Teď, v první polovině května, nastává ideální období, kdy se u nás dá zastihnout poměrně dost ptačích druhů. Většina navrátilců je zpět ze zimovišť, a to i téměř všichni opozdilci, jako jsou žluvy, vlhy, rorýsi a rákosníci zpěvní, a navíc je tu řada druhů protahujících, především bahňáci. Pokud si tedy někdo chce vyzkoušet BIG DAY, soutěž, při které se na určitém území snažíte během čtyřiadvaceti hodin pozorovat co největší množství ptačích druhů, pak je přelom dubna a května a následující zhruba dva týdny tou nejlepší dobou.
Dokážete-li poznat naše ptáky po hlase, pak se dá od rána do odpoledních hodin při troše štěstí zaznamenat něco přes 100 druhů ptáků. Když si trasu naplánujete tak, abyste pokryli více druhů prostředí, od jehličnatých kopců po rybníky v nížinách, můžete se dostat na 120 druhů. Když BIG DAY berete opravdu vážně a předem si všechny přesuny pečlivě naplánujete s tím, že si ve dnech předcházejících dni soutěžnímu ověříte výskyt problematických druhů, když nelitujete i větších vzdáleností, které budete muset překonat a když pojedete skutečně celých 24 hodin a nevynecháte ani šanci na noční druhy, teoreticky se můžete dostat na nějakých 140 až 150 druhů. Musíte mít ale štěstí a do noty vám musí hrát počasí a existence určitých sezónních biotopů, které se nemusí vyskytovat každoročně. Takovým případem jsou podmáčená stanoviště, louže v polích, upuštěné břehy rybníků, na které je vázán výskyt nezanedbatelného množství bahňáků.
Čáp bílý (Ciconia ciconia) v Zámeckém parku v Lednici.
Výsledky českých pokusů o BIG DAY, které v průběhu minulých let uskutečnili členové Klubu 300, jsou volně k nahlédnutí na klubových stránkách. Rekordním je v tomto ohledu loňský výsledek Martina Vavříka, který dosáhl 128 druhů. Právě jeho pojetí se nejvíce blíží způsobu, jakým je plánován a prováděn BIG DAY v zahraničí.
S Pepem také každoročně vyjíždíme začátkem května do terénu a zapisujeme si počty zastižených druhů. Naše pojetí není žádným extrémem. Většinou trvá jen pár hodin a do značné míry je ovlivněno doprovodem našich tří synků. Letos to bude trochu jiné v tom, že synky necháváme doma. Užijí si to bez nás lépe, než s námi.
Je tu první květnový den a pokus o BIG DAY začíná. Vstávám kolem půl šesté, otevírám okno a čas začíná odtikávat. Je zataženo a chladno. Ušima lovím po okolí první pěvce. Kos, rehek domácí, pěnkava, koňadra, zvonohlík, hřivnáč. Pepe už se taky chystá. Kluci v poklidu spí. Během pár minut stojíme na ulici před domem. Hejnko rorýsů na obloze, budníček menší, černohlávek, rehek zahradní. První druhy vždy přibývají nejrychleji.
Chystáme se k jihu mezi rybníky. Abychom tohle prostředí obohatili o nějaký ten druh, zajíždíme kousek nad Brno do lesa, kde obvykle kroužkuji králíčky a šoupálky. Můžeme si tak poznamenat budníčka lesního, uhelníčka a brávníka, ale na řadu běžných druhů, které tu obvykle potkávám, štěstí nemáme. Necelá půlhodinka a jede se dál. V seznamu máme 29 druhů opeřenců.
Cestou k jihu se kolem silnice také občas něco ukáže – vlaštovka, špaček, straka. Pak zastavujeme na kraji zamokřeného pole u Velkých Bílovic. Překvapuje nás čerstvý SZ vítr, který na nás nepříjemně doráží. Zde, v otevřeném terénu, se před ním nedá schovat. Zapisujeme konipasy luční a nějakého toho bahňáka a jedeme dál. Doufali jsme v modráčka a ten se také ozval. S druhy, které jsme nasbírali cestou, jich teď máme 52.
