Tento způsob zimy … připomíná spíše předjaří. Teploty stoupají, sníh žádný a příroda se probouzí. Kvetou kočičky, ozývá se zpěv kosů, jarní křik koňader a já se jen děsím toho, co přijde, jestli se bude opakovat scénář loňského začátku jara s nečekaně vydatnou nadílkou sněhu a prudkým poklesem teplot. Uvidíme. Prozatím jsme využili pěkného počasí a vyrazili na víkend na chajdu v Pístovicích. V sobotu hned po ránu lezu do korun jabloní, abych jim zastřihl bujné kštice. Mírná mlha se rozpouští a modrá obloha je plná slunce. Pohupuji se v horních partiích stromů a vychutnávám si tu jarní atmosféru. Nade mnou s křikem přelétá pár hus velkých, kdesi z okraje lesa zaznívá pravidelně se opakující motiv brávníka, a co chvíli se kolem mihne křivčí křik, který se dole u rybníka také mění ve zpěv. Ve vzduchu dokonce poletuje jakýsi hmyz. Večer opékáme buřty a kouzelnou předjarní atmosféru doplňuje houkání puštíka.
V neděli se počasí horší. Mlha je hustější, obloha zatažená a občas mírně sprchne. Dnes dávám zahradě vale a jedu se letos prvně mrknout k Tovačovu. Zastavuji u letiště nedaleko Bedihošti a jdu se projít mokrou travou jeho východního cípu. Na zemi pobíhá asi 70 kvíčal a v polích kolem je vidět šest kání lesních. Kdoví, co by přineslo pečlivější prozkoumání celé plochy?
Kání lesních a poštolek je cestou k Tovačovu v polích poměrně dost. Ani se jim nedivím, když vidím, jak je země provrtaná hrabošími cestičkami. Hradecký rybník je pod ledem. Volná hladina je jen místy podél břehů. Podél rákosin se hlasitě ozývá pár hus velkých a mezi kachnami zapíská hvízdák. Procházím se mezi křovinami u severního cípu rybníka a vzpomínám na pozorování pěnice malé. Teď je tu jen jeden strnad rákosní a hejnko vrabců polních.
Pískovna u Annína je ze dvou třetin bez ledu. Na hladině jsou stovky lysek a kachen. Pozoruji 26 kaholek s převahou stříbrohřbetých samců. Tuto zimu je jich hodně. Vloni to byly větší počty turpanů hnědých, letos pro změnu kaholky. Každý rok přináší něco nového. Mezi roháči nacházím potápku rudokrkou a o malou chvíli později přilétá osm turpanů hnědých. Na ledě postávají racci bělohlaví, bouřní a chechtaví, křídla si vedle nich suší kormoráni a pod hladinou mizí hoholi severní. V okolí jižní hráze se ozývá zpěv strnadů obecných. A není to žádné nesmělé pohvizdování.
Troubecká pískovna je sice nacpaná ptáky k prasknutí, ale druhově je to mnohem jednotvárnější, než u Annína. Kachen odhaduji asi 1900, kormoránů sedících převážně na plovoucích ostrůvcích pro rybáky je 126, morčáků velkých 47 a pak už je tu jen dvojice roháčů, kteří vedle na nádrži už tokali a dvojice racků bělohlavých. Obloukem a beze spěchu se vracím k Vyškovu. Ke konci mě doprovází déšť. V zástřihu jabloní budu pokračovat asi až za týden.
Turpanů hnědých (Melanitta fusca) je letošní zimu méně než vloni.
