Stojím na kraji lesa pod Útěchovem. Je kolem osmé po ránu, oblohu kryje jednolitě šedivá oblačnost a funí. Není to čerstvý vítr, ale silný, nárazový, bouřlivý fujavec, který v korunách stromů hučí jako nízko přeletující letadlo. Dojel jsem sem až z Pístovic, abych se ještě pokusil o nějakého šoupálka, případně králíčka ohnivého. Věděl jsem, že bude foukat, ale tohle je trochu moc. Navíc je ten vítr nepříjemně ledový. Prošel jsem teď mladé jehličnaté porosty, u kterých jsem doufal, že svojí hustotou vítr zkrotí, ale ten se jimi vesele prohání a přehlušuje veškeré zvuky lesa. Králíček tu není slyšet ani jeden. No nic, zajedu domů, udělám zápis z pátečního chytání, dám sváču a snad se sem ještě vrátím.
Vracím se po desáté hodině. Oblačnost je teď v cárech, svítí slunce, je tepleji, ale vítr to nevzdává. Tu jeho tvrdohlavost mu oplatím. Zkouším jedno teritorium, na kterém šoupálek zpívá, přiletí se podívat na síť, ale zůstává pěkně vysoko a postupně ztrácí zájem. Už mi chybí jen východní okraj území, na kterém dělám RAS. Sice jsem ho už jednou procházel a na nic jsem nenarazil, ale proč to nezopakovat. Na kraji bukového lesa se mi ozývá jeden šoupálek na hlasovou provokaci. Natahuji síť. Vždy se ale přižene vítr, zvedne suché bukové listí a hodí mi je do sítě. Šoupálek se dvakrát chytá a dvakrát se ze síťoviny vzduté větrem dostává. Naštěstí je dostatečně zvědavý a bojovný. Napotřetí je můj.
Cestou k jednomu loňskému teritoriu procházím ostrůvky jehličnanů a pouštím králíčka ohnivého. Jako by se po nich země slehla. Uznávám, že ještě nemusí být všichni zpět a nějaký ten den jim ještě nechám. Na posledním teritoriu mám pozitivní reakci. Šoupálek se chytá do několika minut. Paráda, tohle je pták č. 20 do letošního projektu a řekl bych, že asi i poslední. Zatímco ho měřím a vážím, ozve se asi 15 m ode mě praskot a rána. Vítr složil k zemi vzrostlou borovici. Jako varování mi to stačí. Odcházím. Beru to podél stařičkého dubového porostu, kde se honí trojice datlů. Cestou k autu ještě zkouším pouštět na příhodných místech nahrávku, ale bez úspěchu. Teď hurá do korun jabloní, které potřebují ještě ořezat.
Letošní poslední šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) do projektu RAS.
