2.2.2019: Nedá mi to

Nedá mi to. V týdnu sice pořádně nasněžilo a zdálo se, že husy odlétly kus jižněji a opustily krajinu pod Pálavou, ale to se nestalo. Skalní nadšenci za nimi vyráželi i během týdne a díky nim se na avifu objevovala stále nová pozorování jejich početných hejn včetně bernešky tmavé (další jedinec byl pozorován v jižních Čechách). V největších počtech dosahujících na jednom místě 35 000 ptáků, se husy zdržovaly v těsném okolí Pohořelic. Příležitost prohlížet hejna hus si nedám ujít. Mám tyhle ptáky moc rád a v zimním období za nimi vyjíždím často. Takže mi to nedá ani dnes.

Díky prudkému oteplení sníh z polí během půldruhého dne slezl a zvláště na Moravě dnes hrozí hodně silný nárazový vítr. Uvidíme, jak to půjde.

Jedu na jisto k poli, kde byly husy pozorovány i včera. Kousek od silnice sice nesedí těch včerejších 35000 ptáků, ale i tak je přede mnou 5500 hus pasoucích se na ozimu. Jde o běločelky. Husy jsou hustě nahloučené a zvláště jejich zadní řady jsou pro mě nečitelné. Brzy nalézám světle svítící flek v podobě husice rezavé. Husy se zvedají, přeskupují a zase sedají. Pár stovek ptáků odlétá. Švenkuju stativákem hejnem a nalézám jednu bernešku bělolící. Když nejsou dobře vidět zadní řady, věnuji se detailně těm předním. Po chvíli přilétá dalších asi 1500 ptáků. Přibývají další dvě bernešky bělolící. V hemžící se mase husích těl, které mám nejblíže, se najednou krátce vztyčuje kulatá hlavička na krátkém krku. Přímo mě praští do očí žlutý kroužek kolem oka a drobný růžový zobák. Hlava během několika vteřin zase mizí. Jsem ale přesvědčen, že to byla husa malá. Jen ji znovu najít. Stále dokola prohlížím skupinku ptáků, ve které mi zmizela. Trvá to chvíli a zase se objevuje. Její světlá skvrna není protažena tak vysoko nad oči, jako u většiny hus malých, které jsem zatím viděl, ale o správnosti určení jsem přesvědčen. Zase se mi ztrácí. Několikrát ji takto krátce pozoruji. Někteří ptáci z hejna se přesouvají přes polní cestu na vedlejší lán. Je tu i husice rezavá. Polní cesta je na kraji hejna v místech, kde se objevuje i husa malá. Husy se polní cestu snaží překonat rychle, jako by se na její otevřené ploše necítily bezpečně. Některé raději vzlétají, než aby ji přešly po svých. Když si je prohlížím, objevuje se náhle na kraji polňačky i moje husa malá. Konečně si ji můžu krásně prohlédnout. Není teď kryta žádnou běločelkou. I ona váhá. Uprostřed polní cesty se náhle otáčí a rychle se dere zpátky do hejna. Naslepo jsem stihl několikrát zmáčknout i spoušť digitálu. Doufejme, že na některém obrázku bude patrná.

Vítr začíná nabývat na síle. Do teď jsem stál v závětří auta, ale větrné poryvy jsou cítit už i tady a třesou mi stativákem. Ještě chvíli vzdoruji a věnuji se hejnu před sebou. Jsem tu půl druhé hodiny. Jede se dál.

Přesouvám se k blízkému hnojišti, abych prohlédl i pole, které jsem měl do teď kryto za větrolamem. Nic tu ale není. Ze země se zvedá jen dospělý orel mořský a kolem hnojiště poletuje konipas bílý. Dnes jsou Hromnice, ale vrzající skřivan nikde.

Pokračuji po hlavní silnici směr Mikulov, když na poli vlevo v úrovni Vilémova zaznamenávám další hejno hus. Sjíždím na Novou Ves a parkuji u Mariánského Dvora. Husy mám dost blízko. Sám jsem kryt stromy a rákosem rostoucím ze strouhy. Mám před sebou asi 6000 hus běločelých. Opět je mezi nimi pár desítek hus velkých a jednotlivé husy tundrové. Vítr opět zesílil a začalo mírně pršet. Podmínky nic moc. Nacházím další bernešku bělolící a později křížence bernešky bělolící pravděpodobně s husou běločelou. Má špinavě bílé líce, čistě okolí kořene zobáku, téměř černý krk a hruď bez ostrého přechodu se spodinou těla. Přejíždím blíže Vilémovu, abych si hejno prohlédl ještě z druhé strany. Po hodinovém pozorování to balím i tady. Déšť houstne a nezdá se, že by se vítr v nejbližší době uklidnil. Pro dnešek mám splněno. Frčím za rodinkou do Pístovic.