Během týdenního pobytu na Červenohorském sedle naběhne organismus na zvláštní režim. Nedostatek spánku, celonoční kontroly sítí a bdění, stupňující se únava. S tím vším se musí vyrovnat. Zvláštní je, že i když je během pobytu možnost schrupnout si trochu déle, přesto vnitřní budík spouští alarm už po dvou třech hodinách spánku. Tedy alespoň u mě. Ještě nějaký čas po návratu, když přejdu z nočního na denní způsob života, doháním spánkový deficit. Když se ale po návratu ze Sedla rozhodnu pro celonoční odchyt, naskočí mi onen noční režim velice snadno. Snad díky jakési setrvačnosti. Toho jsem se rozhodl využít tento týden.
S tím, jak podzim pokračuje, je pro mě nahlížení do ptačího tahu ještě lákavější. Migrujících ptáků ubývá, a je zajímavé sledovat, které druhy můžu zastihnout ještě teď. No a kde jinde si takhle zašpehovat, než na svém obvyklém místě v polích u Zouvalky. Navečer tam natahuji dravcovku do pole a osmnáctku pěvcovku napříč pásem keřů. Už je to rutina. Do půl hodiny je hotovo. Pak už sedím na skládací židličce u malého kempinkového stolku, čtu si a sleduji okolí. Na zoraném poli posedává desítka kání, do zelenajících se zbytků řepky usedla třicítka lindušek lučních a z oblohy se ozývají jednotlivé hlasy skřivanů. Nebe je téměř čisté, pofukuje mírný JZ vítr a já se těším, že bych s příchodem tmy mohl na obloze sledovat roje Orionid, které by právě teď měly být nejpočetnější.
Z druhé strany pruhu keřů zaznívá křik poštolky. To jeden samec machruje před samicí, útočí na Arnošta, dokonce zepředu, a končí v síti. Je krásný. S přicházejícím šerem chytám tři retrapy svých modřinek a dva kosy, kteří jsou aktivní vždy touto dobou. Pak se objevuje mlha. Stoupá z údolí, houstne a zahaluje vše v okolí. Sedím při čelovce nad knížkou a po tmě chodím kontrolovat sítě. Mikroskopické kapičky mlhy kolem mě víří vzduchem, vidět je stěží na pár kroků. Občas mám problém najít dravcovku v poli. Škoda, z Orionid nic nebude.
V noci je zima a nic se nechytá. Nad ránem mi do celty drobně prší. Z keřů se ozývá cvakání červenek a to je také první druh, který se až před sedmou ranní objevuje v mokré síti. Zpestřením je rehek domácí, vrabec polní, strnad rákosní a nějaká ta koňadra. Několik ptáků se mi ze sítě bohužel vymotává, než se k nim dostanu. Balím dravcovku i zplihlého Arnošta. V půl deváté balím i pěvcovku. Je škaredě, poprchává a mlha nepolevuje. Nevadí mi to. Byl jsem venku a to mi stačí.
odchycené druhy: poštolka obecná, kos černý (4 ex.), strnad rákosní, červenka obecná (8 ex.), vrabec polní, rehek domácí, sýkora modřinka (4 ex., 3x retrap), sýkora koňadra (2 ex.) – 22 ptáků 8 druhů
Samec poštolky obecné (Falco tinnunculus).
