(překlad z knihy Good Birders Don’t Wear White: 50 Tips From North America’s Top Birders)
Birding si vyžaduje stejně jako každá další zábava, která vás baví, jisté dovednosti a vědomosti. Úroveň vašich odborných znalostí bude záviset na tom, s jakou pílí budete rozvíjet návyky a dovednosti zde popsané.
1. Seznamte se s areálem rozšíření
Birdeři vždy chtějí znát ty nejnovější terénní determinační znaky, aby dokázali rozeznat jeden druh od jiného, ale příliš často zapomínají na areál rozšíření jednotlivých druhů. Výsledkem je celá řada omylů, kterých se dopouštějí. Znát areál rozšíření znamená znát statut každého druhu v oblasti, ve které se pohybujete. To zahrnuje jednak představu o početnosti každého druhu, stejně jako znalost dat pravidelného příletu a odletu, včetně údajů o mimořádném výskytu. Tato data byste neměli znát jen ve vztahu k vaší zájmové oblasti, ale i pro širší okolí. Opatřete si literaturu, která vyčerpávajícím způsobem pro vaši oblast tyto informace shrnuje. Vaše knihovna by měla obsahovat publikace vztahující se jak k celému státu, tak ke konkrétnímu kraji. Navíc existuje spousta prací regionálního charakteru. Výborným příkladem je kniha The Birds of Ohio od Bruce Peterjohna, ve které můžete okamžitě zjistit nejen statut každého druhu v rámci státu Ohio, ale zároveň i v intencích jednotlivých okresů. North American Birds, což je čtvrtletník vydávaný American Birding Association, je dalším skvělým zdrojem informací k areálu rozšíření jednotlivých druhů a to nejen pro jednotlivé státy, ale pro celou Severní Ameriku. Jak řekl kdysi dávno Louis Pasteur: „Náhoda přeje připraveným“. Proto buďte informovaní.
2. Opeřence si prohlédněte v terénu, ne v knize
Až příliš často vidíme birdery, kteří zmateně listují ve své terénní určovací příručce, zatímco si mohou opeřence pořádně prohlédnout na vlastní oči. Na prohlížení klíče máte spoustu času v autě nebo doma dlouho poté, co pozorovaný pták už zmizel. Využijte času, který máte, k důkladnému prohlédnutí opeřence v terénu, k pečlivému prozkoumání jeho určovacích znaků, věnujte se všem jeho projevům včetně chování. Prohlášení typu „to vypadá přesně jako na obrázku v knize“ svědčí o tom, že jeho autor tráví více času prohlížení knih než samotným pozorováním.
3. Veďte si kvantitativní záznamy
Po návratu z terénu si vždy sepište seznam pozorovaných druhů se zjištěnými nebo odhadnutými počty u každého z nich. Do budoucna tím získáte neocenitelné informace, které vám budou nápomocny při odhadech rozšíření a početnosti těchto druhů. Navíc půjde o informace užitečné i pro ostatní. Nepřeceňujte svoji paměť – vše si zapište hned po návratu z konkrétní lokality. Zkontrolujte si, že jste si udělali poznámky i k méně obvyklým druhů nebo jejich počtům.
4. Pracujte na svojí věrohodnosti
Pokud objevíte vzácný druh, pozorně si ho prohlédněte a zaznamenejte si všechny okolnosti pozorování. Noste sebou také fotoaparát a snažte se pořídit dokumentační snímky. Je jasné, že vás bude ovládat vzrušení – nakonec, co může být pro birdera více vzrušujícího? Zachovejte si ale rozvahu a nadhled. Uvědomte si, že když zaslechnete dusot kopyt, tak to budou spíše koně než zebry! Snažte se zkrotit svoje nadšení a znovu se věnujte určovacím znakům. V případě, že si nejste jisti určením nebo o něm naopak nepochybujete a poté, co jste se pokusili pořídit dokumentační fotografie, co nejdříve kontaktujte další birdery. Nic nepřispívá k nedůvěře tak jako pozorování vzácného druhu, o které se nepodělíte. Pamatujte, že vás často může provázet pokušení nebo i nutkání připsat si nový druh. Něčemu takovému může být velice těžké odolat. Ale postavte se vlastní nenasytnosti – v sázce je přece vaše reputace ve světě ptáčkařů. Jestli si myslíte, že se v určení můžete mýlit, tak buďte připraveni od něj bez hnutí brvy upustit. Vaši důvěryhodnost to posílí, nikoli podkope. Nezáleží na tom, jestli se to stane při pozorování ptáků, nebo za zcela jiné situace, ale vyřčení jednoduché věty „mýlím se“ může být velice osvěžující už jen z toho prostého důvodu, že zazní tak zřídka.
