(překlad z knihy Good Birders Don’t Wear White: 50 Tips From North America’s Top Birders)
Každý, kdo se věnuje nějakou dobu pozorování ptáků, zná ten otravný moment, kdy si nemůže pořádně prohlédnout sledovaný objekt. To je také důvod, proč jsou zkušení birdeři schopni určit množství druhů nejen podle toho, jak vypadají, ale i podle sluchu. Jenže co s těmi druhy, které se neozývají a o kterých víte jen díky tomu, že jste postřehli nepatrný pohyb někde v houští? Možná to byl jen kousek křídla, zákmit ocasních per nebo záblesk šibalských očí. Jestli se mi ani po chvíli opatrného manévrování nepodaří vidět víc, tak zkusím pishing.
Pishing je akustická metoda, jejímž cílem je vylákat ptáka ven z úkrytu. Někteří puritáni považují za pishing jen určitý specifický zvuk, ovšem většina lidí pod tímto pojmem chápe celou škálu zvuků působících na ptáky jako vnadidlo, které je dostane ven z úkrytu. Základní formou je zvuk, který vzniká skousnutím předních zubů a rychlým zasyčením slůvka piš (pish). Musí to být jen tiché, ale naléhavé zasyčení. Jinou variantou je vypustění slůvka siit přes sevřené zuby – opět tím vznikne syčivý zvuk. Další alternativou je mlaskavý zvuk vyluzovaný při hlasitém polibku konečků prstů nebo hřbetu dlaně pěvně sešpulenými rty. Dobře může zafungovat i mlaskání jazykem.
Jedno nebo druhé, nebo kombinace těchto zvuků ve výsledku přiměje skrytého ptáka k tomu, aby se náhle objevil a my si jej konečně mohli prohlédnout. Některé druhy na podobné vábení reagují ochotně, jiné ne. Sýkory, vrabci a střízlíci reagují na pishing spolehlivě a od první chvíle zvědavě. Když tuto techniku zvládáte s jistou bravurou, tak může být velice účinná a může přilákat celé hejno ptáků ukrývajících se v okolí. Funguje to jako nějaké kouzlo. Vytrvalost, použití pishingu v blízkosti míst, kde se ptáci cítí natolik bezpečně, aby se ukázali a trpělivost, to jsou klíče k úspěchu při užití této metody.
Důvod, proč pishing funguje tak spolehlivě při vábení ptáků, není zcela jasný. Tím nejrozumnějším vysvětlením se zdá být podoba námi vyluzovaných zvuků se zvuky útočného jednání hejna menších ptáků, kteří se vzrušeně shromažďují kolem predátora, aby jej svou početní převahou zmátly a odehnaly. Jestli jste někdy byli svědky toho, jak popuzené hejno pěvců divoce útočí na sovu, tak jste jistě zaznamenali směsici zvuků podobnou právě té, která vzniká při pishingu.
Na pishing reagují i lidé. Když ve společnosti jiných ptáčkařů použijete pishing, tak se tomu nikdo divit nebude. Když jsem jednou ve skupině spřízněných duší pocházejících z různých koutů Spojených Států, z Mexika, Německa, Panamy a dokonce z Kuby zkusila pishing, tak na to nikdo nezareagoval o moc víc, než kdybych si jen odkašlala. Reakce na pishing v přítomností lidí, kteří se s ním ještě nesetkali, pozorování ptáků se nevěnují a tudíž vůbec nevědí, o co se jedná, může být ovšem taková, jako byste vyloudili úplně jiný typ tělesného zvuku. Proto doporučuji používat pishing s rozvahou.
Když pomineme trapnost některých situací, tak hlavní je, že to na ptáky funguje. Ale je dobré si uvědomit, že ptáci na tento typ vábení reagují jen určitou dobu a po několika minutách jejich zájem opadá. Když budeme jednoho ptáka často provokovat vábením, tak ho postupně začne zcela ignorovat. Osobně nepoužívám pishing v blízkosti hnízda, kdy se v jeho blízkosti mohou vyskytovat predátoři, nebo když je hnízdo „studené“. Přece jen jde o zvuky, které jsou pro ptáky provokující a snad i alarmující a tudíž rušivé. Podstatou birdingu je radost z pozorování přirozeně se chovajících ptáků. Když jste dostatečně trpěliví, tak se vám nakonec skoro vždycky ukážou. Jen v tom případě, když jde o obzvláště neochotného jedince, který potřebuje trochu povzbudit, tak vám kratičké syknutí může pomoci.
JULIE CRAVES je supervizorem projektů zabývajících se výzkumem ptáků v Rouge River Bird Observatory Michiganské univerzity v Dearbornu. Dále je přispívajícím redaktorem časopisu Birder´s World a nezávislým autorem vědeckých publikací.
Julie Craves. Zdroj: www.birdersworld.com
