Ráno něco po sedmé sedám do auta. Oblačnost se místy rozpouští a prosvítá jí modrá obloha. To ale neplatí pro nižší polohy. Už při průjezdu městskými ulicemi se ocitám v mlze, která postupně ještě více houstne. Najednou všude kolem panuje šero. Někde u Modřic vidím před sebou sotva 20 m silnice. Občas se ale dostanu do míst, kde mlha úplně mizí. Něco podobného mě čeká také v úrovni Smolína. Mlha se tu už jen plazí a převaluje v nevysoké vrstvě nad terénem, ale slunce jako by ji ještě více zahustilo. Připadám si, jako bych plul v mléčně bílých vlnách. Viditelnost stoupá a přede mnou se z mlžného moře noří Pavlovské vrchy. Mlha pak už nehoustne.
Když přijíždím na hráz Novomlýnských nádrží, tak jsou ve vzduchu vidět hejna hus. Stovky jich odlétají k západu, stovky zůstávají na hladině a další hejna vidím klesat do polí směrem na Dolní Dunajovice – odhadem je kolem jistě přes 5000 ptáků. Na vodě nic zajímavého vidět není, proto pokračuji tam, kde husy mizí za větrolamem.
Většina jich bohužel jen zakrouží nad oranicí a odlétá dál k západu. Na poli jich sedí jen několik. Přesto zastavuji a v zákrytu auta je pozoruji stativákem. Z nádrží přilétají další hejna a některá z nich přece jen sedají na oranici přede mnou. Během několik desítek minut mám před sebou 2500 hus. Polovinu tvoří husy běločelé, čtvrtinu husy polní a zbývající čtvrtinu husy velké. Daří se mi odečíst běločelku s černým límcem a kódem AC5 (letos v květnu byla límcovaná u Kologrivu v Kostromské oblasti cca 650 km SV od Moskvy). Dokud svítí slunce, tak si užívám nádherné pozorování. Většina hus polních patří k ssp. rossicus s tenkým oranžovým proužkem před špicí zobáku a s téměř černou hlavou. Nacházím běločelku, která má bílou skvrnu tvarem velice podobnou huse malé a husu velkou s bílými pírky kolem očí. Mezi tím se objevují bernešky rudokrké. Napřed dva samostatní ptáci v různých místech hejna, pak trojice a nakonec čtveřice. Nádhera. Slunce zase mizí v oblačnosti, ochlazuje se a barevné znaky pozorovaných ptáků se stírají a mizí. Ještě před tím si všímám v zadních řadách hus husice rezavé. Dává se do mě zima. Téměř po dvou hodinách husy opouštím.
Vyjíždím nad Pernou, kde se zase potkávám se sluncem. Parkuji o kus dál a jdu se projít k Soutěsce. Zedníček se neukazuje, ale kolem se ozývají trumpetky severských hýlů obecných.
Přes Dolní Věstonice se dostávám na hráz mezi střední a dolní nádrží. Na vodě tu potkávám prvního samce morčáka velkého a na suchém torzu stromu trčícím z vodní hladiny sedí orel mořský. Projíždím Horní Věstonice a na poli pod sebou si všímám hus. Přesunulo se sem ranní hejno, které teď ale není přehledné. Prohlížím jen nejbližší ptáky a opět nacházím husici rezavou a jednu bernešku rudokrkou. Pak se celé hejno zvedá a letí k nádržím – odhadem je tu 4500 ptáků. Znovu si říkám, jak málo mi stačí ke spokojenosti. Jde jen o to najít si své hejno hus pasoucí se na poli v přijatelné vzdálenosti a pak se jen dívat a dívat.
Berneška rudokrká (Branta ruficollis) náhodně zachycená v hejnu severských hus.
