Po ránu je mlha. Zkouším vyjet kousek pod město, ale vracím se. Mlha je tu tak hustá, že je vidět sotva na pár metrů. Po snídani se jdeme projít s klukama do lesa u nás na Lesné. Mží a z větví kape voda. Procházíme žlebem, který tlupa divočáků rozryla do podoby, kterou by mu dal snad jen traktor s pluhem. Ozývá se bubnování strakapoudů a zvláštní kvičivý hlas datla. Kosi zpívají naplno jako na jaře.
Po obědě mi to nedá a vyjíždím znovu. Mlha je sice řidší, ale pořád visí nad krajinou. Někde je hustší, jinde se dá dohlédnout i na 100-200 m. Zastavuji pod Pohořelicemi, ale je tu ticho. Jestli jsou husy někde v polích, tak se neozývají. Přes Vranovice pokračuji ke Strachotínu a pěšky si procházím hráz k Dolním Věstonicím. Až u propustí se zdržuje větší množství kachen. Jsou tu dobře čtyři stovky poláků velkých, mezi kterými se potápí také dvě hoholky. Při zpáteční cestě nade mnou prolétá dospělý orel mořský a pak hlas sněhule severní. Zahlédl jsem jen její siluetu, která se mi ztratila nad vodní hladinou. Odtud jsem ji ještě chvíli slyšet, jak se obloukem vrací někam k hrázi Strachotínského rybníka. Přejíždím k přečerpávačce v severním cípu Novomlýnské zdrže. Mezi stovkami kachen je 25 hvízdáků, 27 hoholů, nějaká ta kopřivka a čírka obecná. Kus dál na vodě je vidět potáplice malá. U Šakvic pozoruji 5 potáplic severních a obrovský počet lysek (snad 1000 ex.). Jedna lyska má bílý odečítací límec s kódem A88 (nejspíš pochází ze SZ Polska). Kus dál směrem k Novým Mlýnům opět potkávám hejno kaholek. Když se zrovna nepotápí, tak jich počítám 87. Až u hráze jsou další stovky kachen, padesátka kopřivek a šestá potáplice severní. Blíží se čtvrtá hodina odpoledne. Světla ubývá. Jsem rád, že jsem přece jen vyrazil ven. Ty tři hodinky na břehu jezera pod Pálavou jsem si krásně užil.
Pokud tato lyska pochází ze SZ Polska, pak je opravdu zajímavé, na jakou vzdálenost se dokáže svým těžkopádným letem přesunout.
