Omán 2018 – 1. část

10.II. – 20.II.2018

Deset dní ve východním cípu Arabského poloostrova.

Copak v pouštích Ománu jsou nějací ptáci?, ptá se laik. Ano, je to tak. Zní to nepravděpodobně, ale tento východní cíp Arabského poloostrova je pro ornitology vyhledávanou destinací. Podél mořského pobřeží, v horách i vnitrozemských oázách se dá pozorovat řada zajímavých druhů, za kterými bychom museli buď dále na východ, nebo pro změnu na jih, do Afriky. V zimním období je tu přijatelné klima, je tu vybudována fungující infrastruktura a neklid muslimského světa tu není znát. Navíc se Omán nachází na kraji širšího západního Palearktu, což je pro ty, co si svoje pozorování zapisují, vždy výhodou.

Členové výpravy:

Robert Doležal
Luboš Doupal – https://www.facebook.com/search/top/?q=lubo%C5%A1%20doupal
Tomáš Grim – http://www.tomasgrim.com/
Jožka Chytil
František Kopecký – http://frantakope.rajce.idnes.cz/
Hana Macková
Petr Podzemný – http://www.petrpodzemny.cz/

---

10. února 2018

Černá síť noční oblohy pochytala snad všechny hvězdy vesmíru. Nebe je jimi poseto od okraje k okraji. Ležím kousek od pláže kdesi na samém východním cípu Arabského poloostrova. Do písku sem připlouvají klást vejce mořské želvy. Máme za sebou první horký den v rozpálené pouštní krajině Ománu. Ten kontrast oproti zasněženým polím a vlezlé zimě u nás je propastný.

Do Prahy jsem cestoval vlakem. Když je třeba dostat se někam včas a ještě k tomu na letiště, tak není radno se spoléhat na dálnici, na ono věčně ucpané a opravované schodiště střední Evropy. Jízda je rychlá a hladká. Pozoruji ubíhající krajinu, zasněženou Vysočinu, kouřící komíny domů a vzpomínám na dlouhá léta, kdy jsem do školy začal jezdit vlakem už od páté třídy základky a vydrželo mi to po celá následující studia. Těch vandrů, na které pak člověk s kamarády vyrážel. Možná je čas si to občas připomenout.

V Praze jsme na čas. Metrem k Muzeu a tady zjišťuji, že je uzavřena zastávka mým směrem. Jedu jednu stanici směrem opačným, přesedám a pak už pokračuji trasou A k Veleslavínu. Bus č. 119 navazuje během chvilky a já jsem dvě hodinky před odletem na letišti. Překvapivě už jsou tu i všichni ostatní. Jen Jožka letěl už ráno, přestupuje v Istanbulu a v Maskatu na nás bude čekat. Nervozita, kterou jsem měl před odjezdem – hrozila chřipka a možnost dopravního kolapsu – se teď odráží přímo v nesmyslné aktivitě, kterou vyvíjím u gejtu. Zatímco ostatní v klidu čekají na jeho otevření, já se pokouším projít kontrolou a vecpat se na let. Bohužel do Dubaje, čehož jsem si jaksi nevšiml. Naštěstí neprocházím a celník mě vrací. O půl hodiny později procházím s ostatními už správně na náš let směrem Doha (Katar), kde máme přestupovat.

Pár desítek minut čekání a můžeme se nalodit. Na půli cesty k přepážce Doupi zjišťuje, že je něco špatně. Stojí uprostřed haly bosý. Boty nechal u lavičky. Zkrátka Doupi. Katarci se o nás v letadle dobře starají, jídla a pití máme dost. Zhruba šestihodinový let pěkně utíká. Jen to kafe jsem si neměl dávat. Obvykle usnu i po něm, ale tentokrát nemůžu zabrat. Čumím na film o Thorovi a jsem čilý jako nikdy. Další let je krátký a někdy po čtvrté ranní včetně tříhodinového pošoupnutí hodinek blíže novému dni jsme v Maskatu, v Muškátovém květu, jak se poeticky hlavní město Ománu nazývá. Petr sice těsně před odletem provedl fiktivní rezervaci ubytování kvůli vízu, ale úředníci po nás nic nechtějí. Tím hlavním je, abychom každý za vízum zaplatili 52 euro. Dostáváme ho bez dalšího ptaní. V příletové hale už čeká Jožka. Teď je nás sedm a jsme kompletní.

