Sobota 2. srpna:
Na víkend jsem s rodinkou v Pístovicích, ale protože mám dnes sraz s Honzou Haberem u Nesytu, mířím ještě za tmy k jihu. Máme se sejít v šest na hrázi. Miluju ranní víkendový provoz, ale dnes je přece jen o málo hustší než obvykle. Je doba prázdnin a dovolených a k jihu teď míří mnohem více lidí. Něco po půl šesté zastavuji na hrázi mezi Hlohoveckým a Prostředním rybníkem. Je mlhavo, ale poměrně dostatečný výhled. Panuje tu ranní klid, vodní hladina je jako zrcadlo, stoupá z ní pára a plují po ní labutě, roháči a kachny. V Hlohovci předjíždím auto s plzeňskou espézetkou, které se mě drží až na hráz. Vystupuje z něj Honza s kamarádkou. Vítáme se.
Nesyt je bohužel z valné části skryt v mlze. Nevadí, počkáme si. Přesunujeme se na pozorovatelnu u Výtopy. Zprvu je vidět do vzdálenosti několika desítek metrů, ale to se rychle mění. Mlha nás odděluje od okolního světa. Ještě před tím hledíme na podivného břehouše na pravém konci ostrůvku před námi. Má zvláštní postoj se strnule zvednutým zobákem. Vidět nic není, ale zvuky mlhou prostupují. Jsou slyšet husy postupně odlétající na pastvu, křik kulíků říčních, vodoušů bahenních a občasné vábení rákosníka obecného nebo cvrčilky slavíkové. Postupně se nám za zády vysoko nad zemí začíná v mlze zhmotňovat slunce. Rákosí zlátne a mezi jeho stébly vystupují šňůrky perel navlečených na pavoučích sítích. Je to krása. Po půldruhé hodině se mlha postupně zvedá i před námi. Husy už odletěly, ale na bahnech jsou desítky vodoušů bahenních a kulíků říčních. Vidíme několik bekasin a z břehouše na ostrůvku se stává zřetelný balabán zapíchnutý v blátě. Musíme se tomu smát. Mezi bahňáky postupně nacházíme čtyři jespáky šedé, vodouše rudonohého, nějaké ty pisíky a občas kolem nás proletí letošní pochop nebo na suchou topolovou větev daleko na břehu usedne orel mořský. Je to krása. Kocháme se dokonale nasvíceným rybníkem, povídáme si, užíváme si atmosféru ničím nerušeného rána.
Poté se přesouváme k další pozorovatelně u hráze. Husy jsou tu mnohem blíže a další se postupně vracejí z pastvy. Pod námi se prohání desítka pisíků, čas od času zakřičí vodouš kropenatý a naproti je v zátoce 12 mladých husic liščích a koliha velká. V jednom z hejn hus vracejících se na vodu nacházíme zajímavého hybrida. Má zřetelně delší krk, jasně oranžový, protáhlý s štíhlejší zobák s černým nehtem a nepravidelně bílou tvář s bílým proužkem jdoucím napříč přes šíji. Kdoví, která druh bude tím druhým z jeho rodičů – nejspíš berneška velká, ale ten pruh přes šíji by mohl patřit i huse indické. Zkoušíme fotodokumentaci, ale pták je příliš daleko. Honzova kamarádka vracející se z vycházky zaslechla u blízkého sadu hlas sovy. Odchází a po návratu, když jí pouštím hlas výrečka, tak bez rozmýšlení říká „to je ono“. Společně už takové štěstí nemáme, nic se neozývá. Je po deváté a teplota roste, ale proč by to nemohl být výreček. Chtělo by to večerní návštěvu.
Naposledy se jdeme ještě projít k lávkám, ale rybník už je v protislunci a tak kromě několika vodoušů tmavých a jespáka obecného nic nového nenalézáme.
Zastavujeme na chvíli u Mušlovského rybníka a pak už frčíme, abychom do oběda stihli ještě jednu lokalitu na Znojemsku, kterou pro její citlivost nebudu jmenovat. Doufal jsem, že tu zahlédneme ještě nějaké bahňáky. Je znát, že je stále ještě brzy a to hlavní teprve přijde, ale i teď se nám tu podařilo pozorovat 14 druhů bahňáků, což je moc pěkné. K tomu nejzajímavějšímu patřilo 5 kolih velkých, břehouš černoocasý, jespák křivozobý s pozůstatky svatebního šatu a adultní racek malý ve svatebním. Slunce už pere, je třeba se rozloučit. Vracím se za rodinkou. Ale domlouváme se i na zítřek.
Kříženec z Nesytu. Jedním z rodičů je asi husa velká, druhým může být nějaká berneška.
Rybák černý (Chlidonias niger) s typickou tmavou skvrnou po stranách hrudi.
Neděle 3. srpna:
Tentokrát se s Honzou sjíždíme před sedmou u Zahlinic. Bujarý ptačí zpěv začátku hnízdní sezóny je minulostí. Teď už jsou slyšet jen sporadické zvuky vábení a občasný křik. Na drátech posedávají desítky vlaštovek a jiřiček. Němčický rybník je napuštěný. Pomalu se procházíme po hrázích a teplota dnes roste rychleji než včera. Je dusno. Nad rybníky loví rybáci obecní a čtveřice rybáků černých. Čas od času se na obloze objeví osamělý rorýs. Dnes byly snad jen tři nebo čtyři. Z vrby na vrbu přeletuje snad desítka mlynaříků. Část Svárovského rybníka je upuštěná, ale musím přiznat, že jsme čekali víc, než jen 4 vodouše šedé, 2 kropenaté a 3 bahenní. Radost nám udělala alespoň volavka stříbřitá. Skutečně je ticho, všechno opeřenstvo odpočívá po zběsilé honičce provázející hnízdění a starost o mláďata, dokonce ani dravci nelétají. Nevadí. Tříhodinová procházka mezi rybníky jen tak má také svoje kouzlo.
Jdeme se ještě mrknout do polí nad Pravčice. Mnohá jsou posekána a na jiných probíhá sklizeň. Oblačnost roste a s ní i vítr. Vzduch se přesto vlní jako by byl tekutý. Káně lesní, pochopi, poštolky, občasné vrznutí skřivana a konipasi bílí na strništi. Loučíme se. Brzy po poledni přicházejí bouřky.
Fotka rybáka obecného (Sterna hirundo) v ostrém světle připomíná spíše kresbu.
