Původně jsem chtěl být v noci na dnešek u Blučiny a chytat chřástaly. Vítr měl k večeru zvadnout a obloha měla zůstat bez oblačnosti. Když jsem si ale představil, že bych se po návratu z celonočního chození měl pustit ještě za králíčky ohnivými u Soběšic, protože čas běží a je nutno jich pochytat co nejvíc, než přestanou reagovat na hlasovou provokaci, musel jsem to trochu přehodnotit. Namísto toho si dopřávám luxusu peřin a sedmihodinového spánku. No a ráno za kuropění vyjíždím do lesa.
Venku je nádherně a les zní ptačími hlasy. Mám vytipovaný mladší smrkový porost v úžlabí mezi kopci, kde králíčci obvykle bývají. Na nahrávku se mi dostává reakce a tak natahuji síť a čekám. Objevuje se samec doprovázený samicí. Samice se ho drží v těsném závěsu. Samec se odráží od sítě a padá do spodního pole. Samice ho následuje. Rychle k síti. Mám oba ptáky z páru. Tohle je prvně za ty tři roky RASování s králíčky ohnivými, co mi v síti končí oba ptáci. Měřím je, vážím a u sítě nechávám pokřikovat šoupálka dlouhoprstého. Když ji pak jdu sbalit, visí v ní šoupálek s kroužkem – loňský pták s letošním kroužkem Petra Podzemného, který se věnuje tomuto druhu na sousední ploše. Vše balím a přecházím do vzdálenějšího cípu stejného porostu. Znovu reakce králíčka, kterého opět chytám, ale jde o předchozího samce, který si těch 80 m za mnou dolétl. Z protějšího svahu píská kulíšek. Zkouším mu odpovědět. Několikrát se jeho hlas opakuje, pak utichá a vzápětí nade mě usedá sojka. Je mi jasné, kdo byl oním kulíškem.
U další vytipované lokality se přilétá k síti podívat jen samice. Ve větvích blízkých borovic pořvává devět sojek. Honí se a vydávají neuvěřitelnou směsku podivných zvuků. Z blízkého sadu slyším krutihlava a další letošní premiéru má vrkání hrdličky divoké. I odpočítávání kukačky ke mně donese slabounký vítr.
V dalším smrkovém porostu se chytá samec králíčka, do sítě skáče i koňadra a uhelníček. Opět se osvědčuje nechat hrát i šoupálka. Mám dalšího. Přitom jsem si před čtrnácti dny myslel, že s nimi už končím.
Následuje vzrostlý smrkový porost na svahu nad rybníčkem. První k síti přilétá samice králíčka. Pak se objevuje samec, zahání ji a jde to k síti řešit sám. Chytá se on a za chvíli i šoupálek s mým loňským kroužkem. Nechápu to, ale síla nahrávky je dnes taková, že se šoupálek chytá i do sítě lesknoucí se sluncem a po chvíli je v ní ještě jeden. Neuvěřitelné.
Na protějším kopci chytám jen samce králíčka, i když se kolem motá i samice. Vůbec se zdá, že se dnes králíčci ohniví pohybují jen v párech. O tom se přesvědčuji v další mladší a husté smrčině. Chytají se oba dva ptáci z páru. Na kraji smíšeného starého porostu potkávám ještě jeden pár králíčků. Tentokrát se samice snaží zmírnit agresivitu samce, domlouvá mu, ale ten se stejně chytá. A o pár metrů dál i šoupálek. Z korun listnáčů, které získávají díky rašícímu listí světle zelený odstín, zpívá budníček lesní.
Blíží se hodina po poledni. Je teplo, slunce svítí a já mám před sebou cestu do Pístovic. Od rána mám osm králíčků ohnivých a pět šoupálků dlouhoprstých. Tohle je bezkonkurenčně ten nejvydařenější den mého RASování. V břiše mi kručí. Rychlým krokem se vracím k autu. Jsem vysmátý a šťastný jako želva. Dneškem bych mohl klidně uzavřít letošní ročník RASu dvou druhů, kterým se věnuji, ale… 🙂
Improvizované pracoviště na smrkovém odřezku.
Párek králíčků ohnivých (Regulus ignicapilla). Vpravo je výrazně menší samice.