---

11. února 2018

Už něco po páté se objevuje chlapík v půjčovně aut Dollar. Trvá mu to papírování sice trochu déle, ale ještě za šera přebíráme na parkovišti dvojici aut, která budou následujících deset dní naším domovem – Hyundai Tucson a Mitsubishi Outlander. Je čas ochutnat provoz městských ulic. Chvíli si zvykám na automatickou převodovku i na trochu větší rozměry auta. Pak si musím do paměti vrýt podobu zadní masky auta kolegů, abych se jich dokázal za každou cenu držet. To oni naši výpravu povedou.

S východem slunce parkujeme po patnácti kilometrech u pláže naproti parku Al-Qurm. Birding začíná pěkně zostra kulíky většími a menšími, přeletujícími racky arabskými a frankolíny křepelčími pobíhajícími jen kousek od našich aut po parkovišti páchnoucím odpadky. I nahlížení přes plot do parku přináší další nové druhy – ťuhýka středoasijského, čejku černoprsou a strdimily fialové zalétající na kvetoucí keř kousek od nás. Brzy začíná být pěkně horko. Nasazujeme sandály, svlékáme se do triček a svačíme. Z pouličních lamp pokřikují majny obecné, na mělčinách v parku jsou vidět kolihy, břehouši a volavka prostřední, vzduchem poletují rorýsi šedohnědí a na dráty za plotem sedá vlha proměnlivá. Úvod je za námi a v zápisníku mám devět lajfrů, můžeme se rozjet zase kousek dál.

Maskat – Al Qurm
GPS: 23°37’20.708″N, 58°28’29.777″E
6:50 – 9:00
pozorované druhy: ťuhýk středoasijský, vlha proměnlivá (3 ex.), hrdlička senegalská (30 ex.), bulbul bělouchý (20 ex.), strdimil fialový (3 ex.), kulík větší (5 ex.), kulík menší (10 ex.), kulík mořský (2 ex.), racek arabský (2 ex.), frankolín křepelčí (4 ex.), kormorán velký (3 ex.), racek chechtavý (20 ex.), rybák chocholatý (15 ex.), majna obecná (6 ex.), vrána domácí (15 ex.), chocholouš obecný (3 ex.), rorýs šedohnědý (4 ex.), čejka černoprsá, racek žlutonohý (10 ex.), racek bělohlavý (100 ex.), alexandr malý, volavka prostřední, ledňáček říční, koliha malá, koliha velká (2 ex.), břehouš rudý, volavka západní (2 ex.), prinie obecná, stříbrozobka malabarská, racek tenkozobý

V prvním Carrefouru na kraji města se zásobíme vodou, na první pumpě doplňujeme nádrž směšně levným benzínem (cca 7 Kč za litr) a za pumpou se jedeme mrknout kousek do vyprahlé zaprášené krajiny. Nad kopci krouží supi mrchožraví a krkavci hnědokrcí. Při odjezdu se hned u silnice ukazuje bělořit černohlavý. Vydáváme se dál k jihovýchodu. Nejvyšší povolená rychlost je 120 km/hod. Každých pár kilometrů jsou na krajnici radary. Jízda je to zdlouhavá a únava z nevyspání se dostavuje. Zhruba po padesáti kilometrech nás na kraji dálnice donutí zastavit orel královský. Vznáší se jen kousek od nás. A děláme dobře. Nad nedalekými skalami se prohání sice pět supů mrchožravých, ale na jejich vrcholku sedí také tři supi královští. Mohutní ptáci s červenými hlavami.

Maskat
GPS: 23°26’24.438″N, 58°30’42.205″E
pozorované druhy: sup mrchožravý (2 ex.), krkavec hnědokrký (2 ex.), bělořit černohlavý

Fiyad
GPS: 23°19’46.721″N, 58°42’58.239″E
pozorované druhy: sup mrchožravý (4 ex.), orel královský, sup bělohlavý, sup královský (3 ex.), krkavec hnědokrký (6 ex.)