5. Naučte se „topografii“ ptačího těla a postupu popisu jeho částí
Ať je to pro vás jakkoli nudné, přesto se naučte poznávat jednotlivé části ptačího těla. Některé jsou popsány jednoduše a jiné jsou složitější, jako třeba proužky na hlavě nebo uspořádání letek v křídle. Znalosti topografie ptačího těla vám umožní najít klíčové určovací znaky a popsat je. Když provádíte popis, postupujte logicky od hlavy dolů. Uvědomte si, že vaše poznámky mohou číst i jiní birdeři, kteří si podle nich budou snažit představit, co jste vlastně viděli. To bude těžší, když budou vaše poznámky zmatené.
6. Používejte více určovacích terénních příruček
Mnozí z nás dávají přednost určité publikaci, ale to neznamená, že bychom měli ostatní určovací klíče zcela přehlížet. V každé příručce se najde alespoň nějaká cenná informace ke každému druhu. Navíc v terénních určovacích příručkách a v atlasech rozšíření naleznete informace o poddruzích. Příkladem je Identification Guide to North American Birds (Part I) věnovaný suchozemským druhům, jehož autor Peter Pyle nyní pilně pracuje na druhém díle.
7. Všímejte si chování
Když už se v terénu věnujete určovacím znakům, všímejte si v zájmové oblasti také chování běžných druhů. Často se stane, že konkrétní druh určíte díky znalosti jeho chování. I když dopodrobna neznáte určovací znaky některých neobvyklých druhů, v jejich determinaci vám může zásadně pomoci právě jejich chování.
8. Noste sebou stativový dalekohled
Ptáčkařům se často nechce se stativovým dalekohledem tahat, ale úsilí, které jeho nošení věnujeme, se nám bohatě vrátí díky obrazu, který pohledem přes něj získáme. Opakovaně spoléhat na něčí velkorysost a doufat, že nám půjčí svůj spektiv, musí být dost únavné. Když sebou máte svůj vlastní stativák, můžete jím pozorovat konkrétního opeřence tak dlouho jak jen chcete a záleží pouze na vás, jestli k němu pustíte někoho dalšího.
9. Učte se hlavovým projevům ptáků
Téměř každý druh může být určen na základě svých hlasových projevů, ke kterým patří zpěv, vábení, varování, kontaktní hlas nebo hlas v letu. Ten, kdo začne s pozorováním ptáků jako mladý a naučí se poznávat jejich hlasy, patří obvykle v terénu k těm nejlepším. Znamená to, že birdeři, a zvláště mladí birdeři, by si měli sluch šetřit před silným hlukem. Zvláště muži s věkem ztrácejí schopnost vnímat zvuky o vysoké frekvenci.
10. Staňte se součástí hejna
Pro rozdílné skupiny ptáků je třeba volit různou strategii, díky které se jim dostanete na kobylku. Když se například věnujete bahňákům, najděte si lokalitu, kde se broděním můžete dostat až k hejnu. Bahňáci (zvláště juvenilní ptáci) mohou být k vaší přítomnosti absolutně neteční a často se přiblíží do vaší těsné blízkosti. Být obklopen padesátkou ptáků šesti druhů představuje daleko lepší příležitost k učení než zírat přes stativák na tisíce bahňáků dvaceti druhů hledajících potravu půldruhého kilometru daleko.
11. Učte se od ostatních
Mnozí z nás určitě měli svého učitele, který nám udílel moudré rady v našich ptáčkařských začátcích. Hledejte toho svého. Buďte zdvořilí a naslouchejte. Výborným nápadem je stát se členem ornitologických organizací, jak celostátních, tak regionálních. Mnohému se můžete naučit díky publikacím, které vydávají, díky jejich vzdělávacím programům, terénním exkurzím a ročním nebo pololetním členským schůzím.
JON L. DUNN byl hlavním poradcem a editorem všech pěti vydání National Geographic Field Guide to the Birds of North America. On a Kimball Garrett jsou spoluautory publikací Birds of Southern California, Status and Distribution a Peterson Field Guide to Warblers of North America. Dlouhou dobu působil jako člen kalifornské faunistické komise (California Bird Records Committee) a American Birding Association Checklist Committee. V současné době je členem komise při Americké Ornitologické Unii pro systematiku a názvosloví ptáků. Dunn byl téměř 30 let vedoucím oblíbené cestovní kanceláře WINGS zaměřené na ornitology. Jeho domovem je Bishop v Kalifornii.
Jon L. Dunn. Zdroj: http://jvanderpoel.qwestoffice.net/
