4.2.2018: Krátká procházka kolem Dyje

Po včerejší tak trochu pracovní sobotě jsme dnes s Pepem plánovali menší rodinný výlet za ptáky. Člověk míní a předjarní virózy mění. Vojta včera večer změnil barvu mírně do zelena, díky rýmě začal huhňat a s nevolností ulehl. Dnes po ránu je to sice lepší, ale do terénu nemůže. Už je to ale velký chlap a tak přemlouvám Pepeho, že Vojtu necháme doma a na dvě tři hodinky přece jen vyrazíme. Mobil bude v pohotovosti, a kdyby měl krizi, může zavolat.

Venku je zataženo a padá sníh. Rozjíždíme se k jihu. V plánu máme jen kratičkou procházku podél Dyje od Mušovské nádrže VDNM směrem k Drnholci.

Během cesty postupně přestává padat sníh a obloha se jasní. Parkujeme na hrázi kousek od Pasohlávek. Fouká poměrně nepříjemný ledový vítr. Na hladině horní nádrže jsou černé fleky chocholaček a lysek. Mezi chocholačkami počítáme 14 nebo 15 kaholek, kus dál čtyřicet morčáků velkých a několik roháčů. Jinak je tu dost prázdno. K západu přeletuje několik stovek hus běločelých. Prohlížíme proletující racky, ale většinou jde o racky bělohlavé, několik bouřních a chechtavých. Přesouváme se k propusti, ale ani tady není situace jiná. Vracíme se tedy zpět k západnímu cípu horní nádrže, parkujeme a vydáváme se pomaloučku proti proudu Dyje.

Záhy si všímáme početného hejna hus, které se zvedá z pole směrem k Drnholci. Chvíli se motají nízko nad obzorem a zase sedají zpět. Fajn, je na co se těšit. Na Dyji jsou ptáci shromážděni hlavně v blízkosti hráze s horní nádrží VDNM a pak až v širších místech řeky před Drnholcem. V menších skupinách letí po řece kormoráni, u protějšího břehu se skrývá pár morčáků malých a registrujeme trojici kopřivek. I tady je dost mrtvo, ale zase tu nefouká, obloha se čistí a objevuje se slunce. Kluci nacházejí v kamenech na břehu řeky užovku obojkovou. Je to pořádný macek dlouhý 85 cm, ale je na ni zima. Sotva se hýbe. Prohlížím tři stovky kvíčal daleko na zeleném ozimu, když se husy zase zvedají. Má to na svědomí mladý orel mořský. Několik desítek jich letí k západu, ale zbytek opět sedá do pole. Teď už je máme na dohled. Díky slunci se vzduch ale dost tetelí a husy jsou v okuláru stativáku pěkně rozostřené. Hejno tvoří čistě jen husy běločelé a jsou jich zhruba dva tisíce. Popocházím kousek dál k místu s lepším výhledem. Slunce teď přikryly mraky a husy jsou náhle dokonale čitelné. Jedna vedle druhé jen husy běločelé, nic jiného. Na ozimu je s nimi asi 15 racků bělohlavých, několik šedivek a občas se nad nimi objeví racci bouřní. Nad blízkým lesíkem se rozdrnčí hlas dvojice datlů. Projíždíme husy tam a zpět, předávám kukec Pepemu a po chvíli se zase střídáme. Kluci si hrají u strouhy, Pepe v podřepu odpočívá a já se kochám. Říkám si, že by bylo pěkné zase tu vidět nějakou tu bernešku nebo husu malou. A mám štěstí. Zhruba vprostřed hejna nacházím na tom bližším okraji husu malou. Krátký krk, kulatá hlava, drobný zobáček, tvar bílé skvrny a výrazný žlutý kroužek kolem oka. Paráda. Snažím se ji přesně v tom hejnu lokalizovat, abych ji mohl po snížení stativáku ještě najít Pepemu. Jak tak prohlížím husy v její těsné blízkosti, nacházím další husu malou. Tahle je ještě dokonalejší, včetně výrazně tmavší hlavy a krátkého krku. Stativák předělávám, husy znovu nacházím a pouštím k okuláru Pepka. Má je! Mám o to větší radost, že je to pro ni nový druh. Zkouším naslepo cvaknout okraj hejna, ale moc tomu nedávám. Znovu je prohlížím a chystám foťák, abych zamířil přesněji, když se hejno zvedá. Škoda. Ptáci sice sedají znovu do pole, ale husy malé už nenacházím. Nevadí, je mi fajn, nějaké ty endorfiny se vyplavily a já si spokojeně pohvizduji. Teď už mi nevadí, že se znovu zatahuje a ke slovu se zase dostává ledový vítr. Zjišťuji, že jsem do toho hejna zíral skoro půldruhé hodiny. Jinak to ale nejde. Odcházíme a po řece kousek od břehu pluje mohutná nutrie.

Dvě husy malé (Anser erythropus) na kraji hejna hus běločelých. Náhodná fotka pořízená naslepo.