Nekonečná a ne příliš rychlá jízda pokračuje vypečenou polopouštní zemí. Klíží se mi oči. Oba spolujezdci pochrupávají. Dělám, co můžu, abych neusnul. Když mi to už nejde, předjíždím vedoucí auto a stahuji je na pobřeží u města Sur, abychom se trochu protáhli na čerstvém vzduchu. Je mírný odliv a na obnaženém dně porostlém vodní vegetací se to hemží bahňáky. Kamenáčci, ústřičníci, kulíci bledí, přibývají vodouši malí, volavka proměnlivá a hlavně racci velcí. Asi 50 ptáků přilétá k odpočinku na ostrůvek v ústí řeky. Jsme tu dobře dvě hodiny. Pořád je na co se dívat. V mělké řece na kraji města pozorujeme plameňáky, ibisy hnědé a na lampě téměř ve středu města mandelíka indického.

Sur
GPS: 22°35’47.944″N, 59°29’30.739″E
12:50 – 14:40
pozorované druhy: ústřičník velký (4 ex.), kulík bledý (4 ex.), kamenáček pestrý (8 ex.), plameňák růžový (10 ex.), rybák velkozobý (2 ex.), vodouš malý (3 ex.), racek velký (50 ex.), rybák severní (10 ex.), jespák obecný (10 ex.), pisík obecný (2 ex.), kulík větší (20 ex.), kulík menší (20 ex.), volavka proměnlivá, vodouš rudonohý (3 ex.), rybák oranžovozobý (10 ex.), rybák chocholatý, ibis hnědý (50 ex.), mandelík indický, poštolka obecná

O několik vesnic dál na kraji Shyia (GPS: 22°33’35.017″N, 59°37’26.129″E) proháníme u pláže bělořita arabského (Oenanthe lugentoides), pouštního a perského (O. chrysopygia). Chceme zajet k plážím západně od města Al Hadd, kde kladou mořské želvy vejce, ale celé pobřeží je v těchto místech za plotem. Sjíždíme tedy jižně pod město a nacházíme krásnou, mezi skalami sevřenou pláž s loďkami rybářů. Slunce klesá k obzoru a k severu táhnou desítky racků velkých. Na skále trhá kořist orlovec. Dnes tu končíme. Na plácku u aut roztahujeme spacáky. Jožka na starém koberci, který je tu vyhozen. Nebe je ve chvíli tečkované hvězdami. Jsem tak unavený, že se ani nepouštím do zápisu, nespal jsem 36 hodin. Stačí zavřít oči a nevím o ničem.

Ras Al Jinz
GPS: 22°25’38.521″N, 59°50’12.188″E
pozorované druhy: orlovec říční, racek velký (300 ex.)

---

12. února 2018

V noci se několikrát probouzím. Tolik hvězd už jsem dlouho neviděl. Daly by se nabírat tím obráceným velkým vozem, co nad námi k ránu visí vzhůru nohama. Před svítáním k nám doléhá hlas muezzina, ale je to hlas ženský, něžný, příjemný. Kdoví, jestli se mi to nezdálo. V písku pláže jsou čtyři hluboké krátery. Nejspíš doklad přítomnosti želv. Nacházíme i několik starých uschlých kožovitých skořápek jejich vajec. Slunce leze na oblohu a začíná hřát. Jdeme se vykoupat do moře. Voda je příjemná. Když chci pozorovat neznámého bělořita, nemůžu najít dalekohled. Všechno prohledávám, hořekuji a zoufale se snažím vzpomenout, kde jsem ho nechal. Až po chvíli registruji, že se jím bez rozpaků dívá Tóma. Spratek, ani se neozval. Z bělořita se klube perský a na chvilku se tu zastavuje i linduška dlouhozobá. Když pak opouštíme pláž, prvním hejnkem pěvců před prvními domky blízké vesnice jsou skřivani obojkoví.

