Po roce je tu opět období tahu chřástalů, za kterými jezdím k Blučině u Brna. Ještě před pár lety tu byl mokřad, kdy se během celonočních odchytů mohly v sítích objevit i bekasiny, slučky nebo nějaký ten vodouš. Teď je tu jen vyschlá louka. Vloni jsem tu byl prvně 30.3. a končil jsem po pěti nocích 21.4., přičemž jsem do čtverce bahňákovek chytil 14 chřástalů vodních a 8 chřástalů kropenatých. Rok před tím jsem tu trávil tři noci mezi 26.3. a 15.4. Výsledkem bylo okroužkovaných 9 chřástalů vodních a 10 chřástalů kropenatých. Jsem zvědavý, jak to dopadne letos. Přijde mi, že jsem tu ještě brzy. Nedávám si moc vysoké cíle. Bude mi stačit i jeden čestný chřástal. Na druhou stranu, proč nevyužít krásné předpovědi počasí, jasné a téměř bezvětrné noci?
Už něco po třetí odpoledne odjíždím z domu, v práci připojuji za Molendu obytného Lolka a jedu k jihu. Miluji víkendový provoz na silnicích. Cesta ubíhá hladce bez komplikací a něco před čtvrtou už parkuji u vodní strouhy na kraji vyschlé louky. Čtverec z osmnáctimetrových bahňákovek stavím něco přes 200 m od auta, zhruba v místech, co každý rok. Kromě špačků a čejek tu nic vidět není. V pět mám postaveno, ale sítě prozatím nechávám skasané.
Na louce se krátce objevuje tokající párek vodoušů rudonohých a vysoko z oblohy se ozve krákání dvojice krkavců směřujících k severu. To už sedím na skládací židličce opřen o Lolka, pocucávám červené a koukám do nastávajícího večera. Tohle mám rád. Místní rodinka na podvečerní procházce se se mnou dává do řeči. Pamatují si mě z loňska. K západu letí klín třiceti hus velkých a rozeseti po louce pokřikují bažanti. Brzy se šeří. Sleduji barevné divadlo nad západním obzorem a v sedm, už po tmě, jdu roztáhnout sítě a doprostřed čtverce pustit nahrávku. To už bažanti utichli a z kraje louky se asi dvakrát ozvala koroptev.
Teplota prudce klesá. Ještě dlouhou chvíli sedím ve dveřích Lolka a koukám do tmy a na oblohu plnou hvězd. Později si vychutnávám luxus pohodlného lůžka se spacákem. Oproti noci trávené na skrčence v autě, je to nesrovnatelné. Už v devět přináším prvního vodníka a o hodinu později dokonce dva chřástaly vodní a jednoho kropenatého. Volám Pepkovi, že mám v podstatě splněno. Nadarmo jsem tu nebyl. Další dva vodníci jsou o půlnoci. To už mě z oblohy pozoruje zářivý bochan měsíce. Ve dvě hodiny další vodník a kropenáč a ve čtyři vodník a překvapivě odkudsi špaček ve druhém poli odspoda. V pět už se tma pomalu rozpouští. Začínají zpívat skřivani. V sítích nic není a tak je kasám a jdu si ještě na dvě hodinky lehnout.
Vstávám už za světla. V noci jsem rozdal kroužky sedmi chřástalům vodním a dvěma kropenatým. S takovým úspěchem jsem nepočítal. V sedm balím sítě právě ve chvíli, kdy se začíná zvedat ledový severní vítr. Ten už mi ale vadit nemusí, snídám a pak se silnicemi bez provozu vracím do Brna. Tahle úvodní noc letošního jarního odchytu bahňáků se povedla na jedničku.
Chřástal vodní (Rallus aquaticus).
Chřástal kropenatý (Porzana porzana).
Poslední pták v síti nad ránem – špaček obecný (Sturnus vulgaris).
