(překlad z knihy Good Birders Don’t Wear White: 50 Tips From North America’s Top Birders)
Normální birder by příliš nadšený nebyl, kdyby sebou měl do terénu vzít dítě. Děti jsou obvykle hlučné, neudrží moc dlouho pozornost a většinou nemají zájem prodírat se lesem, aby našli nějakého opeřence – natož aby tiše stáli a zjišťovali, jestli jeho křídelní pásky a oční kroužek sedí s obrázkem v určovací příručce.
Já si to naopak skutečně užívám, když sebou mohu vzít děti ven na pozorování ptáků. Už jsem jich sebou měla v terénu hodně, včetně mých vlastních, dítek navštěvujících přírodovědnou stanici, kde pracuji jako dobrovolník, skautů a nejrůznějších výletníků a školní mládeže. Často se mě ptají, „jak je prosím tě možné, že máš pozorování ptáků s dětmi tak strašně ráda?“
Odpověď je prostá – jestliže alespoň jedno dítě ze skupiny, kterou sebou do terénu vezmu, zaujme pozorování ptáků a začne se o ně zajímat, pak mám dobrý pocit, že jsem schopna se podělit o svoje zkušenosti s mladší generací. Je to opravdu zábavné, když vidíte vzrušení, které se u dětí projevuje při pozorování nějakého opeřence. Jakmile dítko jednou pochopí, že pozorování ptáků může být zábavné, přestane na ně nahlížet jen jako na další nudnou záležitost, ke které bylo přinuceno.
Když se rozhodnete vzít sebou na birding dítě nebo skupinu dětí, můžete použít jisté fígle. Jakmile najdete děti (oslovit místní přírodovědecký oddíl, školu nebo skautský oddíl je výborným způsobem, jak najít skupinu dětí, se kterými se dá vyrazit na ptáky), rozhodněte se pro určitou lokalitu, o níž víte, že na ní nějací ptáci jsou. Osobně dávám přednost lokalitám s rybníky nebo jinými vodními zdroji. Pokud máte už místo k exkurzi vybráno, pak může být užitečné, umístit na něm v předstihu nějaké krmítko.
Pro začátek dětem ukážu několik obrázků ptačích druhů, o kterých předpokládám, že je na procházce uvidíme. Mám sebou také nahrávku s ptačími hlasy, aby děti mohly slyšet, jak se ptáci projevují. (V oblibě mám IdentiFlyer* – zvuk sice není dokonalý, ale svůj účel to plní. Tato zařízení jsou pro děti výborná, a když je používáte, udržíte jejich pozornost přece jen o trochu déle). Ve skupině rozdělím úkoly a jedno z dětí požádám, aby zapisovalo seznam toho, co uvidíme. Jednomu z nich svěřím IdentiFlyer, mezi další rozdělím karty s obrázky nahraných druhů a dalšímu dám určovací příručku. O dalekohled se většinou nestarám, obvykle sebou mám stativák.
Poté, co seznámím děti s určovacími znaky a hlasovými projevy některých druhů, které s největší pravděpodobností během procházky potkáme, řeknu jim také o základních pravidlech birdwatchingu. Obvykle tato pravidla sděluji skupině šeptem. Dělám to proto, že děti věnují šepotu více pozornosti a osvojí si přitom pravidlo být v terénu tiše. Říkám jim, že čím méně budou mluvit a čím méně budou hluční, tím více ptáků uvidíme. Řeknu jim, že je v pořádku ukázat na opeřence, kterého uvidí – ale nesmí u toho křičet. Vždy je požádám, aby jen zvedli ruce a dívali se na mě. Jestliže se zastaví a zůstanou stát na místě, určitě si jich všimnu a zjistím, co se děje. K pravidlům tedy patří nemluvit, jít tiše, držet se pohromadě a půjčovat si určovací příručku. Dobře – jdeme.