Ras Al Jinz
GPS: 22°25’58.584″N, 59°49’49.555″E

6:00 – 8:50
pozorované druhy: bělořit perský, linduška dlouhozobá, bělořit pouštní, skřivan obojkový (10 ex.), chocholouš obecný (4 ex.), krkavec hnědokrký (2 ex.), hrdlička senegalská (2 ex.), pěnice pokřovní, vrabec domácí (8 ex.)

Jen několik kilometrů jižně projíždíme plání ohraničenou z obou stran vyššími kopečky. Říkám, že bych si tady dovedl představit stepokury a opravdu, během několika minut zaznamenáváme přelet menšího hejnka. Jde o stepokury hnědobřiché a v příštích minutách pozorujeme několik menších skupinek letět nad krajinou. Dál k jihu se dostáváme do blízkosti mořského pobřeží. Na jedné pláži nacházíme mršinu mohutné želvy a mezi bahňáky pro tuto výpravu nového jespáka rezavého.

Ras Al Jinz – jižně
pozorované druhy: stepokur hnědobřichý (8 ex., GPS: 22°23’34.224″N, 59°47’1.540″E), jespák rezavý GPS: 22°15’5.152″N, 59°48’38.718″E)

Kolem poledního se necháváme zlákat na oběd. Skopové s rýží, salát a kafe, které snad zrnka kávy nikdy nevidělo. Dostáváme se do oblasti písečných dun. Vlevo i vpravo se vlní kopce písku, který se v jazycích plazí i na silnici. Slunce pere. Před dědinkou Ruwais zastavujeme u lagunky pod cestou. Pobíhají tu pisily, kolpík a vodouš šedý. Zatím horko těžko stíhám zápisky. Až to doženu, vrhnu se i na birdlist této výpravy. Jsem zvědavý, kolik druhů jsme zatím viděli.

Ruwais
GPS: 22°11’19.151″N, 59°45’52.603″E
pozorované druhy: pisila čáponohá (6 ex.), kolpík bílý, rybák velkozobý, vodouš šedý, jespák obecný (5 ex.), volavka západní, volavka popelavá (5 ex.), skřivan dudkovitý (kdesi v poušti)

Po jedné zastávce v dunách si všímáme skřivana dudkovitého. Zhruba po dvou stech kilometrů se dostáváme na úroveň ostrova Masirah. Cesta na pobřeží tu vede plochou plání, na které shrabuje několik postaviček sůl vzniklou odpařováním mořské vody. Plní jí asi patnáctikilové bílé pytle, které jsou v hromadách poskládány podél silnice. Před námi je rybářská vesnice. Trefili jsme se právě do té doby, kdy se rybáři vracejí z lovu a kdy se kolem jejich lodí a úlovků na břehu shromažďují stovky racků – bělohlavých a arabských. Pouštíme se v autech mezi ně. Máme je na dosah, ani se mi nevejdou do hledáčku objektivu. Atmosféru stovek křičících racků doplňuje osobitý, těžce slaný rybí zápach.

Podél písečného břehu směřujícího k přístavu jsou teď při odlivu nekonečné prostory odkrytého mořského dna. Stěhujeme se k jednomu z rákosových rybářských přístřešků rozmístěných podél břehu, vztyčujeme stativáky a jdeme prohlížet bahna. Z těch se ozývají kolihy velké a malé a vodouši rudonozí. Bahňáků jsou tu ale tisíce. Na rozhraní souše a vody leží na bocích mohutné rybářské lodě dhauy. Přichází dvojice místních na pokec a prohlídku dalekohledů. Největší nadšení vzbuzuje dvojice pobřežníků černobílých. Tohle je druh, který si zaslouží přípitek. A na čeleď taky, protože i ta je v případě pobřežníků pro každého z nás nová. Dalším novým druhem je maličký rybák arabský. Podobá se rybáku malému, ale naštěstí jsou patrné tmavé krajní primáry a šedý kostřec.

Voda postupně stoupá, slunce naopak klesá a bahňáci opouštějí mizející blata a přeletují nás v hejnech někam k severu. Stmívá se už po šesté hodině. Brzy svítí už jen hvězdy a pár světel v přístavu. Vše kolem utichá. Uléháme pod rákosovými přístřešky, které nás chrání před větrem.

