Začínající duben je třeba využít a tak časně odpoledne mířím s Lolkem zase k Blučině, abych přes noc vyzkoušel odchyt chřástalů. Tohle jaro to bude čtvrtá noc na chřástalech.
Vítr se uklidňuje, obloha je polojasná, je ke čtvrté odpolední a já beze spěchu natahuji čtverec z 18 m dlouhých bahňákovek. Shůry mě zpěvem doprovází teď už starý známý skřivan Sheldon. V louce se honí zajíci a občas se přes ni pustí nějaký pejskař. Hotovo. Sítě nechávám skasané a jdu se posadit k pidikaravánku. Podél strouhy za mými zády přeletuje bramborníček černohlavý a v louce přede mnou se zdržují dva páry čejek. S plechovkou piva na skládacím kempinkovém stole se dostavuje pocit dovolenkáře. Všímám si páru krkavců. Zdá se, že si sem zalétají jako do spižírny. Posledně obtěžovali postupně káni, zajíce i čejky. Teď, když odlétají, pronásleduje je dost dlouho také jedna čejka. Jeden z krkavců nese něco většího v zobáku. Kdo ví, jestli to není vypleněný zbytek čejčího hnízda.
Čtu si detektivku a obloha se postupně projasňuje. Vzduch přímo nad mojí hlavou náhle protne svištění křídel a zoufalý ptačí křik. Od potoka za zády prudce vylétla samice krahujce a lapila snad jen pět metrů nade mnou špačka. S křičícím ptákem pak zapadla zpět mezi keře lemující vodní strouhu. Špačkovi se ale daří vykroutit a odlétá, zatímco samice sedá o dvacet metrů dál do nízkého stromku, pozoruje okolí a pak také mizí.
Díky přechodu na letní čas je dopoledne o hodinu delší. Nad loukou krátce s jódlováním krouží dva páry vodoušů rudonohých. S klesajícím sluncem začínají prudce mávat křídly a pokřikovat bažanti. Jinak je klid, zavrzají koroptve a šero houstne. Něco po osmé je tak akorát na roztažení sítí a puštění nahrávky. Obloha už je jako vymetená a teplota jde prudce dolů. Během chvíle jiskří nebe hvězdami.
Dlouho čekám na prvního chřástala. Až v jednu po půlnoci si přináším vodníka. Pak zase dlouho nic. Kouří se mi od pusy, když chodím kontrolovat sítě. Ve dvě přináším chřástala kropenatého. Ve tři se objevuje mlha a sítě vlhnou. Celé spodní pole je bílé jinovatkou a síť je tvrdá jako pletivo. Do toho se nic ani chytnout nemůže. Před pátou přináším teprve třetího ptáka – zase chřástala vodního. O půl hodiny později jdu s řídnoucím šerem skasat sítě, abych si mohl na hoďku dvě zdřímnout. Postávám u sítí a sleduji probouzející se den. Ještě za tmy začal od vsi zpívat rehek domácí a teď už koncertuje několik skřivanů. Od východu náhle přilétá silueta většího ptáka a naráží do sítě. No vida, tak ještě jeden a pro tuto noc poslední, chřástal kropenatý. Kasám ztvrdlé sítě a jdu si lehnout.
Sílící větřík a rostoucí teplota naštěstí sítě vysušily dříve, než je balím. Od strouhy se ozývá nesmělým zpěvem první letošní budníček větší. Celý den je přede mnou. Vypadá to ještě na odpolední rundu s králíčky ohnivými.
Louka na kraji Blučiny mi připomíná východomaďarskou pustu – žlutá tráva a modré nebe.
Nad ránem chycený chřástal kropenatý (Porzana porzana).
