(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)
Ptáci jsou všude – v každém lesíku, v každém městě, v každém nákupním středisku, v každém mokřadu. Ptáci jsou všude a až na několik výjimek je můžeme najít kdykoli během roku, kdekoli se po nich rozhlédneme. Tohle platí zvláště pro někoho, jako jsem já, kdo vyrostl na subtropické Floridě a kdo po celý svůj život žije v prostředí mírného či subtropického páska severní polokoule. Často si nemůžu pomoci a musím se sáhodlouze vyjadřovat k tomu, jakými jsou ptáci výjimečnými stvořeními, už vzhledem ke své rozmanitosti, která ilustruje některé z nejkouzelnějších aspektů biologie: například pohlavní výběr, evoluci, specializaci, navigaci a migraci. Každý den jsem fascinován tím, co nového se o ptácích a od nich samotných dozvím. Jejich přitažlivost je ale prostší, základnější. Ptáci mě ukotvují a vedou mě dál.
Ptáci vymezují období mého života a pozorování ptáků je jakýmsi ventilem pro mé emoce – má formu soustředěné meditace. Můj otec zemřel na jaře. Moje vzpomínky na něj jsou neoddělitelně spjaty s prvními lesňáčky, s lesňáčkem borovicovým a zlatohrdlým. Hlas leskota modrošedého, kňouravý jak jen může být, mi také připomíná otcovo lamentování v daňový den (jsem si jistý, že zemřel právě v ten den ze zlomyslnosti). Matka zemřela koncem června a bezprostředně poté jsem opustil domov a odjel na Aljašku, kde moje partnerka dělala terénní práce; několik týdnů jsme trávili venku pod stanem a věnovali se ptákům, které jsem viděl zatím jen v určovacích klíčích. V tundře jsme pozorovali chaluhy malé, které učily svá nedlouho vzletná mláďata lovit strnadce skvrnité, v Severním ledovém oceánu jsme viděli kajky brýlaté, pozorovali jsme sovice krahujové lovit ze smrku černého na okraji boreálního lesa a slyšeli jsme nadpozemský zpěv drozda pruhokřídlého uprostřed divokých lesů. Nádherně růžový samec hýla křivčího nám zvědavě nakukoval do našeho stanu. Mámě by se moc líbil.
Ráno 11. září 2001 jsem si šel kolem deváté hodiny nechat do banky v Miami proplatit šek. U vstupní přepážky nebyli žádní recepční, ale všiml jsem si, že tři zaměstnanci jsou namačkáni kolem televize v rohu kanceláře. Jižní věž Světového obchodního centra byla zasažena letadlem a stoupal z ní dým. V příští vteřině se střetlo druhé letadlo s věží Severní. Prvotní spekulace o náhodné havárii se brzy změnily v obavy z něčeho mnohem zlověstnějšího. Už si nevzpomínám, jestli jsem si ten šek nechal proplatit nebo jsem rovnou odešel. Když se ale ve vzpomínkách vrátím k tomu dni, vybaví se mi ve třech etapách: ranní birding před tím, než jsem vyrazil do banky, čas trávený v bance a následující hodiny, kdy jsem sledoval onu tragédii odvíjející se na televizní obrazovce a snažil jsem se uklidnit přátele, kteří znali někoho, kdo přišel při útoku na Světové obchodní centrum o život.
Jen dvě hodiny před návštěvou banky jsem byl pozorovat ptáky v malém parčíku uprostřed moře betonu a oceli – pro táhnoucí opeřence jde o dokonalou past, protože se jedná o jediný vhodný biotop v okruhu mnoha mil. Z hlediska počtu druhů nešlo o nijak výjimečný den, ale pozorování ptáků bylo příjemné, viděl jsem řadu lesňáčků, zelenáčků a jednoho drozda hnědavého (což mi ten den udělalo radost). Naštěstí pro mě jsou mé poznámky navždy uloženy v online databázích, proto se k nim můžu vrátit a přečíst si, co jsem zapsal:
„ Dnešní ráno jsem trávil v Barnes ve snaze zastihnout nějaké nové migranty… zaznamenal jsem nízkou druhovou pestrost, ale mimořádnou početnost ptáků!“
Ukázalo se, že jsem ten den viděl jen devět druhů lesňáčků, ale celkový počet ptáků byl hodně vysoký. 11. září představuje v Miami začátek podzimního tahu a druhové složení to odráželo. Početní byli lesňáčci lišejníkoví, leskoti modrošedí a zelenáčci červenoocí.
„Lesňáček houštinový (není tak početný jako před dvěma dny, ale stále je dost běžný): 30+.“
Ten počet mě překvapuje, protože v době, kdy tento druh opouští Floridu, je každý den, kdy se dá pozorovat více jedinců, poměrně výjimečný.