Výpravu zahajuji tím, že najdu místo vhodné k pishingu (přilákání ptáků vyluzováním různých zvuků ústy). Přilákat některé malé pěvce je velice snadné a děti je mohou lehce pozorovat. Nevzpomínám si, že by na některé exkurzi, kterou jsem vedla, pishing nefungoval. Je kouzelné sledovat zářící dětské oči, když se diví tomu, jak jsem to u všech všudy dokázala. Během vycházky čas od času zastavím, vábím a poslouchám. Občas přehraji hlas z IdentiFlyeru (a děti požádám o příslušné obrazové tabule k přístroji). Ptám se, „kdo má sýkorku?“, nebo „kdo má sovu?“ a děti nad tím musejí přemýšlet a hledat obrázek druhu, na který se ptám.
Naše exkurze obvykle pokračuje k nějakému zdroji vody, kde mohu nachystat stativák, přes který pak děti zkoušejí najít třeba kachnu (na kterou je upozorním). Nechat děti hledět přes binokulár může být zprvu trochu náročnější – mají sklony si s ním všelijak hrát a někdy prostě nedokážou zacílit na ptáka přes jeho malé čočky. Poté, co jsem s nějakou skupinou byla venku už několikrát nebo když mám sebou méně než pět dětí, pak je někdy nechám vyzkoušet i binokulár. Ve většině případů sebou ale nosím stativák.
Dětem se snažím ukázat nejlepší způsob, jak viděného opeřence určit podle tvaru, velikosti a pomocí srovnání s druhy, které mohou snadno poznat, jako je červenka, vrabec nebo vrána. Vždy předem označím ty strany určovací příručky, na kterých jsou druhy, se kterými se nejspíše setkáme. Nemusím pak zmateně listovat knihou. Děti, které jsou určeny k opatrování určovací příručky, také žádám, aby mi pozorovaný druh samy našly. Jestliže některé z nich uvidí ptáka, kterého nezná, ptám se ho: Jak je veliký – je větší než vrabec, má velikost červenky nebo je větší než vrána? Jakou má barvu? Čeho dalšího jste si na něm všimli? (Navrhuji jim znaky jako je opravdu malý nebo velký zobák, krátké nebo dlouhé nohy a prsty.)
Někdy to chvíli trvá, než si takto projdeme všechny znaky, ale nikdy jsem dětem nemusela přímo říct, o jaký druh se jedná. Ten, který během výletu zapisuje druhy, oznámí na konci akce skupině, jaké druhy jsme viděli. Ráda diskutuji o všem možném, co se týká pozorovaných ptáků. Snažím se tak činit už během exkurze, když konkrétní druh pozorujeme, ale v mnoha případech s tím čekám až do návratu na terénní stanici nebo do školní třídy. Výpravu do terénu obvykle zakončím několika slovy o tom, jak mohou děti samy pomoci při ochraně ptáků (nepouštět ven kočky, neodhazovat odpadky, vytvářet vhodné prostředí pro ptáky doma i ve škole, dobrovolně pomáhat v místních přírodovědných stanicích).
Výlet s dětmi za pozorováním ptáků si vždy užívám. Popravdě s nimi zažívám více legrace než s dospělými. Doporučuji všem birdwatcherům, aby sebou děti do terénu brali. Může to být zábava pro vás i pro ně!
*IdenfiFlyer – elektronické zařízení přiřazující k určitému ptačímu druhu na obrázku také jeho hlas (viz. http://www.identiflyer.com/ecomm/pc/home.asp).
ALICIA CRAIG je ředitelkou Bird Conservation Alliance for American Bird Corservancy. Na Floridě pracovala coby bioložka a zároveň také v jisté národní maloobchodní organizaci obchodující s krmivem pro ptáky. Craig pracuje v American Ornithologists´ Union Committee on Conservation a v několika dalších ornitologických organizacích a v jejich představenstvech. Objevila se v televizním pořadu PBS´s Birdwatch. Lektoruje a pořádá workshopy pro všechny věkové skupiny zaměřené na určování ptáků, jejich ochranu a tvorbu jejich životního prostředí. Craig žije se svojí dcerou v Indianapolis.
Alicia Craig. Zdroj: http://www.facebook.com