Shannah
GPS: 20°44’45.557″N, 58°43’44.598″E
nové a zajímavé druhy: pobřežník černobílý (5 ex.), volavka rusohlavá (2 ex.), jespák křivozobý, rybák arabský (2 ex.), jespák písečný, jespák malý, budníček menší (tristis), pěnice černolící

---

13. února 2018

Noc byla teplá a dlouhá, ale na to si tady budeme muset zvyknout. Někde u hlavy mi chroupala podstatnou část noci myška. Až po ránu se na nás přiletělo podívat několik komárů. Voda dosahuje stále až k nám. Na úzkém pásku bahnitého břehu čekají zástupy bahňáků na odliv. Pobíhají jen kousek od nás – jespáci malí, kamenáčci, jespáci píseční. Nad mořskou hladinu, na které stojí siluety lodí, vyplouvá slunce. Z křoví vedle našich přístřešků vytahujeme na okraj tristise. Dokonale reaguje na nahrávku. V hustém křoví se skrývá také pěnice černolící a rákosník velký. Některé druhy by tu sice podle starého atlasu ptáků Blízkého východu být neměly, ale nedá se nic dělat. Od severu přilétají svištící skupiny ptáků. Slunce spurtuje na výš a výš a brzy až nepříjemně hřeje. Z přístavu odjíždějí pick-upy s mohutnými chladícími boxy plnými ryb na korbách.

Shannah
GPS: 20°44’45.557″N, 58°43’44.598″E
nové druhy: moták pochop (3 ex.), rákosník velký

Objíždíme zátoku, abychom se severně od ní dostali zase k moři. Šněrujeme nekonečnými pláněmi vystupujícími snad jen pár centimetrů nad úroveň moře. V loužích je vysrážená sůl. Dostáváme se k chatkám rybářské vesnice An Nuqdah. Kolem vody jsou zbytky rejnoků a několik krunýřů želv. Na hromadě odpadků zpívá bělořit pouštní. Bloumáme po břehu mezi zbytky rybářských sítí. Měla vlasy samou loknu, hřmí z reproduktorů našeho auta. Mám sebou na flešce nějaké písničky a zrovna teď se hodí ozvěna domova. Jožka se hned přidává. Já rozdovádím boky a užívám si známých tónů.

Nic zajímavého nás tu už nedrží. Po udusaných blátivých cestách se kolem vesnice na kraji světa vracíme zase na hlavní silnici. Naším dalším cílem je pobřeží s pásem mangrovů nedaleko Filimu – Bar Al Hikman. Na blízkém příbřežním ostrůvku se tu má vyskytovat kruhoočko pruhoprsé (Zosterops palpebrosus). Možná bychom je mohli také zahlédnout. Cesta rozpálenou pouští je jednotvárná. Dostáváme se k přístavu u ostrůvku. Na zapáchajících mělčinách jsou tisíce bahňáků. Směrem k ostrovu Jazirah Mahaut počítáme 72 pobřežníků černobílých. Mezi vegetací v zátoce loví pro nás nové volavky hnědohřbeté a staré známé volavky proměnlivé. Nehne se ani lísteček. Slunce nelítostně pálí. Nevím, jak a komu by se tu podrobněji podařilo prohlédnout ty tisíce bahňáků. Kousek od nás jsou desítky kamenáčků, břehoušů rudých a několik vodoušů malých. Kdoví, co všechno by se tu ještě dalo objevit.

Jdeme k okraji mangrovů. Zpívá z nich rákosník hlučnohlasý a ze břehů se odlepuje snad křepelka a mizí za ostrůvkem. Tómovi se daří krátce zahlédnout něco, co by snad mohlo být oním hledaným kruhoočkem, ale kdo ví? V dálce postupují v tetelícím se vzduchu čtyři rozmazané siluety velbloudů.