Překvapuje mě také další věc a to z důvodu, že v mých záznamech chybí. Pozorování jsem začal vkládat ve 12:56, což bylo asi dvě a půl hodiny po pádu druhé z věží. Tou dobou jsem byl na kolejích u své přítelkyně. Při zpětném pohledu mi to přijde zvláštní. Když znovu nahlédnu do svých záznamů z toho dne a z následujícího týdne, nenacházím v nich žádný strach, hrůzu nebo bolest spojenou s 11. zářím 2001. Vím, že jsem to cítil, ale nezapsal jsem si to a rozhodně jsem to nezaznamenal do svých pozorování.
Po více než dvanácti letech od útoku se pro mě onen tragický den stal spíše synonymem pěkného pozorování ptáků než tragických událostí a jsem za to vděčný ptákům (a ještě něčemu, lidství). Moje vzpomínky se vztahují ke „spadům ptáků“ na Key West, k mohutným hejnům na Cape May a dokonce i ke každoročnímu zapínání a vypínání Vzpomínkového osvětlení u Světového obchodního centra, které umožňuje pěvcům táhnoucím v noci pokračovat v migraci bez toho, aniž by je lákaly vzhůru směřující paprsky světel.
Protože jsou ptáci a život neoddělitelně spjati, vztahují se s příchodem září a října moje myšlenky samozřejmě i k narození našich dvou dcer. Jejich data narození se shodují s rozsáhlými a různorodými pohyby lesňáčků a s početným tahem dravců; s říjnovým zpěvem střízlíka karolinského; s nocemi na konci září, kdy mám stativák namířený na měsíc v úplňku, přes který přeletují malé objekty, od nichž z velké výšky zaznívá pípání a hvízdání. Jejich čas přináší hlasy tahu, toho pomíjivého období, kdy se ptáci vydávají na svoji pravidelnou pouť, aby unikli blížící se zimě provázené mizivou nabídkou potravy a extrémním chladem. Jde také o období naděje, vědomí, že i když je stojí migrace hodně sil, vyplatí se a ptáci se brzy vrátí zpět, aby znovu dali život novému pokolení. Budu tady. Budu čekat. Budu je vítat.
TIPY
- Sledujte ptáky. Migrace ptáků byla tím, co mě dostalo, to, za čím jsem se pustil a řekl bych, že to byla ta nejlepší věci, kterou jsem kdy udělal. Najděte si to, co se vám na ptácích nejvíc líbí a ponořte se do toho; vody znalostí jsou hluboké, bohaté a plné těch, kteří vám s radostí na vaší cestě pomohou.
- Věnujte se ptákům lokálně, regionálně a globálně. Opakované pozorování ptáků na „vašem hřišti“ během roku vám umožní vnímat rytmus přírody, pomůže vám lépe porozumět výskytu a rozšíření ptáků, kteří se pohybují vaším regionem a dopřeje vám život plný radosti s minimální investicí času a fosilních paliv (což je vždy dobré!). Také ale cestujte. Spoustu znalostí lze získat pozorováním a poslechem důvěrně známých druhů zastižených na neznámých místech. Díky těmto rozdílům si začnete všímat odlišností týkajících se jejich prostředí a chování. Brzy tak porozumíte jednotlivým druhům, když je uvidíte v různých etapách jejich života a v různých místech areálu jejich rozšíření. Cestování do vzdálených destinací může být značně obohacující a vzrušující vzhledem k výskytu více než 10 000 druhů obývající naši planetu. Ptačí festivaly, výpravy za ptáky organizované zkušenými cestovními kancelářemi a online kontakt s ornitologickými spolky vám nabídne řadu možností k cestování za rozumnou cenu a k pozorování mnoha ptačích druhů. Jděte do toho!
- Plaťte dopředu. Ptáci jsou dobrým obchodním artiklem, jakmile vás dostanou, ale ten jako by neexistoval, pokud není jejich poslouchání a pozorování součástí vaší „reality“. Pomozte ostatním naladit se, zapnout a jít pozorovat ptáky. Vezměte sebou navíc jeden výtisk vašeho oblíbeného určovacího klíče a dejte ho někomu, o kom víte, že rád pobývá v přírodě. Vezměte sebou souseda, když jdete pozorovat ptáky do místního parku nebo po okolí vaší čtvrti. Vezměte sebou kromě tradičního dalekohledu nebo stativáku třeba lahev vína nebo pár lahváčů vašeho oblíbeného piva.
DAVID LA PUMA je ředitelem New Jersey Audubon´s Cape May Bird Observatory. Jeho životní vášeň odráží poslání jeho mateřské organizace: spojit lidi s přírodou a spravovat současnou přírodu pro budoucí generace. Pokud nepracuje, můžeme zastihnout Davida na procházce po oblíbených místech Cape May nebo při tom, když svým dcerám ukazuje ptáky na jejich oblíbené pláži, na kterou společně připluli na surfařských prknech.
David A. La Puma, Foto: https://wsb2017.cttlive.com/