Teď už je to kousek k Pastvisku u Lednice. Jdeme se projít k pozorovatelně, ze které je vidět do interiéru upraveného mokřadu. A zase je tu pár nových druhů. Na vodě toho moc není, jen 4 páry kopřivek, 2 páry potápek malých, několik poláků velkých a tři páry rybáků obecných poletujících kolem plovoucího ostrůvku. Ale okolní rákosiny a keře nám dnešní birdlist obohacují, ozve se zakvičení chřástala vodního, ve vzduchu se objeví oba druhy čápů, luňák červený a orel mořský. Když pak na skok zabíhám do zámeckého parku a vracím se se sedmihláskem, lejskem bělokrkým, žlunou zelenou, kvakošem a zrzohlávkou, má náš seznam už 79 položek.
Volavka popelavá (Ardea cinerea) s materiálem na úpravu hnízda.
Nyní bychom si mohli polepšit kachnami a bahňáky. Další zastávkou je tedy západní cíp Hlohoveckého rybníka. Sedáme do relativního závětří a prohlížíme mělčiny plné jespáků bojovných, husic liščích a tenkozobců. Kdoví, v jaké míře se zdejší opeřené osazenstvo během dne obměňuje. Určitě by bylo zajímavé tu setrvat alespoň několik hodin. Bojovníků může být odhadem 250, početní jsou vodouši šedí (30 ex.), vodouši tmaví (19 ex.) a vodouši bahenní (30 ex.). Stále se tu udržuje skupinka jespáků šedých (10 ex.), několik kulíků písečných (5 ex.), stranou zahlédnu jespáka malého a konečně se několikrát ozve první dnešní slavík. V mělké vodě sedí také 31 dospělých racků malých. Jsme teď na 93 druzích a říkáme si, jak se nám někteří běžní ptáci stále vyhýbají. Stále se teď budeme pohybovat v podobném prostředí, teď už to bude jen o jednotlivých přírůstcích.
Na Nesytu postupně střídáme všechny tři pozorovatelny. Na té u Výtopy nehorázně fučí vítr a teprve zde se ukazují dnešní první volavky bílé. Z pozorovatelny „u pláže“ nahlížíme do závětrných lagun směrem k Sedleci. Ukrývají se tu stovky čírek obecných, desítky lžičáků a překvapivě i několik hvízdáků a husice nilská. Z keřů na několika místech naplno zpívají slavíci. Setkáváme se tu i s novopečeným důchodcem Honzou Bínou, který teď na kole objíždí polovinu Moravy ještě s větší frekvencí, než dříve. Z pozorovatelny u Sedlece jsou vidět hlavně vodouši bahenní na vegetací zarostlých mělčinách a dvě bekasiny otavní. Prvně slyšíme flétnovitý hlas žluvy. Kousek od pozorovatelny na stánku kupujeme klobásu s hořčicí a křenem a chvíli relaxujeme a v závětří se vyhříváme na slunci. Už teď víme, že dál to už hrotit nebudeme. Jsme na 104 druzích, blíží se poledne, lehce mrkneme ještě po okolí a vyrazíme domů. Jasně, v terénu jsme teprve 5 hodin a klidně by šlo pro změnu vyrazit někam do vyšších poloh. Hodně běžných druhů nám stále chybí, dravců máme jen poskrovnu a navíc pořád hodně fouká. Je to o štěstí a o výdrži. Snad tedy někdy jindy.
Bereme to přes hřeben Pavlovských kopců a zastavujeme na hrázi u Dolních Věstonic. Nad hladinou Novomlýnské zdrže loví rybáci obecní a na klacků trčícím z vody odpočívá jeden rybák černý. Ten nám prozatím chyběl. U Pouzdřanského rybníka později připisujeme břehule, šest vlh pestrých, ale také žlunu šedou a luňáka hnědého. Pomalu se sbíráme ke zpáteční cestě. Na skok zastavujeme u Vrkoče, kde ještě přidáváme moudivláčka a u Novoveského rybníka, kde konečně objevujeme pisilu, kterou jsme přehlédli u Hlohovce.
V terénu nejsme ještě ani deset hodin a v seznamu máme 112 druhů. Dostavuje se únava a pozornost polevuje. Letošní BIG DAY končíme s touto cifrou. Jsem ale hodně zvědavý, jak dopadne další pokus o rekord, na který se chystá Martin Vavřík.
Vlhy pestré (Merops apiaster) u Pouzdřan.
Přidejte se k nám 4.5. na eBirdu! Je oficiální celosvětový Global Big Day. 🙂