Bal Al Hikman
GPS: 20°36’32.782″N, 58°11’10.442″E
nové a zajímavé druhy: pobřežník černobílý (72 ex.), volavka hnědohřbetá (8 ex.), volavka proměnlivá (2 ex.), rákosník hlučnohlasý

Vracíme se do města, kde obědváme v pákistánské restauraci rybu s rýží. Pak musíme jet, co to dá. Do Salalahu je to stále ještě 800 km. Když máme zase pár desítek kilometrů za sebou, přejíždíme vádí s palmami a stojatou vodou. Bylo by škoda pořád jen spěchat a tak parkujeme kus od silnice. Louže vody jsou plné rybí droboti, ale nikde ani pírko, ani pípnutí. Slunce naštěstí kryjí potrhané mraky. Jediné, co nacházíme, je úplná kostra velblouda včetně provazu a kopce suché trávy, což byl asi obsah jeho žaludku. Nakonec se přece jen jediný pěvec ukazuje. Ještě větší náhodou je, že se jedná o nový druh pouze pro mě – strnada pruhovaného. Ostatní ho viděli vloni v Izraeli, který jsem vyměnil za Gruzii. Asi po hodince snažení, když se už neukazuje vůbec nic, nasedáme zase do aut.

Fairly Salty Wadi, Duqm
GPS: 20°19’41.480″N, 57°47’31.891″E
pozorované druhy: strnad pruhovaný

 Naši žrouti benzínu potřebují napojit. Potřebnou vzpruhu jim dodává legrační výčep uprostřed staveniště. Během tankování se jaksi jedno auto druhému ztrácíme a tak příštích 70 km do města Duqm jedeme první. V širokém okolí města se buduje a poušť tu vypadá jako jedno velké rozvrtané staveniště. Máme mírný náskok, který Tóma využívá ve městě k plašení konipasů bílých a vrabců domácích. Široké bulváry pouštního města lemují pečlivě zastřihované a bohatě zavlažované trávníky, na nichž se konipasi zdržují ve společnosti lindušek dlouhozobých.

Duqm (GPS: 19°37’55.411″N, 57°38’29.613″E) – konipas bílý (7 ex.), linduška dlouhozobá, vrabec domácí (3 ex.)

Frčíme dál a slunce se kloní nad obzor. Včas ale sjíždíme z hlavní silnice na Ras Madrakah k moři. Parkujeme na kilometry dlouhé pláži s desítkami racků velkých a bělohlavých. Slunce mizí za skalami na západě a my se koupeme. Dovádíme ve vlnách teplého moře. Je to nádhera. Po pláži pobíhají velcí krabi s očima na stopkách. S novými druhy to sice vypadalo bledě, ale v posledních okamžicích denního světla dáváme hned dva – kormorány arabské, kterých k východu podél pobřeží letí obrovské hejno čítající 1700 ptáků a jednoho rybáka uzdičkového.

Ras Madrakah (GPS: 18°58’1.614″N, 57°45’54.252″E) – kormorán arabský (1700 ex.), ťuhýk pustinný, rybák udičkový, racek velký (100 ex.)

Potěšení z dokonalého místa a koupele se projevuje zvýšeným přídělem slivovice od velitele Doupiho. Připíjíme na Sáblíkovou. Výbuchy smíchu musí být slyšet až ve vedlejší vesnici. A obloha, ta cinká hvězdami. A do toho duní vlny dopadající do písku. To se bude spát. Ještě vyhnat potulnou kočku z auta a najít vlastní ležení přichystané ještě za šera. Pak už jen očima plout mezi hvězdami.

---

14. února 2018

Ráno je ve znamení seawatchingu. Oblohou dokonce pluje nějaká oblačnost a tak je dost dlouho příjemně. Koukáme nad moře a po pláži zase běhají krabi a jespáci píseční. Objevují se tereji maskoví (Sula dactylatra). Nad vlnami loví nejméně čtyři druhy rybáků a kus dál na pobřeží sedí neuvěřitelných 1500 racků velkých. V dunách za pláží prozpěvuje bělořit pouštní doprovázený pěnicí malou.

