V sobotu odpoledne mi volá Áda Goebel, že byla u Novomlýnské zdrže VDNM pozorována chaluha příživná a že se jim ji také podařilo najít. Říkám si, že bych se tam mohl v neděli podívat a oslovuji svého pístovického skorosouseda Vlastíka Dobeše, jestli se nechce přidat. Domluveni jsme během několika minut.
Ráno vstávám pod jasnou oblohu s křišťálově se třpytícími hvězdami. Zdá se, že nás čeká krásný den. V šest beru Vlastíka. Už brzy vjíždíme do mlhy. Ta se chvílemi úplně ztrácí, aby se za pár okamžiků zahustila v neproniknutelnou mléčnou clonu. V sedm vylézáme na zvýšený břeh Novomlýnské nádrže pod Šakvicemi. Na východě právě mlhu zlatí vycházející slunce. Vidět je bohužel jen na pár metrů. Hm, snadné to nebude. Hráz je plná rybářů. Ten, který právě přichází směrem od Strachotína, hledá zloděje svých prutů v hodnotě 35 tisíc. Pro něj tento den nezachrání ani dokonalé babí léto. Zkoušíme se podívat do míst bývalého Šakvického rybníka, který už neexistuje. I tady je vidět sotva na několik desítek metrů. Ve strouze pod hrází se prohání dvojice ledňáčků. Chvíli pak postáváme u asfaltky jdoucí k Zaječí. Na drátech sedí ťuhýk šedý, ozývají se skřivani a brávníci. Opět se vracíme ke břehu nádrže. Mlha se částečně rozptýlila. Pozorujeme velké racky, nějaké kachny, roháče. Říkám si, že by to chtělo Honzu Bínu, který tudy pravidelně projíždí a určitě by měl spoustu informací o tom, kde je co zajímavého. Třeba by věděl i to, kde hledat chaluhu. Mlha opět houstne a proti nám z ní vyjíždí cyklista. Je to Honza Bína. Musíme se tomu smát. Říká, že toho kvůli mlze zatím moc neviděl. Když mu prozrazujeme, že jsme tu tak trochu kvůli chaluze, posteskne si, že by ji také rád viděl. Cestou bohužel potkal jen v poli několik velkých racků, ke kterým se snášela káně.
„Bylo to zvláštní, ale ti racci se jí vůbec nebáli, když k nim sedla,“ dodává. „A byla taková menší.“
„Tak tos tu chaluhu už dneska viděl“, říkáme mu.
„No když nad tím tak přemýšlím, tak to asi musela být ona,“ připouští. „No tak to se tam jedu podívat ještě jednou.“
Sedáme do auta a s Honzou se potkáváme asi kilometrů před nejsevernějším cípem nádrže. Z husté mlhy se vyloupne u břehu potápka černokrká a pak jeden jespák obecný. Honza nám ukazuje místo, kde v poli seděli racci. Teď je tam jen bílé nic. Desítky minut se nic neděje, ale pak se mlha mírně rozestupuje a skutečně z ní vystupují bílé skvrny racků.
„Mám ji,“ říká po chvíli Vlastík. Splývá se podkladem, ale minutu po minutě jsou její obrysy patrnější. Občas natáhne křídlo a pak už není pochyb, že před sebou máme skutečně chaluhu. Mlha řídne, ale stále toho z chaluhy moc nevidíme. Najednou se společně s racky zvedá a odlétá. Cvakáme několik zamlžených dokumentačních fotek a chaluha je pryč. Ani si nejsme jisti určením do druhu. Sledujeme okolí. Mlha teď v našem okolí mizí docela. Je nádherný den. Stačilo, aby se mlha rozpustila o půl hodiny dříve a my si mohli chaluhu prohlédnout lépe. Stačilo ale i to, abychom přišli o málo později a neviděli bychom ji vůbec.
Asi o deset minut později chaluhu opět nacházíme daleko od nás na vodní hladině. Má dost výrazně pruhované podocasní krovky a když mávne křídlem, tak i jeho spodek. Hlava se ale zdá být dost malá, stejně jako zobák a za letu to vypadá, že má ostřejší špičku vyčnívající na konci ocasu. Kloním se spíše k chaluze příživné, ale je to spíš proto, že jsem ji u nás ještě neviděl a potěšila by mě více. Chaluha brzy zase mizí a ukazuje se nečekaně a velice krátce asi o půlhodiny později. Moc jsme z ní zatím neviděli. Snad nám pomohou fotky. Z křovin pískají moudivláčci, dvakrát se ozývá zakvičení chřástala vodního a ráno jsme viděli ještě asi 70 vlaštovek.
Pomalu se vracíme po břehu zpět k autu. Honza už odjel, aby si dal tu svoji stovku kilometrů. Vzduchem poletují vlákna babího léta a Pálava se konečně zbavuje mlžného hávu. Dokonalý den. Na oběd už jsme zpět v Pístovicích.
Definitivní určení přichází až díky fotkám a komentářům kolegů. Nakonec se jednalo o mladou chaluhu pomořanskou. Nový druh z toho sice není, ale i tak to bylo nevšední dobrodružství plné náhod a řádného kusu štěstí.
Dokumentační snímky chaluhy pomořanské (Stercorarius pomarinus) od Strachotína.
