včera. Na pozorovatelně severně od Kondáse jsme před půl pátou. Už se těšíme na pravidelné večerní divadlo. Je sobotní večer, už teď tu stojí několik aut a pozorovatelna je plná. Zanedlouho dokonce přijíždí autobus s mládeží. Asi to mají jako školní výlet. Věnují se mobilům, sobě navzájem a jeřábi je zrovna moc netankují.
Také dnes dopadá slunce přes mraky až na zem, zarývá se mezi stromy a mizí. Jeřábi jako by chtěli využít každého kousku zbývajícího světla k tomu, aby mohli na pastvě zůstat co nejdéle. Oddalují návrat na nocoviště až do šera a pak jsou tu – v mnohatisícových vlnících se řadách. Křičí a letí v široké frontě kilometry vpravo i vlevo od pozorovatelny. Sto tisíc ptáků se jako v hrdle výlevky kumuluje v pusztě nad Kondášem. Obloha je před ním tečkovaná jejich siluetami. Počtvrté během tohoto výletu si užíváme neuvěřitelné podívané. Odjíždíme, až se do nás dává zima a nejsou vidět už ani siluety drobných sýčků na střeše blízkého domku.
V Patkos csárdě si pak plníme žaludky, sýčci zase křičí na hvězdy a před námi je poslední večírek, tedy ten rozlučkový.

---

19. října 2014

Je tu poslední ráno. Vyjíždíme v šest, protože nás čeká poslední možnost pozorovat jeřáby při východu slunce. Před nálevnami ve vesnicích už v tuto hodinu postávají kola, uvnitř se svítí a chlapíci se posilují alkoholem. Obzor na východě je chladně modrofialový a od Kondáse k nám doléhá kompaktní hučení připomínající start gigantického proudového letadla. Je to takový zvuk, na který se člověk musí soustředit, aby ho slyšel. Pak je ale všudypřítomný. Tento zvuk se tříští a rozděluje až s blížícími se hejny jeřábů. Byl tvořen jejich hlasy. Foťáky cvakají, jeřábi táhnou k severu a slunce vychází. Mnohdy se od severu vracejí jednotliví mladí ptáci. Ztratili se rodičům, žalostně pískají a létají v kruzích kolem nás. Za nimi pak letí jeden z pokřikujících rodičů a hledá je. Takových ztracených mláďat je spousta a je vidět, jakou soudržnost mají rodinky ještě při podzimním tahu na zimoviště. Vychutnáváme si poslední ráno v pusztě rozsvícené do zlata sluncem pronikajícím skrz mírný opar.
Na chajdu se vracíme před devátou ranní. Balíme, loučíme se a vyjíždíme každé auto zvlášť. V Tiszafüredu zastavujeme na kafe a pak ještě v obchodě pro nějakou tu láhev vína a pytlík mleté papriky. Den je nádherný a bez problémů projíždíme Budapešť. Chlapi z druhého auta píšou zprávu, že pod Bratislavou viděli v poli 11 dropů. V Brně jsme těsně před pátou a všichni zaráz.
Prodloužený víkend ve východomaďarské pusztě se vydařil se vším všudy a splnil všechna naše očekávání. Ze zajímavých druhů jsme neviděli žádné špeky, i když jsme mohli, protože nedaleko Balmazújvárose byla za našeho pobytu opakovaně pozorována keptuška stepní, ale vynahradili nám to jeřábi a příjemná společnost kamarádů. Obligátní tvrzení o tom, že tu určitě nejsem naposledy, myslím upřímně a snad to bude i dřív, než zase za dva roky.