Ras Madrakah (GPS: 18°58’1.614″N, 57°45’54.252″E) – terej maskový (10 ex.), racek velký (1500 ex.), pěnice malá, bělořit pouštní, chocholouš obecný

Část cesty jedeme po pobřeží, ale pak zajíždíme do vnitrozemí. Někde u Rimy začínají ropná pole. Pohupující se kozlíky pump, rafinerie s hořícími komíny, zvýšený provoz a v přilehlé poušti jednotliví velbloudi hledající potravu. Mimo tyto oblasti přetvořené člověkem leží náhorní kamenitá poušť. Má různou barvu. Dokáže být čistě bílá, ale i růžová, krémová nebo šedá. Ve Shalimu zastavujeme na oběd. Zaprášené opuštěné město uprostřed ničeho – jako tak často ve zdejší pouštní zemi. Lezeme do první hospody. Patří klukům z Bangladéše. Fotí si nás a anglicky umí jen chicken, fish and rice, což si nakonec i objednáváme. Pojídáme skvěle a loučíme se podáním ruky.

Kousek pod Shalimem sjíždíme z náhorní plošiny a necháváme za sebou prudký sjezd a monumentální skalní stěny, ve kterých byla naše silnice hluboce zařízlá. Hned pod sjezdem je budova a dvě malé vodní nádrže. Zastavujeme. Vodou brodí dva plameňáci, na vodní vegetaci přešlapují nějací bahňáci, ale na rohu budovy švitoří skřivan pouštní a drobného budníčka v křoví u plotu s výrazným nadočním proužkem určujeme jako budníčka malinkého (Phylloscopus neglectus).

Silnice č. 42 mezi Shalimem a pobřežím
GPS: 17°55’56.201″N, 55°40’26.353″E
pozorované druhy: skřivan pouštní, linduška úhorní, vodouš tmavý, břehule světlehnědá (Ptyonoprogne obsoleta), plameňák růžový (2 ex.), pisík obecný (2 ex.), budníček malinký, vodouš rudonohý, jespák obecný (8 ex.)

Jsme znovu na pobřeží. Ve vesnici Ash Shuwaymiyyah zastavujeme na mostě přes pobřežní mokřádek. Jeden pohled a máme dalšího špeka (alespoň pro nás). Na vodě plave jeden ostnák bažantovitý a kousek od něj další. Jinak jsou tu naši lžičáci, slípka zelenonohá, v křoví sedí orel jestřábí a nad vodou se plíží volavka hnědohřbetá.

Ash Shuwaymiyyah
GPS: 17°52’57.986″N, 55°36’8.503″E
pozorované druhy: ostnák bažantovitý (2 ex.), orel jestřábí, lžičák pestrý (12 ex.), slípka zelenonohá, ťuhýk středoasijský, volavka hnědohřbetá, prinie obecná, hrdlička senegalská (3 ex.)

Začínáme stoupat do kopců vnitrozemské náhorní plošiny, která se tyčí nad pobřežím. Překonáváme asi 650 výškových metrů. Teplota klesá na příjemných 20°C. Zastavujeme na vyhlídkovém místě. Hluboko pod námi je rozervaný kaňon připomínající snad jen ten americký Grand Canon. Nádhera. Dojíždějí nás dvě auta se Švýcary, které jsme potkali už v Shalimu. Klesáme a znovu stoupáme. Moře je o stovky metrů níže. Na dalším vyhlídkovém místě máme štěstí na dalšího bělořita arabského. Hory opouštíme někde u Hasiku, kde dnes už podruhé tankujeme. Máme za sebou už 500 km. Teď nás čekají zdlouhavé serpentiny podél pobřeží. Slunce klesá a barví hory hřejivými odstíny. Skalní stěny ustupují dál od pobřeží. Jsou v mlžném oparu.

Za šera jsme v Mirbatu. Zítra tu máme domluvený výlet na loďce na otevřené moře. Hledat ubytování nemá cenu. Stejně jsou k dispozici jen pětihvězdičkové hotely. Za městem přejíždíme nově postavenou dálnici a parkujeme u staré, teď už slepé silnice lemující pobřežní duny. V závětří té nejbližší si hrabeme v písku pěkně vedle sebe místa na spaní. Zápisek dělám při čelovce, zatímco ostatní už leží. Noc bude tak dlouhá, že se mi nechce do spánku spěchat. Ještě dlouho mám oči otevřené do oblohy. Vlastně jako každý večer.

další část